O Víně

28.09.2012 Petr Aktivni: Ano Datum a cas publikace: 28.09.2012 07:00

Johann Wolfgang von Goethe

Nedávno jsme oslavili 10 let portálu, jenže podívejme se ještě více do minulosti, asi tak 200 let - nejsme jediní, komu víno chutná a kdo jej ctí. Jaký vztah měl k vínu jeden z největších německých básníků přináším dnes ve svém článku, který píšu s chutí, opět po několika letech odmlky...

Významný německý spisovatel a dramatik, biolog a ředitel stavby silnic, od svých 31. let také aktivní svobodný zednář, působící ve výmarské Lóži „Amalia zu den drei Rosen" (Amálie u třech růží) a dokonce člen řádu Illuminátů, se podle vypravování své matky narodil jednoho srpnového dne ve Frankfurtu léta Páně 1749 „...nejevě známek života...". Položili jej proto do pánvice s teplým vínem, až nakonec zaznělo babiččino volání: „Radová, on žije!" (otec malého Janíčka byl císařským radou). Tak tedy byl Goethe vínem zachován nám, umění a celému světu :-)

Franfurkt nad Mohanem, jak jej známe z dobových rytin, bylo tehdy město s okolními pahorky pokrytými vinicemi. Díky rodinnému majetku (byly to vinice před Friedberskou branou), vyrostl Goethe ve vinařském ovzduší a v době, která obdivovala stará vína (zejména se vzpomíná na ročník 1706 z vlastního růstu - podobně my dnes vzpomínáme na 1997 :-) ).

Goethe byl zcela určitě velkým ctitelem vína a krom toho vínu také rozuměl. Zachovaly se nám Goethovy ručně psané objednávky vína z výmarského dvorního sklepa.

O rozsahu jeho vášně svědčí například to, že pro svůj měsíční „lázeňský pobyt" v Karlových Varech si v březnu 1820 objednal 60. litrů svinibrodského stolního franckého vína :-). (v okolí Karlových Varů také Goethe sbíral minerály a svou roky utvářenou sbírku pak věnoval pražskému Národnímu muzeu, kde je dodnes).

Malá odbočka - Svinibrod je staročeský název německého okresního města Schweinfurt, doslova „Sviní brod" - tedy, že voda ve zdejší řece Mohan bývala tak mělká, že ji šlo přebrodit i se stádem prasat. Kromě pojmu "svinibrodská zeleň" - tedy velmi jedovaté syntetické barvy, obsahující měď a arzén a užívané zejména v olejomalbě - je nám, vzdělaným :-), znám Schweinfurt především tím, že podle Kosmovy kroniky české unesl (no, spíše ukradl) roku 1021 z kláštera ve Svinibrodu český kníže Břetislav I. za dobrodružných okolností svou nastávající manželku Jitku, protože potřeboval k sobě družku z ušlechtilého rodu.

O tom, že Goethe měl pověst milovníka vína, svědčí i záznam jeho setkání s pruským princem Ludvigem Ferdinandem, kdy: "...oba popíjeli po celou noc, ohromně o závod a Goethe si nijak nezadal, neb dovedl hrozně pít...".

V pamětech malíře Ludwiga Grimma se o Goethovi z roku 1815 jako hostu na obědě dočítáme že: „Jeho tvář byla všecka zarudlá od oběda, kde si notně přihýbal johannisberské jedenáctky..." (rozumějme vína ročníku 1811 a protože bylo z Johannisbergu, šlo nejspíš o odsud pocházející Ryzlink rýnský).

Jaká vína měl Goethe rád? Přehled odrůd a značek by jistě vyžadovalo sepsat dlouhý seznam. Bylo to např. červené (!) šumivé šampaňské, ale především vína tichá - jagerské (tedy silná maďarská vína z okolí města Eger - z nichž je nám dnes známý např. Egri Bikáver, Jagerská býčí krev), würzburgský Kamenáč (Steinwein), červené alsaské, dále budínské, víno z oblasti Languedoc atd. K francouzským vínům Goethe podotýká, že „Kdo ryzí Němec je, má pifku na Francouze, leč jejich vína pije rád".

Každé směšování vína Goethe odmítal. Když v září 1827 hostil malíře Wilhelma Zahna a viděl, jak si jeho host do vína nalévá vodu, obořil se a něj: „Kde jste se naučil tomu nešvaru?"

Goethe v komentáři k jedné své básni sám tvrdí, že: „Ve víně jsou ovšem velmi značné síly podněcující tvořivost... napsal jsem v jediné schůzce při flašce dobrého burgundského celý ten kousek, jak tu nyní běží a leží".

Se zmínkami o víně se setkáváme i přímo v jeho poezii i jiných dílech. Např. „Jen o révě můžeš si s jistotou říci - že dar Ti přinese lahodící...". V díle „Krotké Xenie" si povzdechne: „Zbýváť i starci přec - vždy víno i ten měšec..."

