O Víně

04.10.2021 p.j. Active: Yes Date and time of publication: 04.10.2021 07:00

Riesling 2019 zemské Zilvar Wines versus Riesling ‚Steinreich‘ 2018 Angsar Clusserath

Už od začátku devadesátých let, kdy intenzita mého zájmu o víno přerostla do určité posedlosti, jsem se urputně snažil nalézt ten úplně nej nej nejlepší moravský nebo ještě lépe český ryzlink rýnský. Dočkal jsem se konečně teď?

Někdy v roce 2015 jsem s úžasem sledoval, jak se v bezchybné poloze na břidličnatém svahu v Troji na dohled Vltavy připravuje krok za krokem výsadba vinice. Modlil jsem se, aby snad majitele nenapadlo tam vysadit nějaký hibernal nebo solaris a moje excitace se posunula do vyšší hladiny, když jsem se dozvěděl, že sazenice byly ryzlinky německých klonů a pinot noir. Při každém výjezdu z tunelu jsem si mohl (a to trvá dodnes) krk ukroutit, jak se vinici daří. Poslal jsem panu Zilvarovi svůj životopis, protože pracovat na téhle vinici, to by bylo úplně nejvíc, co by se mi profesně mohlo kdy splnit. Odpověď sice nebyla úplně záporná, ale nedošlo ani k nějakému osobnímu setkání či pohovoru. Není tedy divu, že jakmile jsem zaregistroval prodej prvních vín na eshopu gourmetspirit.cz, nepřemýšlel jsem ani minutu.

Původně jsem si představoval referenční degustaci naslepo proti stejně drahému moselskému suchému soupeři za účasti zkušeného nezávislého degustátora, ale jizni-svah mi na poslední email neodpověděl a z jeho článků v poslední době jsem si přeložil, že si o předražených tuzemských (i cizích) vínech myslí své a na podobné snobárny už ho moc neužije. Přemýšlel jsem nad tím a uznávám, že jako snobárna to v určitém úhlu může oprávněně být viděno a že já jsem v tomto smyslu ještě poněkud retardovaný, pořád ještě přes četná bolestná zklamání principiálně věřím v nějakou úměru ceny a kvality, vzhlížím k těm ikonám a nějak si vždy vyargumentuji, že ta několikatisícová cena je vlastně s přihlédnutím k okolnostem nějak omluvitelná. No, tak nezávislého spoluhodnotitele jsem škrtl, načal to sám, na slepou degustaci jsem taky rezignoval, protože z mého archivu porovnatelné a vhodné bylo jen jedno víno a to mělo výrazně vyšší lahev, takže bych ho v maskovacím pytli stejně poznal. Dost řečí, jdeme na to.

