O Víně

05.11.2014 Sajmik Aktivni: Ano Datum a cas publikace: 05.11.2014 07:00

Prodloužený víkend v "Provence Verte" (3. část)

Dokončení reportáže o vinařském press-tripu do Provence, který zorganizovala Helena Baker.

Třetí den naší cesty, což byla neděle, jsme před polednem dorazili do vinařství Clos de lʼOurs (web). Nachází se na katastru obce Cotignac, severně od městečka Brignoles. Dříve se jmenovalo "Domaine de Sant Janet" (jak hlásá nápis na budově sklepního provozu), už od roku 2000 se zde hospodaří v bio-režimu. Teprve v roce 2012 vinařství koupil Michel Brotons, který dlouho pracoval jako zlatník, ale rozhodl se pro radikální změnu povolání. Změna majitele přinesla i nový název vinařství, ten by se dal přeložit jako "Medvědova vinice" ("clos" je vinice ohrazená kamennou zdí, viz např. burgundský Clos de Vougeot), což je narážka na mohutnou postavu pana Brotonse. Dnes vlastní 13 ha vinic, podle svých slov by chtěl postupně přikoupit ještě jednou tolik, aby hospodaření bylo plně rentabilní. V práci mu pomáhá manželka a syn Fabien, postupně se zapojí i dcera Emilie, která teď ještě studuje. Jako "přítel na telefonu" funguje Daniel Abrial, enolog a konzultant pracují pro několik vinařství v Bandolu, který je zasvěcuje do řemesla a radí jim, co a jak dělat. Tato spolupráce zjevně funguje, červená vína hned z jejich prvního ročníku (2012) se mi moc líbila.

Napřed jsme si prohlédli čerstvě zrekonstruovaný dům, kde mají v patře stylové pokoje pro turisty - vinařství totiž funguje i jako klasické "chambres dʼhôtes", kdy majitel ubytovává návštěvníky přímo u sebe doma a jí s nimi u jednoho stolu. Další apartmán s vířivkou je v samostatně stojícím domku. Někteří z nás začali hned spřádat plány, že sem pojednou na dovolenou :-) . Pak jsme nahlédli do celkem nevelkého sklepního provozu, kde jsme ochutnali mošt vylisovaný předchozího dne a dvě červená vína ročníku 2013, přímo z nerezového tanku: Grizzly 2013 (směs Grenache, Syrah a Mourvèdre) a odrůdový Syrah 2013, který se později zcelí se stejnou odrůdou školenou v barikových sudech. Obě vína jsou samozřejmě mladistvá, ovocitá, vypadají velmi slibně; Syrah má klasickou lehce animální vůni a o něco výraznější třísloviny než první červené. Vlastní degustace (lahových vín) pak proběhla v domě, kam jsme uchýlili před poledním sluncem. Všechna vína spadají do apelace Côtes de Provence AOP, neboť tato (severovýchodní) část oblasti Provence Verte už leží mimo území apelace Coteaux Varois.

Bílé Nanook 2013 je směs odrůd Rolle a Clairette (půl na půl), školená v nerezu. Středně plné, se zřetelnými kyselinami a lehkou hořčinkou, celkově povedené, nicméně cena (12,5 €) už není úplně "lidová".

Grizzly (rosé) 2013 je směs všech pěti modrých odrůd, které se ve vinařství pěstují (Cinsault, Syrah, Grenache, Mourvèdre a Carignan) a bílé odrůdy Rolle. Je to spíše plnější styl růžového vína (13,5 % vol.); dobře strukturované, pěkná dochuť, díky svěžím kyselinám dobře pitelné. Líbilo se mi. Cena 10 €.

Zbývající dvě červená vína jsme pili hlavně k jídlu. Podávaly se dvě místní speciality: "brouillade", tzn. míchaná vejce s čerstvou bazalkou a s rajčaty, a jako hlavní chod pečené jehněčí a zeleninové jídlo "tian de légumes". Tian je název pro tradiční keramický pekáč, v němž se peče zelenina nakrájená na kousky, klasicky lilek, cuketa, paprika, rajčata, česnek atd., ale lze přidat i další, naše hostitelka tam měla ještě třeba pórek; samozřejmě se nesmí zapomenout zalít to olivovým olejem a okořenit místními bylinkami. Mňam!

