O Víně

04.02.2010 p.j. Aktivni: Ano Datum a cas publikace: 04.02.2010 07:30

Akce "Pinot 2005" (Group A)

Jako každý rok v této době sešla se pravidelná skvadra sběratelů českých a moravských pinotů, aby naslepo zhodnotila, které z nich se zdejším vinařům mimořádně vyvedly. Tentokráte podumáme nad úrodou ročníku 2005.

Po celý rok jsme se navzájem obesílali úlovky pinotů 2005 a 2006, abychom zamezili zbytečným zdvojeným nákupům mnohdy ne zrovna levných lahví...abych pak stejně ve finále našel několikero lahví dvakrát či třikrát. Cílem bylo sestavit reprezentativní portfolio ze všech podoblastí, ode všech důležitých vinařů, kde se dala tušit kvalita vhodná k archivaci. Ve snaze nepominout nic důležitého nám seznámek nabobtnal tak, že vzbuzoval hrůzu. Před Vánoci proběhla debata o tom, jestli tedy rozdělit akci do dvou menších nebo si na ochutnávání vyhradit celý den. Nakonec zvítězila varianta, kdy 24.ledna se měla ochutnat první půlka vín, které jsme tak jako odhadovali, že už budou vyzrálejší, a na listopad 2010 že dáme „Group B", kam jsem vybral vína, o kterých jsem z namátkových ochutnávek tušil, že lednový termín by je ještě nezastihl v tom nejlepším, čeho jsou v tak vydařeném ročníku schopné, prostě vína na delší trať. Dlužno podotknout, že můj přístup věci organizovat jen do té nejnutnější míry, abychom zbytečně z inteligentních lidí nedělali pitomce, na mnoha místech fatálně selhal. Zprvu jsem se povýšeně smál zmatkům v evidencích ostatních účastníků a přiškrcených dotazů, cože to vlastně slíbili, že přinesou, ovšem jen do té chvíle, kdy se mi sešly vzorky od ostatních. Některé lahve přebývaly, jiné jsem nedohledal, a to samé se, bohužel, v podstatě opakovalo v mém vlastním archivu. Chápete to? Já mám veškerou evidenci ztrojenou: Virtuální sklípek zde na webu, ručně psaný notýsek a ještě nákres, co v které polici leží. Tak kde se mohly stát takové chyby? Celkový počet chutnaných vín a jména konkrétních vinařů tak zůstávaly velkou záhadou až do poslední chvíle odmaskování. Tohle příště musí být eliminováno! Každá lahev dostane družicově vyhledatelný mikročip, při jehož umístění bude asistovat notář...:-)

Všechny vzorky (kromě Stapletonů, ti byli doneseni přímo na akci) byly doručeny předem, vytemperované přes víkend na 16,5°C, otevřené dvě hodiny před akcí (ale zase lehce zazátkované), zabalené do černých igelitových obalů tak, abych i já se mohl těšit z ochutnávání naslepo a hádání, odkud které je. Já degustoval z Riedel Sommelier Grand Cru, to je velmi analytická sklenka, která každý pinot rozebere „na součástky". Sice se jistě najdou přátelé, kteří mi v jednotlivých případech budou demonstrovat, že leckterá jiná sklenka je k tomu a tomu vínu shovívavější nebo že leckterý vzorek předvede stejně, já si už ale pít pinot jakéhokoliv původu neumím bez ní představit. A i když levná samozřejmě zrovna nebyla, pokládám investici do ní za jednu z nejpřínosnějších. Vzorky budu popisovat už odmaskované, se všemi údaji, my jsme se samozřejmě toto dozvěděli až na konci celé akce. Trochu jsem pozměnil pořadí, aby v tom pro čtenáře nebyl úplný guláš - seskupil jsem alespoň k sobě vína stejných vinařství.

