O Víně

09.08.2011 H. Aktivni: Ano Datum a cas publikace: 09.08.2011 07:00

Vinařské metropole: Paříž

Nedávný post o vinici Clos Montmartre v Paříži mne přiměl oprášit číslo 9-10/2009 časopisu Beverage & Gastro, pro nějž jsem před pár lety psala seriál o vinařských metropolích Evropy (viz foto). Pro jistotu jsem zalovila i v archivu a našla následující nezeditovaný a tudíž „nezrubaný" článek o vinicích hlavního města Francie. Kromě Montmartru jsou v Paříži ještě vinice Clos des Morillons, Clos de Bercy, Vignobles Iséen a řada dalších. Seriál pojednával i o vinicích Madridu, Lisabonu, Říma, Vídně a Prahy, ale o těch někdy příště...

C'est du vin de Montmartre, qui en boit pinte en pisse quarte... praví staré lidové rčení ze 17. století o vínu z Montmartru a jeho močopudných účincích (1 pinte = 93 centilitrů "příjmu" a 1 quarte = 67 litrů "vydání").

Milovníci francouzských vín zajisté mnohokrát navštíví vinorodé kraje Francie, od Alsaska či Champagne počínaje, přes Burgundsko a Bordeaux, až po Provence a Midi. Avšak kdo z nich si kdy uvědomí, že okolí Île de France bylo se svými 40 000 hektary vinic ještě v 18. století jednou z největších vinařských oblastí Francie?

V dobách dávno minulých byla Paříž obklopena vinicemi. Podobně jako v Praze, i zde vinohradnictví a vinařství představovalo pro její obyvatele každodenní obživu. Nejstarší zmínka o „vignobles montmartrois" pochází z roku 944. Avšak historicky lze doložit, že první známky o vinohradnictví na území Paříže sahají až do dob starých Římanů, kteří dnešní hlavní město pojmenovali Lutetia a na vrcholu dnešního Butte Montmartre, založili templ na počest jejich boha vína - Bakchuse. Novodobý název „Montmartre" vznikl ze starého „Mont de Martyrs" (Hora Mučedníků) a bylo to právě zde, kde okolo roku 250 Římané usekli hlavy prvním pařížským mučedníkům, mezi nimi i sv. Divišovi (St. Denis), podle nějž je pojmenována i nedaleká basilika a čtvrť Saint Denis. A Římané, jak všichni víme, byli skvělými vinohradníky a vinaři.

Ve 12. století benediktinští mniši postavili na úpatí Hory Mučedníků opatství, ze kterého později vznikl velkolepý klášter Dames de Montmartre. První keř révy vinné na jeho území údajně vysadila Adélaïde de Savoie (1092-1154), manželka francouzského krále Ludvíka VI. „tlustého". Ve středověku, jako ostatně všude ve Francii, vinice na Montmartru vlastnila církev, v tomto případě abatyše řádu Dames de Montmartre, které na svém lisu poblíž kostela svatého Petra tradičně lisovaly vína z hroznů místních vinic, a to jak bílá, kterým se říkalo „clairet" (odtud ostatně pochází označení klaret), tak červená, zvaná „piquette".

Viniční tratě nesly jména la Goutte d'Or, la Sauvageonne, la Sacalie, Vigne de Bel-Air, Clos Berthaud.., které se později sjednotily do jednoho „cru" - le Picolo de Montmartre. Koncem 18. století byla bílá i červená vína z považována za velmi elegantní, velké finesy a vysoké kvality. Avšak četné války, které plundrovaly středověkou Francii rovněž způsobily, že Dames de Montmartre byly nuceny prodat své pozemky. Ty byly nadále obdělávány sedláky a viničními dělníky, jež se zde usadili, aby je obhospodařovali.

Francouzská revoluce klášter v roce 1792 zničila, jeptišky byly vyhnány a poslední abatyše, Marie-Louise de Montmorency-Laval, byla popravena dne 24. července 1794. Dnes z tohoto kláštera zbyl pouze kostel svatého Petra (vysvěcený 21. dubna 1147), který patří k nejstarším kostelům v Paříži.

Ještě než v roce 1860 Napoleon III. Montmartre anexoval k Paříži, nacházely se na jeho úpatí pouze vinice a sádrovcový lom. V postupující urbanizaci Paříže Barona Hausmanna byla sice krajina Montmartru překvapivě zachována, až na lom, který byl zasypán, a na vinice, jež začaly mizet jedna po druhé. Zůstala pouze jedna z nich, avšak i zde na ní počátkem 20. století nezůstal téměř jediný keř révy vinné. To se znelíbilo místním starousedlíkům, převážně z řad umělců, a tak za účelem záchrany vinice uspořádali akci, jejímž cílem bylo znovuvysazení tohoto historického vinohradu, jehož dějiny sahají až do dob Římanů.

