O Víně

13.09.2006 p.j. Aktivni: Ano Datum a čas publikace:
Jídlo a pití v pravěku a ve středověku

Víte, co je to pučálka, Varmuže nebo štokfiš? Víte, že z pohledu půstu bobr, kachna nebo raci nejsou maso? Že kdo opil čtyři, pět nebo šest jiných byl považován za člověka rytířského? Chcete vyzkoušet recept na karafiátovou zavařeninu, plicní zelí, paznehty medvědí, kyselici z kapřích šupin, cukr fialovej? Nebo kterak z jednoho úhoře dva udělati, či jelena z vola? Stačí Vám k tomu tahle parádní knížka Jídlo a pití v pravěku a ve středověku od Magdaleny Beranové.

Název: Jídlo a pití v pravěku a ve středověku
Autor: PhDr. Magdalena Beranová, DrSc.
Vydavatelství: Academia (2005)
Počet stran: 359
Cena: 260,- Kč

Zřejmě moje iracionální romantické staromilství a bujná fantazie stály za tím, že mě vždy enormě zajímalo, jak se asi žilo lidem v dávných dobách. Jak vypadal den feudálního zemědělce, mnicha v klášteře, žebráka ve městě, čeho se báli a po čem toužili. Vždycky, když jsem našel nějaký zapadlý kout, mohutný strom nebo pobořený kostel, tak jsem si představil, co všechno se na tom místě muselo za milióny let odehrát.

Tato kniha navíc zaujala i kapitolou „Alkoholické nápoje“, od níž jsem si sliboval rozšíření obzoru ohledně zapadlých tradic našeho vinařství. Z tohoto ohledu necelé dvě stránky věnované vínu samozřejmě moji žízeň zdaleka neutišily (byť informace o tom, že víno bylo považováno za postní nápoj, je pro mne nesmírně cenná :-) ), ale jinak jsem opravdu koupě nelitoval a po celé dva měsíce mého nesoustavného čtení jsem se neuvěřitelně bavil.

Klišé z filmů se středověkou tématikou mi podvědomě vnucovalo, že se dříve jedlo velmi prostě a jednoduše, ale bizardní složitost některých dochovaných receptů by možná zahanbila i leckterou francouzskou restauraci. Kniha jde na mnohých místech do takových detailů, které přímo vybízí k vyzkoušení. Posledních více než padesát stran dokonce obsahuje dobové recepty a předpisy na úpravu jídel, z kterých by případná středověká restaurace mohla připravovat jídeníček po mnoho měsíců (i když třeba takovou Kaši z mozku telecího by jí zřejmě hygienik kvůli BSE zatrhl). Autorka se drží uměřeně v zlatém středu mezi vědeckým suchopárem a podezřele sugestivním populárním fantazírováním (v extrému třeba páně Mahlerovým). Jediné, co mi přišlo divné, byla jakási podivná neukončenost. Když nepočítám výčet literatury a recepty, tak závěrečnou tečkou má být kapitola o mlynářství, skončená jakoby uprostřed řeči. Bezradně jsem otáčel poslední stranu, jakoby to byla chyba z tiskárny, že tam není alepoň krátký epilog, shrnutí, ediční poznámka, cokoliv. Ale možná, že život i dějiny jsou takhle otevřené, bez poučení, bez katarze. Budiž.

Silně doporučuji všem lidem poživačným, úchylným na věci historické a kulinářské, zejména těm nebojácným vyzkoušet si pravěk a středověk na vlastní kůži. Též skautům a majitelům restaurací, které doposud neměli inspiraci na to, se nějak výstředně vyhranit oproti konkurenci.

Názvy kapitol:

Úvod
Jak se jedlo ve starší době kamenné
Počátky pěstování obilí
Naši předkové nebyli vegetariáni
Pití je vždycky důležité
Hrách a jiné luštěniny
Zelenina v jídelníčku i ve zdravovědě
Ovoce a ovocnářství
Kytky v kuchyni
Houby
Někdo to rád sladké („viď, Anaxiene!“)
Omastíme si
Koření a pochutiny
Hostiny a stolování
Jídlo všedního dne
Neúroda a hladomor
Půsty a odříkání
Kuchyně a její vybavení
Malé dějiny mlynářství
Použitá literatura
Přílohy:
Vybrané recepty z kuchařských knih 15. - 17. století
Pravěká inspirace v kuchyni

Počet příspěvků v diskuzi: 4  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 3093x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5