Vinařství Vladimír Tetur, Velké Bílovice, Nová hora, výběr z hroznů, 14,5% alk. - první překvapení: neliji do sklenek tiché víno ale snad nějaké šumivé Lambrusco! S vínem evidentně není vše v pořádku, rozkvasilo se, pění. Ale vůně se nejeví závadná, spíše jemněji ovocitá, nikterak zvláštní, ale zase nic zvrhávajícího. I v chuti se chová celkem korektně, bubliny štípnou do jazyka, víno se tváří sice poněkud lacině, ale pít se nechá. Po pár dnech, když bublinky vymizely, dostala chuť i vůně nádech bezového květu a čerstvě utrhlých bezových listů. ***

Vinařství Vladimír Tetur, Velké Bílovice, Nová hora, výběr z hroznů, barrique, 14,5% alk.- dvojče, které prošlo dubovým sudem se chová úplně jinak. Už odstínem barvy je typičtější pro pinot, krásná vůně nového kovbojského sedla a hlavně lahodná, přezrále nasládlá chuť snad musí mít ty nejširší masy příznivců. O pár dní později v nedopité lahvi jde vůně už spíš do vadnoucích karafiátů, ale chuť se drží. Má srdeční záležitost to úplně není, ale byl bych neobjektivní, kdybych nepřiznal tomuto vínu plný počet hvězdiček *****

Vinařství Trpělka & Oulehla, Dolní Kounice, Šibeniční hora, pozdní sběr, 13% alk., kys. 5,2g/l - temnější, téměř granátová barva, vůně nové nafukovací hračky nebo jiného plastového výrobku (ta ostatně vydržela v lahvi několik dní). Co mi ale přišlo sympatické, tak v chuti cítím takový zvláštně lesní odstín, jako jehličí. Řekl bych, že tohle víno má před sebou zajímavou budoucnost, mít ho ještě lahev, počkal bych aspoň rok dva s jejím načnutím, i když tedy po několika dnech v již otevřené lahvi se zrovna nějakým zajímavým směrem neposunulo. ****

Château Bzenec, Bzenec, Hradiska, pozdní sběr, 13% - velice smyslná, zapocená vůně, která chvílemi přecházela až ve stájovou. Zpočátku celkem nenápadná, ale uvěřitelná, nepřehnaná chuť. Tohle víno mne bavilo velmi a byl jsem při odmaskování dvojnásob rád, protože to jsem prosadil do výběru na základě jedné dávné veřejné degustace já. Jediné, co mne může dráždit (ale možná i naopak nutit k vítěznému úsměvu), je to, že trať Hradiska v Bzenci ani okolí oficiálně neexistuje a ani neexistovala před slučováním tratí, ovšem to nic nemění na tom, že na velkoproducenta jde o dost vydařené víno. V dalších dnech postupně upadalo, nejdříve vůně už ubrala na příjemnosti a připomínala spíš opravdu chlívek s vesnickým pašíkem, další dny i chuť se rozpadla do takové bylinnosti. ****(*), potom spíš ***

Lahofer, Dobšice, U hájku, výběr z hroznů - panenský, 12%, kys. 5,1g/l, extrakt 31,5g/l, cukernatost hroznů 24,4°ČNM - nahnědlejší odstín, docela výrazný hnojový zápach, přes který se nesnadno, ale přece dere nasládlá medovost. V chuti přezrálé, hrozinkové, hřejivé. **** Toto se nějak po těch pár dní po otevření výrazně neměnilo.

Moravíno, Valtice, Za humny, pozdní sběr, 12% - typická hustota i odstín barvy pro pinot, vůně sušených brusinek, třešní, višní, má-li víno odpovídající teplotu, udivuje velmi jemnou až drobnokresebnou strukturou vůně i chuti, měňavostí a délkou. Oteplením vystoupí tříslovna, která už ztratí strukturu a projevuje se drsněji. Toto víno by určitě stálo za to, aby podstoupilo nějaké dva tři roky další archivace. *****

Moravíno, Mikulov, Pod Sv. Kopečkem   I., 12,5% - hustší barva, odstín správný, ve vůni trošku deteguji takovou tu zaschlou rozlitou šťávu , i v chuti nějak něco nehraje, něco se tam vydalo ne zrovna dobrým směrem, jakási unylá nasládlost, i po pár dnech to tam je, určitá zlověstnost až gotického rozměru. Zvláštní víno. ***(*)

Vinařství Baláž, Dolní Dunajovice, pozdní sběr, barrique , 12%- vůně připomíná karamelu, ale takovou už unavenou, ocucanou, trochu je tam znát i nedozrálá zelenost, a to samé najdu i v chuti: nasládlost se mísí s prostředností a bylinnou nazelenalostí. Jakoby víno bylo sceleno z dvou šarží: přezrálé a nedozrálé. Nebo byla snaha sudem napravit něco, co se na vinici nedohnalo. Po pár dnech po otevření se to přehouplo jen někam k jahodovému kompotu. ***(*)

