O Víně

14.08.2017 Lucka Aktivni: Ano Datum a cas publikace: 14.08.2017 07:00

Vína a jeho konzumace v Koránu

Korán sám víno a další opojné nápoje nezakazuje, jen je nedoporučuje anebo je zakazuje pouze v konkrétních souvislostech. V následujícím textu, jež je víceméně výtažkem z knihy Víno a vinařství v dějinách islámu, doplněných o další zdroje, se podíváme na to, jak je na víno nahlíženo v běžném životě muslimů.

Podle postojů ať už klasických či soudobých islámských učenců a politických aktivistů lze usuzovat, že především Korán (jako základní posvátné písmo muslimů) je zdrojem ostrých odsudků za používání vína a alkoholu vůbec. Víno bylo ale součástí života dnešních islámských zemí od pradávna. Starověký bohatý rozvoj vinařské kultury a kult vína vytvářely hodnoty a tradice, které předislámští Arabové dobře znali a zdědili i po expanzi islámu. Dnes souhrn koránských veršů ukazuje, že islám neodmítá alkohol bezpodmínečně, jako je tomu v případě vepřového masa či zdechliny jakožto nenáležitě usmrceného zvířete. Jen několik desítek koránských veršů má podobu zřetelných nařízení, nabízejí odlišný přístup, jsou obsahově nesrozumitelné a svádějí k nestejným interpretacím. Hadíthy, jakožto záznamy o životě ideálního, Bohem inspirovaného člověka a životě jeho druhů, obsahují mnoho informací o Muhammadovi a způsobu života jeho obce. Tento soubor informací je pak chápán jako jakýsi etický vzor, o jehož dosažení nebo alespoň nápodobu se mají všichni muslimové snažit. Na rozdíl od Koránu jsou tradice ve svém odmítání vína a jiných nápojů obsahujících alkohol značně konzistentní. Výjimku tvoří jen několik hadíthů, v nichž se slovo víno (chamr) objevuje v tak nesrozumitelných kontextech, že je lze jen těžko interpretovat. K formování pozdějšího přísného zákazu požívání vína a alkoholu vůbec, jak ho známe z klasického náboženského práva (šaría), výrazně přispěla teprve prorocká tradice (sunna).

Pečlivá a kritická analýza koránského textu nás však přesvědčí o tom, že on sám se staví k vínu rozporuplně, nebo dokonce protichůdně a že dokonce k jeho zákazu se vztahuje jediný verš! Na straně jedné je na tento nápoj pohlíženo jako na „ohavnost" a na straně druhé jako na „výtečnou stravu". Důkladným rozborem různých kontextů, v nichž se víno a další jiné fermentované látky vyskytují, zjistíme, že i když Korán jejich požívání nedoporučuje anebo je zakazuje, děje se tak v konkrétních souvislostech a nikoliv v zájmu nějakého obecně platného etického poselství. Zákaz požívání vína tedy nelze hodnotit jako bezpodmínečný a absolutní.

Víno je v Koránu jedním z mnoha fenoménů, jejichž existence, opodstatnění a užití muslimy se vysvětluje ve dvou obecných rovinách: 1. V rovině kosmologické (v kontextu výkladu o vzniku světa a místě člověka v něm, kde je víno glorifikováno jako obdivný rys nebo součást pastevecko-zemědělské ideální představy ráje) a 2. V rovině lidské každodennosti na tomto světě (jež je sice protkána představami a nařízeními etického rázu, ale zároveň vychází z dobových podmínek). Nejčastější výraz pro víno v Koránu je chamr.

Jisté však je jedno a to že pro každodenní život věřících muslimů, kteří se (jak v dějinách, tak i v současnosti) trápili otázkou, zda je jim Bohem dovoleno požít víno nebo jiný alkoholický preparát, bylo vždy velmi obtížné najít spolehlivou odpověď v koránském textu samotném - pokud byli schopni jeho textu vůbec porozumět. Jediná kvalifikovaná autorita, která jim byla schopná dát kvalifikované rozhřešení, byli nábožensko-právní znalci (ti jediní byli oficiálně oprávněni k opatrnému promýšlení a vysvětlování Písma).

