O Víně

08.11.2016 Sajmik Aktivni: Ano Datum a cas publikace: 08.11.2016 07:00

V hlavní roli Tannat - 10. část: Didier Barré a jeho chrabrý gaskoňský mušketýr

Dnes bude řeč o jednom z klíčových madiranských vinařství, Domaine Berthoumieu, a o dvou (velmi zdařilých) vínech ročníku 2006. Na závěr pak malý exkurs pro milovníky historických románů :-) .

Domaine Berthoumieu (web), sídlící v obci Viella, je rodinné vinařství založené v polovině 19. století, současný majitel Didier Barré a jeho žena Marie-Line představují šestou generaci vinařů. Didier začal hospodařit v roce 1985, hned po absolvování vinařské školy v Bordeaux. Mají celkem 26 ha vinic, kdy 85 % plochy zabírají modré odrůdy, mezi nimiž pochopitelně dominuje Tannat. Pokud budeme mluvit jen o červených vínech, vyrábějí celkem čtyři v apelaci Madiran AOC a jedno dolihované.

Základní víno se jmenuje Rouge Pointé, jde o směs 50 % Tannat, 35 % Cabernet Sauvignon a Cabernet franc, 15 % Pinenc (= Fer Servadou či Braucol), a to z mladých vinic (tzn. do 20 let); macerace 15 dnů, školeno 18 měsíců v tanku.

Haute Tradition má podobné složení, jen Tannatu je o chlup více (60 %), cuvée je školeno v tanku a v barikových sudech použitých dvakrát a více.

Víno Charles de Batz, které patří k základním referencím na celém francouzském Jihozápadě, je Tannat (90 %) doplněný Cabernetem Sauvignon; vinice mají stáří nezanedbatelných 50 až 100 let. Macerace trvá celých 30 dnů, školení pak 1 rok v barikových sudech, z nichž polovina je nová a polovina jednou použitá, ovšem lahvováno je až po druhém roce věku.

"Papírově nejlepší" by mělo být jejich čtvrté víno, které ani nemají na webu, asi jde o dost limitovanou produkci. Dříve se nazývalo jako Vitis MCM, dnes Prestige de Berthoumieu. Je to odrůdový Tannat ze stoletých vinic s nízkým výnosem (max. 25 hl/ha), školený celých 18 měsíců v nových barikových sudech. To vše se odráží v ceně, která činí zhruba 25 €.

Specialitou vinařství je sladké likérové víno Tannatis, odrůdový Tannat z přezrálých hroznů. Kvašení se asi po deseti dnech zastaví přilitím neutrálního destilátu, následně se rok školí v barikových sudech. Podobných vín existuje velmi málo, už dlouho se vyrábí Maydie z Château Aydie, nedávno se touto cestou vydal také Jean-Marc Laffitte se svým Teston Vintage Tannat (o tomto vinařství jsem psal před dvěma lety). Určitě by bylo zajímavé některé z těchto dolihovaných vín ochutnat, zvláště po pár letech archivace.

Tolik zhruba pro nástin základního kontextu a můžeme se vrhnout na degustační poznámky ke dvěma anoncovaných vínům.

Haute Tradition 2006, Madiran AOC. Barva granátová. Vůně celkem intenzivní, ovocitá, na začátku v ní byl i jakýsi cizorodý tón, který postupně vyvanul. Plná chuť, se stále mladistvě působící ovocitostí, která je taková trochu "tvrdá", takže i bez znalosti odrůdového složení jsem si správně tipnul na nezanedbatelný podíl některého z kabernetů. Poctivé třísloviny, dlouhá dochuť. Třetí den: ve vůni se k ovocitosti přidává i takřka jižanská kořenitost. Chuť krásně sladěná, možná ještě o trošku plnější než na začátku; přesně nadávkované třísloviny. Ďábelsky dobře pitelné! Při ceně 7,5 € velmi pěkný počin. Víno jsem pil přesně před rokem, ale poznamenal jsem si, že je lze archivovat minimálně do roku 2019.

Charles de Batz 2006, Madiran AOC. Těžší tmavozelená láhev typu Bordeaux, kovová záklopka; kompaktní celokorek, zcela neprosáklý. Granátová barva s lehce mahagonovým odstínem, naprosto neprůsvitná. Vůně napřed málo intenzivní - černé ovoce a nevýrazné stopy po školení v barikových sudech. Plná chuť, s uměřenou ovocitostí, kyselin je akorát. Víno má výraznější třísloviny, ovšem velmi zdařile extrahované a hlavně již asi trochu zaoblené stářím, takže nedrhnou ani nevysušují dásně. Velmi dlouhá dochuť, už teď krásně pitelné. Působí tak lehce "starosvětsky", což je u mě plus.