Znovín, Havraníky, Staré vinice, pozdní sběr - panenský - další exemplář vonící po živočišné výrobě zemědělského družstva, ale tady to jde dobře vymíchat až do sušených bylin, sena, chuť vyzrálých hroznů. Zkoušíte-li totéž víno i v dalších dnech po otevření, zjistíte, že se spíš zhoršuje, vůně jde do zemité řepovitosti a chuť hořkne. Ihned po otevření u mne ****, pak ***

Znovín, Hostěradice, Volné pole, kabinet (jakostní odrůdové) ,  12,5% , kys. 4,8g/l, extrakt 33,8g/l - tady se mi k mému kabinetu sešlo od dalšího účastníka i révové víno jakostní. Nejprve jsem jásal, že budeme mít na porovnání dvě různé šarže, ale k našemu údivu byly odlišné jen etikety, ale číslo šarže (492), rok lahvování (2006) a kompletní analytiky byly naprosto stejné. Dokonce hrozny byly sebrané v cukernatosti pozdního sběru. Nechápu a byl bych rád, kdyby mi to někdo vysvětlil. V první fázi hned po otevření se mi jevila vůně i chuť taková nevyhraněná, trocha ovocitosti, trocha zelených tónů, trochu i těkavosti. Dal jsem kupodivu ****. Připomnělo mi to trochu projev chrámeckých pinotů, které jsem v poslední době chutnal, ale netrefil jsem se. Jeden z účastníků ale neomylně poznal podobnost s panenským pozdním sběrem. To já odhalil hnojovou vůni až druhý den po otevření. Ale opět šla vymíchat. Po ní se objevily vůně po sušeném ovoci, chuť připomínala velmi vyzrálé hrozny. Tady bych se čtyřmi hvězdičkami tolik neotálel - já v dětství u prarodičů čuchal chlévské vůně a nepřekonatelný odpor to ve mně nevzbuzuje. Vítěze mezi dvěma Znovíny bych nehledal, jsou si do značné míry podobné, a i když odlišit se dají, je to spíš v rovině osobního vkusu.

Baloun, Velké Pavlovice, Nadzahrady, výběr z hroznů,  13% - po prvním nalití jsem ucítil spíš čerstvě natřený plot, ale opět to vymícháním zmizelo a objevila se opravdu pěkná, strukturovaná vůně založená spíše na ovoci. I chuť zabodovala živostí a bohatostí. Další víno, které bych zatoužil za pár let ještě přechutnat znovu, ale další lahve nemaje, mohu si to jen představovat. Víno přechutnané v dalších dnech po otevření se chovalo o něco méně blyštivě, vůně nějak přišla o harmonii, v chuti se v ne úplně ideálních poměrech mísila bylinnost, tříslo, višně a ostružiny. Přesto mohu říci, že čerstvě otevřené víno bych zařadil mezi mé favority večera. ****(*)

Šilinek, Pavlov, Sahara, jakostní odrůdové, 13% - s tímhle vínem bylo od začátku všechno špatně. Jako jediné nemělo ten správný pinotový odstín, podobně jako loni Marcinčák (Marcinčákův 2005 ochutnáme na podzim). Opět se už tady rozproudila diskuse, čím to může být? Klonem? Záměnou sazenic za Gamay - což se stávalo i v Burgundsku? Nějakou velmi netradiční technologií macerace? Výrazným „vylepšením" přídavkem jiné odrůdy? Záměnou etiket? Tohle víno opravdu nepřipomínalo pinot naprosto ničím. Spíš nějaký laciný Dornfelder. Velkokapacitní, cisternový supermarketový kousek, který dokonce budil pochybnosti, zdali vůbec pochází z tuzemska. **(*)

Stapleton-Springer, Bořetice, Trkmanska - šarže   nefiltrovaná a lahvovaná 2006 - další vzorek vzbuzující emoce. Víno znepokojilo už svou až mléčně hustou zakaleností a vůně téměř botrytické těkavosti (octan ethylnatý) v některých účastnících vzbudila paniku, že víno je zkažené či co. Ale ne. Po ochutnání muselo být těm, kdo už nějakou osobitou perlu od přírodě nakloněného vinaře chutnali, jasné, že máme co dělat s nějakým technologií příliš neznásilněným nefiltrovaným a trochu svéhlavým kouskem. Ocenění si rozhodně zaslouží ta správná míra a ušlechtilost kyseliny, kterou jsem nejvíc v tomhle ročníku postrádal a jejíž nedostatek zřejmě láme vaz zdejším pinotům v našem pětiletém archivačním testu. Mnozí ze seznamu vín odvodili, že to nejspíš bude i Stapleton-Springer. Nutno podotknout, že tato láhev nebyla doručena předem, takže roztřesením transportem možná dostala menší handicap, ale mne to nezmátlo, (nejen) můj další favorit ****(*). Též jedno z mála vín, které i po několika dnech po otevření byla radost pít.

