O Víně

Pojďme tedy blíže představit jednotlivé hráče, scenário a doposud dostupná fakta, než tento současný vinařský skandál vyvrcholí:

Dr. Jay Miller, v Americe přezdívaný Jabba-Hutt (prý díky jeho podobě s postavou z filmu „Hvězdné války"...), má již dlouhá léta na starosti bodování vín pro „bibli" obchodu s vínem, jakou je časopis „Vinný advokát", jež vychází s dvouměsíční periodicitou již od roku 1979 v doprovodu ročenky Roberta Parkera „Wine Buyers‘ Guide" o nějakých 1700 stranách. Hodnotí především vína z Oregonu, Washingtonu, Jižní Ameriky, Austrálie, Řecka, Portugalska (ročníkové portské) a Španělska, jinak řečeno z oblastí, které sám Maestro nemá zájem či čas navštívit.

Pancho Campo MW (vlastním jménem Francisco Armando Campo Carrasco), je osoba s barvitou minulostí, a to nejen v oblasti obchodu s vínem. Narodil se v Chile, kde také studoval, avšak svá studia medicíny nedokončil. Se svým otcem, anesteziologem, odcestoval v 70. letech minulého století do Barcelony, kde se nejprve věnoval koučování tenisu a poté založil agenturu za účelem pořádání sportovních a hudebních akcí, což jej přivedlo v roce 2003 až do Dubaje, kde koncertoval známý španělský popový idol Enrique Iglesias. To vedlo v témže roce ke Campovu zadržení dubajskou policií za údajný podvod ve výši 640 tisíc € v souvislosti s tímto koncertem. Ačkoliv autoritám tehdy odevzal svůj chilský pas, podařilo se mu vycestovat na jeho španělské papíry s výsledkem, že se dostal na seznam hledaných osob Interpolem a v Dubaji byl odsouzen in absentia k trestu odnětí svobody po dobu jednoho roku (Interpol později, v roce 2010, uznal Campovu omluvu a vymazal jeho jméno z tzv. „červeného" seznamu...). Pancho Campo mezitím ve Španělsku založil vinařskou akademii Wine Academy of Spain, která spolupracuje s londýnskou vzdělávací institucí v oboru vína WSET (Wine & Spirit Education Trust). V roce 2008 získal titul Master of Wine, jako první a doposud jediný kandidát ze Španělska a byl následně přijat za člena Institutu of Masters of Wine (IMW). V současné době organizuje světové konference na téma globální oteplování, WineFuture Rioja či Hong Kong, které se zúčastňují klíčové osobnosti jako jsou Robert Parker, Jancis Robinson, Miguel Torres, Gary Vaynerchuk aj., a jménem Vinařské akademie Španělska (Wine Academy of Spain), jíž je ředitelem, spoluorganizuje návštěvy degustátorů „Vinného advokáta" Roberta M. Parkera ve významných vinařských oblastech Španělska.

Výše uvedené dva pány nedávno francouzský blogger Vincent Pousson přirovnal k Laurelu a Hardymu v oblasti španělského obchodu s vínem (http://www.berthomeau.com/article-le-texte-furtif-de-vincent-pousson-sur-le-jumillagate-87745614.html) a celé kauze se ve vinařském světě po vzoru aféry Watergate (jež vedla k rezignaci Richarda Nixona coby prezidenta USA) začalo říkat Campogate, Jumillagate, Murciagate apod., neboť počínaje únorem 2011 několik zahraničních blogů (Jimsloire, Wineanorak, Berthomeau) zveřejnilo své pochybnosti spolu s konkrétními důkazy v podobě emailových zpráv, které zřejmě někteří z jejich recipientů vypustili do éteru a každým dnem se na Facebooku objevují další zprávy týkající se Campových pofidérních aktivit.

