O Víně

Vína z Jury jsou velmi zvláštní a nevede k nim asi úplně přímočará cesta. K tomu, aby se do nich člověk zamiloval, je třeba opravdu překročit okruh běžně dostupných všeobecně líbivých vín a mít nachutnáno i z daleko širšího spektra nejednoznačných obskurností a specialit. Pomůže hodně předchozí zážitek se sherry fino nebo lépe manzanilla, ale myslím si, že kdo je otevřený nevšedním zážitkům a nezavrhuje předem všechno, co je „divné", má šanci.

Trošku škoda, že ačkoliv si dal Luboš záležet s výběrem termínu, aby měl na něm všechny ty, o nichž si myslel, že zrovna tahle vína jim budou sedět, tak se řada z nich stejně nakonec s omluvou nedostavila. Včetně Jirky „Matěje" Matějky, který dnes asi jediný vína odsud vozí (http://www.matey.cz/) a hlavně do Jury opakovaně jezdí  a umí vyprávět zajímavé historky a pozoruhodně vnímané dokreslující detaily. Škoda, ale aspoň za sebe poslal pěknou sérii jím nafocených obrázků z Jury.

Podobně jako třeba u alsaských vín je logičtější začít degustaci červenými, které se všeobecně neberou jako vrchol této oblasti.

Trousseau 2010 „Les Gauthiers" 2010, Domaine Pignier - biodynamicky fungující malé vinařství dělá ještě „normálnější" verzi této odrůdy, tato je speciální v tom, že víno bylo vyrobeno zcela bez síry a i se prodává v lahvích se zavoskovaným hrdlem. Tohle víno mne odvařilo hned na první přivonění. Když pominu svůj zážitek s Musigny na degustaci v Burgundsku, tak hned za to řadím neskutečné vtahující bohatství a košatost vůně tohoto vína, ale ne v tom smyslu jakože koše ovoce, ale taková ta těžko popsatelná starobylá komplexita a harmonie. Chuť s tím přeci jen tolik nekorespondovala, čekal jsem něco jako uleželý pinot, ale Trousseau je jiná liga, mladá vína zarazí až germánsky tvrdou strohostí, i když ovocné chutě tam jsou, tříslo nedominuje, své dělá hlavně výraznější kyselina. S tímhle vínem velmi toužím se ještě setkat. I když vosk asi nedovolí tolik se vínu v lahvi vyvíjet, jak asi vypadá chuť Trousseau třeba po deseti letech?

Trousseau 2007, Jacques Tissot - ve vůni poprvé vyzní jakási ušlechtilá noblesa, o které ale zaváhám, zdali nepochází náhodou spíš z dřeva sudu. Také se ve sklence různě proměňuje, ale předchozí vzorek nasadil laťku dost vysoko, toto je v přímém porovnání přeci jen o dost plošší. V chuti méně harmonické se smutnou hořčinou - a zase člověka napadne, zdali to není jen přechodný stav a zdali tato odrůda nemá na víc.

Rosé Corail 2007, Château d´Arlay - prý jediné starobylé víno v oblasti Jura, tradičně dělané z pěti odrůd. Vůně dosti jemná, zato velice výrazná kyselina, i když ne nepříjemně. Docela civilně vyznívající víno korespondující s tou zemědělskou krajinou, prosté, krásné. Jestli něčím z tohoto vystupuje, tak neuvěřitelnou délkou doznívání dochuti. A i když stejný ročník jako u Tissota, toto víno přeci jen ve vývoji mnohem dál (lahvováno až po více než třech letech).

A teď bílá:

Chardonnay „Cellier des Chartreux" 2008, Domaine Pignier - 30 měsíců na sudu bez síry, tedy klasicky po jursku oxidativně. Vůně tlejícího ořechového listí, kvetoucích hrušní, syrová maková náplň koláčů, v chuti podobné sherry fino, ale sherry fino je zpravidla útlé, toto mnohem buclatější.

Blanc Tradition 2006, Château d´Arlay - směs 70% Chardonnay a 30% Savagnin zrála 3 roky ve starých sudech. Ve vůni mne nadchne, mnohého vyděsí, jablečně dekadentní komplex a ještě více chuť má v sobě posmutnělý zmar sherry suchého jak troud. Chuť má i tu zvláštnost, že nástup je v normální intenzitě, ale po poklnutí se to, co se rozprostře po patře, rozezní velmi důrazně a navodí tam tak podivuhodnou atmosféru, že se člověk bojí dlouho pohnout jazykem a podruhé polknout, aby se o tenhle zážitek nepřipravil zbytečně předčasně. Nádhera!

Arbois blanc typé Savagnin / Chardonnay 2005, Jacques Tissot - vůně se proměňuje, chvílemi o něco krotčí, méně navinulé než Blanc tradition, chvílemi nasládle milejší. I chuť taková kulatější, nasládlá. Pravý koncert ale začne po polknutí, v dochuti. A dochuť je opět velice dlouhá.

Arbois Savagnin 98, Jacques Tissot - podle některých, kdo toto víno znají také, vadná lahev. Mně nepřijde zlé, takový ten připáleně cukrový komplex, jaký se vyvine v Chamapgne, když je už za zenitem. Lahev bych si užil a nemračil se při tom.

Savagnin 2007, Domaine Pignier - tohle víno už zrálo 40 měsíců v sudu pod závojem flóru (tedy zvláštních kvasinek, které mají na svědomí z podstatné části charakter sherry i jurských vin jaune). Krásně acetaldehydově měňavé, nejvíce podobné sherry už i tím, že tělo není tak plné a dochuť tak intenzivní. U tohohle vína už nezkušení se budou šklíbit a zase závislí na tomhle stylu budou chrochtat blahem.

Savagnin 2008, Stéphane Tissot - taktéž biodynamik, poměrně vyhlášený, zrálo 30 měsíců v sudech pod flórem. Zlatoměděná barva, vůně jemná, ale bohatá, víc do fino sherry, ale do opravdu špičkového královského fino, od kterého je supermarketová verze jen slabý odvar. Chuť plná, až s oním cukrkandlově-lízátkovým projevem, který mně osobně sedí méně než suchotroud, ale dovedu si představit, že mnoho lidí to má právě naopak.

Vin Jaune 2001, Château d´Arlay - sytě zlatá barva, vůně též nasycená, ale úplně jiná než u předchozích savagninů, do připáleného plastu a karamelu. A chuť velice zkoncentrovaná, jako sherry oloroso zredukované na poloviční objem.

Château Chalon 2004, Domaine Macle - jen pro neznalé osvětlím: Château Chalon je úzce vymezená oblast pro nejlepší vin jaune, pokud je víno značeno „vin jaune", je děláno stejnou technologií, ale pochází z širší oblasti Arbois v okolí Château Chalon. Toto vinařství je bráno jako top této apelace. Víno je velmi jemné jakoby chlebnaté vůně. Chuť jako u předchozího vzorku velmi zkoncentrovaná odparem při dlouhém zrání v nedoplňovaných sudech, ale zde více minerálnější s jen jemnou decentní příchutí lískových oříšků a pečených kaštanů.

Nezbývá než věřit, že sekta vyznavačů tohohle stylu se rozroste tak, že se vyplatí sem tohle víno vozit, protože kdyby neviditelná ruka trhu důsledně zlikvidovala vše menšinové a nejednoznačné ve prospěch jednoduchého, líbivého a masově snadno prodejného, byl by svět o poznání chudší.