Stapleton-Springer, Bořetice, Trkmanska - šarže   filtrovaná a lahvovaná 2009, 14,4% - odstín i hustota je v pořádku, vůně pro mne až dusivě dráždivá, provokující, trocha kůže, trocha oné...někdo by tomu řekl sirné vady, ale to je typický projev archivovaného pinotu, trocha i bonbónovité přezrálosti, která možná má co do činění s použitou sudovinou. Důstojná, majestátní koncentrovaná chuť. Dal jsem hned *****, tipoval naslepo spíš pavlovickou šlechtitelku. Navzdory hvězdičkám bych v přímém porovnání bez váhání preferoval ten nefiltrovaný vzorek. Tahle později lahvovaná verze je ušlechtilejší a všeobecně přijatelnější, ale ta divokost předchozího mi tam chybí, ta je mému srdci blíže. I toto víno bylo vůči několikadennímu pobytu v napůl vypité lahvi prakticky inertní.

Vinařství Kraus, podoblast Mělnická, zemské  („Roučí mělnické") , 14%- temnější barva, odstín odpovídající odrůdě, nejednoznačná a velmi proměnlivá vůně, chuť koncentrovanější, velmi hutná, až možná na úkor dobré pitelnosti. Další archivace by snad byla i možná, byť s nejistým výsledkem. Ani opakované ochutnávání tohoto vína v dalších dnech po otevření mi nerozsoudilo, jestli mi to víno chutná nebo ne. Podivnosti mám až zvrhle rád, ale tohle zrovna ve mně vzbuzovalo asociace, které radši nebudu ventilovat, abych vínu zbytečně neškodil, když jinému by zrovna sedlo. Dávám ****

Ing. František Spěvák, Milotice, Šidleny, pozdní sběr, 12,5% - vůně přezrálých hroznů, a jakoby „dusno nad vodou", chuť korektní, ale ničím zvlášť zajímavá. ***(*) Další den jsem ve vůni postřehl i víc takový ten karamelový tón, chuť  mi přišla už lepší, sebevědomá, hutnější s nahořklým závěrem. ****

Vinařství Petr Skoupil, Velké Bílovice, Nová hora, pozdní sběr, 13%, kys. 6,6g/l - odstín až lehce nahnědlý, vůně třapinově nazelenalá, až čpavě výrazná a dotěrná, i chuť má v sobě štiplavost. I když jistou zakulacenou harmonii nelze upřít, víno se i v dalších dnech jeví něčím nepříjemné, až zlomyslné, a to, že mi asociovalo v prstech rozemnutou nať pelyňku, zrovna nebylo to, co mi vadilo. ***

Vinařství Petr Skoupil, Velké Bílovice, Nová hora, výběr z hroznů, polosuché, 12,5%, cukr 6,6 g/l, kys. 4,9g/l - barva i odstín v pořádku, (opět) trochu cynická vůně, přidrzlá na mě, celkem obyčejná chuť, z které bych odrůdu obtížně hádal. Další dny ve vůni defilují různé jiné nepříjemnosti včetně plastů a zkažených vajec, chuť zůstává stejně na úrovni rozlévané restaurační sudovky. Tady už jsem tipoval vinaře téměř jistě. ***

Šlechtitelská stanice Velké Pavlovice, Nadzahrady, výběr z hroznů, 14%, kys. 5,5g/l, extrakt 32g/l, cukernatost 24,2°ČNM - hustší barva pinotového odstínu. Další víno, ze kterého nemilosrdná sklenka vydojí tak rozporuplné informace, že si s nimi úsudek neví rady. Chvílemi vařená zelenina, chvílemi vesnický dvorek, chuť bezradně popisuji jako divnou, stísňující. Ani další dny mi ten rébus nepomáhají rozlousknout. To víno není nijak nalomené nesprávným směrem, žádná vyslovená vada, snad je v nějakém nešťastně hermafroditním přechodovém stádiu. Konečně uvidíme na podzim - tam by měla být další lahev. Zatím neutrální **** Z mého pohledu mne 2004 od nich nadchla mnohem více.

