O Víně

65! Ne, není to výška mého iq ani můj předpokládaný odchod do důchodu, ale počet účastníků tradiční degustace v Ústí nad Labem. Ta se uskutečnila jako obvykle třetí čtvrtek v měsíci, tedy 18. března 2010. Hostem nám byl mladý vinař Luděk Vondrák z Mlazic u Mělníka.

Je třeba připomenout, že Luděk před rokem vedl i úplně první degustaci, kterou náš klub pořádal. Od té doby se řada věcí změnila, tou zásadní je asi velký zájem o degustace, dokonce tak velký, že přesahuje kapacitní možnosti restaurace. Počet, který jsem uvedl výše, je maximální a dále ho nebudeme navyšovat.

Kolega Petr představil plán přihlašování, který má do celé záležitosti přinést větší komfort. Účastníci se budou přihlašovat výhradně přes webové rozhraní, na stránkách http://www.klubpratelvina.cz/ bude vždy večer aktuální počet přihlášených a nejspíše zvolíme systém „kdo dřív přijde, ten dřív mele." Ten sice možná není úplně spravedlivý, je ale alespoň ke všem stejně nespravedlivý.

Poděkovali jsme Luďkovi za ochotu, se kterou přijel prezentovat svá vína, před rokem i teď a předali certifikát za nejlepší degustaci loňského roku (pokud by někoho mátlo, že jsme tak činili i minulou degustaci, pak vězte, že jsme vybrali 3. A těmi třetími jsou... a to neřeknu.)

Protože se jednalo o jubilejní degustaci, měli jsme připravené pro účastníky překvapení, to jsme ovšem netušili, že i oni mají připraveno něco na nás. Luděk a pomocníci s rozléváním byli některými drahými polovičkami hbitě oblečeni do slušivých svěracích kazajek či co to bylo s černými motýlky a takto vymóděni zahájili akci.

Jako obvykle měli účastníci k dispozici detailní degustační list, vy si ho můžete přečíst pod reportáží. O Luďkově vinařství jsem psal na těchto stránkách již několikrát, tedy stručně. Hospodaří na svých i pronajatých vinicích od roku 1996, je třetí generací, která se zabývá vínem nebo obecně zahradničením, dříve i učil na zemědělském učilišti, teď je již vinařem na plný úvazek. O svém pedagogickém působení se zmínil v několika větách a shrnul slovy - učitelům opravdu nezávidím.

Hezkým nápadem bylo i posílání fotek mezi účastníky, jejich komentář a samozřejmě takto se i lépe formulují dotazy.

Luděk hospodaří na zhruba 15 ha starších vinic s převážně opukovým podložím, vzhledem ke stáří vinic 20 let a více prakticky nemusí redukovat hrozny, pokud redukuje, tak již v přípravných pracech - počet oček na tažeň.

Vlajkovou lodí vinařství jsou odrůdy rýnského ryzlinku a jeho kříženců (Kerner), rulandy a tramín. Červené víno je pěstováno spíše na doplnění sortimentu, Luděk i jeho zákazníci si hodně oblíbili vína růžová. Málo vídanou specialitou jsou též botrytické výběry. Jejich výrobu zahájil v roce 2000, kdy ještě prodával hrozny a bylo mu sděleno, že jsou shnilé. Od otce si půjčil refraktometr na medovinu, který ukazoval až od 30 °NM a byl překvapen, když ukázal 32. Ubezpečil nás, že hrozny tohoto typu vypadají velmi nevábně (Luděk obdivoval komisařku, která mu víno přišla zatřídit a tyto hrozny ochutnávala), při jejich lisování se z nich doslova práší a vyžadují i odlišný způsob lisování - bobule je velmi nepodajná.

Mně osobně chutnala všechna vína, pro příjemnou kyselinku, botrytické tóny skoro v každém z nich, vyváženost a specifičnost. Měla Luďkův a mělnický rukopis.

Velmi dobrý byl tramín, jehož vinici Luděk získal, ovšem o tu se řadu let nikdo nestaral. Bylo tak nutné jí celou „dát do kupy", rok počkat, zda se vzpamatuje a teprve potom jí využívat. Tento tramín nevoněl tolik jako jeho moravští bratranci a i chuť kořene a růže byla méně intenzivní. Ovšem zase je výhoda v tom, že ho lze pít dlouho.

Luděk zmínil další problém se starými vinicemi, které začínají být masivně využívány pro stavbu solárních panelů. Odpustím si peprné poznámky, pouze vzpomenu svou babičku a známé přísloví - cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly.

Velmi pěkné byly i obě rulandy ve výběru z hroznů, ty neměly tolik kyselinek, ale intenzivní nasládlou chuť.

Z obou botrytických výběrů rýnského ryzlinku mi chutná ten mladší, kde jsou úžasné vanilkové tóny a mile překvapilo i další raritní víno, svatovavřinecké slámové - tam až chuť jahodového džemu a hodně nazrálé tóny. Luděk koketoval s myšlenkou, že část „řízne" vínovicí a udělá jakousi variantu portského vína, ale to nejspíš realizováno nebude.

Mladá vína ukázala velký potenciál tohoto ročníku, výhodou bylo krásné září a následně cukernatost, nevýhodou pak obecně horší možnosti archivace. Těchto vín mohlo být i více, kdyby ovšem Luděk nebyl hodný a my žízniví - při poslední návštěvě jsme část těchto vín vypili ještě jako burčák.

A že byste chtěli o vínech vědět ještě víc - tůdle.:-) Luděk finišuje s degustační místností, návštěvy do sklepa po telefonické domluvě nejsou problém, tak nebuďte líní a zajeďte za ním osobně. Osobní zážitek stejně žádná reportáž nenahradí.

Na závěr proběhla obligátní losáž, zvítězil účastník, který původně ani neměl jít a vybral si také krásný vzorek č. 9, Ryzlink rýnský ve výběru z hroznů. Pak jsme nastoupili my a realizovali to v úvodu avizované překvapení. Každý účastník obdržel nálevku na víno s logem klubu a dále množství materiálů, které nám zaslal Vinařský fond. Jedná se o mapy oblastí a zejména celoroční kalendář akcí. Tyto materiály jsme získali zdarma, dokonce jsme ani nemuseli platit poštovné, ještě jednou moc děkujeme.