Čtvrť Montmartre byla od konce 19. století místem tvořivosti malířů, domovem impresionistů a počínaje 20. stoletím i kolébkou kubismu, fauvismu a surrealismu. Bydleli tu mimo jiných například Vincent van Gogh a jeho bratr Theo, Auguste Renoir, Claude Monet, Amedeo Modigliani, Toulouse Lautrec, Maurice Utrillo, Max Jacob, Pablo Picasso a Francisque Poulbot. A právě posledně jmenovaný se v roce 1933 zasloužil za pomoci svých sousedů o znovuvysazení montmartrské vinice. Na náměstí bylo symbolicky vysazeno několik keřů révy vinné a Le Clos Montmartre se znovu narodil. Jeho rozloha dnes činí 1556 čtverečních metrů, na níž je na ní je vysazeno 2000 hlav révy vinné 27 různých odrůd, převážně Gamay (75 %), Pinot Noir neboli Rulandské modré (20 %) a zbylých 5 % tvoří Seibel, Merlot, Gewurztaminer, Riesling aj., které dávají celkem 850 litrů vína ročně. Nejedná se o žádnou apelaci AOC, nýbrž o samostatnou vinici, což ji dělá unikátní.

Hrozny z vinice Montmartre se vinifikují v mikrovinařství a posléze zrají ve sklepích radnice, která se nachází mezi rue des Saules a rue Saint Vincent. Láhev o obsahu 50 cl stojí zhruba 40 €. Vyprodukované víno se každoročně prodává v aukci v průběhu prvního říjnového víkendu, jemuž se říká Fête des Vendanges, a její výtěžek jde na charitativní účely sociálních služeb 18. pařížského obvodu. Existuje zde také „bakchické" bratrstvo Commanderie du Clos Montmartre, založené v roce 1983.

Vinice ani vinařství Clos Montmartre nejsou zpravidla přístupné veřejnosti. Jednou výjimkou byla exkurze degustátorů mezinárodní jury, jež hodnotila v soutěži Vinalies Internationales v Paříži v roce 2000, které jsem se zúčastnila, a kdy bylo možné vína z Montmartru i ochutnat a zakoupit si láhvinku jako souvenir.

Ostatní pařížské vinice / Na území Paříže se kromě této slavné vinice nacházejí ještě další vinohrady. Nejznámější je Le Clos des Morillons (Parc Georges Brassens) ve čtvrti Saint-Germain-des-Prés poblíž Montparnasse v 15. pařížském obvodu neboli arrondissement (stanice metra Vanves), jenž byl vysazen v roce 1983 a má celkovou rozlohu 1200 m². Morillon je de facto synonymem pro odrůdy Chardonnay i Pinot Noir, a tak není divu, že je zde vysazeno 720 keřů několika odrůd, především Pinot Noir (Rulandské modré), Pinot Meunier (Mlynářka), Chardonnay a Perlette, které dávají 200 až 600 kg hroznů. Každoročně se zde koná vinobraní s hudebním a tanečním festivalem. Dalšími lokalitami, kde se dříve hojně pěstovala réva vinná, je Le Clos de Bercy v rue Paul Belmondo (stanice metra Bercy), která se nachází ve 12. pařížském obvodu a Le Chemin de Vignes (Viniční stezka podél Seiny u Saint-Cloud) v Issy les Moulineaux. Poněkud nervní vína z této vinice byla v dobách Belle Époque velmi populární ve vinných barech zvaných guinguettes, které se nacházely podél břehů Seiny v Paříži a jejím okolí. V roce 1975 zde rodina Legrand koupila sklepy dlouhé několik kilometrů, které jsou podobné šampaňským. Dnes v nich Yves Legrand archivuje svá vína, která nabízí ve své restauraci Issy Guinguette, nacházející se uprostřed vinic zvaných Vignoble Isséen.

Vinaře oblasti Île de France se svými 135 ha vinic sdružuje asociace Vignerons Franciliens Réunis a kromě výše zmíněných pařížských vinic se k nim řadí také ostatní lokality v okrese Hauts-de-Seine: Clamart, Courbevoie, Meudon, Rueil-Malmaison, Suresnes, Bagneux a Ville de Chaville.

Související článek: Vinice Clos Montmartre.

Počet příspěvků v diskuzi: 2  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 3187x