O Víně

22.12.2006 J.Č. Aktivni: Ano Datum a cas publikace:

Berry Bros & Rudd - Christmas Walkaround Tasting aneb degustace po britsku

Při mé první návštěvě Londýna jsem neodolal a zavítal i do obchodu Berry Bros & Rudd kousek od Buckginghamského paláce a atmosféře tohoto kousku Londýna podlehl. Druhá výprava do Londýna se již nesla v duchu plánu poznat tento obchod lépe a zúčastnit se i některé z jejich degustací. To nakonec vyšlo a jak vypadá taková předvánoční ochutnávka v centru Londýnské vinné kultury si můžete přečíst v reportáži.

Na úvod bych rád několik slov o kultuře vína v Londýně, potažmo celé Británii. Že je to země vínu zaslíbená ví asi každý. Jedná se o jeden z největších a nejdůležitějších trhů vůbec a britské „chutě“ jsou tím, co formovalo podobu mnoha vín a vinných specialit, které dnes pijeme. V neposlední řadě i klaretu, klasických bohatých Bordeaux. Londýn je pak městem odporně drahým, ale co se vína týče, dá se tu nakoupit neuvěřitelné množství skvělých vín za ceny, o jakých se nám může jen zdát. Běžná kvalitní vína (a ta špatná se tu moc neprodávají) začínají někde na 2 - 3 £, tedy 80 - 120 Kč. Jsou to vína, která u nás koupíte také za o něco víc než sto korun. Jenže v Londýně je toto „low-end“ a láhev v ceně jednoho piva v obyčejné hospodě. I ve večerkách a stáncích najdete výběr vín v cenách do 10 £, velmi slušných a kvalitních vín často z Nového světa. Když poprvé vejdete do novinového stánku a uvidíte výběr z 5 druhů šampaňského a z toho alespoň jedno ročníkové (1996 a podobě), zůstanete nevěřícně stát. Samozřejmě jde koupit i vína vyloženě levná a špatná, jako všude jinde. Ale průměrné kousky jsou zde někde úplně jinde než u nás a znalost lidí o tom, co kupují a jak to má chutnat, také. Samostatnou kapitolou je i nabídka restaurací a hospod. Za cenu pinty piva si můžete většinou vybrat z deseti a více rozlévaných vín (běžně více než deset bílých a stejný počet červených) různých stylů, kde to nejobyčejnější není anonymní nepitelná Frankovka či Müller, ale slušnější Shiraz z Austrálie či základní víno od Rhony v červených a kabinetní ryzlink z Mosely v bílých. Ach jo, jak moc mi to tady chybí...

Berry Bros & Rudd. Pokud se trochu ponoříte do světa velkých vín, nemůžete jejich webové stránky a texty nákupčích a spolupracovníků této firmy minout. Jeden z nejstarších obchodníků s vínem a destiláty v Británii sídlí již od roku 1698 na adrese 3 St James's Street. Od dob krále Jiřího III. dodávají vína na královský stůl, jejich archivní sklepy obsahují některé absolutní vinné legendy. Ale firma neusíná na vavřínech. Její aktivity se rozrůstají a krom prodeje pořádá i všemožná školení a kurzy. Nabízejí tzv. „Cellar plan“, kdy do vlastních archivních boxů nebo do sklepů zákazníků nakupují dle určitého schématu mladá vína za slušné ceny pro další archivaci. Navíc mají vlastní sérii vín a destilátů, kdy se nejedná o nějaké „obyčejné“ věci přelepené firemní vinětou, ale pečlivě zpracované kousky, za které by se nemuselo stydět žádné Chateau ani palírna. Však je pro ně připravují i známé osobností, jejich „house claret“ například Jean-Michel Cazes ze Château Lynch-Bages.