Grizzly (rouge) 2012 je moc pěkné červené, s pěknou plností a ovocitostí, jižansky kořenité, s poctivými jemnozrnnými tříslovinami. I samotné bezvadně pitelné, tím spíše k jídlu. Cena obvykle 16 €, bohužel bylo už vyprodané.

A konečně zlatý hřeb programu, Ursus 2012, takřka odrůdový Syrah, doplněný 5 % Mourvèdre; školeno v tanku i v barikových sudech. Komplexní kořenitá vůně, lehce ovlivněná barikovým sudem, ale v pozitivním smyslu. Plná chuť, s krásnou krémovitou ovocitostí, má poctivé a zároveň jemné třísloviny; parádně dlouhá a harmonická dochuť. Už teď je bezvadně pitelné, ale má nepřehlédnutelný potenciál pro archivaci. Pro mě bez jakýchkoliv pochybností jedno z nejlepších vín této cesty (pokud ne úplně nejlepší). Přesnou cenu neznám, ale jistě to bude minimálně 20 €. I toto víno už bylo pryč, což ukazuje, že k zákazníkům si našlo cestu velmi rychle, což vinaři samozřejmě přeju.

Celkově to byla moc příjemná návštěva, Brotonsovi jsou velmi sympatičtí lidé, kteří si na nic nehrají, měli jsme pocit, že jsme u starých známých. A pokud jde o perspektivy jejich vinařství, tam jsem bez obav, určitě se neztratí, našlápnuto mají více než dobře.

 

Ovšem nejen vínem živ je člověk... - tedy, možná ne každý by s tím souhlasil, nicméně myslela si to naše průvodkyně Marie-Pierre, takže nás zavezla do lisovny olivového oleje Le Moulin de Pascaline (web). Bohužel majitelé nebyli doma, zastihli jsme zde jen jejich dceru, která je jinak fotografkou v Paříži, takže nejaký souvislejší výklad jsme nedostali. Ochutnali jsme jejich olej, který byl voňavý a velmi jemný (detaily po mě nechtějte), dále dva druhy fíkové marmelády, kterou jsme si skoro všichni koupili, protože byla fakt dobrá.

I další zastávka byla nevinařská, u městečka Cotignac jsme navštívili včelařství Les Ruchers de Bessillon (web). Je to rodinný podnik, který byl založen už koncem 19. století. Sestry Fabienne Jullien a Laurence Beguin se svými manželi dnes představují čtvrtou generaci, která zde hospodaří. Vlastní celkem 800 úlů, čímž patří k největším včelařstvím v Evropě. Se svými úly "kočují" po celé jihovýchodní Francii až někam ke švýcarským hranicím, včely tak sbírají v mnoha různých ekosystémech, z nichž pocházejí specifické druhy medu. V poslední době se potýkají s rozsáhlými úhyny včelstev, což má pochopitelně za následek velké výpadky v produkci - o těchto problémech nám však nevykládali, to jsem zachytil spíše mimochodem, když paní Jullien chvíli hovořila s nějakou svou známou, která se u nich zastavila.

Na začátku naší návštěvy jsme se navlékli do ochranných obleků a šli se podívat na jeden z několika úlů, které si ve včelařství stabilně nechávají pro "demonstrační účely". Pak se ochutnával med, a to ne méně než 13 druhů. Vedle medů, které známe i od nás (květový, akátový, lipový apod.), tu byly medy, o jejichž existenci jsem neměl tušení: rozmarýnový, tymiánový, levandulový (toho dělají nejvíc), slunečnicový, kaštanový, vřesový, med z planiky, popř. med z typické středomořské vegetace "garrigue", kde roste více druhů místních suchomilných rostlin. Všechny tyto druhy medu se od sebe výrazně odlišují barvou, vůní a samozřejmě chutí, některé byly dost specifické, např. s lehce nahořklou chutí, hodně zajímavé. Poté jsme zhlédli video, na němž je mj. zachyceno, jak úly nakládají a převážejí náklaďákem, jak se vybírá med z úlu atd. Jelikož o včelařství nevím skoro nic, tak jsem si zase jednou rozšířil obzory. Nakonec jsme ještě nakoukli do jejich prodejny (osobně jsem si vedle medu koupil ještě kdoulovou marmeládu) a pak už nezbývalo než se s majiteli rozloučit a popřát jim hodně štěstí, v této pro včelaře tak nepříznivé době.

