O Víně

18.03.2008 p.j. Aktivni: Ano Datum a cas publikace:

Degustace Pinot Noir 2003 Praha, 28.2.2008

Článek je nechutně dlouhý. Mohu ho doporučit jen mimořádně odolným čtenářům, kteří nevědí co s volným časem. V podstatě by se děj toho románu nechal shrnout do pár vět: Autor článku se těšil na to, jak mu krásně vyzrálo v archivu Rulandské modré. Chtěl se pochlubit i ostatním, tak je taky pozval. Nějak to ale nedopadlo, na fanfáry to nebylo. Zbytek textu je rozpitvávání důvodů a okecávání, jehož účelem je psychicky se s touto depresivní událostí vyrovnat.

Když se přes nás převalily suchopár a výheň ročníku 2003, zel můj archivní box až na pár Šobesů, Weinperk a Volných polí prázdnotou. Takže když se začaly objevovat ony nadšené zprávy o tom, že se moravští vinaři radují z ročníku století, kdy nám slunce nadělilo konečně tolik, co jižněji položeným vinařským zemím, mnul jsem si spokojeně ruce a očekával ve vinotékách první lahve. Tak se konečně ukáže, že když je pořádné léto, tak umíme udělat vína ve velkém stylu, jako ty země, ke kterým jsem dosud jen zamindrákovaně vzhlíželi. První znepokojivé zprávy se objevily od legendárních vinařů, kteří nemají zapotřebí něco přikrašlovat, aby víc prodali nebo se někomu zavděčili. Prý slunce příliš rozhodilo rovnováhu v hroznech, bílé nepodrží kyselinky a hlavně bude záležet na zkušenostech jednotlivých vinařů, jak se dokáží vyrovnat s dilematem ohledně termínu sklizně ve smyslu „zbytkový cukr vs. vysoký alkohol“. Neočekával jsem, že by si s tímhle naši špičkoví vinaři neporadili a vesele si sbíral své ryzlinky rýnské a rulandy modré. Postupem času pochybovačných názorů přibývalo a když už se díky těm, kteří se jen netěšili pohledem na ležící lahve, ale i postupně prochutnávali, stal všeobecně přijímaným názor, že bílá z ročníku 2003 už strmě padají dolů, nevydržel jsem s nervama a na podzim roku 2006 vybral všechny ryzlinky a postupně pozotevíral. Tehdy sobecky sám, po večerech, po jedné lahvi. Když si ty recenze dohledáte, uvidíte samozřejmě docela vysoké známky (typicky pro mě). Některé ryzlinky se opravdu povedly, u některých jsem tak úplně nadšen zase nebyl. Ale celkově mne to uklidnilo a bral jsem tu hysterii kolem toho, že 2003 byl ročník zavrženíhodný, jako buďto něčí špatnou zkušenost s víny, která se někomu nevyvedla nebo jako předpojatost jiných, kteří nedokázali zkousnout to, že ten ročník je tak odlišný od těch jimi oblíbených klasičtějších.