Pokud se budeme snažit o historickou a chronologickou rekonstrukci, přijdeme k následujícím zjištěním: vývojově zřejmě nejstarší verše Koránu ohledně vína, které pocházejí z prvního mekkánského období, nevykazují žádné známky toho, že by obec věřících (umma) měla s alkoholismem etické problémy nebo že by snad byl tento komponent stravy společenský zavrženíhodný. Naopak - v konzumaci vína se zde shledává „znamení pro lid rozumný" (i z plodů datlovníku ...). Formulace z jednotlivých veršů jako „znamení pro lid rozumný" a nebo dokonce jako „strava výtečná", je znamení pozoruhodné a v kontextu ostatních koránských veršů a dalších pramenů si sotva můžeme myslet, že réva vinná je v jídelníčku Arabů doporučována výhradně jako ovoce a hrozny, které je vhodné konzumovat.

Víno a jeho konzumaci lze taktéž nalézt jako významné motivy v koránském popisu apokalypsy a následného života na Onom světě. Dále slouží Bohu také jako odměna pravověrným, kterým se po zásluze dostane místa v ráji. Zde je zřetelné, že pojetí a role vína v souvislosti se dnem posledního soudu nebo dne zmrtvýchvstání je značně odlišná. Eschatatologické motivy a představy jsou s vínem spjaty v tom smyslu, že lidé se budou chovat jako opilí, ale nikoliv v důsledku požití alkoholického nápoje. Lidé, kteří se těsně před zánikem světa chovají podobně, jako se chová člověk pod vlivem chamru, jsou líčeni v negativních rysech. Ztráta kontroly nás sebou samým a stav opojného šílenství jsou dostatečným důvodem k tomu, aby nastal konec času. Po apokalyptickém konci světa přichází vylíčení rajské zahrady jako místa plného klidu a těch nejkrásnějších věcí, které si tehdejší arabský člověk, po celý život sužovaný přírodními a klimaticky tvrdými podmínkami pouště, dokáže vůbec představit. Zde právě hraje motiv vína roli pravděpodobně jednu nejžádanějších odměn, jakými by si Arab z vyprahlého Hidžázu přál být obdařen.

Aspekt vyplývající z kontextu jednoho verše přiřazuje otázku opilosti v důsledku požití vína před motlitbou k takovým přirozeným lidským úkonům jako je močení, vyměšování stolice a sexuální styk. Ani jeden z těchto jevů či úkonů není v Koránu chápán jako nečistý nebo Bohu odporný sám o sobě - problematický se stává pouze ve vztahu k rituálnímu aktu očisty před modlitbou. Z toho vyplývá, že intoxikace alkoholem není závažnějším problémem až do chvíle, kdy se chce věřící pomodlit. Když je opilý nebo se v podnapilém stavu obrátí k Bohu, není schopen motoricky a verbálně uskutečnit modlitbu podle předpisu a s potřebnou mírou upřímnosti. Jeho mysl je zastřena a jeho oslovení Boha nemůže být považováno za věrohodné a platné. Věřící musí počkat, až účinky intoxikace pominou a teprve potom může znovu vstoupit do sakrálního prostoru nebo jiné rituálně čisté místo a uskutečnit modlitbu k Bohu. V případě znečištění močením, polucí nebo pohlavním stykem stačí pro vykonání modlitby trochu vody, nebo dokonce písku, zatímco v případě opilosti hraje roli časový aspekt - doba, než muslim vystřízliví. Sám fakt opilosti zde ale neznamená, že hříšník bude za svůj čin pykat i po vystřízlivění.

Přestože by muslimové neměli pěstovat révu a vyrábět víno, ani jiné omamné látky, v mnoha historických obdobích a oblastech islámského světa to byli právě oni, kdo révu pěstovali a víno vyráběli. A nejen to- společně ho konzumovali s křesťany a židy. Zrovna tak jako mají křesťané v Bibli desatero a muslimové v Koránu něco podobného, zákazy se neustále porušují a obcházejí.

Zdroje:
MENDEL, Miloš. Víno a vinařství v dějinách islámu. Praha: Orientální ústav Akademie věd České republiky, 2010. ISBN 978-80-85425-64-2.

JOHNSON, Hugh. Příběh vína. Praha: Slovart, 2008. ISBN 978-80-7391-063-1.

Počet příspěvků v diskuzi: 0  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 172x