Samostatnou kapitolou je pak způsob prodeje, které je dokonalou kombinací „kamenné“ klasiky, individuálního přístupu ke každému zákazníkovi a moderních postupů. Firma spustila e-shop již v roce 1994 a stránky jsou dnes krom „katalogu“ i studnicí informací a zábavy. Dokonalý je i jejich původní londýnský obchod. Dělí se na dvě části. V té úplně „historické“ si připadáte tak trochu jako v muzeu vína. Vejdete, vše je stovky let staré, lidé se k vám chovají mile, všichni se usmívají. A najednou si všimnete, že v jednom z dřevěných stolů je perfektně zakomponován internetový terminál. V klidu si naházíte vína „do košíku“ a někdo vám je z podzemních skladů přinese. Nádhera. Ale základní forma prodeje je rozhovor se someliérem. Ten si vyslechne vaše požadavky a doporučí konkrétní vína v různých cenových relacích. Vysvětlí vám, které vaše požadavky si odporují, co by doporučil a proč, jaké jsou možnosti. Ideální. Druhá (maličká) část obchodu je moderní, má velký chladící box s výběrem desítek vín různých cenových kategorií a slouží k rychlému nákupu ze široké nabídky vín pro každou příležitost. Má i vlastní vchod, byť je přímo spojena s tou původní historickou částí. Pro lepší získání představy doporučuji zaskočit na www.bbr.com/GB/about/cellartour.lml a udělat si „virtuální procházku“ obchodem.

Obchod disponuje velkou zásobou podzemních prostor nejen pro skladování vína, ale i všemožné akce. Vánoční degustace se konala ve velkém „Pickering Cellar“, který pokud vás nezasáhne ničím jiným, tak toaletou na úrovni špičkového hotelu určitě. Holt jiný kraj, jiný mrav. Sortiment vín a destilátů pro degustaci vybral Ed Bates, hlavní prodejce tohoto Londýnského obchodu, a na dotaz dle jakého klíče, odpověděl: „Podle toho, co mi přijde dobré. Tak, aby si každý vybral ke kompletní sadě typických vánočních jídel a to v různých cenových kategoriích.“ A pak se unaveně vrátil ke koňaku. Na různá témata jsem si popovídal s dalšími someliéry z Berry Bros a ze všech bylo tak krásně poznat, jak si tu práci užívají. Ve všech případech šlo o odborníky a každý z nich přesně věděl, co nalévá a co od toho lze očekávat. Při jednom z největších rumrajů jsem dostal jako první víno z nově otevřené lahve a když someliér uviděl můj rozpačitý výraz, okamžitě láhev „otestoval“ a sklenku s vínem, které mělo náznak korku, mi téměř „vytrhl“ z ruky, láhev vyřadil a s opakovanou omluvou otevřel novou. Bylo roztomilé sledovat dav hostů, který hlučel a bavil se stejně, jako všude jinde na světě. Žádná britská upjatost! Gentleman vešel do sklepa, odložil sako, rozepnul košili u krku, kravatu nacpal do kapsy a vrhnul se na první vzorek. Opravdu pohodová atmosféra.

Cena degustovaných vín a pálenek se pohybovala od deseti do sta £, výběr byl skutečně bohatý a myslím perfektně naplnil plán „každý si musí vybrat“. Celkem bylo k dispozici 27 vzorků, z toho 18 vín, 5 fortifikovaných vín, 3 pálenky a jeden speciální likér. Všechny položky a jejich detaily (prodejní ceny, alkohol atp.) lze nalézt na webu bbr.com. Přiznám se, že vzhledem k vysoké „průměrné kvalitě“ jednotlivých vín jsem skutečně chutnal a ne jen degustoval s odléváním a pliváním, takže na pálenky nezbylo moc času ani energie. Navíc je očividné, že s přibývajícím počtem úžasných vzorků se strohé hodnocení přesouvá někam k poetickým ódám na nádheru vína. Ale což, berte to prostě jako nadšený popis zážitku z jedné akce spíše než za objektivní hodnocení. A co že se na takové „předvánoční“ degustaci v Londýně chutná?

