Grand Cru
St. Emilion: Navzdory honosnému názvu už o dost problematičtější označení než "Premier Grand Cru Classé" a "Grand Cru Classé". Narazit v této kategorii na velmi dobré víno je spíše sázka do loterie. Burgundsko: Naopak zde je to označení těch nejprestižnějších a nejlepších vinic v Burgundsku. Na etiketě je zpravidla jednoslovný název onoho legendárního Grand Cru. Výnosy a minimální stáří vinice jsou kontrolovány, producenti považují tuto kategorii vín za prestižní, výkladní skříň celého vinařství, téměř vždy by se mělo jednat o vína výjimečná, sváteční, určená k mnohaletému stárnutí ve vinném archivu. Předčasně otevřená mohou přivodit zklamání a zbytečně znehodnotit poměrně vysokou investici. Až na výjimky by se bílá Grand Cru neměla otevírat před sedmým rokem od sklizně a červená před desátým. Chablis: podobně jako v Burgundsku se jedná o nejlepších sedm terroirů v této oblasti (Blanchots, Bougros, Clos, Grenouilles, Preuses, Valmur, Vaudesir - neoficiálně i Moutonne), vína výrazněji strukturovaná a schopná delšího stárnutí. Problematičtější bývá někdy výrazná příchuť po novém dubovém sudu, ale najdou se i producenti, kteří dávají maximálně vyznít mineralitě a osobitosti těchto vinic. Opět potřebují nejméně sedm let, aby se projevily jejich nejlepší vlastnosti.