O Víně

13.04.2016 Sajmik Aktivni: Ano Datum a cas publikace: 13.04.2016 07:00

Návštěva vinařství Vina Sveti Martin (údolí Vipavy, Slovinsko)

Degustace vín z ročníků 2010 až 2014 přímo ve vinařství Vina Sveti Martin, které v údolí Vipavy patří k těm známějším. U nás jste se s jejich víny mohli setkat např. na festivalu Praha pije víno.

Na přelomu dubna a května minulého roku jsem se zúčastnil vinařského zájezdu do Rakouska a Slovinska, na jehož organizaci jsem měl možnost se podílet. Zájezd se myslím docela povedl, bohužel nebylo v mých silách sepsat podrobnější reportáž, na to bych potřeboval nejméně týden dovolené :-) . Snad se mi podaří zmínit se alespoň o některých vinařstvích u příležitosti recenze konkrétní láhve. První vlaštovkou by mohl být dnešní zápisek.

Zde jen nástin programu pro orientační představu. První den jsme navštívili rakouské vinařské oblasti Traisental (Weingut Herwald Hauleitner ve Wagram ob der Traisen) a Wachau (Weingut Martin und Alexandra Donabaum ve Spitz). Ve Slovinsku jsme začali na severu, poblíž Mariboru, vinařskou oblastí Podravje (Vino Steyer v obci Apače). Ubytovaní jsme byli v malebném městečku Piran na slovinském pobřeží Jadranu, odkud jsme vyráželi do přilehlých vinařských oblastí. V oblasti Vipavska dolina jsme navštívili vinařství Kmetija Tilia a Vina Sveti Martin, o němž bude hned řeč. V oblasti Goriška brda nás přijali ve vinařství Vino Edi Simčič poblíž městečka Dobrovo, zajeli jsme i do vinařství Azienda agricola Princic Dario u města Gorizia, na italské straně hranice. Celkově to bylo velmi zajímavé, ochutnali jsme širokou škálu vín od nerezové moderny po naturální vína dlouho nakvášená na slupkách a školená v dubových sudech. Pro mnohé z nás to bylo vůbec první setkání se slovinskými autochtonními odrůdami jako Rebula, Pinela aj.

K vrcholům cesty pro mě osobně patřilo vinařství Vina Sveti Martin, a to z více důvodů. Jedním z nich je poloha, vinařství se nachází v údolí Vipavy, což je nádherný kus krajiny. Fascinující je zejména východní, výše položená část tohoto údolí, lemovaná strmými vápencovými stěnami a pokrytá hustými lesy, jen občas je vidět samota nebo menší vesnice. Vinařství Vina Sveti Martin leží v západnější části údolí Vipavy, přesněji řečeno na jeho jižním okraji, na jednom z nejvýše položených míst široko daleko. Výhled odtud je úžasný, velkou část údolí má zde člověk jako na dlani (viz foto).

Vinařství leží v malé osadě Sveti Martin, jižně od obce Brje. Autobusem se nám nepodařilo dojet ani do Brje, museli jsme ho zaparkovat v jedné ze serpentin úzké silnice ještě před vesnicí. Ve vinařství s tím předem počítali, chvíli před dohodnutou dobou návštěvy vzali pár aut a vyjeli nám naproti. Nadvakrát nebo natřikrát odvozili celou čtyřicítku účastníků zájezdu do vinařství, pěšky by nám jinak cesta do prudkého kopce zabrala možná půlhodinu. Takto jsme se před vinařstvím sešli za pár minut a prohlídka sklepa s degustací mohla začít.

Vina Sveti Martin (web) je rodinné vinařství založené v roce 1880. V jeho čele stojí Peter Stegovec, sympatický pětatřicátník. Vlastní 6 ha vinic v blízkém okolí osady Sveti Martin. Vinařský provoz je umístěn v hale na dvoře rodinného domu a ve sklepech pod ním. Dvě třetiny výměry vinic zabírají bílé odrůdy Pinela, Zelen, Rebula a Klarnica. Zbylou třetinu tvoří modré odrůdy Barbera a Merlot. Výroba červených vín je v údolí Vipavy relativně nová věc, tradičně byla tato oblast zaměřena na bílá vína, modré odrůdy se začaly vysazovat až po druhé světové válce.