Nejraději bych vzal vážně ty optimistické řeči na etiketách, že červená vína z tohoto ročníku mají potenciál zrání deset let. Po deseti letech by se skutečně ukázalo, kdo ze zdejších špičkových vinařů je ohledně potenciálu zrání (jednoho z atributů klasických velkých vín) ten nejšpičkovější. Ale s ročníky století se nějak roztrhl pytel, takže už po pěti letech můj boxík praskal ve švech a chtěl trochu ulevit. Pět let snad bude stačit, mohutnou tříslovinku snad zkrotíme kyslíkovou kůrou v karafě a vydatným mícháním ve sklence. Napočítal jsem čtrnáct lahví a tentokrát jsem to viděl spíš jako hromadné prochutnání s přáteli z našeho neformálního pražského kroužku. Rozeslal jsem pozvánky, dali jsme dohromady den D a těšili se. I když jsem nabídl vstupné v penězích jako alternativu, nakonec všichni zvolili druhou možnost a přinesli podle svých dispozic nějakou tu láhev RM 2003 do soutěže. Úhrnem pak čítal degustační list 23 vzorků, z čehož začali mít někteří až hrůzu. Stanovil jsem jakési předběžné pořadí podle přívlastku, barikování a porovnání vín ze stejné vinice navzájem. Ale pro jistotu jsem všechny lahve čtyři hodiny před začátkem načal, abych případně pořadí upravil či vybral kandidáta na karafování. Ze špajzové skříně vyjmuté ty lahve měly optimálních 16 °C, nastojato se do ní ovšem už zpět nevešly a v pokoji by za čtyři hodiny zteplaly. Dal jsem je tedy ochladit na balkon s tím, že jsem experimentálně sledoval, v jakém předstihu je musím dát zpět, aby se teplota srovnala na těch cca 14 °C, které míchnutím ve sklence vyskočí na 16 °C. Tahle komplikovaná procedura měla zřejmě značný vliv na výsledek, protože vína prodělala několik teplotních šoků v rychlém sledu, já jen zmateně pobíhal na balkon a zpět a ve výsledku to mnoho vín připravilo o harmonii a celkově vína byla spíš zbytečně podchlazená. Dalším faktorem bylo to, že někteří pozvaní přišli už předem zaujatí proti ročníku 2003. Já spíš čekal, že vína po pěti letech zrání budou v tom stádiu, kdy tříslo už jakžtakž umožní pití, ale vrcholu ještě řada z nich nedosáhla. J.Č. mne spíš přesvědčoval, že vína už jsou za zenitem a než velké sklenky budou milosrdnější k těm troskám klasické OIVky. Některá vína mi opravdu přišla daleko za představami, které jsem si o nich udělal, takže jsem i já dával hlasitý průchod svému zklamání, ovšem začneme-li se kolektivně ubezpečovat, že vše je špatně, výsledný dojem se neobjektivně přežene a přehlédnou či deklasují se i vína lepší či složitá na pochopení. Došlo mi to až druhý den, že nebýt těch otrávených řečí a obličejů, že bych u řady těch vín nebyl tak přísný a hlavně celkový dojem by nebyl tak sebevražedně tristní. Potvrdil mi to i jeden z tišších účastníků, certifikovaný degustátor zvyklý na podobné komisní hodnocení velkého množství vzorků, když mi poslal své hodnocení stobodovou stupnicí (připojím jeho hodnocení vždy k mým mnohaslovným poznámkám k danému vínu) s poznámkou: „Netvrdím, že je objektivní a myslím, že kdyby bylo méně negativistické prostředí, pohyboval bych se tak o 3-4 body výš.“ Ostatně i periodické prochutnávání zbylého podílu v lahvích každý následující večer (některé vzorky vydržely i na sedm večerů) ukázalo, že některá z vín mají svůj potenciál a že se jim v dané teplotě, rozpoložení a konstelaci dne D ukřivdilo. V neveřejných večerech se chutnalo už za pokojové teploty cca 21 °C, jeden večer i z klasických OIV sklenek. Jeden večer byl velmi silně ovlivněn přívalem rýmy, ten mi zas tolik nového nepřinesl, ale obecně jsem byl překvapen, kolik kyslíku zdejší vína téměř bez úhony přežijí a jak se v neplných lahvích zajímavě vyvíjí. Doporučuji podobnou proceduru u každého vína, ke kterému nenajdete cestu hned první večer.

1. Jakostní, Strachotice, U kamenů, Znovín Znojmo - Toto víno jsem bral jako zavíňovací vzorek a nečekal jsem, že by mohlo ohrozit pozice vyšších přívlastků. Chyba lávky. Už při prvním napití po otevření jsem byl zavalen tóny z ovocité palety (hlavně do černého rybízu a třešní). Tento vzorek byl asi nejčistěji ovocitý, ale ne nepřirozeně, nudně, spíš jásavě. Optimismus si víno podrželo až téměř do samého závěru. Až šestý večer se delikátní komplexy a sice trochu méně plná, ale velmi harmonická chuť zlomily do červené řepy. Už první večer jsem mu udělil ****, čtvrtý a pátý večer to dotáhlo až na *****, jak s překvapením zjišťuji, jako jediné. Hodnocení stobodovým systémem od Vladimíra Smutného: 82 bodů.