A konečně je zde sám světově proslulý vinný kritik Robert M. Parker Jr. Povoláním advokát, Parker již od roku 1975 píše své degustační poznámky o vínech, které začal publikovat v roce 1978 jako newsletter „The Baltimore-Washington Wine Advocate", předchůdce dnešního „Vinného advokáta". A jako správný americký advokát vyhrožuje právním postihem komukoli, kdo se opováží integritu „Vinného advokáta" a jeho bodování vzít v potaz. Na téma Parkerova systému a jeho dopadu na trh vínem se již ve vinařské literatuře vylilo mnohou inkoustu... nejvtipněji to popsal sám slovutný Hugh Johnson, jedna z největších světových autorit ve víně, ve své Ročence 2003 v kapitole „A skóre činí..." následovně:

Zdá se, že Amerika ani zbytek světa nebudou nikdy sjednoceni v hodnocení vín. Amerika je téměř dokonale omámená 100 bodovou stupnicí, kterou zavedl Robert Parker na základě podivných školních pravidel, kde 50 bodů = 0. Argumenty, že chuť je příliš různorodá, příliš subtilní, příliš přelétavá, příliš báječná na to, aby se snížila k pseudovědeckému bodování číslicemi, jsou vznášeny nadarmo. Stejně tak námitky týkající se přesnosti, se kterou jedno víno dostane 87 bodů a jiné 88, jsou pouze vysněnou představou. Čísla se až přespříliš hodí spekulativním investorům... Nabízím vám tímto velmi dobře vyzkoušený Johnsonův systém, jež bere na zřetel potěšení (nebo jeho nedostatek), které jednotlivá vína nabízejí ve chvíli konzumace, a to s nepřekonatelnou věrností:

            Minimální skóre je jedno ovonění

            O stupínek výše je jedno usrknutí

            Dvě usrknutí znamenají chabý zájem (nebo nedůvěra)

            Půl sklenky slabé zaváhání

            Jedna sklenka značí snášenlivost, dokonce i souhlas

Dále se jednotlivci ve svém hodnocení budou již poněkud lišit (to se zpravidla stává při použití bodovacích systémů také). Předpokládejte, že budete pít bez zábran - bez nucení hostitele a bez výčitek vinaře. Máte dost času a hlavně žízeň:

            Dvě sklenky znamenají, že vám docela chutná (nebo zrovna nic jiného není k mání)

            Tři sklenky - považujete víno za více než přijatelné

            Čtyři - docela se líbí

            Jedna láhev znamená uspokojení

            Dvě - je neodolatelné

A nyní se tempo začíná zrychlovat:

            Celý karton znamená, že si ho nenecháte ujít... a tak dále

            Nejvyšší počet bodů Johnsonova systému je logicky celý vinohrad!

Ale neodbočujme a podívejme se stručně na následující scenário: Již 16. dubna 2009 zveřejňuje Tyler Colman výměnu korespondence na svém portále Dr. Vino, kterou vedl se dvěmi klíčovými osobnostmi (Robert M. Parker a Jay Miller) zde: http://www.drvino.com/2009/04/16/changes-at-the-wine-advocate-correspondence-with-parker-and-miller/#more-3650. Na tu navazuje Jamie Goode na svém blogu Wineanorak ve svém postu o střetu zájmů o 10 dní později: http://www.wineanorak.com/blog/2009/04/conflicts-of-interest-and-all-that.html. Dokonce i „její královská výsost" Jancis Robinson, zveřejnila 22. dubna téhož roku ve svém článku „The ethics of wine writing" na svých purpurových stránkách své stanovisko k věci: http://www.jancisrobinson.com/articles/a20090418.html a český portál Jižní svah tuto problematiku přetřásl 6. května 2009 zde: http://www.jizni-svah.cz/2009/05/bordeaux-2008-parker-zodpovednost-tak.html, kde mimo jiné zmínil, jak Robert Parker „varuje své čtenáře před světem internetových vínopsavců" a popisuje základy etiky korektního vinného žurnalisty. Není proto divu, že „strýčkovi Bobovi" mnozí bloggeři vyhlásili válku a začali ostře sledovat hru na jeho vlastním pískovišti. Výsledkem je další sled událostí a důkazy, které vrhají přinejmenším podivné světlo na celý Parkerův systém.