Vina Sveti Martin produkuje tucet vín - odrůdová i směsi: jedno šumivé z odrůdy Pinela (vyrobené klasickou šampaňskou metodou), pět suchých bílých, jedno růžové, tři suchá červené, jedno bílé sladké a jedno sladké červené. Vína se dělí do dvou řad, rozpoznatelných podle barvy dolní etikety - jako "Light label" jsou na webu vinařství označena vína vyrobená se selektovanými kvasinkami a řízeným kvašením, do řady "Black label" patří vína kvašená spontánně. Další detaily uvádím u degustačních poznámek, neboť na webu je nikde nevidím. Ochutnali jsme následující vína.

Zelen 2014: dva dny macerace za studena, řízené kvašení, školeno 5 měsíců v akátovém sudu o objemu 1500 l. Alkohol 12 %, kyseliny 5,6 g/l, zbytkový cukr 3,5 g/l. Svěží a šťavnaté mladé víno, slušně plné, dostatek kyselin, velmi dobře pitelné. Pěkné bílé víno "středoevropského typu", nic extra složitého, ani nějaký nezaměnitelný charakter daný odrůdou jsem nezaznamenal. Cena 7 € ještě ujde.

Pinela 2014: spontánně kvašené, bez macerace, školeno 4-5 měsíců ve stejných velkých sudech. Alk. 12 %, kys. 6 g/l, cukr 6 g/l. Typově podobné jako předchozí víno, ale o něco aromatičtější a v chuti plnější, delší dochuť, pořád pěkně svěží. Cena opět 7 €.

Tressa belo 2012: název je odvozen od jejich nejlepší parcely Tresa; cuvée odrůd Rebula (50 %), Pinela, Zelen a Klarnica, přičemž všechny hrozny byly od počátku vinifikovány společně. Dva dny macerace před kvašením (při kontrolované teplotě 12°C), školení 1,5 roku v akátových sudech o objemu 500 l. Vůně lehce bylinková, chuť plnější (13 % vol.) s decentní hořčinkou; zajímavé a celkem komplexní víno, koupil jsem dvě láhve na pozdější přechutnání. Cena 8 €.

Rebula Maceration 2010: spontánně kvašené, macerace 7 dnů v otevřených kádích, školeno necelé dva roky v pětistovkových akátových sudech. Alk. 13,5 %, kys. 5,3 g/l, cukr 1,2 g/l, minimum síry (15 g/l). Ihned bylo jasné, že vezmu pár lahví na důkladné prozkoumání doma, ani pár let další archivace bych se nebál. Výrazné charakterní bílé, s pěkným tělem i šťavnatými kyselinami, elegantní a komplexní, hodně dlouhá dochuť. Pro mě jednoznačně nejlepší z degustovaných bílých vín, při ceně jen o málo vyšší než u ostatních (9 €).

Barbera 2013: spontánní kvašení, dva týdny macerace bez regulace teploty, školení 1,5 roku v dubových sudech 500 l. Alk. 14 %, kys. 6 g/l, cukr 3 g/l je dán tím, že do vína bylo přidáno 5 % sladkého červeného vína ("passito"). Výrazná primární ovocitá vůně, chuť plnější a taktéž překypující ovocitostí, lehce je znát zbytkový cukr, uměřené třísloviny. Koupil jsem dvě láhve, hlavně ze zvědavosti, co s vínem udělá pár let archivace, až se jeho tělnatost a mladistvá "bujnost" trochu ohladí. Cena 9 €.

Tressa rdeče 2011: směs Barbera a Merlot půl na půl, opět se špetkou passita; taktéž spontánně kvašené a dvoutýdenní macerace, školení 2 roky v barikových a pětistovkových sudech. Pěkná ovocitá vůně, lehce nasládlá, bez stopy po školení ve dřevě. Plná chuť (14 % vol.), stále mladistvě ovocitá, lehce svíravé třísloviny, které potřebují ještě zaoblit. Pěkné jižní červené, cena 12 € je ještě rozumná.