Třetí den: vůně se podstatně zvýraznila a získala na komplexitě (dominuje kořenitost a nazrálá ovocitost), člověk by mohl přičichávat stále znova! Plná chuť je krásně harmonická, všechny složky bezvadně zakomponovány do jednoho celku, neskutečně dlouhá dochuť. Třísloviny jsou stále zřetelné, ale bez nich by to samozřejmě nebylo ono. Alkohol (byť 14 % vol.) není vůbec nikde poznat. V rámci madiranských vín jde o zástupce spíše elegantního stylu, který mi vyhovuje o něco více než třeba extrémní "nabušenost" Château Montus. Výborné víno, které myslím dobře odráží odrůdu a místo vzniku, určitě jeden z nejlepších Madiranů, co jsem kdy pil. Vinař uvádí archivační potenciál 15 let, což je podle mě spíše zdrženlivý odhad.

Stejně jako předchozí víno koupeno v e-shopu Madiran.de, a to za pouhých 11,8 €, což dělá naprosto špičkový poměr cena / kvalita. Vřele doporučuju ochutnat!

A proč je v názvu článku slovo "mušketýr"? Druhé z recenzovaných vín je totiž pojmenováno po gaskoňském šlechtici Charles de Batz de Castelmore, který byl známější pod přízviskem d'Artagnan. Narodil se na Château de Castelmore, což je venkovský zámeček ležící jen asi 30 km vzdušnou čarou od obce Viella, nějaký jiný bližší vztah k vinařství Berthoumieu asi není :-) . Se zájmem jsem si přečetl článek na francouzské Wikipedii, který je "skutečnému" d'Artagnanovi věnován.

Ví se o něm, že se narodil někdy v letech 1611-1615. Jeho rodiče patřili do okruhu nijak významné nižší šlechty, takových rodů byly tehdy ve Francii tisíce. Samotný d'Artagnan odešel v mládí z domu a dal se na vojenskou dráhu (co jiného také nezámožnému šlechtickému synkovi zbývalo). Stal se členem královské gardy a v roce 1644 královským mušketýrem, než kardinál Mazarin o dva roky později oddíly mušketýrů rozpustil. D'Artagnan pak sloužil přímo kardinálovi a osvědčil se (např. byl pověřen zatčením vlivného ministra financí Nicolase Fouqueta a jeho hlídáním po dobu tří let), takže získal poměrně vysokou vojenskou hodnost. V roce 1659 se oženil s bohatou vdovou Anne Charlotte de Chanlecy, která mu dala dva syny. D'Artagnan byl ale neustále na cestách a navíc vedl poněkud neuspořádaný život (diplomaticky řečeno), takže jeho manželství vydrželo jen několik let. Vrcholem jeho kariéry bylo, když se v roce 1672 stal guvernérem města Lille, významné pohraniční pevnosti na severu Francie. Zemřel o rok později v bitvě u Maastrichtu, když francouzský král Ludvík XIV. válčil proti Nizozemí. Ačkoliv s d'Artagnanem asi nebylo vždy snadné vyjít (dokázal být pěkně arogantní a pro urážku nešel daleko), odvaha mu nechyběla - prý čtyři mušketýři z jeho jednotky byli zabiti, když se vypravili pro jeho mrtvé tělo, neboť to se nacházelo hluboko uvnitř holandských linií.

Až celých 27 let po jeho smrti jakýsi Gatien de Courtilz de Sandras sepsal d'Artagnanovy apokryfní paměti (Mémoires de M. d'Artagnan), a to na základě kusých poznámek, které po sobě zanechal sám d'Artagnan, plus podle vyprávění lidí, kteří ho osobně znali. Tento spisek, v němž se mísí realita a fikce, si přečetl i Alexandre Dumas. Byl jím nadšen a použil jej jako inspiraci při psaní své knihy Tři mušketýři, většinu d'Artagnanových dobrodružství si samozřejmě vymyslel. Podobně i u ostatních tří jeho druhů vycházel z reálně žijících osob, a to mušketýrů z kraje Béarn v podhůří Pyrenejí, ale de facto použil jen jejich jména. Např. předlohou pro postavu Athose se stal jistý Armand de Sillègue d'Athos d'Autevielle, o němž je ale známo jen tolik, že to byl královský mušketýr, který zemřel ve svých 30 letech v souboji. Tito francouzští šlechtici ve skutečnosti asi nebyli takoví "klaďasové", jak je Dumas vylíčil, na druhé straně bez jeho románu by všichni již dávno upadli v naprosté zapomnění. A vinaři by pak při vymýšlení názvů pro svá vína museli napřít fantazii jiným směrem (pamětníci si možná vzpomenou, že i u nás se kdysi prodávala hned čtyři vína pojmenovaná podle Dumasových mušketýrů, viz příklad dole).

Počet příspěvků v diskuzi: 0  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 4899x