Hrušky
Původně byly všechny tratě řazeny do první kategorie, ale nakonec je většina tratí v druhé kategorii, jen Hastrmany (ta část, co se původně tak i jmenovala, ne přilehlé trati, které se k názvu Hastrmany dostaly sloučením v roce 2004) mají kategorii nejvyšší. Myslel jsem si, že v této aluviální rovině snad ani nelze mluvit o mikroterroiru a rozlišovat nějak mezi sebou tratě, které co do povrchu vypadají prakticky stejně. Jak lze ale vyčíst z textu přiloženého jako soubor ke stažení, tento pohled z výšky nad mapou možná nedokáže odhalit vše. Upřímně neskrývám svůj obdiv ke každé takové snaze přiblížit milovníkům vína své vinice, přinést co nejvíce detailů, naučit se vystihnout jejich přednosti a osobitý charakter, který by se měl také odrazit ve vínech z nich. Vína členů zdejšího sdružení Bonus Eventus občasně chutnám na výstavách, obecně jsem je pokládal za dokonalá (hlavně RR), čistá, vyvážená, přitom ne nudná, s určitým charakterem. Na druhou stranu mi přišlo, že důrazu na technologii, intenzity vůně a mnohdy i zbytkového cukru tam bylo až příliš na úkor terroirové přirozenosti, ale možná, že jsme chutnal příliš povrchně a rychle, s předsudkem k vínům z rovin. Už kvůli tomu, abych se pokusil rozlišit charakter zdejších tratí vůči sobě navzájem se budu snažit propíjet si cestu ke zdejším vínům důkladněji.