O Víně

8. března 2010

Jedna z mnoha disciplín, v které probíhá má příprava na další výlet do Burgundska, je pročítání a výpisky z knihy Cliva Coatese: Côte d´Or - a celebration of the great wines of Burgundy. Mám sice už dávno pročtenou tu novější verzi, ale tahle z roku 1997 exkluzivně obsahuje i podrobné medailony těch nejlepších burgundských domén. Pročítání je trochu kovbojka, protože když do knihy nechcete investovat, můžete sice její podstatnou část bezplatně nastudovat na google books (http://books.google.cz/books?id=5wQ6CP3sG8UC&printsec=frontcover&dq=clive+coates&cd=1#v=onepage&q=&f=false), ovšem snaží se vám to znepříjemnit tím, že čím víc stránek tam naklikáváte, tím víc vám jich pak mizí - lépe řečeno se vám místo nic načte nápis, že jste překročil limit (bezplatných) kliknutí. Nejhorší je, když vám takhle zmizí i stránka s obsahem, protože kniha je vážně dost tlustá a listovat v ní posouváním jezdce naslepo vám akorát urychlí mizení dalších stránek. Doporučuji jednat tedy rychle, cílevědomě postupovat od těch nejvíce žádoucích stránek k těm méně, vyhradit si na to delší čas v celku a nejlíp si z obsahu vypsat ty kýžené stránky vedle na papír. I tak možná budete muset použít přístup z více různých počítačů nebo aspoň trik, kdy jednou se ke knize dostanete přes anglický Google a podruhé přes český.

Ale píšu sem spíš proto, jakou radost mi udělalo pročtení „medailonu" o doméně Ramonet sídlící v Chassagne-Montrachet. Jim dává Coates jako jedněm z opravdu mála tři hvězdičky a přirovnává je k legendě jménem Henri Jayer (to, co on znamenal v červených, Ramoneti v bílých). Podotýkám, že Coates obchodování s burgundskými víny věnoval celý svůj, nejen profesionální, život, na penzi se tam i odstěhoval a ročně prochutná stovky domén, je zván pravidelně na degustace i velmi starých a vzácných kusů. Ramonet je jedna z mála věcí, na které se dokonce shodne Coates se svým nesmiřitelným rivalem Robertem Parkerem. Ještě v době, kdy se Parker k burgundským vínům osobně vyjadřoval, jmenoval tuto doménu mezi devíti nejlepšími pro bílá. Vína od Ramonetů jsou prakticky nesehnatelná, objevují se nejčastěji v aukcích za těžko zaplatitelné sumy. Ramoneti, jak jsou zde popisováni, nemají žádné odborné vinařské vzdělání, jejich přístup je instinktivní a empirický, vycházející ze zkušeností děděných mezi generacemi. V jejich sklepě, spíš něž sterilní bělost, najdete takový ten ladný „nepořádek" hadic a zařízení, které je škoda vyhodit, protože se můžou někdy hodit. Nemají rádi nerez, raději červená nakvášejí v cementových tancích, i bílá začínají kvašení zde, v dřevěných sudech kvašení až dobíhá. Bílé mošty vůbec neodkalují (a kvůli tomu pak radši ani moc nebatonážují), protože vysloveně věří, že i v těch hrubých kalech je něco podstatného. Clive Coates k tomu dodává větu, kterou já jinými slovy tvrdím už dávno. Ovšem slyšet ji od takového borce potěší až k vítězoslavnému úsměvu: „For me, a great wine often does have something just a little bit wrong about it. And a squeaky-clean ,perfect´ wine is very rarely as interesting." (můj překlad: Podle mého velká vína často mají v sobě něco, co je trošičku špatně. A vyleštěná ,dokonalá´ vína jsou velmi zřídka tak zajímavá.).