Pozdě odpoledne jsme se ještě stavili podívat se do dvou historických městeček, Cotignac a Correns, ale bylo to ve stylu "vystoupit, nakouknout do dvou uliček a jedeme dál". Přitom zvláště Cotignac je velmi malebná lokalita, městečko umístěné v přírodním amfiteátru na úpatí vápencového útesu, který je provrtaný chodbami a nahoře opatřený dvěma středověkými strážními věžemi. Bezpochyby stojí za návštěvu.

Vydařený program třetího dne naší cesty jsme zakončili večeří v restauraci Les Terrasses du Golf (web), která je součástí hotelového komplexu u golfového hřiště v Barbaroux, východně od městečka Brignoles. Podávaly se filety z parmice nachové (ve Středomoří oblíbená ryba) na pečených paprikách, pečený jehněčí hřbet a koláč se švestkami, všechno vynikající.

K jídlu jsme pili tři vína, která nám skoro "obřadně" představoval a naléval místní someliér. Jako aperitiv a pak znovu k zákusku šlo bílé víno Douceur du Rocher 2013, Vin de Pays du Var, z vinařského družstva Vignerons de Cotignac (web), mělo by jít o odrůdové Rolle. Vůně po čerstvě utrženém hroznu, chuť středně plná, ovocitá, s lehkým zbytkovým cukrem, celkově spíše jednodušší víno s nijak extra dlouhou dochutí (zjevně nebude moc drahé). Shodli jsme se, že jako aperitif bylo málo "živé", k dezertu zase na můj vkus málo sladké.

K rybě jsme měli bílé Inspire 2010, Côtes de Provence AOC, Chateau Roubine (web), jde o cuvée odrůd Rolle a Sémillon, částečně školené v barikových sudech. Pěkně ovocité ve vůni i v chuti, která je relativně plná, výborně strukturovaná a celkem komplexní, s dlouhou dochutí. Moc pěkné gastronomické víno, ostatně přímo ve vinařství za ne zrovna nízkou cenu 22 €.

Třetí bylo červené Hautes Terres 2012, Coteaux Varois en Provence AOP, Chateau Margillière (web). Směs Syrah, Cabernet Sauvignon a Grenache, ze starých keřů, školeno 12-18 měsíců v dubových sudech. Krásná komplexní vůně; chuť plná, šťavnatá, s jemnozrnnými tříslovinami - už teď jsou jednotlivé složky dobře sladěné, ale má nepřehlédnutelný potenciál do budoucna; dlouhá harmonická dochuť. Podle mě šlo o jedno z nejlepších červených za celou cestu, tohle víno bych moc rád sehnal a podrobněji "prozkoumal" doma. Cena přímo ve vinařství 17 €, což odpovídá kvalitě.

 

Čtvrtý den byl ve znamení odjezdu, i když mě osobně se moc domů nechtělo, já bych tu klidně ještě pár týdnů zůstal. Takže snídaně, vyřešit úlohu "kam sbalit všechno to oblečení, když kufr je plný lahví vína" :-) a vyrážíme. Jelikož letadlo letělo až odpoledne, zbýval ještě čas na návštěvu jednoho vinařství. Domaine des Aspras (web), které sídlí v Correns, bylo bohužel zavřené, tak snad někdy příště. Štěstí jsme měli až u dalšího vinařství, Clos Gautier (web), které se nachází u obce Carcès, severovýchodně od Brignoles. Vinařství vzniklo teprve v roce 2003, od roku 2011 je vlastní aktuální majitel, Gilles Pedini. Plochu vinic nemají na svých stránkách uvedenu; soudě podle desítky vín, která vyrábějí, bude vinařství patřit spíše ke středně velkým.

Produkce vinařství se člení do tří kvalitativních řad. Základní řada jsou zemská vína (Vin de Pays du Var Argens), v ceně 5,5 € za láhev - ta jsme nechutnali. Střední řada se jmenuje jednoduše "Clos Gautier" a nejvyšší řada "Clos du Château", všechna tato vína jsou deklarována jako Côtes de Provence AOC.

