O Víně

Oblast Valpolicella se rozkládá severozápadně od Verony a táhne se od jezera Garda přes několik údolí podél řeky Adiže mezi Veronou a úpatím pohoří Monti Lessini, kde se mimo jiné nacházejí i zajímavé jehličnaté a listnaté porosty bohaté na houby i lanýže, alpské louky i skalnatá údolí, která skýtají mnoho fosilních nálezů, jako např. v okolí přírodního muzea Bolca, označeném jako chráněné území a přírodní park.

Vína regionu Valpolicella jsou výhradně červená a přichází na trh v mnoha stylech a podobách, od základního mladého ovocitého, které se může podávat i lehce chlazené jako perfektní doprovod k salátům, pizzám či těstovinám, přes robustnější a kořenitější Classico, Superiore a Ripasso, až po unikátní dva styly této oblasti: Recioto a Amarone.

Název Valpolicella je odvozen od kombinace latinského a řeckého „vallis polys cellae", jinými slovy „údolí mnoha sklepů", což je zajisté po etymologické stránce velmi zajímavá teorie, o niž se učenci s oblibou opírají. Jisté však je, že révu vinnou v tomto regionu pěstovali již staří Řekové (a byli to možná oni, kdo si oblíbili passito - sladkou variantu vyrobenou ze suchých bobulí a předchůdkyni dnešního stylu Recioto) i Římané. Také v dobách temného středověku zde vinohradnictví a vinařství prosperovalo, dokonce až do takové míry, že ve 14. století bylo 30-40 % veškeré zemědělské půdy osázeno révou vinnou. Tato dlouhá vinařská tradice vedla v druhé polovině 19. století k založení prvních vinařských družstev a v roce 1924 vzniklo Consorzio per la difesa dei vini tipici della Valpolicella (Konsorcium za účelem ochrany typických vín oblasti Valpolicella), které bylo předchůdcem současné asociace Consorzio per la Tutela dei Vini Valpolicella založené v roce 1970.

Vinařská oblast Valpolicella, která spadá pod ochranu současného konsorcia se dělí na dvě části: „Classico" (zahrnuje údolí Marano, Fumane, Negrar, Sant'Ambrogio a San Pietro in Cariano) a ostatní, tzv. „typická" oblast (ta se rozkládá převážně na východě a zahrnuje nejen údolí Valpantena, ale také Marcellise, Mezzane, Illasi a Tramigna). Označení „Valpolicella Classico" na etiketě nese přibližně 40 % vín, která pocházejí z původní klasické zóny Valpolicelly, ostatní vína jsou tzv. generická Valpolicella DOC (jediná další sub-zóna, jež má povoleno připojit své jméno původu na etiketu je Valpolicella Valpantena ležící východně od Verony, která však představuje pouze mizivé procento).

V celé oblasti Valpolicella je celkem zaregistrováno 19 vinařských obcí, z nichž 5 leží v podoblasti Classico a ostatních 14 je „neklasických". Celková plocha osázená révou vinnou činí 30 tisíc ha, z toho 75 % vinic je vysázeno v kopcovitém terénu, 17 % v údolích a 8 % pochází z městských částí. Je zde celkem 208 vinařství, která svá vína lahvují, 7 družstev, 2643 pěstitelů hroznů pro výrobu vín s označením Valpolicella DOC, 1495 pěstitelů hroznů pro styl Recioto/Amarone a 449 sušáren hroznů (fruttai), které jsou nezbytné pro výrobu dvou posledně jmenovaných stylů vín.

Pouze autochtonní modré odrůdy jsou povoleny pro výrobu vín Valpolicella. Jsou to:

Corvina Veronese a Corvinone (45 % - 95 %), které dávají vínům tělo a strukturu, a Rondinella (5 % - 30 %), která jim dává aroma a zaoblenost. Další autorizované odrůdy jsou Forsellina, Oseleta, Molinara a Dindarella, avšak ty nejsou povolené pro výrobu stylů Recioto a Amarone (viz níže).

Dne 24. března 2010 byl vínům Recioto a Amarone udělen statut DOCG - Denominazione di Origine Controllata e Garantita (do této doby nesla pouze označení DOC - Denominazione di Origine Controllata) a vínům Valpolicella Ripasso statut DOC, jež byla do roku 2009 označována jako IGT - Indicazione Geografica Tipica.  