2. Pozdní sběr, Velké Bílovice, Nová hora Vinařství Skoupil Petr - Temně rubínová barva, vůně mi přišla taková zvláštní, jakoby staré dřevo, jeden večer kuchyňské prkénko, další leukoplast. Chuť zprvu zaraženější a tříslovinná, spíše prostřední, ale jak se v průběhu dnů taniny zakulacovaly, čtvrtého a pátého dne se chuť už celkem zharmonizovala, a tak i když se i tehdy v dochuti našel jakýsi lékárenský tón, z tři a půl hvězdiček to dotáhlo až na ****. Stobodově Vladimír Smutný: 77 bodů.

3. Pozdní sběr, Hoštka, Labské vinice, Zámecké vinařství, Roudnice nad Labem - Hodně hutná barva spíš do fialova než rubínu. I přes větší obsah třísla, který mně osobně obecně vadí a pokládám ho za dětskou nemoc, ze které by víno vyrostlo nebýt netrpělivosti, mi hned zpočátku přišla vůně i chuť delikátně komplexní, postavená na jemnosti. Chuť byla optimální druhý večer, pak se její harmonie přeci jen začala rozpadat do různých dráždivých, nahořklých a cihlových podivností. V nejlepší formě ****. Stobodově první večer: 78.

4. Pozdní sběr, staré keře, Žabčice, Pískovna, Sonberk - Jestli jsem se na nějaké víno vyloženě těšil, tak zrovna na tohle. Staré keře, to je pro mne jako zaklínadlo. Už první ochutnání po otevření bylo ovšem studenou sprchou. Jemnou vůní zatuchliny a rozpadlou chuť jsem odhadoval na korkovou vadu. Tu tedy přítomní zkušení demaskovači korků i v celkem zajímavých vínech nepotvrdili, ale vůně i chuť pytle starých brambor stejně nikomu neučarovala. Druhý den přibyla antuka, čili a prášková paprika, v chuti podivná liščí palčivost a víno nekompromisně prohučelo otvorem výlevky pryč. Původně jsem dal díky jinak solidní pověsti Sonberku **, ale to by bylo nespravedlivé, jednu jsem umazal. Stobodově: 62.

5. Pozdní sběr, Perná, Věstonsko, Vinselsekt Michlovský - Tady jsem po otevření skoro nic necítil, zkušenější však okamžitě hlásili podezření na korkovou vadu. Ten večer mi to přišlo jen takové s příliš zastřenou vůní, bez ovocitosti, ale později jsem jim musel dát za pravdu. I když jsem pro to podle nálady hledal eufemismy jako „záhadná“, „prádelnová“, „betonově sklepní“, přeci jen se ten korek vytrvale hlásil o slovo. Je to škoda, protože technologie byla zřejmě jinak zvládnutá dobře, poměrně ušlechtilé tříslo, odbouraná hladší chuť trochu do hořké čokolády... takhle ve svém maximu tři a půl *. Stobodově 65.

6. Pozdní sběr barrique, Následovice, Nová hora, Vinselekt Michlovský - Podobně přirozenější odrůdová barva jako u předešlého. Tady byla vůně o dost zajímavější, první večer kupodivu sice zavoněla do lehké sirné vady, ale další se rozvíjela docela přitažlivá živočišnost sladěná s džemovými tóny. Ta se posléze přehoupla až do nějakých stájových a dvorečkových vůní. V chuti nejprve stejně vyhlazené jako předchozí vzorek a ne příliš komplikované, ale postupně nabyla na rafinovanosti. V posledních večerech už lehce unaveně ztrácelo, ale ve svém maximu čtvrtý večer ****a půl. Stobodově: 76.

7. Pozdní sběr, Dolní Dunajovice, Dunajovský kopec, Vinné sklepy Valtice - Víno s nálepkou Salónu. První dojem nebyl kdovíjak silný, asi už jsem začal propadat poraženeckým náladám. Vůně mi přišla jakžtakž odrůdová, chuť vodovější a málo elegantní a svěží, spíš utahaná. Druhý večer vůně pookřála a předvedla ovocitě čokoládový komplex, ovšem chuť spíše hrubší a štiplavé tříslo. Komplexita vůně se udržela a tříslo dokonce i celkem vyladilo. Přišlo mi jako jedno z méně nakrášlených, takové přirozenější. V nejlepším jsem ho klasifikoval ****. Stobodově: 76.

