O Víně

03.10.2016 Sajmik Aktivni: Ano Datum a cas publikace: 03.10.2016 07:00

Úlovek z „domu vína“ v Gigondas: Domaine du Cayron 2004

V dnešním zápisku bych k degustačním poznámkám o jednom povedeném víně z jižní Rhôny chtěl připojit i pár slov o francouzských "domech vína".

A začal bych právě oněmi "maisons du vin". Pro ty z vás, co hodně cestují, to samozřejmě nebude nic nového. O co jde: "dům vína" je vlastně vinařské informační centrum a vinotéka v jednom. Takřka všechny, které jsem navštívil, byly ve Francii, takže budu mluvit hlavně o nich.

Existence "domů vína" je silně spjata s apelačním systémem, kdy v každé větší apelaci (nebo v rámci skupiny menších apelací v jedné vinařské oblasti) funguje sdružení vinařů, kteří zde hospodaří. Hlavním úkolem těchto spolků je všemožně propagovat svoji vinařskou oblast - protože apelací je velký počet a konkurence na trhu s vínem obrovská... A když se nějaká méně známá apelace chce prosadit do povědomí širší veřejnosti, rozhodně to není práce na měsíc ani na rok. Spektrum možností je přitom poměrně omezené, těžko to lze zařídit nějakou celostátní reklamní kampaní apod.

Daleko smysluplnější je působit přímo na návštěvníky, kteří do dané oblasti přijedou osobně. Některé "domy vína" mají expozici, kde se člověk může dozvědět o geologii a vůbec o přírodních podmínkách dané oblasti, o historii tamní výroby vína, o pěstovaných odrůdách apod. Někde je to jen jedna místnost s pár mapami, takže o to více se s výkladem musí snažit důkladně proškolení zaměstnanci (např. Maison des Vins d'Anjou-Saumur ve městě Angers v údolí Loiry nebo Maison des Vins Coteaux Varois en Provence, o druhém z nich jsem psal už v reportáži o cestě do Provence Verte). Někde je to hned několik místností či sálů s moderně pojatou multimediální expozicí, takže jde o plnohodnotné muzeum vinařství (např. Maison des Vins de Bergerac v bývalém klášteře umístěném v historickém jádru města Bergeracu). V souladu s aktuálními trendy se čím dál více do módy dostávají třeba různé "čichací sety", kde si člověk může ověřit, zda dokáže identifikovat vůně a aromata objevující se ve víně (např. Maison du Vin de Saint-Emilion).

Bez ohledu na (menší či větší) pozornost věnovanou vzdělávací stránce věci funguje každý "dům vína" jako skvěle zásobená vinotéka, kde lze koupit vína od vinařů, kteří jsou členy místního "apelačního sdružení". Klasicky to bývají hlavně vína mladších ročníků, ovšem např. letos v létě jsem v Maison des Vins et du Terroir du Jurançon (v obci Lacommande v podhůří Pyrenejí) narazil i na láhve ročníků 2010, 2006 nebo dokonce 2001. Vína lze přirozeně i ochutnat - v chlaďáku bývá otevřená spousta lahví, a pokud vás zajímá něco dalšího, pro obsluhu většinou nebývá problém požadovanou láhev otevřít. Občas můžete během turistické sezóny natrefit i na akce, kdy svá vína návštěvníkům představují vinaři osobně (většinou systémem co den, to jiný vinař, aby se dostalo na všechny).

Asi největší výhodou pro návštěvníka je skutečnost, že ceny lahví jsou stejné jako přímo ve vinařstvích. Cílem opravdu není vydělat za sezónu majlant, ale předvést reprezentativní průřez produkcí dané oblasti. Samozřejmě nic nemůže nahradit návštěvu přímo u vinaře, nicméně to už musíte mít nějaký tip, domluvit si předem termín apod. - nehledě na to, že třeba nemůžete dělat velké nákupy, takže odjet od vinaře po zevrubné návštěvě a degustaci celého sortimentu se dvěma láhve by nebylo úplně košer :-) . Proto je pro získání základní orientace nebo nákup několika lahví návštěva "domu vína" naprosto ideální příležitostí. K zahození není ani doplňkový sortiment v podobě nejrůznějších paštik, marmelád, olejů apod., Francouzi si na regionální a řemeslně vyráběné pochutiny velmi potrpí.

