Vyřešeno - už ani kapka
Jak neukápnout? To je to, oč tu běží!
V březnu proběhla zprávička o vynálezu láhve, ze které při nalévání víno neodkapává, protože díky speciální drážce proud vína nemá snahu stékat po hrdle, ale oddělí se od láhve hned na okraji, přesně v tom místě, kde to očekáváme. Víno tak teče tam, kam míříme a nekape vedle. Právě tak poslední kapka nebude po odložení lahve stékat po skle až na ubrus, ale odkápne ještě do sklenky. Abyste to nemuseli hledat, některé odkazy jsem připravil zde:
https://vtm.zive.cz/bleskovky/konecne-vedecky-vyreseno-z-teto-unikatni-lahve-na-vino-neukapne/sc-871-a-186847/default.aspx
https://www.novinky.cz/muzi/433556-vynalez-stoleti-nova-vychytavka-resi-otravny-problem-pri-nalevani-vina.html
https://nejky.cz/vedci-vymysleli-novy-vrsek-lahve-od-vina-uz-se-nepokapete/
Tady je lepší obrázek láhve světlejší barvy: https://www.thesun.co.uk/news/3167469/scientist-invents-gravity-defying-wine-bottle-that-will-never-spill-a-drop/
A nejspíše všechny vychází z této zprávy na stránkách univerzity:
http://www.brandeis.edu/now/2017/march/wine-bottle-perlman.html
Je pravdou, že láhev na víno existuje ve stejné podobě už 200 let a o poslední kapce držící se skla dobře víme. Za ten čas se našlo mnoho řešení. V restauraci balí láhve do ubrousků, ve kterých se stékající kapka zachytí. Obchody nabízí mnoho pomůcek, které proud vína skvěle směřují a poslední kapku do láhve vrátí: https://www.google.cz/search?q=víno+nálevka+vinná&tbm=isch A vinaři a zvláště jejich dcerky skvěle ovládají drobný pohyb zápěstím, kterým v okamžiku přerušení proudu vína pootočí lahví a poslední kapku tak o skla odtrhnou. Je to elegantní a zajímavá technika, já to trénuji už roky a nic. Ale ani mnohým jiným se to příliš nedaří, zřejmě to není grif pro každého.
A na Jižní Moravě stále ještě můžete zaslechnout úsloví „pro stařečky", kterým okomentují trošku rozlitého vína. Myslí tím „pro zemřelé" a zřejmě je to poslední připomínkou na doby dávno minulé, pohanské, kdy bylo zvykem z každého nápoje (i pokrmu) odkápnout na zem, jako obětinu duchům. Nejspíše tak (kromě toho, že z tehdejších amfor a džbánů z neglazované keramiky bez ukápnutí nalít prostě nešlo), na tehdejších podlahách z dusané hlíny, udržovali kromě plísně i to, co tu plíseň požíralo a tím zajišťovali stabilitu a rovnováhu místní mikroflóry. Prostě tenkrát byli eko, ale dnes se nám to už trochu entluje.
Dnes máme na hygienu vyšší nároky a láhev, ze které by neodkapávalo, by se určitě hodila. Ale uběhlo už tři čtvrtě roku, a v obchodě ji nenajdeme. A obávám se, že ani výrazně později tam nebude. Sklářský ani vinařský průmysl není příkladem rychlého zavádění inovací, naopak má tendenci držet se tradic. Navíc - ostrá hrana, kterou pro odtržení vína potřebujeme, je u skla problém. Není tak velký problém ji vyrobit, ale udržet. Je mnohem křehčí než zaoblená plocha a při každém klepnutí bude mít snahu se odštípnout. Nejen že se poškodí a přestane fungovat. Velmi snižuje konstrukční pevnost celé láhve, která se tak snáze rozbije a co hůř - často zdánlivě bez důvodu. A ještě navíc - něco podobného už dnes na většině lahví je a trochu i pomáhá - závit!
Když jsem to promyslel, dospěl jsem k názoru, že článek není nic jiného než záludná skrytá reklama, která nemá jiný cíl, než trochu nás naštvat a donutit nás prozkoumat regály supermarketů, tak trochu se namíchnout a depresi pak utopit - v lahvi levného vína. Nicméně nejsem včerejší a připomněl jsem si, že podobné řešení běžně používáme i tam, kde chceme proudění laminární změnit na turbulentní, třeba na křídlech leteckých modelů, ale i na karoseriích aut. A v klidu jsem na to zapomněl.
Většina čtenářů zde má k vínu vztah asi poněkud spotřebitelský, ale já už přeskočil i na druhou stranu barikády a trošku vína si i vyrábím. Víte co je při práci ve sklepě nejtěžší? Nenabryndat! Víno sice potřebuje čas, ležet a dozrávat pěkně v klidu, ale vlastně vás furt nějaké honí, abyste ho už konečně stočil z kalů, provzdušnil a nebo nalahvoval. Nějakého toho přelévání je ve sklepě pořád dost a z takového demižonu se vylévá mnohem hůř než z lahve, škubnutím ho nepootočíte, ubrousek nenamotáte a z betonu víno neutřete! A hlavně, toho vína je škoda! Asi budu muset za nějakým starým praktikem na školení jak nenacmrndat, ale prozatím jsem zapojil svůj ostrovtip a jedno řešení našel. Zapomeňte na frézování demižonů diamantovým kotoučem! Drážka přeci může vzniknout i tak, že materiál přidáme! A měl by být tlustý asi jeden milimetr, musí sám držet na skle a přitom být aspoň trochu hydrofobní. Musí se s ním snadno manipulovat. A zdravotně nezávadný, hygienický, omyvatelný, dostupný a přiměřeně levný. Třeba, třeba, třeba - obyčejná gumička?
Opravdu stačí namotat obyčejnou gumičku na hrdlo láhve či demižonu tak, aby mezi dvěma závity byla jedno až dvou milimetrová mezera a proud vína se v tom místě spolehlivě odtrhne. Ani s poslední kapkou není problém. Nejenom, že se snížili ztráty, ale co jsem si ušetřil drhnutí podlahy! Nezáleží na tom, zda použijete gumičky dvě a pěkně rovnoběžně je rozmístíte po celém obvodu. Úplně stačí jedna delší, ten správný rozestup je třeba jen na jednom místě, dole, asi na čtvrtině obvodu, nahoře se bude gumička křížit. Demižóny často mívají ukončení hrdla ve tvaru kužele, na kterém ani přilnavá gumička nedrží. Ale stačí ji natáhnout šikmo, aby se zachytila za vybrání pod kuželem, a je vyřešeno. Na láhve asi budeme stále používat esteticky rafinovanější pomůcky, ale při práci ve sklepě, se obyčejná gumička může docela hodit.