O Víně

02.04.2010 Moll Aktivni: Ano Datum a cas publikace: 02.04.2010 07:10

Jak jsem viděl 2. ročník Setkání autorů portálu ovine.cz

A další (už třetí) článek o 2. ročníku Setkání autorů nezávislého portálu ovine.cz, který se konal ve dnech 19. až 21. března 2010.

Tož co vám budu povídat.

Dobře nám bylo,
jedlo se, zpívalo, pilo,
vínem nám zářily oči
a neochutnat další sklenku? - byl by zločin.
Děvčata zkrásněla a muži mužní byli,
i píseň zazněla, víno a život jsme dobře užili.

Ti co tam byli, budou vzpomínat na dny té slávy
a ti co chyběli - si za to můžou sami.
Nelze popsat slovy,
jak byly ty dny pohodový
a protože na to, abych přechválil, mám dost taktu,
nadále se už budu držet faktů.

V pátek i sobotu, v Uherském Hradišti, večer sklep jsme navštívili. V So dopoledne řízenou degustaci hned dvou vinařství a odpoledne košt Popovicích, kde jsem ochutnal 54 vzorků a v neděli dopoledne na bodování už jsem jel jen s Tomášem. I když někteří neuvěří, nikdo se neopil a i ti co v sobotu sklep vynechali, odešli pěkně po svých, rozloučili se a vůbec všelijaké známky zdravé mysli vykazovali. Jasně, chápu, že vás zajímají podrobnosti, detaily a drby, ale cožpak mohu zrovna já prozradit, kdo noční klid rušil? Však nelze vypovědět, jak úchvatné krásy člověk zřel, když zadíval se kolegyni do sklenky (i kolegové měli pěkné sklenky a v nich ještě pěknější vína, ale o tom se už tak pěkně nepíše). A tak jen tak letmo, dotknu se povrchně, témata všelijaká nakousnu a opustím.

V pátek u pana Musila ve sklepě, ukázali jsme se jako nezdvořáci, kteří ze džbánků připravených na stolech nedopili snad ani půl. Zato coby pozorní posluchači, drželi jsme ho celý večer ve sklepě a ochutnávali mladé ze sudů a staré z lahví, zapíjeli vtip vínem a bylo jich hodně. Pan Musil je z těch co "dělají jen pár odrůd a zbytek jen tak jako vzorky po sto litrech". Je to stará škola, když se mu víno moc nelíbí, dobře demižón zašpuntuje a tři měsíce se na něj nepodívá, však ono si najde cestu samo. Protože "každé otevření demižónu jedna desetinka z hodnocení dole!" Osobně si ale myslím, že tyto rady platí obzvláště pro vína, jejichž osudem je stát se šampiónem. Některá by zásah uvítala i za cenu ukrácení života (prožít život dlouhý jako víno, ošklivé káčátko a pak nakrátko zazářit coby labuť, anebo krátký, byv zakoupen a vypit první návštěvou - toť otázka!?) Vtipně jsem mezi mladý a starý vlašák pana domácího podstrčil sladký vlašáček můj a dočkal jsem se rady - "nech si ho do archívu!" Rada dobrá a lichotivá, ale tahle šarže byl jen pětilitrový demižónek určený na dolití, který se první vyčistil - padesátka ve sklepě stále ještě pobublává ...