Údolí (podoblasti) Valpolicelly  

Sant'Ambrogio di Valpolicella

Nejzápadnější z pěti podoblastí, které spadají do zóny Valpolicella Classica. Vinice v létě ochlazuje vánek z Monti Lessini na severu a v zimě oteplují teplé proudy vanoucí od jezera Garda, čímž se tato oblast těší mírným klimatickým podmínkám po celý rok. Půdní podloží je převážně vápencové, což dává elegantní vína minerálního charakteru a střední struktury s kořenitou koncovkou.

Fumane

Z planiny v San Pietro in Cariano se zdvihají strmé svahy směrem ke Corno d'Aquilio, které jsou osázené vinicemi. V údolí Fumane, které vzniklo před mnoha miliony let fisurou mezi skalami, jsou klimatické podmínky vždy větrné a chladné. Vína jsou elegantní, s finesou a svěžestí, která profitují z dalšího zrání.

Marano di Valpolicella

Toto údolí se táhne od obce San Pietro in Cariano k Monte Castel a těší se příznivým klimatickým podmínkám, které vytvářejí severní proudy z Monti Lessini v hlubokém kontrastu s jižní expozicí vinic terasovitého rázu, které jsou typické pro zónu Valpolicella Classica. Půdní složení tvoří vápenec, tuf a čedič. Vína všeobecně evokují višně v hořké čokoládě s pepřem, z východní části údolí mají květnatější a ovocitější charakter.

Negrar

Čím dále na východ od jezera Garda, tím silnější je vliv studeného horského vzduchu. Podoblast Negrar se nachází v polovině širokého údolí, které se zužuje až k samému sedlu mezi Fane a Prun a zahrnuje významnou vinařskou obec Mazzano. Celá oblast je poseta růžovými plochami, kde se nacházely mramorové lomy. Vína jsou bohaté struktury a jejich svěžest je důležitá k vyvážení obsahu alkoholu a glycerolu, jenž je v této zóně Valpolicella Classica nejvyšší.

Valpantena

Toto údolí se táhne z veronské nížiny k vysoko položené náhorní Lessinii, kde se zužuje severně od Grezzany až po úzkou soutěsku. Klimatické podmínky jsou chladné a větrné, což na ochranu révy proti plísním působí velmi příznivě. Půdní složení je vápencovo-jílovité, které dává vína velmi ovocitá a svěží s výraznými kyselinami a suchým projevem, vhodná k dlouhé archivaci.

Marcellise

Krátká řeka protéká tímto malým údolím, které má ráz měsíční krajiny a jeho jílovité půdní složení s ostrůvky slínu je vynikající pro pěstování modrých odrůd vhodných pro vína Valpolicella, jež díky svému nízkému pH zaručují jejich stabilitu a životaschopnost, jsou vyvážená, mocná i něžná zároveň.

Mezzane

Mnozí říkají tomuto údolí „nové Burgundsko" a vinice s vedením „single Guyot" se rozkládají od obce Lavagno na jihu až po San Mauro di Saline, známé svými kaštany, kde dosahují až 500 m nadmořské výšky. Věhlasné biodynamické vinařství Corte Sant'Alda, které vede svérázná Marinella Camerani, má své sídlo právě zde.

Illasi

Nejvýchodněji položené údolí, kterým potéká řeka Progno, stoupá prudce do svahů osázených vinicemi v 300-350 m nadmořské výšky vedených rovněž Guyotovým systémem. Vína z nich jsou „svalnatá" a výborně strukturovaná, ale také extrémně rafinovaná a elegantní.

Valpolicella - víno mnoha tváří

Valpolicella DOC je základní víno této zóny, svěží, snadno pitelné, lehkého až středního těla se svěží kyselinkou (min. 5,0 g/l). Pokud má původ v jedné z pěti obcí, které spadají do podoblasti „Classico", bude tento údaj uveden na etiketě. Víno Valpolicella je živé barvy s granátovým meniskem, ve vůni květnaté, ovocité, s výrazným třešňovým projevem a dotekem hořkých mandlí v dochuti. Minimální obsah alkoholu je 11 % , suchý extrakt 18 g/l.

Valpolicella Superiore DOC je označení pro vína s vyšším procentem alkoholu (min. 12 %), vyšším extraktem (20 g/l) a nižším obsahem kyselin. Navíc musí zrát minimálně 12 měsíců ve dřevě i na láhvi, než se uvedou do oběhu, což jim dává kulatější a plnější charakter než mají vína základní třídy.