Réva Rakvice, Hustopeče, Růženy, výběr z hroznů, polosuché, 13% - hustší barva, vůně drsnější, na první přivonění jen lehce ovocitá, ale ovoce dalším mícháním posiluje, v chuti celkem korektní, až nenápadné. **** V dalších dnech vůně přechází stádiem ostružin a aronie až k vyčpělosti kuchyňských pachů, chuť je na vrcholu druhý den, kdy v sobě podrží jak plnou ovocitost, tak i jakýsi dekadentní sentiment, další dny už padá i ona. V nejlepším bodě ovšem ****(*). Z toho bych usuzoval na další perspektivu zrání a zlepšování do roka, maximálně dvou.

Réva Rakvice, Hustopeče, Růženy, výběr z bobulí, polosuché - tohle víno o dost horší. Vůně táhne neblaze někam k řepě, zemitosti, vyoraným bramborům, i chuť je podobně neduživá, a nezdá se, že by to bylo jen nějaké mezistádium, spíš konečná, alespoň další dny po otevření na tom nic nemění. **(*)

Vinařství Šebesta, Březí, Ořechová hora, výběr z hroznů - vyslovil jsem nejprve podezření na lehčí korek, kvůli poněkud vodové a zatuchlejší vůni. Ale nikdo mi to nepotvrdil. I v chuti se to, zdá se, vydalo nějakým ne úplně ideálním směrem, lehce to perlí, drsnost vyhazuje z rovnováhy **(*). Další den se vůně o dost vylepší, objevují se přezrálé třešně a trnky, chuť už je pěkná, ovocitá, s výsušným závěrem, který by snad i vyzníval slibně ohledně další možné archivace. Dlouze bádám, čím mohl být ten senzorický výpadek těsně po otevření dán. Nerozumím tomu. ****

Vinařství rodiny Špalkovy, Chvalovice, Dívčí hora, pozdní sběr, 11,5% - typická pinotová barva i odstín, ve vůni to i zde částečně tíhne k vesnickému dvorečku, ale v daleko decentnější, ba roztomilé, podobě a koncentraci. Chuť též má i aspekt přezrálosti, ale opět jde o tu míru, a zde celkově chuť vyznívá „tak akorát", uměřeně, uvěřitelně, s výsušnější tříslovinou. Tomuto vínu pobyt v otevřené lahvi po několik dnů pomohl, rozkvetlo do opravdu vydařené šípko brusinkové podoby. V pozitivním hodnocení tohoto vína vládla, myslím, docela vzácná shoda. ****(*)

Vinařská společnost Blatnička, Velké Bílovice, Zelničky, pozdní sběr, 12,6% -  zde trochu ve vůni i octan ethylnatý, možná i volná kyselina octová, celkově to působí spíš jako vůně dřevěného kuchyňského prkýnka, ale ne nijak přehnaně. I v chuti na sebe octovitost upozorní. *** Tomuhle vínu čas a kyslík trochu pomohly. Octan ethylnatý zvýrazněl až do parfémové intenzity a posílila ovocitost chuti, typicky v tomto ročníku přezrálejší. ***(*)

České vinařství Chrámce, Rudolice, Vinice sv. Vavřince, pozdní sběr, 12%, cukernatost hroznů 22,7°ČNM - ačkoliv barva je v pořádku, tenhle kousek se vyvinul spíš do té zemitě řepné varianty pinotu, týká se to jak vůně, tak chuti. Až do naftalínu ve vůni to šlo. Další dny to neposunuly dál, pořád jen defilovaly roztodivné ne vinné zatuchlosti. Škoda. ***

Tanzberg Mikulov, pozdní sběr, Novosedly, Růžová hora, 12% - další mé podezření na korek, opět se mnou v tomhle nikdo nesouhlasil. Divné, zatuchlé, s patrným tříslem. Chybí mi pro to slova, ale nadšen nejsem. **(*) Po několika dnech se vůně překlopí do siláže, chuti prosté, selské. *** S tímhle vínem se uvidíme na podzim znovu, doufejme, že lednové setkání měla na svědomí „špatná lahev".

Vinofol, Nový Přerov, Na štrekách, výběr z hroznů, 13,5% - napoprvé celkem kompaktní vůně, jakoby (ne zrovna věrohodně) ušlechtilá. Jakoby někdo chtěl, aby ušlechtilá vypadala. Koncentrovanější chuť s tendencí do oné řepovitosti. ***(*) Druhý den se ve vůni objevila kořenitá dráždivost sušené papriky a též karamel, chuť nasládlejší, řepa zmizela.

