O Víně

24.02.2015 jbes Aktivni: Ano Datum a cas publikace: 24.02.2015 07:00

Gruzie a víno (II)

Kachetie je největší a nejznámější vinařskou oblastí v Gruzii. Podařilo se mi navštívit několik vinařství, malých i velkých, a tak se dnes podíváme, jak to dělají ti menší.

O tom, že Kachetie je nejvýchodnějším regionem Gruzie (viz foto 1) a o pěstovaných odrůdách jsem psal již ve včerejším článku, ale Gruzínci mají i svůj specifický způsob výroby vína. Používají kvevri nádoby pro kvašení a zrání vína, které spolu s dalšími místními vinařskými postupy dávají gruzínským vínům zvláštní chuť. Pro nás je tato chuť poměrně nezvyklá, a proto větší vinařství dělají vína také technologiemi a v nádobách jaké jsou standardem i v západní Evropě, aby mohli prodávat produkci na jiné trhy, nicméně tradiční technologii kvevri používají také.

Kvevri nádoba je hliněná nádoba tvaru bachraté amfory (viz foto 2), která se až po hrdlo zakopává do země. Může mít objem od několika desítek litrů až po obrovské nádoby o objemu tisíců litrů. Jedná se o hrnčířskou práci, nádoba je po vypálení vymazána včelím voskem. Pěkné video o výrobě a dalších operacích najdete zde. Specifickou chuť vínu dodává kvašení moštu v nádobách včetně slupek, zrnek v a někdy i nepoškozených stonků (nemusí být 100 % všech), které se v nádobě míchají 4x až 6x za den po dobu 10-14 dní. Poté slupky a další zbytky klesnou na dno, nádoba se uzavře a v zemi při stálé teplotě 13-15 stupňů se víno nechá do března až dubna. Ze slupek a zbytků se pak pálí vínovice zvaná čača, které je tím pádem po Gruzii všude plno (video z domácího pálení je zde).

První vinařství, které jsem navštívil bylo v nejvýchodnějším městečku Kachetie v Dedoplitskare (na foto č. 3 je v mapě Kachetie označeno číslem 11). Městečko v sovětském stylu je slušně řečeno "opravdu nezajímavé". Kromě malého návštěvnického centra Národního parku Vašlovani tam není vůbec nic pozoruhodného, ale i tak trvalo dost dlouho, než jsem se doptal na Vinařství Gonašvili, sídlící v nenápadném rodinném domku (foto 4). Přivítání od vinaře, staršího pána, bylo velmi milé, ukázal vinařství (foto 5-9), které je zároveň i degustační místností, připravil občerstvení a víno.

Vinařství Gonašvili má 2 hektary vlastních vinic a další hrozny nakupuje, vlastní 32 kvevri nádob o celkovém objemu 12000 litrů, zpracovává ročně 80 tun hroznů. Jiný způsob výroby než v kvevri nemá. Sběr hroznů probíhá začátkem září, kdy mají hrozny 19-20 % cukru, dělníci berou 15-20 lari na den (1 lari je asi 11 Kč). K ochutnání byly dva vzorky. První bylo bílé kvevri nefiltrované víno Gonašvili 2. Barva čerstvého jablečného moštu, vonělo po oříškách a jablkách, chuť oříšková, lehce po jablkách, pěkná kyselinka, trochu svírající třísloviny, ale nerušící. Víno nezvyklé, ale chutnalo mi, dal jsem horších 7,5 bodu. Pan Gonašvili říkal, že má za víno nějaké medaile, bohužel až později jsem docenil, že to bylo nejlepší bílé víno, co jsem v Gruzii ochutnal. Druhým degustovaným vínem bylo Gonašvili 3 ročník 2010 (foto 10-11), také kvevri, ale tentokrát z červené odrůdy Saperavi, vonělo po černém rybízu, bezinkách a ostružinách, chuť ovocná, lehčí víno, pěkně suché, dobře pitelné, ocenil jsem horšími 7,5 body. Lahev stojí ve vinařství 20 lari.