V únoru 2011 začaly ve vinařském světě kolovat spekulace podložené emailovými zprávami, kterak Pancho Campo MW jménem své Vinařské akademie Španělska organizuje v této zemi pro dr. Millera návštěvy vinařství v několika méně známých a pro „Vinného advokáta" takřka nezajímavých podoblastech Denominación de Origen (DO), a to DO Navarra, Valencia, Murcia, Jumilla, Bullas, Yecla aj., přičemž nechává platit příslušné orgány Consejos Reguladores od 29000 € (Jumilla DO), přes 40000 € (Murcia DO) až po závratných 100000 € (Navarra DO) za privilegium, že dr. Jay Miller jejich oblast navštíví a ohodnotí jejich produkci za účelem zařazení do „Vinného advokáta". Tyto výdaje se šikovně zakryjí v položkách účtovaných Vinařskou akademií Španělska za organizaci konferencí, na kterých je Jay Miller hlavním řečníkem, za což mu pochopitelně náleží příslušný honorář. Problém ale byl v tom (a v tomto okamžiku vše vyšlo najevo), když v létě minulého roku se Campo snažil přesvědčit malou podoblast Vinos de Madrid DO, jež zrovna neoplývá velkými finančními prostředky, aby si vinaři nenechali ujít návštěvu dr. Millera, který napříště plánuje navštívit Španělsko až v roce 2014. Když Consejo Regulador de la Denominación de Origen Vinos de Madrid nereagovalo, následovala další várka emailů s Campovou nabídkou, že Jay Miller jim za tímto účelem bude účtovat pouze poloviční cenu, a to 20000 €. Avšak Vinos de Madrid odmítlo i tuto velkorysou nabídku. Výsledek byl, že Jay Miller oblast Vinos de Madrid DO nenavštívil a vína madridského regionu neohodnotil. Všechny kompromitující emaily ve španělském originále i v anglickém překladu následně Jim Budd publikoval na svém webu 30. listopadu pod názvem: „Campogate: No Pay - No Jay": (http://jimsloire.blogspot.com/2011/11/campogate-no-pay-no-jay.html), na což Robert M. Parker 1. prosince reagoval na svých stránkách oznámením, že pověřil své americké právníky, aby případ řádně prošetřili. 6. prosince obletěla svět zpráva z časopisu Decanter o rezignaci dr. Millera (http://www.decanter.com/news/wine-news/529562/jay-miller-resigns-from-wine-advocate?dec) a 19. prosince pak další, která oznamuje rozhodnutí IMW o vyšetření celé kauzy:

(http://www.decanter.com/news/wine-news/529599/institute-of-masters-of-wine-investigates-campo?utm_source=Cheetahmail&utm_medium=email&utm_campaign=Newsletter-191211). Mluvčí IMW Nathaniel Anderson prohlásil, že Institut bere porušení Kodexu velice vážně, což by mohlo mít za následek sankce dle vážnosti přestupku (přičemž sankcí nejvyšší je vyloučení z IMW) a „Vinný advokát" Robert M. Parker se po dobu celého šetření nadále distancuje od Campových aktivit.

Co dodat? Snad jen to, že než se dozvíme výsledky šetření, již několik slavných vínopsavců komentovalo Campovy aktivity. Mezi nimi i Jancis Robinson, MW, OBE, která prohlásila, že ve filmech promítaných na konferenci v Hong Kongu před audiencí nějakých 1000 účastníků na ni nepůsobilo zrovna dobře, když viděla Pancha Campa přijíždět na návšěvy vinařství ve svém Ferrari...

http://www.jancisrobinson.com/articles/a201112222.html

Zdroj: Decanter.com, Kapesní průvodce světovými víny (H. Johnson) a příslušné internetové portály