8. Výběr, Novosedly, Za božími mukami, Vinné sklepy Valtice - Předvedlo čokoládovější vůni a vážnější chuť trochu do bariku hned první večer, takže docela u přítomných zabodovalo a na konci se k němu i vraceli. Oproti předchozímu vzorku se v něm další večery rozvinul takový dráždivě živočišný komplex s bonbónovými a čokoládovými notami. Tříslovina byla podobné struktury a intenzity jako u předchozího vzorku, ale jelikož vůně na sebe strhávala více pozornosti, zdála se zkousnutelnější. Hodnocení **** si konzistentně drželo do úplného vypití. Stobodově 78.

9. Výběr, Strachotice, U kamenů, Znovín Znojmo - Málokteré víno bylo na stránkách ovine.cz a nejen tam probíráno tak často. I já jsem patřil v době jeho uvedení na trh k vášnivým chvalopěvcům. Zráním se toto víno však tak bizardně proměnilo, že si to nikdo nedovede smysluplně vysvětlit. Trochu jsem byl navnazen, že se snad některé lahve už začínají měnit k lepšímu. Tato to ale asi nebyla. Hned po otevření ještě celkem snesitelná bezová větévka a drsné tříslo, společně chutnané však opět řípovitá vůně a ohyzdná chuť olizovaného čerstvě vyoraného bramboru. Brambory jsem cítil i druhý den, při vyšší teplotě se přidal v chuti i suchý hadr, takže toto víno doprovodilo na cestě potrubím k Vltavě staré keře od Sonberku. Možná jsem se měl v rámci objektivity překonat, nedbat na husí kůži a dát mu šanci do dalších večerů, ale já už fakticky nevěřím, že to víno někdy bude lepší než jakžtakž pitelné. Hodnocení moje: * Hodnocení Vladimír Smutný: 78.

10. Výběr, Jezeřany, Dílec, Vinné sklepy Maršovice - Plastová zátka u této lahve po obvodu netěsnila nejlépe, i jiné zátky protekly skrz, ale na vínech to nezanechalo nějaký senzoricky výrazný dojem. Tady už jsem měl ale od prvního přivonění a napití po otevření dojem, že to víno má dost, že umřelo nebo je na strmém sestupu a měli bychom jeho posledním záchvěvům černočokoládové vůně zasalutovat a naředit jím odpadní vody. Před vylitím jsem ale všem kandidátům dal ještě poslední šanci v OIVce a tento jediný byl vzat na milost. Další večery se jeho stařinka docela líbivě přehoupla do navětralé marmelády, višňové šťávy, a portského. I chuť šla do naředěného portského či starého bonbónu. Ukázkově ze ** se vypracovalo až na ***a půl. Stobodově: 68.

11. Výběr, Nový Poddvorov, Krásná hora, Bonus Eventus - Sůkal - Při tom prvním přechutnání po otevření byl toto pro mne vítěz (jeden ze dvou). A i později ostatní hodnotili vysoko. Při vyslovení ceny ovšem většinou upadli zpět do zachmuřenosti, porovnávali zřejmě jeho kvality s cenami podobných vín z cizích zemí. Na druhou stranu téměř všechna vína z této ochutnávky byla cenově nadprůměrná, vesměs vše nad dvě stovky, mnoho kolem tří set, Sůkal stovek pět, Springer tisíc. Obrázek o tom, kde ty peníze stály za to, si každý udělá zřejmě sám. Světlou výjimkou jsou ceny Znovínu. Ale zpět k tomuto vzorku: krásná vůně ovocného koláče, delikatesní, plná, ale hravá až mazlivá ovocitá chuť. Zřejmě na svém vrcholu, neb druhý den už obojí o dost vyvanulejší a unavené. Tak jsem tu trošku dopil. Ale ten první večer za ****. Stobodově vítěz: 86 bodů.