Po přespání na louce plné odpadků a krav (oboje typické - krávy jsou všude a svoz odpadků obvykle není, maximálně se pálí před domem), pokračovala cesta maršrutkou a taxíkem do Velitsikhe (na mapce přibližně uprostřed mezi č. 6 a 13), kde byly rovnou 2 vinařské zajímavosti - vinařství Velitsikhe Veranda a Museum Numisi.

Velitsikhe Veranda je už část modernějšího středního vinařství, patřící firmě KTW (Kakhetian Traditional Winemaking) a tvoří ji soubor pěkně upravených budov i se zázemím pro návštěvníky (foto 12-14). Vykupují hrozny z 65 hektarů a k tomu mají 15 ha vlastních zaměřených jen na odrůdu Saperavi. Veranda se jmenuje pravděpodobně po velké verandě, která je uzpůsobena pro asi 40 návštěvníků a kde nás nechali i přespat (foto 15 a 16). Ujal se nás sympatický chlapík, zřejmě technolog, který nás provedl pro vinařství. Hlavní část tvoří tzv. marani (foto 17), tj. místnost se zakopanými kvevri nádobami. Mají jich tam 19 o různých velikostech, o objemu od 1450 l do 4100 l. Kvůli návštěvníkům i kontrole obsahu mají kvevri uzavřené skleněným uzávěrem utěsněným jílem. K ochutnání jsme dostali nalito přímo z kvevri do tradičních misek čajového tvaru (foto 18) a seznámili se i s různými tradičními nástroji (foto 19). A co jsme ochutnali?

Rkatsiteli 2013, polosuché - toto bílé víno bylo přímo z kvevri nádoby, vonělo po oříškách a starších jablkách, podobně i v chuti, střední tělo i dochuť, 7 bodů.

Saperavi kvevri 2011, polosuché - lahvové víno (foto 20 a 21), pro Gruzii typické sladší červené, vonělo po lesních plodech, nejvíce ostružinách, chuť plná po ostružinách s cukrem, kulatá, příjemně pitelná, střední až delší dochuť, 8 bodů. Víno stálo ve vinařství 20 lari.

Kvanchkara 2009, polosuché - opět sladší červené (foto 22 a 23), ve vůni s jemnou ostružinou a borůvkou, chuť relativně plná, nasládlá s dobrou tříslovinou, opět ostružiny s cukrem, drsnější a sladké zároveň, lepších 7 bodů.

Další zastávkou bylo ve stejném městečku Museum Numisi, které bylo třeba trochu hledat, protože nemělo ceduli. Ale uvnitř byla zajímavá expozice vinařství, místnost marani se zakopanými kvevri uzavřenými kameny (foto 24), nástroji a neckovitou nádobou na šlapání hroznů (foto 25) a dalšími zajímavostmi. Vstupné i výkladem od starší majitelky bylo za 5 lari a potom bylo možné si zaplatit i degustaci jejich produktů. Trochu odrazovaly etikety se Stalinem i okurky v láhvi zalité v čače (foto 26-27), ale zkusit bylo třeba (foto 28).

Rkatsiteli - rozlévané bílé suché víno mělo vysokou medovinovou barvu, pro gruzínská vína poměrně typickou, vůně byla po jablečném kompotu s trochou karamelu, lehce ocet, chuť hodně přezrálých jablek a moštu, medoviny, svíravá, méně kyseliny a dlouhá dochuť, slabších 6,5 bodu.

Saperavi - rozlévané červené polosuché víno vonělo po jablečném octu, chuť delší, svíravá, ale přitom sladká, octová a nepříjemně drsná, 5 bodů.

A čača, na tu nebyla vůbec odvaha, voněla jak kanagom. Tak bez dopití rychle pryč, i když pár ruských turistů se hodně divilo, že mizíme, když je to tak dobré.

Taxíkem, který je levný, nahrazuje často veřejnou dopravu a vejde se do něj neuvěřitelné množství lidí a batohů, jsme se přesunuli přes ploché široké údolí do Kvareli k návštěvě dalších vinařství. Ale o tom zase zítra.

1-20 | 21-40 | Vše
Počet příspěvků v diskuzi: 0  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 6097x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5