O Víně

Na konci listopadu se v Pavlově konají otevřené sklepy, což je akce, která má pevné místo v našem vinném kalendáři. Letos jsme byli již po třetí a v každém ročníku nás zaujala vína z vinařství Šilinek, která jsme vždy v hodnocení zařazovali do první třetiny sklepů, které nás svými produkty oslovily. A to je co říct, protože po celodenním chození po sklepech je člověk chutově unaven a bývá kritičtější nebo apatičtější. Proto jsme chtěli dát těmto vínům poctivou šanci ukázat, co v nich je. Pan majitel rozhodně nebyl proti, takže dohodnout degustaci u nás bylo dílem okamžiku a několika upřesňujících mailů.

Kromě pana Šilinka přijela i jeho manželka a moc nás potěšili tím, že u nás nebyli jen „na otočku", ale přespávali zde. Večer tím hned získá další příjemný rozměr.

Pan Šilinek si vzal slovo a hned na začátku nenechal nikoho na pochybnách, že nás čeká opravdu pěkná a příjemná degustace. Je majitelem zvučného hlasu a umí dobře mluvit, což je samozřejmě bezvadné. Hned po několika úvodních větách jsem si napsal - ten je jak ledovec, co potopil Titanic a na tomto názoru bych nezměnil ani čárku. Jeho řeč je nabita znalostmi, fakty a zkušenostmi, ale jasně cítíte, že toho ví ještě mnohem víc a poslouchat byste ho mohli hodiny.

Vinařství Šilinek je menší, rodinného typu, pracuje pro ně ale i několik zaměstnanců. Vinice mají výhradně na Pálavě, což vínům dodává další rozměr v podobě minerálnoslané příchutě (vápenné podloží). Vedou na jeden tažeň, nechávají 8 až 10 oček. Úrodu redukují a nechávají maximálně 2 kilogramy hroznů na hlavě. Obvykla cukernatost hroznů je pak asi 22 nebo 23 °ČNM.

Omezují použítí chemie, stříkají v podstatě jen proti houbovým chorobám, ostatní ochranu vinic dělají přírodním způsobem. Pan Šilinek je zastáncem přístupu, že víno se dělá ve vinici a ve sklepě se nesmí zkazit. Sbírají výhradně ručně, hrozny oddělují od třapin pomocí „gumových prstíků", tedy stroje, který toto umí bezchybně a šetrně.

Vzpomněl i dřívější léta, kdy se běžně lisovalo tlakem dvacet atmosfér, v současné době lisují v uzavřeném multifunkčním zařízení, nejprve využijí vlastní váhy hroznů, teprve potom působí tlakem, ovšem maximálně 2 atmosféry.

Bílá vína školí v nerezu, používají řízené kvašení, červená vína i ve vinifikátoru a klasických nebo barikových francouzských sudech. Síří jen plynem a minimálně, například výběry z hroznů se snaží jen 100 mg na litr, což je hluboce pod zákonem povolenou normou. V současné době mají v nabídce celkem 28 různých vín, na rovinu přiznávají, že archivační potenciál má tak pět, přičemž prospěšné to bude tak pro dva vzorky, a i to je jen domněnka pana vinaře. Doporučuje tedy jejich vína příliš nearchivovat, bílá vína dává na trh de facto hned, červená po roce, těm určité ležení prospěje.

Lahve uzavírají standardně korkem, uvažují, že by u části produkce přešli na jiný typ uzávěru, ale musel by to být levnější, dobrý a pro víno šetrný způsob.

Pan Šilinek nám představil celkem 12 vzorků, z toho 7 bílých, jeden růžový a 4 červené. Všechna bílá vína byla ročníku 2010, pouze Irsay 2011, poněvadž jsme požadovali přivést něco mladého (dceru nechal bohužel doma). Červená vína byla ročníku 2009. Další údaje viz přiložený degustační list. Pokud bych měl známkovat jako na vysvědčení, vína u mě uspěla s vyznamenáním. Všechna měla hodně nadprůměrnou kvalitu a chutnala mi, pojďme se na některá podívat podrobněji.