12. Výběr, Slovácká podoblast, Collegium Vinitorum - Helena Glosová - Tedy na můj vkus by takto exkluzivně naceněné víno v přívlastku mělo mít uvedenou viniční trať, i kdyby to měla být směs, alespoň na zadní etiketě. Ovšem vůně vábivě zavařeninová, griotková. I chuť s tím hodně korespondovala, i když víno bylo deklarováno jako suché, působilo sladce, žensky, bonbónově, jak pouťový sladký suk či náplň cherry bonboniér. A dlouhé bylo. Na některé z účastníků až příliš griotkové, poukazovali na vyšší obsah těkavek ve vůni, ale mně zrovna v tomhle případě nepřišly rušivé, spíš podporující celkový dojem. Plným právem **** a dopito jako Sůkal též hned druhý večer. Stobodové hodnocení: 84 bodů.

13. Výběr, Kobylí, Sovinky, Patria Kobylí - Víno ověnčené medailemi ne úplně starého data: Zlatá v nominační soutěži Velkopavlovické podoblasti, Stříbrný pohár Víno&destiláty 07. Ale i tady se ve víně odehrálo něco nepěkného. Vůně i chuť se v lecčem podobá strachotickému výběru. Vůně jde první večer do takových protivně zeleninově kořenitých tónů, chuť těžko popsatelně zvrhá do té drsnosti, po které naskakuje husí kůže. Druhý večer má vůni pálené hlíny, chuť stejná, nepříjemně hořce bylinná. Opět jsem nevydržel představu, že bych měl týrat smysly dalších několik večerů a víno vylil. Překvapuje mne, že by za necelý rok se víno takto prudce proměnilo z medailového do podobné neharmonie, možná špatná lahev či skladování (není z mého archivu, zakoupeno nedávno jedním z hostů degustace), kdo ví. Takto pro mě jen *. Stobodově: 68 bodů.

14. Výběr, Slaný, Ovčáry, Klášterní vinné sklepy Litoměřice - Tady se chvályhodně nikdo nepokoušel víno přibarvovat jinou odrůdou. Vůně je spíše slabší, zastřenější i druhý, třetí večer. Až čtvrtý se zdálo, že lze rozpoznat tóny navětralejšího bonbónu, lízátka či portského, ale když nad tím tak přemýšlím, úplně klidně to mohl být zbytek některého předchozího vzorku na stěnách sklenky. I v chuti spíše skoupé, strohé, prázdnější, unavenější. Žádná zjevná vada či disharmonie, žádný pokus o přikrášlení, ale také nic, čím by mohlo zaujmout na samostatné večerní pití. *** Stobodově: 74 bodů.

15. Výběr, Slaný, Ovčáry (ovšem na etiketě trestuhodně neuvedeno), Zámecké vinařství, Roudnice nad Labem - Opět víno z nakupovaných hroznů od pana Matouška z Blahotic u Slaného. Pokud vím, dosáhlo mnoha úspěchů na různých soutěžích, určitě medailové na mělnickém Winefestu. Temnější nafialovělá barva spíš typická pro Svatovavřinecké. Ihned po otevření šla vůně spíše do jahodového kompotu, a chuť vyznívala dosti hutně, o čtyři hodiny později chladnější se mi to víno moc nelíbilo, přišlo mi příliš poznamenané roudnickou technologickou manýrou, která se mi, jak chutnám ta vína asi příliš často, nějak už přejedla. Dal jsem jen ***. Další večery jsem ale ve vůni našel zvláštní, vtahující višňo-čokoládovou delikátnost a i chuť, zprvu mdle hladká, získala zajímavý lesně-ovocitý prvek. Možná to z popisu vyzní naopak, ale přeci jen bych osobně dal přednost pozdnímu sběru z Labských vinic. Vypracovalo se až na ****. Stobodově: 76.

16. Výběr barrique, Mělnická podoblast, Zámek Mělník - Kterak i drobná vada může pobavit: tímto vínem se od začátku do konce táhla nit specifické vůně právě zakoupeného dětského plovacího kruhu. Některé večery jsem se to sice snažil pojmenovat třeba „nová koženka“ nebo „čerstvě nastříkaný bezbarvý lak“, ale upřímně se to moc neproměňovalo. Nebylo to přehnaně intenzivní, takže jsem to nevnímal nijak zvlášť negativně, spíš jsem se vždycky po přičichnutí mimoděk usmál. Chuť celkem ucházející, hladší, později, třetí a čtvrtý večer získala jakousi svůdnou třešňovitou nasládlost. Poslední večer už ale chuť začala jít dolů. Těžko uvěřit, že „PVC víno“ mne na svém vrcholu omámilo až na **** a půl hvězdičky. Stobodově: 74.