Nejdříve přišla na řadu vína bílá.
Na zavínění posloužil vzorek Berrys' UKC Champagne (Grand Cru, Société de Producteurs - Maily), tedy základního šampaňského pod vinětou právě Berry Bros & Rudd. Jednoduchá záležitost, kterou nemá smysl se moc zabývat. Byť díky nízké ceně je jednou z nejprodávanějších položek v jejich sortimentu. Následující šťavnaté a pikantní šampaňské Gosset Grande Réserve s ovocnou a až lehce likérovou a uleželou vůni je trochu jiná třída. Moc pěkné! Dog Point Sauvignon Blanc 2005 z novozélandské oblasti Marlborough jsem přeskočil a plynule se přesunul k Chablis 1er Cru Montée de Tonnerre (J. P. & Benoit Droin) s překvapivě výraznou vůní (aroma kedlubny, zvláštní) a jemnou, lehkou a příjemnou chutí s pro mne příliš nízkou kyselinou a celkově působící trochu nezajímavě. Jemné, čisté, elegantní a zatím ještě trochu uzavřené Chassagne-Montrachet 2004 (Chateau de Puligny-Montrachet) bylo na mne poněkud málo důrazné, v podmínkách „pochodové“ degustace si získalo menší pozornost, než by si asi zasloužilo. Meursault Les Vireuils ročníku 2002 (Jean François Coche Dury) se naopak ani moc snažit nemusel, aby okamžitě nevyvolal dotaz „kolik tohle stojí?“ Vyšší barva, jemná a komplexní vůně s lehce likérovým nádechem a aromatem škrtátka od sirek, výrazná a na tuto oblast překvapivě mohutná chuť s dlouhou dochutí, úžasné.