Ještě jsem nezmínil, že v únoru jsem na gourmetspirit vyklopil cenu 750,- Kč, což je samozřejmě dost, ale ta vinice...vyběhněte si jí třikrát nahoru dolů a řekněte mi, jestli vám to přijde pořád moc. Ovšem koukám, že současná cena na gourmetspirit je 680,- Kč, což je hodně podivné, že by něco po pár měsících zlevnilo, na to nejsem zvyklý. Lahev zabalená v papíru, cínová záklopka, na české poměry poměrně kvalitní celokorek, zlatě embosované jméno vinařství a rámeček jsou pěkné, chválím i zvolený font, ale ústřední obrázek lisu a vinice je v digitálně špatném rozlišení, výsledná rozmazanost tomu dává poněkud amatérský punc. Barva bledší, běžná ryzlinková, množství drobounkých bublinek, vůně zpočátku ne moc příjemná, ale než si uvědomím, co přesně vadí, tak se poněkud vyjasní, zpřesní, mícháním se uvolňuje ne malé množství volné síry, to je asi to, co mi vadí, jsem na to dost citlivý a už jsem velkým dávkám odvykl. I chuť je tím trochu poznamenaná, nervně sevřená, paradoxně jakoby trochu trochu navětrale unavená, s jasnou hořčinou, je otázka, jestli se tam vzala naležením na slupkách s vyšším zasířením nebo že slunce hrozny v horkém ročníku moc připeklo. Ale trpkost nebo tříslovinná svíravost tam skoro není. Kyseliny mi přijde na plnokrevný ryzlink hrozně málo - asi taky ten ročník tomu nepřál. Středně dlouhé až kratší, po polknutí zůstává chvíli hořkost, a pak taková ta přezrálá unavená zaschlá šťáva, v nose oxid siřičitý. Usilovným mícháním lze tu štiplavou síru vymíchat, pak se ve vůni objeví mandle, čerstvé vlašské ořechy, bylinnost. Taková nějaká předčasná stařinka nebo unavenost (v prázdné sklence jasně patrná, až pivní zvětralost) nebo co - což samozřejmě jde proti tomu oxidu siřičitému. Projevem spíš než ryzlink bych hádal rulandu bílou, reminiscence na stará archivní vína z Modrého sklepa. Spíše je k tomu víc milosrdná sklenka typu Zalto než rieslingový tulipán, na který jsem zvyklý. Poněkud zklamán polovinu lahve nechávám na druhý den. Hledám pomoc na webu, až teprve teď si všímám, že to dostalo titul nejlepší ryzlink a i bílé víno z Čech dle průvodce Nejlepší vína z České republiky 2020-2021. 91 bodů ze sta. Taky ale registruju na gourmetspirit, že riesling z vily Richter z roku 2015 stojí 1480,- Kč tedy dvojnásobek toho, co nejlepší ryzlink Čech? Nejen, že googlení nic nevyjasnilo, ztrácím se v tom čím dál víc. Na jejich webu je senzorický popis: meruňky (to tak leda sušené, které taky bývají narvané oxidem siřičitým), mineralita (to bych ale nezaměňoval s vyprahlou vyluxovaností přesířených vín), kiwi, květy, jablko granny smith (možná ano, ale je to na hranici autosugesce). Dle gourmetspirit je kyselina vysoká - hahaha! Věnuji gourmetspiritu nějaké svoje víno a strhne jim to stupnici. Ovšem také dle nich to má 14,5 % alkoholu - moje lahev má na etiketě 12,5 % (šarže ZR119), tak...to je další podivnost. Druhý den ve sklence cítím čerstvě vyprané prádlo, květy, kdoule, mirabelka, kyseliny pořád žalostně málo. Když se řádně vychladí, hořkost zůstane skrytá. Jak to ale jen trochu zteplá, už zase síra štípe v nose. Ale v zásadě...na konci lahve si na něj zvykám a mám tendenci mu všechno odpustit. Až na tu cenu - nemám problém zaplatit 750,- za české víno, ale pak by to už mělo víc umět potěšit. Cením si toho, že zřejmě nebyly použité nějaké „odrůdové" (tj. terpeny zdůrazňující) selektované kvasinky a víno díky tomu působí...jako... normální nenalíčená žena. To je míněno jako kompliment. Vůně je v zásadě jemná, ne vlezlá, další den víc do těch špendlíků než do květů. Chuť by si na nejvyšší hodnocení zasloužila více harmonie a struktury a perzistence, originality, zaostřenosti, hlavně pevné ocelové kyseliny! Ale když si odmyslím ten hype „nejlepšího ryzlinku", tak je to (po odvanutí té volné síry) celkem pěkný, příjemný ryzlink. Očekával jsem víc - a v tom hrají peníze nebo hodnocení nějakého bedekru zahrnujícího jen vinaře, kteří jsou ochotní za hodnocení zaplatit, až sekundární roli, já si OPRAVDU myslím, že ta vinice má potenciál dát hrozny na skutečně nejlepší riesling v okruhu 500 km. Budu si přát, aby to bylo už od dalšího ročníku.

Proti Zilvarovu trojskému rieslingu jsem jako soupeře souběžně na porovnání načal Riesling ‚Steinreich‘ 2018 Angsar Clusserath. Hrozny pochází většinově ale ne úplně z legendární moselské trati Trittenheimer Apotheke, ale přeci jen je to jen základní víno vinařství. Kvasinky byly přírodní, kvasilo ve starých velkých sudech. Doufejme, že podmínky dost podobné těm v Troji, snad časem zjistím víc, článků o Zilvarově vinici je dohledatelných víc, ale detailů o výrobě vína ne. Kvalita korku podobná u obou vín, design záklopky a etikety v modernějším střihu, neevokující nic extra drahého (nedaří se mi najít cena v ČR, ale v zahraničí je to 24 €). Bublinky rychle vyprchají, s úžasem zjišťuji, že jsem partnera k Zilvarovi vybral neobyčejně přesně, obě vína se v základním střihu dost podobají. Jen tady nečpí ta síra, hořčina jen náznaková, chuť ve větší pohodě a harmonii, vůně možná víc ryzlinková, elegantně terpenická. Ale taková ta únava zaschlé přezrálé hroznové šťávy a na ryzlink nevýrazná kyselina tam jsou taky. Střední plnost i doznívání rovněž. První den bych jasně hlasoval pro Steinreich, druhý den už mi toto víno přijde takové přečtené, už nedokážu vylovit žádný další zpřesňující popis, to u Zilvara mám pocit, že jsem ještě nepronikl hloub, nepochopil možná všechno a nevynesl jednoznačný soud...a lahev už je prázdná.

Možná bych si měl položit otázku, jestli můj problém nejsou příliš velká očekávání. Konec konců podobně mne zklamal i Marcel Deiss nebo nejlepší alsaský riesling Clos St. Hune. Na druhou stranu už jsem potkal rieslingy, před jejichž královskou strukturou, nebeskou harmonií a originalitou jsem poklekl. Třeba Schlossberg od Weinbacha. Nebo Clos Windsbuhl od Zind-Humbrechta - ten měl parádní kyselinu! Nebo cokoliv od Bürklin-Wolfa mi způsobuje vlny čisté radosti. Nebo Oelsberg spätlese trocken od Randolfa Kauera je svým způsobem alternativa dokonalosti. U Carla Loewena si dokonce myslím, že už lépe mně sednoucí rieslingy asi v životě nenajdu . Kéž by se i ve zdejší kotlině objevilo něco tak jedinečného, to bych si moc přál.

Number of chat messages: 6  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 373x