V So ráno jsme v dobré pohodě vstali, do autobusu naskákali, do Buchlovic na zámek odjeli. V místním, zatím jen z části rekonstruovaném sklepě velikosti katedrály, do kterého by se klidně vešel i běžný kulturní dům a to i na výšku, jsme se shromáždili u připraveného stolu k řízené degustaci. V klidu si ji dovolím nepopisovat, vína byla pěkná, solidní i líbivá, výklad věcný a vhodný, doplněný Tomášovými zasvěcenými poznámkami, ale někteří si dělali na rozdíl ode mne poznámky, takže ji snad popíší lépe. Navíc bych si připomínal tu strašnou zimu, která v tom sklepě panovala a to já nerad. Po obědě a krátké prohlídce zámecké zahrady, kde nás fascinovali pávi, přejeli jsme do Popovic na košt. Osobně si myslím, že byla trošku chyba, nechat zábavě hned od začátku volný průběh, protože i když účastníci zájezdu byli nadprůměrně vína znalí a snad všichni se hlásili, že už na nějakém koštu byli, obávám se, že to byli spíše masové akce, než malý vesnický košt a tak se ochudili o jednu z nejzajímavějších věcí, kterou na malém koštu mohou zachytit. Místní svéráz a reálie. Ale nemohou všichni projít stejnou cestou, kterou jsem se kdysi proťapal já, i přes určitou únavu jsme se propili ke konci, dokonce jsme s místními pobékali a v pořádku odjeli zase do Hradiště. Ale doufám, že si všichni odnesli, kromě lehké opičky i nějaké poučení. Takový košt vás snadno vyléčí z mnoha omylů, nejčastější bych se pokusil shrnout do následujících dvou pravidel:

"Není na světě vína vzorek ten, co by se zalíbil lidem všem."
"Takový junák na světě není, co by na koštu přechutnal katalog celý."

K tomuto jsem i slyšel vyprávět hezkou historku - tuším, určitě od Tomáše. Na košt prý přišel jakýsi borec a povídá - 300 vzorků? Tož je všechny ochutnáme! A když se mu smáli, tak začal. Ochutnával silno a usnul ještě před první stovkou. Ale pak se probudil, podíval se, které už má odškrtnuté a pokračoval dokud zase neusnul. Zase se probudil a zase pokračoval. Když usnul potřetí, tak mu v katalogu poškrtali pár vzorků. Když se probudil, ničeho si nevšiml, podíval se, které jsou odškrtlé a pil. Když zase usnul, poškrtali mu už katalog celý...

Po koštu jsme znavení zasedli k večeři a trochu si odpočali. Skoro všichni dali i pivko a věřte nebo nevěřte, skoro všichni jsme se vzchopili a v blízkém komerčním sklípku celý stůl obsadili a zlehka ochutnali domácí vína a pro kontrolu uzavřeli večer jedním známějším lahvovým vínem. Samozřejmě nás po dlouhém koštu jinak celkem kvalitní vína těžko mohla nějak překvapit a zaujmout, ale alespoň mne nijak neurazila a čas jsme dobrým slovem podmázli, a to zas dobrým vínkem...