Ale dost bílých, přejďeme k vínům červeným.
Hned úvodní Nuits St-Georges 2000 Les Bas de Combe (Domaine Jean Tardy et Fils) oslovila krásnou barvou, čistou uleželou vůni burgundského s charakteristickým tónem „selského dvorku“. Ve slušně plné ovocné chuti se objevují lehce „uzené“ tóny, závěr středně dlouhý a pěkně kouřový. Moc hezké víno! U dalšího vzorku jsem měl opravdu velká očekávání. Jednalo se o Clos de Tart 1998 (tedy 7,5 ha monopol Grand Cru burgundského), byť od poněkud problematičtějšího výrobce Mommessin. Výrazná kořenitá vůně, ovoce, čerstvé kvasící hrozny, poměrně komplexní záležitost. Chuť šťavnatá, s hezkým tříslem a dlouhou „brutálnější“ dochutí s výraznějším alkoholem a kouřem. Velmi zajímavé, byť jsem čekal přeci jen trochu víc. Ale tohle není víno na rychlou degustaci z malé sklenky, podobná záležitost chce pořádné sklo a celý klidný večer. A z Burgundska se přesuneme do Itálie. Valpolicella Superiore 2003 DOC Ripasso (Corte Sant'Alda, Veneto) se ukázala být spíše jednodušším univerzálním výrazně ovocným vínem, byť dostatečně plným a s hezkým náznakem živočišnosti ve vůni. Vyloženě víno „jen tak“ k jídlu. Barolo Cru Monprivato 2000 Castiglione Falletto (Giuseppe Mascarello) italské rozpaky okamžitě rozmělnilo. Krásná, zvláštní, velmi komplexní a efektní vůně nejvíce evokující les, houby a bylinky. Chuť překvapivě lehčí, se stále velmi výrazným tříslem, výraznou ovocností a delší dochutí. Moc pěkná, ale vůně je o řád výše. Jen pro zajímavost šlo o láhev 8830 z 22366 vyrobených „sedmiček“ (+ 222 Magnum lahví). A opět poskočíme, tentokrát bude cílem Španělsko v podobě Marqués de Vargas Rioja Reserva ročníku 2001. Klasické Tempranillo se projevuje lehce nasládlou ovocně-barikovou vůní, nasládlost pokračuje i v chuti a v kombinaci s příjemným ovocem a uhlazeným tříslem, které se více projeví spíše v dochuti, tvoří lehce pitelné víno, byť ne nějak zvlášť zajímavé nebo komplexní. Dalšího představitele Španělska, víno Valbuena 2001 z legendární Bodegas Vega Sicilia, jsem „nepochopil“. Toto špičkové cuvée mne zarazilo více než zvláštní vůni, ve které krom očekávané ovocnosti a dřeva dominoval nakládaný chřest a paprika. Chřest se opakoval i v chuti, kterou zatím dost ovládalo i mohutnější tříslo. Zvláštní záležitost, jejíž kouzlo je pro mne zatím asi příliš neuchopitelné. Možná stejný ročník za pár let... uvidíme. A ze starého kontinentu přeskočíme do slunné Kalifornie. Au Bon Climat Pinot Noir (Knox Alexander, Santa Maria Valley), nejlepší klony pinotu z Burgundska pěstované na svazích ve vyšší nadmořské výšce na vrcholu vinice Bien Nacido, kterou proslavil i film Bokovka. Ve vůni čistý ovocný pinot s lehkým nádechem apatyky a na mne poněkud výrazným alkoholem, v chuti pak především hezká ovocnost a výrazné tříslo. Překvapivě spíše jednodušší záležitost, škoda. Pinot je rychle zapomenut odrůdou, která naopak v Kalifornii podává skvělé výsledky. Geyserville 2003 (Ridge, Sonoma County) je nádherný Zinfandel (s drobnou příměsí odrůd Carignan, Petite Syrah a možná i dalších) a jeden z vrcholů celé ochutnávky. Nádherná, velmi komplexní ovocná vůně, silné aroma čerstvých hroznů. Plná, čistá a efektní chuť, s lahodným tříslem a skvělou dochutí. Určitě bude i krásně zrát. Moc povedené! A vracíme se zpět do Evropy. Château Batailley, 5éme Cru Classé z Pauillacu ročníku 1996, jedno z nejprodávanějších vín v Berry Bros (pokud pomineme jejich vlastní „levná“ vína, která jsou samozřejmě největší hit) a naprosto právem. Hutné, vyzrálé živočišné víno navíc s těžšími květinovými aromaty, tabákem a zvláštní přitažlivou hrubostí ve vůni. V chuti stále tříslo a předzvěst dalšího zrání, ale již teď krásně vyvážené. Středně plná až plná chuť, delší dochuť s projevem alkoholu a chuti hořké čokolády. Parádní víno, takhle si představuji „chlapské“ červené. (P.S. při jeho ochutnávání si mi vybavil citát z jedné knihy: „Starého pijáka vína srazil vlak a na jeho rty bylo nalito pár kapek vína, aby jej vzkřísilo. Muž zamumlal „Pauillac, 1873...“ a zemřel.) Následovala úplně jiná liga a jistou hrubost vystřídala vytříbená elegance. St Estèphe, opět ročník 1996 a 2éme Cru Classé Château Montrose. Hutná, vyzrálá a velmi elegantní vůně plná tolika úžasných aromat, až je to skoro neuvěřitelné. Chuť ještě daleko před svým vrcholem, přesto více než hezká. Tmavé ovoce, velmi bohatá a plná, s dlouhou dochutí. Ještě jí chybí ohladit se a vše zkomponovat dokonale dohromady, ale tohle je „klasické“ víno v celé své kráse. Nyní bych sice osobně sáhnul po Pauillacu, je přeci jen více v kondici pro okamžité pití, ale toto víno je nádhera. Dostatek času, pořádná sklenička a klidný večer s knížkou a touto lahví o nějaký ten pátek starší je to, o čem si nechám v následujících letech zdát. I proto jsem úplně nepochopil zařazení dalšího vzorku, spíše „obyčejnějšího“ Syrahu z Rhôny, Côte-Rôtie od Domaine Ferraton v ročníku 2001, až na tomto místě. Čistá ovocná záležitost, líbivé a spíše lehčí až středně plné víno, které nemůže urazit, ale nenadchne. Alespoň mi tak přišlo, byť „papírově“ se opět jedná o skvělé víno - ale co by v konkurenci tří vzorků předtím nepůsobilo spíše obyčejně?