Valpolicella Ripasso DOC je styl, který se vyvinul koncem 20. století. Ripasso (což znamená („repassé" neboli „repasováno"), jehož princip výroby spočívá v tom, že se výlisky z právě stočeného Amarone nebo Reciota (viz níže) přidají do šarže mladé, právě kvasící Valpolicelly a nechají se v ní nějaký čas macerovat. Alternativně se přes matoliny právě vylisovaného Amarone či Reciota přečerpá mladá Valpolicella posledního ročníku, která tím získá na plnosti a koncentrovanosti. Třetí způsob je použití částečně suchých bobulí namísto výlisků, které obsahují méně hořkých tříslovin a více fenolických sloučenin.

Minimální obsah alkoholu pro Ripasso je 12,5 %, suchý extrakt 24 g/l (13 % alk. a 26 g/l suchý extrakt pro vína s označením „Superiore").

Recioto della Valpolicella DOCG, jehož název se buď připisuje starodávnému vínu jménem Retico nebo je odvozeno od slova „recie", což v benátském nářečí Veneto znamená „ucho", podle tvaru dvou malých hrozínků vyčnívajích po obou stranách hlavního hroznu, jejichž bobule mají lepší expozici k slunci a proto se tradičně používají pro vína stylu Recioto, typická pro oblasti Valpolicella a sousední Soave. Hrozny se nejprve suší několik měsíců na lískách buď přímo ve vinici nebo v dobře větraných podkrovních půdách (fruttai), přičemž se jejich objem zmenší a mošt vysokého extraktu získává na koncentrovanosti a komplexnosti. Je známo, že tento styl vína v oblasti Veneto zavedli již staří Řekové.

Minimální obsah alkoholu pro Reciotto je 12 %, suchý extrakt 28 g/l a minimální obsah kyselin je 5 g/l.

Amarone della Valpolicella DOCG je bezpochyby králem vín tohoto regionu. Odrůdová skladba pro styl Recioto a Valpolicela se liší tím, že k jejich výrobě jsou autorizovány pouze odrůdy Corvina Veronese, Corvinone a Rondinella (od roku 2003 odrůda Molinara již není povolena). Stejně jako u stylu Recioto (viz výše), hrozny určené pro Amarone se nejprve suší za účelem vyšší koncentrovanosti a v lednu až únoru po sklizni proběhne fermentace pomocí speciálního kmene odolných kvasinek, které prokvasí mošt mnohdy až na více než 15 % alkoholu. V nedávné minulosti však místní vinaři nevěděli proč se někdy kvasný proces při výrobě vína Recioto samovolně zastavil a výsledné víno bylo sladké, zatímco mnohdy vykvasilo do sucha a tím vznikl styl Amarone (což je odvozeno od slova „amaro" neboli „hořký"). Přičítali to obvykle původu hroznů a vysvětlovali si tento jev tím, že mošt z hroznů pocházejících z oblasti Classico, zejména z údolí Negrar či Fumane, měl tendenci vykvasit dosucha, zatímco hrozny odjinud vyprodukovaly styl Recioto. Dnes již víme, že styl Amarone se moderními způsoby vinifikace dá vyprodukovat účelově. Vína Amarone jsou vynikající struktury a komplexity, mají dlouhý životní potenciál (mnohdy více než 20 let), úžasnou finesu a eleganci.

Minimální obsah alkoholu pro Amarone je stanoven na 14 %, suchý extrakt 28 g/l, přičemž Riserva musí mít 32 g/l, a minimální obsah kyselin je 5 g/l.  

Amarone Anteprima 2008

Vína Amarone jsou dle regulí DOCG uváděna na trh až ve čtvrtém roce jejich života, avšak někteří vinaři je pouštějí do oběhu i mnohem později. Na prezentaci nového ročníku Amarone della Valpolicella ve Veroně byly skutečně některé vzorky přehlídky ještě tzv. „barrel samples".

Amarone della Valpolicella jsou vína, která jsou ve světě vyhledávaná a jejich produkce se zvyšuje geometrickou řadou (zatímco v roce 2000 bylo prodáno 5 milionů lahví, v roce 2011 činil prodej již 12 milionů lahví). Zejména populární jsou v USA a podle sdělení deníku Corriere della Sera je president Obama často podává v Bílém domě.

Jejich cena je pochopitelně úměrná věhlasu a pohybuje se většinou okolo 20 eur za láhev, někdy je však mnohem vyšší, neboť zvyšující se poptávka vyhání ceny nahoru a oblast Valpolicella přitahuje neustále nové a nové investory, kteří zde vysazují vinice a budují nová vinařství specializovaná především na Amarone.

NB - Pisatelka je rovněž autorkou publikace „Italská vína" (Grada), internetové prezentace http://www.italianwines.cz/ a spoluatorkou knihy „Jak chutná Itálie - Buonissimo" (Edice ČT), která doprovází TV seriál „Kluci v akci".