17. Výběr kosher barrique, Rudolice, Sv. Vavřinec, České vinařství Chrámce - Vůně mi přišla nejkrásnější, nejkomplexnější a nejtajemnější ihned po otevření. Pak už jsem nějak hůř hledal slova na to, jaká vlastně je a jestli mi to přijde dobré. Od třetího večera se ve vůni objevila jakási bylinně-fermežovo-pryskyřičná složka, která někdy šla do jasné čerstvě utrhnuté a rozemnuté máty, jindy do sušených bylin (pelyněk), piniových oříšků či uzeného masa. Ale chuť mi nesmírně vadila. Od počátku drsná, neharmonická, laciná, druhý večer až zvrhle chemická. V dalších večerech se možná stala jakžtakž přijatelnou, ale i tak měla daleko k hladkosti či eleganci. Toto víno jsem chutnal v létě 07 a byl jsem nadšen pitelností a zejména komplexní vůní. Ale už tehdy jsem si poznamenal, že oteplením z chuti vylézá ona „strachotická“ koncentrovaná drsná nahořklost. Napadá mi, jestli ona podivná zvrhlost společná výběru ze Strachotic, výběru z Kobylí, Marcinčákovu výběru i tomuto košer výběru (konec konců možná i starým keřům od Sonberku) není vada popisovaná jako „atypické stárnutí“ neboli UTA. Podstata tohoto jevu není ještě zcela objasněná, ale zdá se, že jedním z osudových faktorů je stres révových keřů vlivem velkého sucha. Toto víno to u mne nedotáhlo výše než ***. Stobodově kupodivu 83 bodů.

18. Výběr barrique, Velké Bílovice, Haňby, Vinařství Vladimír Tetur - Též velmi zvláštní víno. Ve vůni se mi střídaly dojmy syntetické, kuprexitové, mléčně karamelové, zvířecí, vesnicko-dvorečkové či tóny zahnívajících třešní. Chuť se nezdála tak špatná, jednoduchá, s hladším projevem (i když tříslovina znát byla), někdy až připálené nasládlosti cukrové vaty. Já nevím, těžko to popsat, není to poprvé u RM od pana Tetura, mně tahle vína přijdou taková nevěrohodná. Líbivá, pitelná, bez vady, solidně udělaná, s čitelným rukopisem, kterému by se mohlo říci i charakter, to ano... Nakonec co si tak může ještě člověk přát od nápoje, že (možná aby byl levný). Ale já od vína čekám nějak víc. To je na dlouhou debatu, asi prostě tohle víno nebylo vyrobeno pro mne ale pro někoho, kdo ho lépe ocení. Snažil jsem se i tak o objektivitu bez předsudků při známkování - *** a půl hvězdičky pokládám za rozumné ocenění. Stobodově: 80 bodů.

19. Cuvée barrique, Bořetice, Čtvrtě, Springer - To je pech: nejdražší víno celé degustace... a korek. Hned po otevření mne sice zarazila podivná prádelní vůně, ale spíš jsem uvažoval o karafě, že se to tam otevře a smrádky vyvanou. Ale kdepak. Ještě jsem čelil vyčítavým pohledům, že snad takhle jasný korek už bych mohl rozpoznat. Zkusili jsme recept, který J.Č. někde vyčetl: že prý ten trichloranisol by se mohl vychytat na polyethylenový sáček, ale bohužel takto jednoduše se věci nedějí - korkovitost se nezmenšila ani po 24 hodinovém macerování, takže exkluzivní cuvée skončilo ve výlevce. J.Č. měl k tomuto zajímavý odborný příspěvek s odkazem na svém blogu.