Možná mělo působit jako „předěl“ před víny dezertními, fortifikovanými a destiláty.
Berrys' La Segudilla Manzanilla, bílá suchá povedená sherry s vůní i chutí lískových oříšků (a hrášku, ale bez záruky). K suchým sherry jsem si ještě vztah nevybudoval, ale tahle je skutečně příjemná. Ovšem ta další teprve ukázala, co v tomto nápoji může dřímat. Oloroso Pata de Gallina 1/38 (Juan Garcia Jarana) mne okouzlila. Vyzrále zlatavá sherry s elegantní velmi komplexní vůní, působí takovým... nenalézám lepší výraz... aristokratickým dojmem. Dřevo ze starého vyřazeného vlakového vagónu nasáklého fermeží a olejem, čokoládové bonbóny a fondán. V chuti suché, komplexní, zvláštně a omamně dlouhé. Úžasné! A přicházejí sladké bonbónky. Château Doisy-Daëne 1997, 2éme Cru z Barsacu (Sauternes), jako všechna špičková sladká vína z této oblasti, okouzlí komplexem všemožných krásných vůni a vyvážených cukrů a kyselin. Magická zlatá barva, vůně kopřiv, květin, botrytických hroznů, špendlíků, medu... je tam toho tolik! Následovala série portských, kde mne nejméně zaujalo úvodní obyčejnější Berrys' Finest St, James's Reserve Port, mnohem více zvláštní a elegantní Quinta do Vesuvio 1996 a o trošku méně pak vyzrálý 1985 Dow. Ale detaily už jsou v této fázi „za hranicí rozpoznávání“. Kupříkladu pokračování v podobě ročníkového Hine 1988 Early Landed Cognac je již zastřeno slastnou mlhou příjemného dojmu z výborně připravené pálenky. Ale už bylo hezkých pár minut po oficiálním závěru degustace, většina návštěvníků se postupně rozutekla a vzorky docházely či byly sklízeny ze stolů. Nedostalo se tedy na Berrys' Own Selection Blue Hanger, 25-year-old single-malt whisky (škoda), 1977 Berrys Own Selection Jamaican Rum 27 Year Old (velká škoda!) ani The King's Ginger Liqueur (asi spíš naštěstí). Nu třeba příště...

Co víc k degustaci dodat? Rozhodně šlo o velmi zajímavou zkušenost a jsem rád, že jsem se k podobné investici odhodlal. Mimochodem velmi zábavných bylo i několik rozhovorů s dalšími účastníky degustace. Britský manager s manželkou (či milenkou) se přiopile přitočil popovídat si na téma „že to Barolo působí velmi jemně, taky jsem čekal nějaké hutné víno“, dva mladíci se při pokusu o rozhovor na téma „co vám nejvíce chutnalo“ po zjištění, že jsme z ČR, nejdříve zeptali „kdo je tvůj nejoblíbenější fotbalista“ a pak nás ujistili, že nejvíc chutnal rum. Doufám, že podobnou akci si ještě někdy zopakuji. A že víno se i u nás bude postupně prosazovat tak, jako na ostrovech...

P.S. přikládám i několik fotografií, které nemají s vínem nic společného. Jak tak pro atmosféru Londýna...

1-20 | 21-40 | Vše
Počet příspěvků v diskuzi: 0  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 6173x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5