O Víně

Do Dobřichovic jsme se vypravili už třetí rok po sobě, ale příští rok si zřejmě dáme pauzu a pokud budeme mít chuť koncem srpna někam vyrazit za vínem, zřejmě se vydáme pro změnu na Pardubický festival vína, jehož poslední dva ročníky jsme prošvihli, protože organizátoři nepochopitelně začali pořádat tyto dvě velmi podobné akce ve stejný termín.

Počasí bylo jako vždy ideální, i když počasáři strašili deštěm a černými mračny už několik dní předem, v Dobřichovicích svítilo sluníčko a bylo moc příjemně. Tentokrát jsme bohužel nemohli dorazit hned na jedenáctou hodinu, kdy se brány dobřichovického zámeckého nádvoří otvíraly, ale přijeli jsme až kolem druhé odpolední. Davy, které se spolu s námi hrnuly od vlakového nádraží, působily dost děsivě. U vchodu naštěstí fronta nebyla, ale to bylo poslední místo, kde jsme mohli volně dýchat a normálně se pohybovat. Od té doby už jsme se jen více či méně tlačili v davu či nechali unášet proudy lidí. Vstupné zůstalo na loňských padesáti korunách, stejně tolik dělala záloha na skleničku, kterou bylo možné bez delších průtahů nechat vyměnit za čistou. Kupony na nákup vzorků byly za klasickou pětikorunu.

Na nádvoří blíž k zámku hrála stylově cimbálovka, která se dobře poslouchala a vytvářela fajn vinnou náladu. Ovšem na druhém nádvoří hrál jakýsi uřvaný banjo band, díky kterému člověk neslyšel vlastního slova. Tento typ hudby opravdu nesnáším, tak se na mě, vyznavači tohoto žánru, prosím vás nezlobte, když řeknu, že ta hudba byla fakt hnusná a navíc se k vínu vůbec nehodila. Organizátoři asi mají jiný názor, protože tatáž nebo podobná hrůza tam vyhrává každoročně. Díky tomuto řevu nebylo téměř možné se jakkoliv bavit s obsluhou stánků, často byl problém, aby nalévající vůbec slyšel, o který vzorek si říkám (u prvního stánku, kam jsme přišli, už stálo pár lidí, takže jsem neměla přehled o nabízených vzorcích, proto jsem požádala o něco "lehčího pro začátek" - díky trumpetám řičícím z pódia se mi dostalo odpovědi, že začátečníkům nenalévají :-).

Příležitostí k občerstvení bylo dost, což je pro mě důležitý až zásadní bod, protože vždycky během popíjení vína strašně žeru :-) Takže v tohle ohledu spokojenost. Pobavil nás hlavně vývoj u stánku s párky v rohlíku. Nejprve byl k mání párek v rohlíku za 15,- Kč. Později bylo "v rohlíku" přeškrtnuto a připsáno "s chlebem" při stejné ceně. A za nedlouho byl přeškrtnut i chleba a cena snížena na 10,- Kč. Možná se našel nějaký vyznavač dělené stravy, který si samotný párek koupil.

Co mě zarazilo, bylo zdražení ochutnávaných vzorků - loni a předloni jsem dávala za vzorky většinou dva kupony, za některé tři a občas více. Tentokrát by mi za dva vzorky nalili jen zřídka, pokud bych se předem nedomluvila např. na polovičním vzorku. Za dva kupony se dala ochutnat vína např. vinařství Reisten nebo Nového vinařství, pan Dufek ze Svatobořic-Mistřína naléval dokonce všechna svá vína za kupon jeden. Ve stánku pana Valihracha z Krumvíře, čerstvého vítěze soutěže Vinař roku, dostal člověk degustační vzorek zcela zdarma, teprve pokud by chtěl větší dávku, platilo se kuponky. Mnohé vzorky byly k ochutnání za pět až osm kuponů, což se mi zdá už opravdu příliš. Často bylo levnější zaplatit přímo penězi, i tak ale vyšel vzorek na 15 až 40 korun, což je opravdu nad moje možnosti.

A co mi chutnalo, nechutnalo nebo mě z nějakého důvodu zaujalo?

U stánku www.wine-bar.cz mě zaujal svěží a mladistvý veltlín Leftikus ročníku 2008 z vinařství SAX z rakouského Kamptalu. Víno s výraznou kyselinou lehce perlilo a svou lehce jablíčkovou a limetkovou chutí doplněnou fajn kořenitostí i v teplém dni opravdu nakoplo a povzbudilo. Naopak Chardonnay barrique 2005 Saxess III. A Zweigelt barrique 2004 od stejného vinařství nenadchly. Výrazně přebarikovaná vína byla ukázkou nezvládnuté práce s dubovými sudy. Zweigelt byl možná pitný o doušek déle, červené víno přece jen asi snese víc, ale ze šardonky jsem měla za chviličku pocit huby plné dřevěných třísek. A to jsem milovník bariku, i v bílých vínech!