Vinařství Milan Sůkal, podoblast Slovácká, výběr z hroznů, 13% - hustší barva, ve vůni bezprostředně po nalití cítím čerstvé mléko, zamícháním vůně trochu divočí, přidávají se i kávové tóny (káva s mlékem, tofé bonbóny). Ovšem chuť je velice hutná, důrazná a ušlechtilá, velmi dlouhá. ****(*). V dalších ve vůni posiluje a posléze dominuje složka hnojovo-silážová, i chuť se mi zdá už méně jistá jako bezprostředně po otevření. ***. Uvidíme na podzim, ale lze-li usuzovat z chování po otevření, další archivace se zdá nejistou.

Jakub Šamšula, Čejkovice, pozdní sběr, barrique - bledší barva, marmeládové tóny obohacené o trochu zelenosti, trochu snad i kysele těkavých. V chuti pěkné, přezrálejší, nic honosného, ale jako samostatně načatá lahev by mne to uspokojilo. **** V dalších dnech vystoupilo více těkavek, chuť zůstala stejně přímočará, hladší, plná, ovocitá.

Už by se člověku po podobném hlubinném průzkumu archivačních schopností ročníků 2003, 2004 a dvou třetin ročníku 2005 draly na jazyk nějaké generalizující odsudky, ale já ještě počkám na druhou (doufejme) lepší půlku ročníku 2005 a za rok ještě neméně bohaté startovní pole ročníku 2006 a pak teprve si troufnu napsat něco jako „Jak stárne pinot v Čechách a na Moravě". Ale když mám jen nějak shrnout výše přechutnané vzorky, tak jsem potenciál stárnutí u toho „ideálního" ročníku 2005 přeci jen předpokládal trochu lepší. Myslím, že docela dost vín z této řady mělo v sobě takovou ulepenost příliš přezrálých hroznů, kterou nevyvažovala kyselina (a týkalo se to, bohužel, i vzorků z vinic s dostatkem vápníku). Samozřejmě oprávněná námitka bude, že řada z těch vín bývala možná lepší dva roky zpátky. Opakuji, že „pětiletá" (ono je to v podstatě jen 4 roky po sklizni a něco) testovací lhůta je základním průbířským kamenem tohoto testu, který si klade za cíl najít mezi zdejšími oblastmi/obcemi/tratěmi/vinařstvími taková (jsou-li), která dokáží (nejlépe konzistentně) produkovat tzv. „velká" vína z odrůdy pinot noir s jistým archivačním potenciálem. Najít optimální dobu archivace pro zdejší pinoty, to není hlavním cílem, to by testování muselo být organizováno od počátku jinak (6 lahví od každého vzorku načínat vždy po roce) a obávám se, že na to bychom neměli ani prostředky ani skladovací prostory. A já tedy ani sílu a chuť. Už tahle lednová ochutnávka ve třech po sobě následujících vlnách ve mně skoro vyvolala alergickou reakci na pinot. I když jsem většinu vzorků odléval (byly z toho tři PETky „cuvée", které si odnesli účastníci akce) či plival, stejně budu muset teď pít nějakou dobu bílé, než přemažu v mozku tu bonbónovou nasládlost ročníku 2005. Na čtvrtou vlnu dopíjení těch zbytků, které mi nepřišly ničím zajímavé, už jsem se necítil a valnou většinu z nich jsem slil (byly toho tři sedmičky) a postavil k popelnicím. Snad kvůli pinotu nějaký z bezdomovců nezmrzl.

A možná, že se ženu za neexistující vidinou, kdo ví. Marný úlohy mě přitahujou. Pro mě je to ale lepší, než jen sedět u vína na zadku a nadávat.

Report ze stejné akce ale jiným perem vyšel souběžně na Jižním svahu (http://www.jizni-svah.cz/2010/02/pinot-noir-z-cech-moravy-2005-cast-i.html)

Jako stáhnutelnou přílohu pod článkem umisťuji tabulku, kterou vyplňoval jeden z účastníků, certifikovaný degustátor. Dle jeho slov tento systém bodování moc často nepoužívá, raději má klasickou stobodovku. Zde čím nižší číslo, tím lépe (obdoba známkování ve škole).

 
   Název   Velikost 
  PN2005_Leden-Vladimír Smutný.xls   38 kB 
Počet příspěvků v diskuzi: 0  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 4676x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5