Degustace v Ústí nad Labem - vinařství Bettina Lobkowicz, Mělník
Dne 18. dubna 2013 jsme přivítali v Klubu přátel vína Ústí nad Labem další vinařství, opět to byla premiéra. Zavítala mezi nás osobně paní hraběnka Bettina Lobkowicz.. Podrobnosti v následující reportáži.
S paní hraběnkou jsme se seznámili poměrně prozaicky. Minulý rok v říjnu jsem přemýšlel, ve kterých vinařstvích jsem byl, ale ještě jsme je nepozvali. Jedno z nich bylo i mělnické vinařství Lobkowicz. Je to blízko, takže jsme se v sobotu sebrali s Mírou a Karlem a vyrazili. Vzhledem k rozvodu paní Bettiny s manželem došlo k rozdělení vinařství, to paní Bettiny je u Labe, nikoliv na zámku, jak jsme záhy zjistili. Nicméně Mělník není tak velký, aby nešlo drobnou navigační chybku hravě napravit.
Ve vinařství se nás vlídně ujali, zaplatili jsme tuším 150,- Kč a mohli předegustovat celé portfolio jejich příjemných vín. Zhruba v polovině se přišla zeptat paní Bettina osobně, zda nám chutná. To jsme rádi potvrdili, začali si povídat a povídání vyústilo v pozvání na naší degustaci.
Přestože je paní Bettina původem ze zámožné švýcarské rodiny, česky mluví výborně, takže v komunikaci žádný problém nebyl. Vše jsme dohodli velmi rychle a časem jen dále upřesňovali.
Jak vidíte na přiloženém degustačním listu, vinařství nám představilo celé portfolium svých výrobků, tedy tichá bílá i červená vína, vínovici, olej z hroznových jader a vynikající sekty.
Zájem o degustaci byl enormní. Dohodli jsme se, že maximální počet bude 54 účastníků, aby vše proběhlo pohodově a příjemně. To jsme dodrželi, avšak asi 20 lidí jsme museli odmítnout, nevešli by se.
V 17 hodin přijel zaměstnanec vinařství, s nímž jsme vše připravili, zhruba v půl sedmé pak paní Bettina. Dohodli jsme podrobnosti a chvíli po sedmé se začalo. Stačilo pár sekund a publikum paní Bettině zobalo z ruky.
Důvodů byla celá řada. Především se jedná o nesmírně šarmantní dámu. Mluví výborně, vtipně, ironicky. Na nic si nehraje, má na víno a život velmi příjemné názory, jak jsme se mohli za večer přesvědčit několikrát.
Rovněž účastníci ustali v dutání a jen párkrát bylo nutné je okřikovat.
Paní Bettina je původní profesí bankéřka a k vínu žádný vztah neměla. Je však pravdou, že její otec víno miloval a měl svůj soukromý sklep s vybranými víny. Ovšem nikoho tam nepouštěl, takže se opět o inspiraci dá mluvit těžko. Trochu do podnikání ve vinařství pronikla sňatkem, ovšem zlomovým okamžikem byl rok 1998. Tehdy se její manžel ocitl ve finančních potížích a hraběnčina rodina mu nabídla pomoc. Pan hrabě nabízel k prodeji spoustu věcí, avšak zájem byl pouze o jednu - vinice. Tím se paní Bettina stala majitelkou velkého množství vinic a vrhla se s nadšením a vervou do tohoto pro ní neznámého oboru.
Spoléhá se na kvalitní lidi, riziková rozhodnutí bere ovšem výhradně na sebe a stojí si za nimi. Hospodaří výhradně na vlastních vinicích v Mělníku a okolí, nekupuje hrozny ani neprodává. Ročně vyrobí asi 200 tisíc láhví. Tichá vína vyrábí její vinařství, sekty nechává vyrábět sice z vlastních hroznů, ale v Rakousku, zde by se to nevyplatilo.
Snaží se vcítit do přání zákazníků a mít relativně široké portfolium výrobků, přestože sama miluje suchá bílá vína.
Neholduje archivaci, zastává názor, že dobré víno je prodané víno. Připouští, že na tento názor měly vliv povodně v roce 2002, kdy byl vyplaven komplet jejich vinný archiv a museli vylít z hygienických důvodů několik tisíc láhví, což byla obrovská finanční i morální ztráta.
Žije střídavě ve Švýcarsku a zde (tam žiji, tady pracuji), ale v době sklizně vína je více zde v Čechách. Vinařství dle mého názoru ještě úplně nemá ujasněnou cenovou a prodejní politiku, neboť před rozvodem byla paní Bettina zvyklá, že všechno víno se prodá přímo na zámku. To však nic nemění na tom, že ve vinařství jsou velmi vstřícní a prodejní doba je více než přátelská - otevřeno je denně.
Nikomu nevnucuje, co má ve vínu cítit a je též velmi liberální v tom, jak se má víno pít. Vzpomněla na jednu degustaci, kdy jeden student smíchal její víno s kolou. Jak pak zjistila na dotyčném, efekt spočíval v tom, že se velmi rychle opil. Což, jak konstatovala, může být též cílem degustace. Proto nepřekvapilo, když na dotaz, zda do jejího sektu můžeme přidat jahodu, odpověděla, že dle chuti samozřejmě. Každý ať si pije, jak mu chutná a co mu chutná.
Mně osobně chutnala nejvíce Lady Lobkowicz, což je příjemná a voňavá směs mulleru a muškátu, velmi dobrá byla vína červená a ohromně mi chutnaly sekty, hlavně cuvée. Práce s naléváním a degustací však bylo tolik, že si někdy budu muset vše v klidu přechutnat.
Na pálenky odborník nejsem, paní Bettina také ne, ovšem její mechanik ano. Výrobu destilátů svěřila jemu coby zasloužilému a dlouholetému ehm koštovači :-), což se ukázalo jako šťastné rozhodnutí, kdo ochutnal, chválil. Pálenky dělá z vína, nikoliv z matolin, jestli je v tom nějaký rozdíl musí říct někdo povolanější, já to nejsem.
Padly dotazy na vztahy v rodu Lobkowiczů, paní Bettina to komentovala lakonicky: Nikdo mě nežaluje, tak je asi všechno v pořádku.
Všechno příjemné někdy končí, skončila též tato degustace. Vylosovali jsme výherce, pak proběhl tradiční prodej. Moc se mi líbilo i našim hostům, že paní Bettina prodávala osobně a pak si ještě našla čas na popovídání se zájemci a společné focení.
Degustace se jí velmi líbila, říkala, že lepší ještě nezažila, tak snad to nebyla její první :-) Slíbila kdykoliv znovu přijet, čehož určitě a velmi rádi využijeme.
Se vší úctou ke všem vinařům a vinařkám, kteří k nám kdy přijeli, hodnotím paní hraběnku jako nejvýznamnější osobnost, kterou jsme měli tu čest u nás zatím přivítat. A podle ohlasů si to myslela i drtivá většina účastníků.
Pokud budete mít možnost, rozhodně toto vinařství navštivte. Mají příjemná vína a pokud budete mít štěstí, zažijete setkání s opravdovou osobností.