O Víně

V polovině března jsme prožili tři dny na Znojemsku. Cílem výletu bylo především víno. Bydleli jsme v hezkém penzionu Černý sklep v Dobšicích. Odtud jsme vyráželi na výpravy po okolí. Asi nejznámější místní vinařství Lahofer a Hort jsem tentokrát vynechal, protože jejich produkci celkem dobře znám a poměrně často k nám jezdí předvádět svá vína na ochutnávkách. První den jsme navštívili Loucký klašter ve Znojmě, kde dnes sídlí Znovín. Bylo ještě před sezonou, takže návštěvnické centrum bylo uzavřené, prohlédli jsme si alespoň prodejnu znovínských vín, kde bylo opravdu z čeho vybírat. Jinak ale klášter zvenčí vypadal příšerně, v zoufalém stavu. Odsud se pak přímo nabízela návštěva Nového Šaldorfu, kde jsme se podívali, jaká zajímavá vína nabízejí Špalkovi a Nápravovi.

Večer nás pak čekala ochutnávka u dobšického vinaře pana Antonína Pavlase. Je to malovinař, ale vlastní naprosto mimořádný sklep. Je dlouhý více než 70 metrů, vyhloubený v pískovci. Jinou zajímavostí, kterou jsme tam mohli vidět, byl velký starý lis z počátku 20. století a pak neobvyklé keramické obdoby sudů na víno, které ale z důvodu problematického vymývání již nejsou využívány. Ochutnali jsme zde deset vzorků, převážně mladých vín z ročníku 2011, až na jednu výjimku bílých. Vína byla většinou na můj vkus až příliš tvrdá, s výraznými kyselinami, nepříliš plná. Asi nejlepší bylo Veltlínské zelené 2011, Ryzlink vlašský 2010 a Neuburské 2011.

Také druhý den byl ve znamení mnoha přesunů. Dopoledně jsme ve Vrbicích navštívili hezký prodejní sklep Ampelosu. Přivítala nás tady velmi příjemná a sdílná paní. I tady jsme mohli vidět podobný lis jako předchozího dne, byl ale ještě starší a přitom ve velmi dobrém stavu. Mohli jsme ochutnat nabízená vína a neměl jsem problém si pár zajímavých vzorků vybrat na důkladnější přechutnání doma. Pobavilo nás vyprávění o vězních, kteří pomáhali při rekonstrukci sklepa a při té příležitosti museli vylévat stará vadná vína. To musel být krutý trest! Dále jsme navštívili sousední Waldberg, kde ale nic k vidění ani ochutnání nebylo, přesto jsem svou sbírku lahví opět trochu rozšířil.

Odpoledne jsme strávili vydařenou procházkou Národním parkem Podyjí. Začali jsme u proslulé vinice Šobes a pokračovali kouzelným údolím, které si Dyje vyhloubila mezi strmými skalami. Navíc se ten den udělalo krásné počasí, všude rozkvétaly jarní kytičky, takže to bylo mimořádně příjemné.

A večer nás čekala další ochutnávka. Tentokrát byl naším hostitelem další dobšický malovinař pan Josef Vondra. Jestli jsem se nepřepočítal, je mu 79 let, ale je v obdivuhodně dobré kondici, podobně jako jeho paní. Ta obhospodařuje vinici, on se stará o víno ve sklepě. Oba se o nás po celý večer vzorně starali, všichni jsme se výborně bavili. I vína mi seděla lépe než první večer. Ochutnali jsme osm, jak sám vinař říkal typicky selských vín, převážně mladých. Nebyla sice možná tolik navoněná, jak je člověk zvyklý z ochutnávek známých vinařství, ale byla úplně všechna velmi dobře pitelná, přitom poměrně plná, s vysokou viskozitou. Tady bych těžko vybíral nejlepší víno, protože celá nabídka byla až překvapivě vyrovnaná, snad Ryzlink vlašský 2010. Proto bych spíše vyzdvihl některé zajímavosti. Hodně se nám líbilo barikové cuvée z více bílých odrůd, které trochu vonělo po kávě, dále nečekaně mohutný Modrý Portugal a konečně nejstarší víno ochutnávky Blauburger 2008. Tuto odrůdu jsem koštoval prvně a zklamaný jsem nebyl. Mělo dost neobvyklou barvu, která skoro připomínala tmavší růžové víno. U Vondrů jsme vydrželi hodně dlouho, postupně jsme se k jednotlivým vzorkům vraceli a ani se nám nechtělo odcházet.

Poslední den již o víně nebyl, přesto i ten se vydařil. Na zpáteční cestě jsme se zastavili ve Vranově nad Dyjí, kde jsme si alespoň zvenku prohlédli zdejší zámek, který je nádherně posazený na strmém skalním ostrohu na Dyjí. Celý pohled připomíná obraz nějakého romantického malíře. I tentokrát nám k tomu krásně svítilo sluníčko. Byla jen škoda, že jsme se nemohli podívat dovnitř. Tak snad někdy jindy. Tři dny rychle a příjemně uplynuly, jen doma mě pak očekávala náročná práce - zapsání všech nově nakoupených lahví, které obohatily moji sbírku.