O Víně

Zpočátku nebyl k roztrpčení důvod. Rozněžní mě už i jen příjezd do Lednice a procházka po prosluněném zámeckém parku. Dopoledne je zde méně lidí a lze se pokochat zdařile zrekonstruovaným zámkem (aktuálně probíhá rekonstrukce už jen v poslední části jízdárny a konírny).

Oficiálně začínal program open air festivalu v deset hodin, k průzkumu se dostavuji až před půl jedenáctou, kdy už na pódiu střídá moderátora skotačící děti z lidového souboru Kyjovánek.

Obhlížím prostor louky se stánky a napočítám celkem pět účastnících se vinařských firem: Gotberg, Víno Holec, Štěpán Maňák, Chateau Lednice a Vinné sklepy Valtice spolu s vinařstvím Kovacs. Jen VS Valtice a Štěpán Maňák pak nabídli i rarity v podobě slámových či ledových vín, jinak jde o běžnou produkci místy obohacenou burčákem.

Trpělivě tedy vyčkávám jedenáctou hodinu, kdy má být otevřena ochutnávka soutěžní sekce vín veřejnosti. Moderátor ještě zdůrazňuje, že je velmi rád za diváckou účast, protože v minulém ročníku byli rádi za každého diváka. Později se ukazuje, že parametry letošního ročníku byly bohužel pravděpodobně ušity podle posledních zkušeností a s větším zájmem veřejnosti vlastně ani nepočítaly.

Dobrovolníci začínají do jednoho z krytých stanů přinášet vzorky ze soutěže spolu s chladicími nádobami. Po přerovnání vzorků a jejich otevření začínají nesměle ochutnávky. První logické dotazy padají směrem k mladé slečně u pokladny, která má jako jediná za úkol vybírat peníze. Platí se 20,- Kč za půjčení skleničky a 20,- Kč za každý vzorek. To je daný postup, s každým dalším dotazem se slečna obrací ke kolegyni, zřejmě nadřízené organizátorce. Dozvídáme se, že vzorky si musíme kupovat jednotlivě a nelze si předem předplatit. Že na vzorek nedostanete žádný žeton či potvrzení, prostě si jenom zaplatíte a dojdete si k druhé části stolu, kde nám víno nalejí. Jak poznají, že jste platící, to už je zřejmě na jejich uvážení.

Seznam vzorků je uveden jen u pokladny, kde se tak tvoří zácpa i od náhodných kolemjdoucích, kteří se chtějí na nabídku podívat. Další skrumáž je u lahví. V neustále rotujícím shromáždění lidí pak obsluha nemá šanci rozeznávat platící od neplatících, a tak prakticky sklenička za vratnou zálohu 20,- Kč znamená, že se vám může nalít.

Očekával bych, že ve Světovém dni ledového vína bude tento produkt oslavován a i laikům bude vysvětlováno, jak je toto víno cenné a ojedinělé. V atmosféře Open Air festivalu v Lednici to na mě působilo zcela opačným dojmem. Kulturní program se vína prakticky vůbec netýkal a kvůli absolutní neorganizovanosti ochutnávky soutěžních vín byla tato dána na roveň vedle se prodávajícímu burčáku.

Oceňuji sice, že organizátoři nechtějí „vyždímat" z návštěvníků velké peníze a ochutnávka je cenově dostupná všem, ale dalo se to určitě udělat kulturněji. Pokud už tedy chci za ochutnávku jen symbolický peníz, mohu využít systém „jídelního výdeje", tedy jednu řadu, která přechází jedním směrem od pokladny ke vzorkům. Případně samozřejmě systém žetonů či paušálního poplatku, vše by prostě bylo lepší než předvedený paskvil.

Po ochutnání a zaplacení čtyř vzorků - troufám si tvrdit, že jsem patřil ke zhruba deseti procentům konzumentů, kteří zaplatili opravdu vše, co ochutnali - jsem obklopen sladkostí nabuzenými vosami opouštěl prostranství před lednickým zámkem předčasně a bez očekávaného zážitku. A to navzdory tomu, že letos nabídlo 33 zahraničních vzorků včetně dvanácti z Kanady!

Chtěl bych někdy v budoucnu v klidu a pohodě degustovat jinak nedostupná vína, udělat si ke každému poznámky a to klidně i za mnohem větší peníze. Snad se toho někdy dočkáme i v Lednici, současný „koncept" se tomu ale ani zdaleka neblíží a nedosahuje standardu ani jakéhokoliv vesnického koštu.