20. Výběr, Novosedly, Růžová hora, Vinařství Kovacs - Rozhodně nejzáhadnější víno celé degustace. Ani teď nedokážu říci, jestli se mi to víno líbilo nebo ne. Poznámky tentokrát nezkrácené, v původním znění. Po načnutí: velmi zvláštní delikátně znervózňující vůně, ale chuť se zdá už na sestupu, vyžilá, málo plná. Po čtyřech hodinách, chladnější: vůně uhelného mouru, chuť nečitelná, divná. Druhý den: vůně čerstvě nařezaných karafiátů, později i ten mour, chuť není zlá, taková fakt tajemná, proměnlivá jako rybí šupina. Třetí den: Opadané jehličí, řezané květiny, chuť též trochu pryskyřičná. Čtvrtý den: vůně majestátní, komplexnější, ve vůni i chuti lze postřehnout takový ten dojem z přezrálé mandarinky, která už začíná mít na kůře modrozelenou plíseň. Boduji ****, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem tajemství tohoto vína přišel na kloub. Stobodově: 80 bodů.

21. Výběr, Novosedly, Růžová hora, Marcinčák - I s tímhle vínem jsem se nesetkal poprvé. Kdysi jsem byl překvapen hlavně mohutností projevu, hutnou tříslovinou i temnou barvou. Už tehdy jsem zapochyboval o tom, jestli se pinotu nepomohlo třeba nějakou barvicí odrůdou. Pan Marcinčák trvá na tom, že víno je 100 % odrůdové. Pak jsem totéž víno chutnal i na podzim a tam už to byla ona „strachotická Makedonie“. Tady už jak jsem víno otevřel, zrak, čich i chuť nesignalizovaly Rulandské modré, ale Dornfelder, takovou tu sladkost borůvkové a černorybízové šťávy. Chuť potom velmi rychle zvrhla do té drsnosti, po které naskakuje husí kůže, vůně šla do bezinkové větévky - dost podobné výběru ze Strachotic či kobylskému výběru, v chuti i košer Chrámcům. Podobně jako kobylský vzorek šla vůně později do antuky. Některé večery už jsem si myslel, že kyslík přeci jen nepoddajnost třísla trochu zmohl, ale další večer mne zase vyvedl z omylu. Tohle víno oscilovalo mezi ** a půl a ***, sice jsem ho nevylil, ale pil jsem ho se sebezapřením. Stobodově: 76 bodů.

22. Bobulový výběr, Mikulov, Pod Sv. kopečkem I., Tanzberg - Po otevření toto jediné víno mi přišlo tak komplexní a majestátní, jak jsem si vysnil, že bude alespoň třetina degustovaných vzorků. Jediné, které je schopné se podívat Burgundsku do očí. Po čtyřech hodinách už malinko ztratilo, vůně ovocitě mléčnokaramelová, J.Č., který je na tuto vadu citlivým detektorem, hlásil přítomnost těkavých kyselin (s přezráváním hroznů je zvýšená pravděpodobnost jejich výskytu celkem pochopitelná). Druhý večer šla vůně do cedru, ale chuť byla stále příliš v zajetí mohutných taninů. Další večery se objevovaly hořkočokoládové tóny a hřejivost alkoholu. V nejlepším se vůně ve své komplexitě a noblesnosti velkého vína zdála čtvrtý večer, ale třísloviny by zřejmě na plné zvláčnění potřebovaly nějaké to desetiletí, já se nedočkal a nedomíchal. **** a půl hvězdičky tomuto šlechtici a kdo tento poklad vlastní, neotevírat dříve jak za dalších pět let. Stobodově: 79.

23. Bobulový výběr (sladký), Blatnice pod sv. Antonínem, Stará hora, Víno Blatel - Zbytkový cukr jakoby byl rozpoznatelný už z vůně, která ale měla v sobě těžko popsatelný venkovský, chcete-li „slovácký“ charakter. Ale nikoliv v nějakém hanlivém či deklasujícím smyslu. Stejně jako Sůkal, i toto víno mělo v sobě tu nenapodobitelnost oblasti, odkud pocházejí. Nehrají na světové trendy a tím se vydělují z určité unifikovatelnosti a zaměnitelnosti. Chuť bonbónově, kandovaně sladká, ale je vyvážená. Proti cukru v této podobě nic nemám. Není to samozřejmě víno, kterého by člověk toužil vypít více než nějaké likérové množství jedné stopečky na závěr nějaké slavnostnější večeře místo portského, ale proč ne. Další večery bylo čím dál méně výrazné, minerálnější a i méně sladké a tyto změny mi přišly pozitivní a nebyly provázeny nějakým nerovnovážným zvrhnutím. Hodnotím ****. Vladimír Smutný už musel odběhnout na noční autobus, takže toto víno nehodnotil.