Tressa passito 2011: cuvée odrůd Merlot (60 %) a Barbera (40 %), hrozny jednak vyschly přímo na keřích (franc. "passerillage"), jednak byly dosušeny na slámě; macerace 18 dnů, školení 20 měsíců v barikových sudech. Alk. 16 %, zbytkový cukr asi 80 g/l, kys. 5,9 g/l. Mohutná komplexní vůně, fakt parádní. Chuť plná, zřetelně sladká, ale stále relativně uměřená, osobně bych snesl ještě o trochu více zbytkového cukru; každopádně víno má dostatek kyselin, není to žádný "ulepenec"; harmonická dochuť s velmi dlouhou délkou, moc zajímavá zkušenost. Cena 16 € za láhev o objemu 0,375 l.

Celkově to byla velmi povedená kolekce vín, navíc doprovázená bohatým občerstvením v podobě domácích nebo lokálních pochutin (sýry, pršut apod.). V diskuzi s vinařem čas ubíhal velmi rychle. Pak ještě nákupy, jejichž množství neomylně svědčilo o tom, že lidem se vína také líbila. Po skončení návštěvy se většina z nás vydala procházkou zpátky k autobusu, takže Peter Stegovec prohlásil, že máme ještě trochu času na přechutnání tří mladých červených vín přímo ze sudu. Takové nabídce se nedalo odolat. Všechny vzorky vypadaly velmi slibně, ale detailní poznámky nemám, přišlo by mi nepatřičné kazit povídání mezi čtyřma očima škrábáním nějakých klikyháků. Na rozloučenou mi vinař ještě věnoval láhev Rebuly 2005 (něco takového se stává podstatně vzácněji, než si většina lidí představuje) a dovezl mě zpět k autobusu, aby na mě ostatní nemuseli čekat.

Před měsícem jsem si na tuto láhev vzpomněl a rozhodl ji otevřít, deset let by mělo ukázat, co toto víno umí. Takže Rebula 2005, Vipavska dolina, kakovostno vino ZGP. Půjde nejspíše o starší verzi dnešního vína Rebula Maceration. Zelená láhev typu Bordeaux, celokorek (zčásti prosáklý). Spíše tradiční etiketa, na které je vyobrazen celý oltářní obraz z kostela sv. Martina, ležícího pár metrů od vinařství (jednotlivé detaily z tohoto obrazu jsou použity i na dnešních etiketách).

Sytá zlatavá barva, někde "na půl cesty" mezi bílým a oranžovým vínem (i když asi namítnete, že ne všechna oranžová mají stejnou "echt oranžovou" barvu). Vůně terciární, celkem komplexní, nejvíce bylinné výluhy (?), zajímavá a vybízející ke zkoumání. Chuť plná, s kulatým tělem (14 % alkoholu se nezapře), které ale nedominuje, je vyvážené přesnou dávkou kyselin, k tomu navíc lehká hořčinka a kořenitost. Všechny složky harmonicky spojené do jednoho celku, velmi dlouhá dochuť. Výrazné a charakterní víno, které utkví v paměti, velmi povedené!

I třetí den bylo víno v perfektní kondici, přes provzdušnění se nepohnulo ani o píď: stále pěkně strukturované, elegantní a harmonické, ve vůni šla kromě bylinek a koření rozeznat i decentní ovocitost (meruňky?). S oranžovými víny mám minimální zkušenost, takže tuto láhev nedokážu zasadit do širšího kontextu - do jaké míry se na celkovém výsledku podílí odrůda, vinifikace nebo stáří. Každopádně jsem hned dostal chuť obstarat si další vína tohoto typu.

Nakonec ještě dodávám, že o Rebule ročníku 2009 a dalších vínech Petera Stegovce psal několikrát Honza Čeřovský na svém blogu Jižní svah.

Počet příspěvků v diskuzi: 1  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 3805x