K degustaci nás pozvala sympatická třicátnice, která se představila jako Nathalie. Začali jsme bílým vínem Clos Gautier (blanc) 2013, což je cuvée Rolle a Ugni blanc, školené v nerezu. Spíše méně intenzivní ovocitá vůně, v chuti středně plné, s živými kyselinami, delší dochuť s jemnou hořčinkou, pěkné víno. Cena 9 €.

Růžová jsme ochutnali celkem tři, nejvíce mi chutnalo cuvé Oser 2013 v atypické baňaté láhvi uzavřené skleněnou zátkou VinoLok; jde o směs odrůd Cinsault, Grenache a Syrah. Šťavnaté, pěkně strukturované, v rámci růžových vín relativně komplexní. "Vyššímu levelu" ovšem odpovídá i cena (10,5 €).

Následovala tři červená vína. Clos Gautier (rouge) 2011, cuvée Syrah, Grenache a Carignan, školeno v tanku. Vůně ovocitá, taková "syrová"; chuť středně plná, trošku vystupují kyseliny, třísloviny jsou poněkud svíravé. Mladé víno, které zatím působí spíše rustikálním dojmem - těžko říct, jak zestárne. Cena 9,2 € mi přišla lehce nadsazená.

Cuvée Émile nepatří do žádné z uvedených řad; je to směs Syrah a Grenache (keře druhé z obou odrůd dosahují stáří až 75 let), macerace na slupkách tři týdny, školeno 9-12 měsíců ve větších dubových sudech zvaných "boutes", o objemu 900 litrů. Ochutnali jsme ročník 2008, napřed z čerstvě otevřené láhve. Vůně ušlechtilejší než u předchozího vína; plnější chuť, ovšem svíravé třísloviny jsou i zde, pořád to není úplně ono (a to proti tříselnatým červeným vínům a priori nic nemám, naopak je piju celkem často). Pak jsem přesvědčil Nathalie, aby nám nalila z láhve, kterou zde měli otevřenou několik dní, možná i týden. Tento vzorek měl už lehce "maderizovanou" vůni, v chuti byla ovocitost značně na ústupu, zatímco svíravost tříslovin se vůbec nezměnila. Z vína i z jeho ceny (14,5 €) jsem tak byl poněkud rozpačitý - třeba by potřebovalo ležet ještě pět let, těžko říct.

Clos du Château (rouge) 2012 je směs Grenache a Syrah, z keřů vysazených v roce 1950; macerace za studena dva dny, nakvášení tři týdny, školení 11 měsíců v dvakrát použitých barikových sudech. Pěkná komplexní vůně, chuť plná a mladistvá, ale "poznávací znamení" tohoto vinařství v podobě svíravých tříslovin je i zde. Také toto víno potřebuje delší archivaci, aby plně ukázalo, co v něm je. Cena 14 €.

 

Tím se završil program naší krátké, ale velmi vydařené exkurze po oblasti "Provence Verte". Dozvěděli jsme se množství informací, viděli krásný kout Francie, ochutnali spoustu dobrých vín, počasí nám přálo, nikdo se neztratil ani nezranil, nálada "na palubě" byla výtečná, co si lze přát více?

Z vinařského hlediska bych chtěl krátce shrnout v tomto smyslu: apelace Côtes de Provence a Coteaux Varois en Provence, které dlouho "spaly jako Šípková Růženka" a produkovaly moře banálních růžových vín, na sobě v posledních letech viditelně zapracovaly. Ačkoliv drtivá převaha růžových vín zde nadále trvá, všechna vína, která jsme ochutnali, byla technologicky dobře zvládnutá a bezproblémově pitelná. Jenom toto by samozřejmě bylo málo, ale naštěstí jsme se přesvědčili, že zde vznikají i velmi pěkná bílá a červená vína. Osobně jsem - coby milovník jižanských červených - nejvíce ocenil produkci z vinařství Les Terres de Saint Hilaire (viz 1. část reportáže), Château Saint Julien (2. díl) a Clos de lʼOurs (viz nahoře). Určitě si zaslouží i vaši pozornost, pokud se do těchto končin někdy vypravíte.

1-20 | 21-40 | Vše
Počet příspěvků v diskuzi: 0  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 4492x