O Víně
Základní informace o autorovi s nickem p.j.

Takové malé zamyšlení nad jedním z aspektů chuti, hlavně nad jeho možnými interpretacemi.

Kdysi dávno, před deseti i více lety, jsme se s přáteli věnovali důkladně hledání toho nejlepšího pinotu noir / rulandského modrého. Otevírat s nimi desítky pečlivě vybíraných vzorků po pětileté archivaci bylo sice dobrodružství, ale i pořádná dřina, která nebyla úplně korunována uspokojením z nalezení nejlepší vinice ani vinaře. Zklamaně jsem pokus po asi pěti letech uzavřel a místní pinoty do archivu střádal jen velmi sporadicky, příležitostně a spíš málo. No ale pár se jich tam vždycky sešlo, tak mě napadlo v daleko skromnější podobě to jako vzdálenou ozvěnu zopakovat letos s ročníkem 2015.

Vínomilci z Prahy a blízkého okolí pozor! Jedinečná příležitost!

Asi každý vínomilec si hýčká v hlavě nějaký svůj sen. Nějakou tu vysněnou lahev, nedostupnou, legendami opředenou. Na kterou by sice šlo nějaký ten měsíc nebo rok šetřit, ale... cena se zdá tak absurdní, že je lepší o tom jen snít.

Malý příklad toho, že se k výbornému burgundskému dá dostat i v České republice.

Zřejmě hlavně z ekonomických důvodů se vedení Svazu vinařů v těchto dnech rozhodlo rozpustit redakci jemu podléhajícího profesního periodika Vinařský obzor.

V plném shonu příprav na Jiná vína mne zastihla zpráva, že dlouholetý ředitel Zámeckého vinařství v Roudnici nad Labem, Jan Podrábský byl ve své funkci vyměněn.

Navzdory dnešnímu konci světa a nastupujícímu vánočnímu rozpoložení pokládám za povinnost se podělit o ne úplně dobrou zkušenost.

Krátká polemika nad nadužívaným pojmem "tradiční".

Relativně často zmiňuji ve svých článcích tzv. „velká vína", adoruji Burgundsko a vůbec francouzský smysl pro harmonii a eleganci. To je jiný svět než vína olepená medailemi z výstav. Ale chápu, že pro normálního smrtelníka prakticky nedostupný. Ovšem tuto sobotu máte jedinečnou příležitost toto za relativně dostupné peníze ochutnat také - a ještě to rovnou porovnat se zdejší špičkovou Moravou. Snad na čtyřista vzorků by tam mělo být.

Člověk si docela dlouho a namáhavě buduje světonázor, a to si pište, že čím déle a pracněji, tím více bude narážet na věci, které do něj víc nebo míň nezapadnou. Můžete se buď tvářit, že je nevidíte, nebo věnovat námahu a čas tím, abyste pracně tam tyhle zkušenosti nějak přeci jen napasovali.

Snažím se nekomentovat, nezesměšňovat, neironizovat. Prostě reportáž sice subjektivní, ale bez pointy a bez stanoviska.

Byť jsem si samozřejmě jako milovník vína prošel různými stádii, teď zpětně vidím, že jsem vlastně vždycky podvědomě hledal jenom vína, která nebudou mít všeho nejvíc, ale která nějak zapadnou do mé povahy jako klíč do zámku, která nějak rozezní i ty části duše, které normálně zůstávají němé.

V únoru jsem shledal užitečným zmínit Historii klasifikací moravských vín.

O Výsevních dnech.

V listopadu jsem něco napsal o novém atlasu francouzských terroirů.

V říjnu píšu o révokazu v Čechách, o letech padesátých.

Tématem září byly třeba Šobesy a nový Vinařský zákon.

Co mi tak za poslední čtyři měsíce přišlo za zmínku: velká vína, "archivní" vína, nová situační zpráva, žernosecké vinobraní...

1-20 | 21-40