Le Caveau de Gigondas, který se nachází přímo na náměstí stejnojmenné vinařské obce, jsem navštívil v roce 2008 během cesty do jižního údolí Rhôny. Le Caveau (znamená jednoduše "sklep") patří k nejstarším "domům vína" ve Francii, byl založen v roce 1972, jen rok po schválení apelace Gigondas. Začínal de facto jako prodejna vína patnácti zakládajících vinařství, dnes je to moderní centrum vinařského života apelace. Můžete zde koupit vína z více jako 70 vinařství, což je drtivá většina podniků fungujících v apelaci (na webu mají seznam se základními údaji o každém z nich). Otevřeno je 7 dnů v týdnu po celý rok.

Z návštěvy Le Caveau de Gigondas mi v paměti utkvěla jedna podrobnost. K ochutnání zde byl víceméně celý sortiment, což je skoro stovka vín, v lahvičkách pečlivě seskládaných nastojato v otevřeném horizontálním chladícím pultu. Před cestou jsem si naštěstí vytipoval několik kvalitních vinařství s dobrými referencemi, takže jsem šel najisto, ochutnal jsem a koupil. Když jsem se ale prodavačky zeptal, co by mi doporučila dalšího, zdvořile mě odmítla s tím, že ona je placená z příspěvků všech členů sdružení, tudíž by nebylo fér, kdyby doporučovala některá - třeba svoje oblíbená - vinařství na úkor ostatních. Má to svou logiku, jenom návštěvníkovi, který není "v obraze", pak nezbývá než zavřít oči a náhodně zabodnout prst do ceníku :-) .

Teď už k degustované láhvi a jejímu výrobci. Domaine du Cayron, sídlící v obci Gigondas, je klasické rodinné vinařství, založené v roce 1840. Od počátku patří rodině Faraud - víno ročníku 2004 vyrobil ještě Michel Faraud, dnes vinařství provozují jeho tři dcery Delphine, Cendrine a Rosaline. Vlastní 16 ha vinic, odrůdová skladba je 70 % Grenache, 14 % Syrah, 15 % Cinsault a 1 % Mourvèdre, což odráží i skladbu vína, neboť vinařství produkuje jediné cuvée. Vinice jsou staré 40-70 let. Hospodaření je prý dost tradiční, žádné high-tech vymoženosti - víno kvasí v betonových tancích, školení probíhá 1 rok ve starých velkých dubových sudech (údaje převzaty z webu www.chateauneuf.dk, zde i několik fotografií).

Domaine du Cayron 2004, Gigondas AOC. Těžká burgundská láhev z tmavozeleného skla, na podhrdlí je reliéf s erbem (s vyobrazeným lesním rohem, asi jde o starý znak obce Gigondas) - láhev vypadá dost efektně, i když úplně originální není, nejspíše napodobuje tradiční láhev používanou v apelaci Châteauneuf du Pape, která nese vyobrazení papežské tiáry a klíčů sv. Petra.

Kovová záklopka, kvalitní celokorek. Láhev kupodivu neobsahuje vůbec žádný vinný kámen, což je u podobných vín zcela výjimečné. Průsvitná granátová barva s lehce mahagonovým odstínem. Vůně zpočátku méně intenzivní, taková jakási zvláštně "neurčitá". Plná chuť, s hodně kulatým tělem, takže víno je lehce hřejivé, naopak struktura trochu pokulhává, třísloviny se objevují až postupně. Má pěkné kyseliny, jenom možná trochu odtržené od celku. Celkově působí chuť poměrně mladistvě, bez znatelnějších stop nazrálosti.

Druhý den: provzdušnění vínu jednoznačně pomohlo. Chuť už není tak "široká" a má lepší strukturu, především jsou všechny složky bezvadně sladěné: pěkné jižanské tělo, šťavnatá ovocitost (už decentně proměněná stářím); jemnozrnné třísloviny, které jsou o něco výraznější než první den, poctivé a lehce svíravé, jaké jsou pro víno jižního typu požehnáním. Harmonická a hlavně dlouhatánská dochuť! Alkohol 14 % vol. není vůbec nikde znát, víno je fantasticky pitelné - málokdy vypiju půl litru za večer, ale v tomto případě to prostě jinak nešlo... Přímo emocionální zážitek, stane se jen párkrát do roka, že se mi víno tak bezvýhradně trefí do vkusu. Jediné potenciální "mínus" by mohla být nadále celkem nevýrazná vůně (už spíše terciární než ovocitá), ale to neřeším, nemusí každé víno vonět jako rozflákaná parfumerie :-) .

V roce 2008 stálo v Le Caveau 11,8 €, což naprosto špičkový poměr cena / kvalita (aktuálně prodávaný ročník stojí dnes na jejich e-shopu 17,2 €, ale v této ceně už může být částečně započítáno poštovné, přímo na místě to může být o něco méně).

Počet příspěvků v diskuzi: 0  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 3016x