O koštech a bodování
Výstavy vín, co s tím?
Je sezóna a tak vinohradníci opouštějí promrzlé vinohrady, vinaři studené sklepy a vínomilci teplé kouty za pecí a míří na některou z výstav vín. Výstavy, ochutnávky, či okusy vín, krátce košty jsou akce, které si vinaři pořádají tak nějak pro sebe, i když veřejnost je také zvána. Na rozdíl od akcí pořádaných pro zákazníky a turisty se na nich víno nejen pije, ale ještě víc se o něm mluví. Věru je tam s kým si prohovořit a člověk se ledasco dozví. A tak díky těmto akcím máme mnohem méně strýců, kteří tak přesvědčivě umí prohlásit: „To já mám nejlepší víno!", ale o to více máme kvalitních vín, a hlavně lidí, kteří vínu rozumí. Mají totiž košty důležitou stránku výchovnou, mělo by je určitě navštěvovat mnohem více lidí, zvláště těch, kteří chtějí vínu trochu rozumět.
Zdatnější degustátoři by měli sebrat odvahu a vyrazit pomoci i s přípravou. Týden či dva předem se koná bodování, a na něm bývá každá ruka dobrá. Pozor jen na té nejvýchodnější části Slovácka, tam se o vzorku nemluví, každý hodnotí sám, a je třeba přinést si o trochu více zkušeností. Ale ve většině dědin hodnotí komise vzorek společně, ta zajímavá se důkladně proberou a z vlastní zkušenosti vím, že tak se člověk nejvíc naučí.
Sem, tam mi občas někdo připomíná: „O tom bys měl napsat!", ale nestojí vše za to, abych čtenáře obtěžoval. Třeba - jak lze hezkou a příjemnou vinařskou akci zabít příliš kvalitním rautem? Anebo, že na bodování Železničářského koštu bude první otázka „Odkud jsi?" a druhá „A co děláš?" - myšleno za práci pro železnici. Já přitom vůbec nejsem zaměstnanec železnice, to jen pozvánka na bodování se nějakým omylem zatoulala až ke mně.
V Brně se koná více zajímavých akcí a Železničářský košt je jednou z nich. Železnice spojuje celou zemi a mnoho z jejich zaměstnanců jsou zároveň vinaři a tak se sjedou vzorky nejen Moravy, dojedou aj degustátoři a na košt už lidi dojdou sami. Vzorků letos bylo 1392, je jen málo tak velkých koštů, však ho musí dělat na Výstavišti. I bodování bylo zajímavé, u našeho stolku dvě směsky bílé neoznačené, jinak samé veltlíny, dobré i špatné. Šestkrát jsem šel důkladně vypláchnout sklenky, protože kvalita vzorku hrozila negativně ovlivnit víno následující. Jen jednou nám subkomise povolila diskvalifikaci, u zcela nepitelného vína. Už jen trošku pitelný vzorek dostal 16,5 bodu ve dvacetibodové stupnici. Bavili jsme se o tom i dřív, není to spravedlivé k vínu, ani k návštěvníkům koštu, ale taková je realita. Pokud pořádáte košt, musíte hledět, aby příště dali vzorek i ti, co loni dobře hodnocení nebyli. Je to zajímavé, ale pro mnohé je dostat takové body jaké zaslouží, horší než urážka! Něco by se s tím mělo udělat, ale snažili se mnozí a bez výsledku. Na změnu stavu bude třeba nějaké geniální myšlenky.
Na výstavu vín v Sedleci u Mikulova jsem se chystal už dlouho, ale z nejrůznějších důvodů mi unikala. Letos jsem přece dorazil a tak jsem si užíval jejich kolekce Tramínů a Pálav, udělal si poznámku, že budu muset vyrazit i do Hlohovce, a také si všiml, že celkem dost vzorků v katalogu mělo místo obce a jména vystavovatele označení „Školící vzorek". Za ním následovala dvě písmena v závorce a popis vady: hygiena, prázdné; těkavky; myšina; těkavky + myšina; síra; SO₂vázaná; hygiena, JMF, zvrác. estery; pachuť; oxidáza; hořčinka, oxid.; neodpovídá odrůdě. No moc to nelákalo, ale sem tam se objevilo i hravě rozverné: Najdi chybu. Tyto vzorky byly i hůře hodnoceny, rozmezí bylo 16,0 - 17,9 ve dvacetibodové stupnici a jednou dokonce nehodnoceno. Vím co je školicí vzorek, ale také vím, že není lehké je nashromáždit, tolik by jich nedala dohromady ani vinařská škola. Jak jsem se dozvěděl, nešlo o pracně sesbíranou sbírku ukázkových vad, byly to normální vzorky od vinařů, a pokud byly ohodnoceny pod 16,5, anebo měly nějakou výraznou vadu, utajili jméno vinaře a označili vzorek jako školicí. No tak úplně jméno netajili. Aby bylo možno vzorky odlišit, do závorky dali iniciály vinaře. Nevím jak vám, ale mě to připadá jako dobrý nápad. Ti co se vyznají, stejně uhodnou, od koho vzorek byl a ti ostatní aspoň nebudou moci šířit drby. Vinaři budou v klidu dávat i podezřelé vzorky, stejně to tak dělají, když neví co s tím. Ale teď budou moci povědět: „To byl vzorek na školení, aby sa děcka naučila poznat vadu. A navíc nebyl můj!" A děcka sa přiučí, a až jednou budou pracovat ve sklepě, hned poznají, že je problém. Dost možná, že tak jako dnes nahlížíme na internetu do katalogů a hledáme, kde by se daly ochutnat zajímavé odrůdy, za nějaký čas budeme hledat, kde si nachutnat i nějaké neobvyklé vady. A při bodování si možná konečně troufneme dávat méně bodů, protože „šak to je školní vzorek, ne?". Vedoucí výstavního výboru Ing. Josef Veverka, Ph.D. mne ujistil, že sedlečtí vinaři za využití tohoto nápadu nebudou uplatňovat žádná autorská práva, ani požadovat poplatky.
http://www.mika.cz