Jako post scriptum je nutné dodat, že cti mít svůj medailon či jednu dvě hvězdičky u Coatse se samozřejmě dostalo semtam i perfekcionistovi a/nebo enologicky vzdělanému vinaři, který i filtruje a selektovanou kvasinku použije, to si zas nemalujme svět opačně na černobílo, já ale toto nevypichuji, abych tvrdil, že jedině instinktivní, školními poučkami neponičená a „nečistá" cesta k vínu je ta pravá, jde mi spíš o rovnoprávnost, uznání toho, že tyhle cesty nevedou nutně do enologického pekla a ohavných obskurností pro úchyly, ba naopak, je jimi možno potenciálně dosáhnout na absolutní špičku, všeobecně uznávanou nejen dle cesty, ale i podle výsledku.

........................................................................................................................................

15. března 2010

I po zveřejnění mého překladu nových směrnic pro degustace dle OIV jsem trochu pátral, jak to vlastně u mezinárodních degustací chodilo a chodí. Helena Baker dohledala nějaké starší tabulky, z kterých je patrné, že slovo franchise je ve všech stejné, akorát je někdy do angličtiny přeloženo jako genuineness (v Bruselu), někdy ovšem (ne zrovna přesně) i jako clarity (v Montrealu). Helena rovněž sondovala, jak se k tomuto aspektu staví věhlasní britští degustátoři s titulem MW - Master of Wine. Při zachování jejich anonymity, z jejich reakcí vyjímám ve vlastním překladu:

Reakce 1:  „Docela legrační je, že jsem se právě potkal(a) s tím OIV formulářem nedávno na jedné soutěži v Turecku, a myslím, že je velmi neužitečný (unhelpful). John Salvi MW (který v její tvorbě byl zainteresován skrze Union des Oenologues, odkud tedy formulář vzešel) se mi pokoušel genuineness vysvětlit, ale zdá se, že to neznamená nic jiného než nepřítomnost vad (podobné franchise možná). Nevím, co používá Decanter nebo IWC (International Wine Chalenge - prestižní soutěž, kde hodnotí vesměs samí Masters of Wine - pozn. překladatele), ale určitě ne tenhle OIV formulář. A Masters of Wine s tím také nemají nic společného. Shledal(a) jsem to extrémně neužitečným a opustil(a) jsem to už po dvou vzorcích! Myslím, že to je spíše vhodné pro enology a jistě to nemiluje žádný z novinářů, které já znám, a nemyslím, že by to používali na nějaké velké soutěži. Myslím, že se spíše používá ten australský hodnotící systém, kde 80-85 = bronzová, 86-90 = stříbrná a 90+ = zlatá (ačkoliv ta čísla nutně nemusí být přesně). Rozdělení vína na body za vzhled, vůni a chuť budí dojem vštěpování přísnosti, ale já přicházím na to, že napsání dobré degustační poznámky spolu s celkovými body je cesta, na kterou se zaměřím asi nejvíc."

Reakce 2: „ Degustační formulář na DWWA (Decanter World Wine Award -  mezinárodní soutěž každoročně organizovaná magazínem Decanter - pozn. překladatele) vypadá velmi jednoduše. Je to list A4 s hlavičkou a místem na hodnocení šesti vín. Kolonky jsou: vzhled, vůně, chuť, mé hodnocení, celkové hodnocení. Můsíte vyplnit u všech kolonek a všech vín kompletní degustační poznámky. 14. 5 je doporučeníhodné, 15.5 bronzové, 17.0  stříbrné a 18.5 zlaté. Ano, ani institut Master of Wine, ani WSET (Wine and Spirit Educational Trust - prestižní vzdělávací institut, který je obvyklým předstupněm k metě nejvyšší - titulu Master of Wine) nepoužívají onen OIV nesmysl. Body, kvalita, cokoliv jiného jsou jen součástí závěrů, a popis vede k finálnímu zhodnocení. Franchise, ať už to znamená cokoliv, já bych řekl(a) autenticita, jsou pouze jedním z faktorů ovlivňující kvalitu. Na druhou stranu jak chcete posuzovat franchise, když neznáte původ vína??? V Decanteru známe původ vína! Enologové jsou často příliš techničtí a nerozumí obchodu a upotřebitelnosti vína. Jejich zpětná vazba je přínosná pro vinaře, ale méně už pro konzumenty."