Neuburské bylo výborné, s chutí do grepu a zeleného jablíčka, krásné víno na dlouhé pití. Paní Šilinková nám sdělila, že ročník 2011 je dle ní ještě o třídu výš a pokud zbyde, můžeme v listopadu ochutnat. Asi nebudu riskovat a zastavím se o něco dříve.

Chardonnay mě tolik neuchvátila, zajímavostí je, že pěstitel, od něhož nakupují hrozny, jede v podstatě v biorežimu.

Irsay Oliver opět výborný, s krásnou, trochu bezovou vůní. Tato u nás nepříliš obvyklá odrůda se v Pavlově pěstuje na jednom hektaru, Šilinkovým patří většina. Navzdory tomu, že je často používána do burčáků, oni z ní vyrábí plnohodnotné víno a domnívají se, že je neprávem podceňovaná. Jejich hlavním „nepřítelem" na výstavách je pan Tetur, s kterým pravidelně bojují o přízeň poroty.

Pálava ze Staré hory vynikající, s typickou růžičkovou chutí. Zajímavostí je to, že z rostlin na této vinici jsou odebírána očka pro pěstování nových sazenic (původní vinice, kde se Pálava šlechtila, v Perné, už končí). Vítěz závěrečné losovačky bral právě toto víno.

Růžovka byla příjemná, osvěžující, pro zájemce uvádím poměr odrůd 80 ku 20. Typické letní bazénové pití. Růžová vína mají dle pana Šilinka určitě své místo na trhu a jedná se o další možnost, jak ozvláštnit sortiment.

U červených vín jsem opět musel souhlasit s názorem, že i na Moravě se dá vypěstovat velmi dobré červené víno, ale je zbytečné soutěžit unifikovaně se světem, lépe je nabídnout něco trochu jiného, zajímavého, neobvyklého.

Většině nejvíce chutnal poslední vzorek, mně spíše první dva, byly moc příjemné, trochu drhly, nemám, co bych vytkl.

Dalším moc milým překvapením byly dva krásné dárky - knihy. První kniha byla o víně a vydal jí e- shop, přes který, mimo jiné, svá vína prodávají. Získal jí host, jenž správně odpověděl na otázku, kolik je na Pálavě hektarů vinic. Vítězný tip byl 168, což se nejvíce blížilo skutečnému počtu. Zcela spontánně nám pak paní Šilinková po závěru večera věnovala ještě jednu tuto knihu, dohodli jsme se, že jí dáme jako dar při některé příští degustaci. Ale zpět k druhé knize, o kterou se v průběhu večera soutěžilo.

Šlo o velmi vkusnou sbírku básní pavlovského vinaře a herce, vydanou ve velmi malém nákladu, jedná se vlastně o bibliofilii. Paní Šilinková přečetla jednu ukázku a otázka zněla, co je Čabaňská perla. Jeden z hostů odpověděl správně, že jde o jednu z odrůd, jejímž křížením vznikl Irsay. Je nutné moc poděkovat, protože druhou sbírku jsme jako klub opět dostali darem. Moc se mi to líbilo, protože to ještě vylepšilo milou atmosféru celé degustace.

Po rozloučení vinaře hosté jako obvykle dopíjeli vzorky a nakupovali. Protože Šilinkovi nikam nespěchali, ještě jsme si asi na hodinu sedli a povídali si. Opět se mi moc líbilo, jak přistupují k naceňování svých vín. Jejich ceny nejsou nízké, protože je to živí a víno by bylo hned pryč, ale rozhodně nechtějí sklouznout k opačnému extrému, tedy k vysokým cenám vín, za kterou zákazník nedostane adekvátní protihodnotu. Dále jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí o kořenovém systému révy, jenže to už by zase bylo na samostatný článek. Jen neradi jsme se před půlnocí loučili, protože tahle degustace se opravdu povedla.

Závěrem bych chtěl pana Šilinka doporučit všem, kteří uvažují o degustaci s pozváním moravského vinaře. Jedná se po všech stránkách o jednoznačnou trefu do černého.