O Víně

26.03.2014 Sajmik Aktivni: Ano Datum a cas publikace: 26.03.2014 07:00

Domaine Milan 2004, Les Baux de Provence AOC

V dnešní recenzi hodnotím (jednoznačně pozitivně) červené víno Domaine Milan 2004, jehož výrobcem je vinař Henri Milan, sídlící poblíž jihofrancouzského Avignonu

S víny z Provence se v našich obchodech příliš často nesetkáváme, a pokud ano, tak jde většinou o průmyslově vyráběná růžová. Pokud chce člověk ochutnat něco lepšího, musí už trochu hledat. Mezi milovníky hutných červených vín má nejlepší pověst bezpochyby apelace Bandol (o ní jsem psal hned ve svém prvním zápisku na tomto blogu). Bandolské vinice se nacházejí na dohled od pláží Francouzské riviéry, vynikající červená vína však vznikají i v jiných částech Provence. Příkladem může být nepříliš známá apelace Les Baux de Provence AOC, která leží jižně od Avignonu. Tato oblast je nejzápadnějším výběžkem Provence coby administrativního (i vinařského) regionu, ale z geografického hlediska je to ještě součást údolí řeky Rhony, která teče jen několik kilometrů západně.

Jelikož v Encyklopedii o této apelaci nic nebylo, dohledal jsem základní informace a doplnil je do příslušného hesla. Zde proto jen stručně: jde o poměrně malou oblast (asi 300 ha vinic), která se rozkládá na svazích a úpatí nízkého vápencového pohoří Alpilles. Dominují zde červená vína, která musejí být vyráběna hlavně z odrůd Grenache, Mourvèdre a Syrah, v menší míře lze používat Cinsault, Counoise, Carignan a Cabernet Sauvignon.

Celá oblast se vyznačuje velmi malebnou krajinou, můžete zde obdivovat rozeklané vápencové útesy Alpilles, olivové háje, četné historické památky atd. Centrem severní části oblasti je městečko Saint Rémy de Provence, u něhož se nacházejí zříceniny antického města Glanum a dále třeba klášter Saint-Paul-de-Mausole, v němž se asi rok léčil a také maloval Vincent van Gogh, toho času již bez ucha :-) . Na katastru obce leží také vinařství, o němž bude řeč v následující části.

Domaine Milan (web) založil v roce 1958 Robert Milan, otec dnešního majitele. Hrozny dlouho pěstoval jen na prodej, což bylo nerentabilní, proto v roce 1973 postavil sklepní provoz. V roce 1986 převzal vinařství Henri, jeden z jeho pěti synů. Henri zanedlouho zahájil konverzi na bio (dnes mají certifikaci Qualité France), postupně poznával geologické poměry na svých parcelách a tak. Klíčové pro něj bylo setkání s Claudem Courtois, majitelem vinařství Les Cailloux du Paradis (web) v oblasti Sologne v údolí Loiry, který už v té době (tzn. v polovině 90. let) jel v bio, výrobě „natuálních" či „autentických" vín, někdy školených oxidativním způsobem bez dolívky, popř. s minimem síry apod. Pod jeho vlivem začal i Henri Milan od roku 2000 zkoušet výrobu červených (a později i bílých) vín bez jakékoliv přidané síry. V roce 2007 vystoupil z apelace Les Baux de Provence AOC (přesné důvody neznám), nadále svá vína deklaruje už jen jako stolní.

V současnosti vinařství disponuje 16 ha vinic, mají poměrně širokou škálu bílých i modrých odrůd: z jejich webu přebírám letecké foto s vyznačením parcel a údaji o odrůdách, které na nich pěstují. Sklizeň je pochopitelné ruční a výnosy relativně nízké (průměrně 35 hl/ha). Vína jsou školena v betonových nádržích popř. v použitých barikových sudech (jen asi 10 % je nových), nečiří se ani nefiltrují, ve sklepě nepoužívají kromě síry žádné jiné přípravky. Vedle Henriho ve vinařství pracuje několik stálých zaměstnanců, do jeho chodu se dnes pomalu zapojují i Henriho děti.

Vinařství jsem navštívil v roce 2008 během cesty do údolí Rhony a do Provence. Přijal nás sam majitel, který se mi jevil jako srdečný jižan, kterému rozhodně nechybí sebevědomí a na svá vína je velmi hrdý. Návštěva proběhla v přátelském a neformálním duchu, mj. jsme dostali ochutnat i vzorky ze sudů, což ve Francii zdaleka není běžné. Vinařství tehdy nabízelo k prodeji šest vín - od té doby svou nabídku zcela překopali, dnes produkují deset vín a navíc pod zcela odlišnými názvy, nově vyrábějí mj. suché šumivé víno, které tehdy ještě neměli. Z ochutnávky nemám skoro žádné poznámky, ale vybavuji si, že moje dojmy byly spíše smíšené. Zvláště červená vína se mi zdála dost mladá a nehotová, hlavně u jejich nejdražšího cuvée Clos Milan, na které jsem četl mnoho chvály, mi tehdejší cena (25 €) připadla dost nadsazená.

Červené víno Domaine Milan, což byla tehdy jakási „střední řada", dělali v ročnících 1999 až 2006, a to jako směs odrůd Grenache, Syrah, Cabernet Sauvignon a Cinsault. Cena ve vinařství 11 €. V roce 2011 jsem otevřel láhev ročníku 2003, víno sice nebylo špatné, ale takové spíše strohé, takřka bez ovocitosti, nepůsobilo příliš dojmem jižního vína a už vůbec ne z tak extrémně horkého ročníku, jakým 2003 byl. Těžko říct, možná bylo jen „zavřené", jak říkají Francouzi; později jsem se dočetl, že Henriho vína skutečně mají tendenci se v jistém věku „uzavírat do sebe" a s konzumací je nutné počkat na dobu, až tato vývojová fáze odezní.

Ohledně láhve ročníku 2004, kterou jsem vypil počátkem tohoto roku, můžu hned předeslat, že se jevila nesrovnatelně lépe. Poměrně masivní láhev typu Bordeaux, kvalitní celokorek. Světlejší granátová barva s mahagonovým odstínem. Ve vůni napřed zajímavý, lehce animální tón; po rozdýchání je vůně středně intenzivní, pěkně komplexní - je v ní ovocitost, kořenitost i „sladkost"... Chuť poměrně plná, ale nic monstrózního, se stále pěknou ovocitostí, byť již proměněnou stářím. Jemnozrnné třísloviny, možná nepatrně svíravé, ale v tomto případě mi to vůbec nevadilo. Dobře strukturované, alkohol (13,5 % vol.) perfektně zakomponovaný, dochuť velmi harmonická a nadprůměrné délky.

Druhý den bylo víno ještě v lepší kondici, bezvadně sladěné, ďábelsky dobře pitelné a vyvolávající skoro euforii, což se mi rozhodně nestává každý den :-) . Vynikající jižní víno, kterému archivace velmi prospěla, jistě by ve sklepě ještě nějaký ten rok vydrželo (to už bohužel neověřím, protože to byla jediná láhev). Výborný poměr cena / kvalita.

 
   Název   Velikost 
  Milan_parcely_foto.pdf   356.7 kB 
Počet příspěvků v diskuzi: 0  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 3466x