V neděli jsem vstával trochu narychlo, protože každá vteřina, o kterou se vydáte na dlouhou cestu dřív, vám ušetří jednu krůpěj potu na zádech. Holt jsem se jako jediný přihlásil na bodování a tak se musím dostavit. Po společné snídani jsem se rozloučil a rychle kráčel k Tomášovi domů. Půjčil mi kolo a odfrčeli jsme do Míkovic, kde se chystal košt. Zapsat se už zvládnu, i ten správný stoleček jsem našel. I když, bylo to o něco těžší než ve Vranovicích, protože při způsobu bodování, který používají u Uherského Hradiště, nesedí celá komise u jednoho stolu, ale každý má stoleček společný s někým z komise jiné, aby nemohl opisovat. Samozřejmě vám ale ani neporadí, takže takovéto bodování je mnohem náročnější na zkušenosti, kterých se ale mě tak zoufale nedostává. Přijeli jsme později než ostatní a hlásil jsem se jako začátečník, takže jsem byl pátým členem komise. Protože se dvě komise rozmístí do jedné řady stolů a předsedové se strategicky posadí na konce, nejslabší se dostane ke stolku k předsedovi sousední komise a ten by mohl poradit a vychovávat - ale na to není čas! Každá komise má svého nalévače, který roznáší vzorky, takže jste tlačeni ostatními. Prakticky jsem obvykle stačil jen dvakrát hltnout a už jsem slyšel nalévat u stolečku za mnou a tak jsem jen víno po jazyku poválel, našel jasné vady a přednosti, odlil do džbánku a než jsem dvakrát zapsal výsledek, měl jsem ve sklence další vzorek. Obdobně pracovala i druhá komise. V takovém tempu se samozřejmě moc vyučovat a vychovávat nedá. S panem předsedou jsme dali jen krátkou řeč, odkud jsem a co že tam dělám, požádal mne, aby kdybych tam měl opravdu krásný vzorek, ať neváhám a dám mu taky ochutnat. Trochu skepticky jsem si říkal z čeho, protože když jsem ze sklenky dvakrát upil, na třetí doušek už bylo málo. Ale stejně se to tak sešlo, že jsem neměl ani vysloveně vadné, ani skvělé vzorky, tak se nebylo s čím chlubit. Na bodovacím archu bylo 20 směsek (cuvée), z toho osm ročníku 2008 a dvacet ročníkových Ryzlinků rýnských. Většinou ročník 2008, ale po jednom byl i ročník 2007, 2006 a 2002. Jde o jednu z nejsevernějších oblastí pěstování révy, takže byl jen jednou zastoupen výběr z hroznů. Přesto se pár vín se zbytkovým cukrem našlo, samozřejmě hlavně ve směskách. Z vad se ukázala jen jednou oxidáza, síra, z toho jednou opravdu dost, ale v dost dobrém vínu takže jsem bodoval 17,9, komise 17,8, jednu slabší vadu jsem nedokázal rozeznat a několikrát byla vína bez aroma či neharmonická. Tedy žádné silné a zákeřné vady, které by mne nějak potrápili. Bohužel, ani zvlášť kvalitní kousky se neukázaly, ve směskách se to ani nečeká a ani Ryzlink rýnský v okolí Uherského Hradiště nijak nezáří. Ale tři kousky ukázaly vzácnou a zajímavou, lehce petrolejovou příchuť, samozřejmě doplněnou pěknou ovocnou chutí. Dva měly bohužel své vlastní problémy, třetí se dotáhl na 18,3. U rýňáků jsem si říkal, že nemám dost času na odměření persistence, takže možná tratí pár desetinek za kvalitní dochuť, ale co se dalo dělat. Takže podle mého soudu celkem solidní vínka, bez nějakých výstřelků. 40 vzorků v rychlém tempu, ono se to nezdá, ale je to náročné. Člověka nestačí znavit alkohol, ale smysly otupí a polevuje soustředění! Po dvacátém vzorku bych s chutí přivítal přestávku, která samozřejmě nebyla, a pak už jsem jen sledoval, jak se mi napíná jeden sval v zádech za druhým - stres! Ale vydržel jsem a po posledním vzorku jsme se sesedli ke stolku předsedy, který bodování zhodnotil. Jednou jsme totiž psali výsledek do svého archu a jednou na malý lísteček, který nalévač odnesl předsedovi, takže když jsme se sešli, měl už hotovou statistiku a věděl, kdo jak bodoval. Prvním bodem programu bylo sprdnout mě, za to jak jsem bodoval. Všechny vzorky se mi vešly do rozpětí 17,6 - 18,7 což je tedy opravdu málo. Sice tam byla jakási závislost, ale od nejhoršího i nejlepšího vzorku jsem se odchýlil o víc než bod. Prošli jsme ta nejvíce problémová vína a pak jsme vybrali šampióna v rýňáku, ve směskách jistě nebyl. Měl jsem pak možnost, ochutnat si ještě jednou vína, s kterými jsem měl problémy, tradiční gulášek, pivko, dlouhá cesta domů...

Tak takový byl letos sraz. Zvláštní poděkování patří Neználkovi, který jako místní všechno zorganizoval.

Tož, díky Tomášu a zase příště!

Počet příspěvků v diskuzi: 2  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 2605x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5