U Štěpána Maňáka se mi líbilo růžové cuvée Cabernet Sauvignon + Rulandské modré, kabinetní víno ročníku 2008. Lehké svěží víno krásné světle lososové barvy vonělo jemně černým rybízem, který se projevil vedle jahod se smetanou taky v chuti. Příjemné letní pití. Jsem příznivcem směsek a Modrý Fěruňk si mě získal už dříve. Cuvée odrůd Rulandské modré, Svatovavřinecké a Cabernet Moravia temné barvy bylo hutné, plné, příjemně poznamenané ležením v sudu, kombinovalo chutě a vůně tmavého lesního ovoce a višní. Jako vždy ale zvítězilo Maňákovo višňové víno, kterým se propíjíme už třetí ročník a zdá se mi, že každý další ročník je lepší a lepší. Co o něm říct? Prostě fakt chutná!

I přes husté obležení Valihrachova stánku se nám povedlo se pro nějaký vzorek probojovat. Z vítězné kolekce, která panu Valihrachovi přinesla titul Vinař roku 2009, byla k ochutnání už jen dvě vína. Sytě granátový zemský Cabernet Franc 2006 barrique působil na jazyku kulatě a měkce, byl šťavnatý, plný ovocných, kompotových chutí doplněných zajímavým kyselým zakončením, přitom byl velmi jemný. Políbení barikem bylo příjemné. Povedené víno, opravdu zajímavé. Zemský růžový Cabernet Sauvignon 2008 byl pěkný, svěží, žádná bomba, jen obyčejné dobré a příjemné víno k letnímu venkovnímu posezení. Což někdy bohatě stačí. Ze zvědavosti jsme ochutnali některé starší ročníky, protože jsme dva dny před tím viděli v televizi rozhovor, kde pan Valihrach zdůrazňoval, že se zaměřuje na výrobu vín, která nějaký čas vydrží a ležení jim svědčí. Sauvignon ve výběru z hroznů ročníku 2000 rozhodně nebyl mrtvola, vůně i chuť byla typicky sauvignonová, samozřejmě už s výraznou stařinkou, ale pořád příjemnou. Irsai Oliver sice nebyl tak starý, ale stejně jsem čekala, že jakostní víno z panenské sklizně 2005 nebude v kondici - zbytečný pesimismus. Překvapivě byl živý a pořád svěží, voňavý, plný travnatých a květinových vůní. Kromě fajn vín bych chtěla pochválit především přístup lidí z vinařství Valihrach za jejich příjemné vystupování a vstřícný přístup, který si dokázali zachovat, i když se jejich stánek stal centrem největší pozornosti a zájmu.

Něco jsme zkusili u Čebavu, Nového vinařství, Petra Skoupila, bratrů Hrabalových i dalších vinařů či obchodníků, ale nic mě nějak extra nezaujalo. Buď byla vína nudná, neodrůdová nebo nečitelná, některá i docela fajn a chutná, ale jejich cena nekorespondovala s kvalitou, některá vyloženě vadná, jiná zase sice bez vady, ale taky bez duše - těkali jsme od stánku ke stánku, vždy tam, kde bylo nejméně lidí, takže celý můj zážitek (a taky zápisek) je dost chaotický. Za zmínku ale určitě stojí vinařství Reisten, kde si pochutnal především manžel, zejména na Maidenburg Sauvignonu Blanc v pozdním sběru 2008. Víno s 14,7 gramy cukru a výraznou kyselinou bylo velmi šťavnaté, svěží, tělnaté, plné chutí a vůní. Bude jistě velmi populární, mně ale přišlo až moc líbivé a vyumělkované. Mnohem víc mě tu zaujal rýňák Maidenburg 2006. Pozdní sběr s 1,7 gramy cukru byl už příjemně naleželý, voněl lipovým medem a lehce bezinkami a ve velmi příjemné míře i petrolejem, na jazyku řízný a minerální, hutný a přitom dráždivý. Nejlepší bílé víno této soboty.

Narůstající počet ovíněných lidí nás vyhnal dřív, než jsme ochutnali vše, co jsme ochutnat chtěli. Přes všechny výhrady to byl pěkný den. Kdo jste v Dobřichovicích na vinařských slavnostech ještě nebyli, jeďte. Přijeďte včas a bude se vám to líbit. Z jistého přesycení touto akcí se asi příští rok vypravím jinam. I když... to se teprve uvidí
:-)