Takže tolik britský pohled na věc - zřejmě více subjektivní a kladoucí nároky na zkušenost, cit a vyjadřovací schopnosti hodnotitele, ale aspoň se jim nestane, že by nejvíc bodů dostalo víno, které je sice technicky dokonalé, ale nejlepší (nejzajímavější) jim tedy zrovna nepřijde. Samozřejmě tam vidím i já možná úskalí, zejména pokud by se tu mělo něco něco takového zavádět třeba na koštech a výstavách. O tom by se nechalo debatovat donekonečna. Podle mého je nový OIV výnos  s podrobně rozepsanými deskriptory zajímavým pokusem donutit stříleče bodů k zamýšlení během soutěžních degustací - kéž by se mu to povedlo, na druhou stranu, pořád mi přijde, že to medailování je celé jen hra a nevymyslí se nikdy úplně objektivní systém převedení dojmů na čísla. Možná je opravdu lepší pojmout to trochu s nadhledem, dívat se na to jako na soutěže "královen krásy" nebo krasobruslení - prostě se zvednou plácačky s čísly podle toho, jak se to komu líbí, nejvyšší součet sice vyhrává, nikdo si stejně asi ve skutečnosti nemyslí, že by to byl skutečně ten nejlepší na světě - možná ani z těch přihlášených, jde ale o tu legraci okolo, zaujetí pro hru a to, že se vůbec něco děje, je proč se setkávat a o čem donekonečna diskutovat :-)

........................................................................................................................................

19. března 2010

Hledáním zdrojů informací o jihomoravském německém vinařství jsem vygooglil tento zajímavý text: http://www.psp.cz/cgi-bin/eng/eknih/1925ns/ps/stenprot/199schuz/s199004.htm

Doporučuji všem, koho zajímá, jak se žilo vinařům dříve, co je nejvíc omezovalo a trápilo. Mikropohled, který nemaluje narůžovo, zajímavé paralely s dneškem. Věděli jste třeba, že pokusy s odalkoholizováním vína se prováděly ve Znojmě už ve dvacátých letech? Že ve Švýcarsku v té době existoval spolek vinařů-abstinentů? :-)

........................................................................................................................................

23. března 2010

Kdo má doma knihy Cliva Coatse, to zřejmě se svou vášní k Burgundsku myslí vážně, ani čtení v angličtině není překážkou. Pro takové mám tip na knihu srovnatelné kategorie: v tomto roce má vyjít další aktualizované vydání knihy The Great Domaines of Burgundy od Remingtona Normana. Jak je v internetových shopech zvykem, je možno si knihu objednat už dnes, za příjemně nižší cenu, než bude po vyjití - něco jako en primeur. V britském amazonu byla chvíli out of stock, nyní už zase k mání: http://www.amazon.co.uk/Great-Domaines-Burgundy-Remington-Norman/dp/1856268128/ref=sr_1_1?ie=UTF8&s=books&qid=1268126735&sr=1-1, slušná nabídka je rovněž na americkém: http://www.amazon.com/Great-Domaines-Burgundy-Finest-Producers/dp/1402778821. Letos má ještě vyjít další kniha od kultovního burgundofila - Allen Meadows: The Pearl of the Côte. Tam jsem  trochu váhal, protože původní náhled jedné stránky a map (http://www.burghoundbooks.com/) vypadal trochu... jako nafouklá obrázková publikace typu Legendární Bordeaux. Ovšem nyní je k dispozici náhledových stránek mnohem více - a to už je jiné kafe, to už vypadá na pěkný kousek! Amazony to bohužel zatím nenabízejí.

Jinak jsem na základě věcných připomínek Heleny Baker upravil ten francouzsko-anglicko-český slovníček - jestli si to někdo stáhnul, doporučuji smazat a stáhnout si zkorigovanou verzi.

........................................................................................................................................