Účastníci té hromadné části ochutnávky se nejvíce shodli ve svém hodnocení na tom, že „to byl zajímavý večer“. To je takový šetrný eufemismus za to, že vlastně nenaplnil moc představy, které jsme do něj vkládali. To se nedá nic dělat. Není každý den svátek, každá degustace jedinečná a skvěle zvládnutá, navzdory ujišťováním není každý ročník ročníkem století. Druhý den po hromadné degustaci jsem sice trochu běsnil a přísahal, že ještě jednu takhle pitomou zkušenost a končím s archivací moravských vín, ale naštěstí jsem se k těm vzorkům mohl opakovaně vrátit, takže z většího odstupu to vidím jako cennou lekci a zkušenost a archivuji dál, mnohem trpělivěji, i když se možná zase krysy na druhé straně mé výlevky pomějou.

Dovětek: Vlastně už po sepsání tohoto traktátu jsem byl na skok v Burgundsku. Prochutnal jsem v ne úplně klidných podmínkách asi stopadesát vín z Côtes de Nuits od špičkových pěstitelů ze skvělých nebo alespoň dost zajímavých poloh. Vesměs byl tedy prezentován ročník 2006, ale někteří vinaři dali ochutnat i z ročníků starších či dokonce bylo možné porovnat víno ze stejné vinice třeba tři, šest, patnáct a dvacet pět let staré. Vsadil bych se, že náhodně vybraných 23 vzorků z této burgundské degustace podávaných v den D za stejných podmínek by nedopadlo v hodnocení o mnoho lépe než čeští a moravští příbuzní. Dokonce jsem se tam setkal (i když mnohem sporadičtěji) s podobnými vadami na kráse: igelit ve vůni, různé sirné smrádky (ty tedy ale dost často a to i ve vínech, které se prodávají v cenách okolo pěti tisíc za lahev), kovové pachuti, neharmonická a drsná třísla, nezajímavá prostřední chuť i u vín, od kterých bych to nečekal, ba dokonce i na ten podivně bramborovitě zelený rozpad jsem asi dvakrát narazil. A ty kousky z archivu: každý byl úplně jiný, zdaleka ne všechny vyzrály do harmonie, o většině z nich bych dokázal opět přemítat celý večer, jestli mi to chutná nebo ne, a pokud někdo miluje na pinotech ovocité tóny bobulového ovoce, pak by je od určitého věku zklamal v podstatě každý z nabízených archivních vzorků, laik by se cítil podveden a požadoval by přezkoumání zdravotní nezávadnosti. Asi existují v Burgundsku i špičkové ročníky, z nichž by se člověk posadil na zadek, otevřela-li by se v ten správný čas, ale je to prostě vždy malý zázrak a nedostatkové zboží, počítám, že většina vín se zráním na lahvi vyvíjí i zde "zajímavě" a když je člověk důsledně ochutnává po lahvi každý rok, tak na konci kartonu si řekne, že možná nejlíp chutnalo po třech letech (i když by "vydrželo" dalších pět). I tak je archivování krásná hra a věřte, že i v "zajímavých stařinkách" lze po čase najít zalíbení a možná i návykovou úchylku.

Více informací o odrůdě:
- Encyklopedie - Odrůdy - Rulandské modré
- O věcech okolo - Nultý vzorek v týdnu Rulandského modrého - jak chutná vám?
- O věcech okolo - Rulandské modré
- O věcech okolo - Posezení především nad Rulandským modrým (nejen) z Čech a Moravy
- O věcech okolo - Z České republiky až do Oregonu aneb Tour de Pinot Noir...
- O věcech okolo - Burgundsko „do kapsy“
- O věcech okolo - Rulandské modré, jak jej vidí (nejen) vinaři v ČR
- O věcech okolo - 3x Pinot Noir ze všech koutů světa - Poprvé
- O věcech okolo - Duel měsíce března (Rulandské modré)

Odkazy na vína stejné odrůdy:
- Nastavte vlevo v menu nebo kliknutím na tento odkaz Hodnocení & statistika příslušný filtr, tedy odrůdu Rulandské modré.
 

Počet příspěvků v diskuzi: 0  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 2291x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5