V pamětech „Z mého života" píše: „Inu vždyť jest zcela nepochybno, že jako víno samo dává krajům, kde roste a se pije, povahu volnější - taktéž dny vinobraní šíří neuvěřitelné veselí ...".

Jeho asi nejznámější dílo, kde se zmiňuje o vínu, je balada „Pěvec": „Však smím-li prosit, prosím slyš - Mně nejlepší dej vína číš ve skle čistém přinést. Číš vyprázdnil, jak dal ji k rtům - Ó, sladkost neskonalá! Ó, zdráv buď přešťastný ten dům - kde tato mzda je malá! Vzpomeňte na mne v blahu svém - Jak za doušek Vám vděčen jsem, tak vděčni buďte Bohu!"

V básni „Gewohnt" čteme: „Já píval a pil - a teď dvojnásob rád! Vždyť víno nás vznáší, až pán jsme a řád - a odpoutá z řetězu slova. Ba, nehledě zbývá-li na zítřek lok - neb mizí-li ze sudu nejstarší mok - už stárnou nám vínka zas nová!"

Nešťastně lákavým návodem na cestu do horoucích pekel opilství mohou i dnes být tyto Goethovy verše: „Však jest-li přece hodláš pít, musí to nejlepší víno být! Zpiti musíme všichni být! Být mlád, toť bez vína být zpit. Aby stáří se zpilo do mladosti, to by byl zázrak největší ctnosti. Chceš starostem ujít? Uč se pít! Neboť, přátelé, pijeme-li, dřímají naše starosti..."

Naopak odlehčeně a poměrně trefně zní jeho postřeh, že: „Vy, jimž se pranic nechce žen - Váš duch buď vínem pozdvižen - vždy výš a výše. Sic vínko hlavu zatíží, leč desetkrát víc potíží - hňup z manželské má číše!" - čili pro ty, kdo vládnete němčinou a chcete se citátem pokochat v krásném staro-originále: „Ihr, die ihr Misogyne heißt, Der Wein heb euern großen Geist Beständig höher. Zwar Wein beschwöret oft den Kopf, Doch der tut manchem Ehetropf Wohl zehnmal weher!".

(Pozn. Petra - tento úryvek to u mě vyhrál :-) ! ).

Za zmínku jistě stojí i skutečnost, že velmi kladný vztah k vínu měl i Goethův blízký přítel, další významný německý spisovatel a básník, Friedrich Johann Christoph von Schiller (mimochodem také aktivní svobodný zednář). Oba byli s Goethem významnými představiteli německého literárního hnutí "Sturm und Drang" (Bouře a vzdor), prosazující návrat k emocím. Schiller se stal profesorem na universitě v Jeně a mimo jiná uznání byl povýšen do šlechtického stavu. Jeho přátelství s Goethem však trvalo jen 6 let - Schiller zemřel v pouhých 46.letech, Goethe jej přežil o celých 26 let! (známý je např. Schillerův citát "Srdce máme k tomu, aby pochopilo to, co nepochopila hlava.").

Friedrich Schiller dával přednost těžkým jižním vínům a podle dobových záznamů jeho sklep ke dni 30. červnu 1804 choval:
• 61 Bouteillen vína typu Malaga
• 35 Bouteillen burgundského
• šampaňského 22 a bílého Muškátu pak 4 Bouteillen

tedy nejméně 122 evidovaných lahví.

Schillerova spotřeba vína byla asi značná, neboť k uvedené zásobě bylo již za týden, 7. července, dále objednáno vědro burgundského (= asi 65 litrů), dále 17. července pak půl vědra burgundského a v září téhož roku 1804 další vědro burgundského. A to byl Schiller finančně závislý pouze na příjmech ze své básnické a dramatické činnosti - na rozdíl od Goetha, jehož otec byl císařským radou.

Ještě poznámka k používání francouzského slova „Bouteillen" - do roku 1850 se v Německu ponejvíce psávalo Bouteille místo Flasche, protože vinná lahev přišla do Německa až se stáčením vína koncem 18. století z Francie - do té doby se stáčelo ze sudů přímo do džbánů, nebo pohárů.

Avšak zpět k Goethemu. Jeho porozumění pro víno se zračí i ve znamenitých, asi již i v Goetheho době starých pohárech římského typu (Römergläser), jichž používal a jež jsou uloženy v Goethově muzeu ve Výmaru. O nich lze říci, že jde o „ächte Becher des Rheinweins", jež - jak je uvedeno ve Faustově 4. dějství - „... vína chutnost sílí".

Historik W. Bode dospívá v roce 1917 k závěru, že „...Goethe používal vína ke stupňování životního prožitku a jako koření při jídle, nikdy se však nestal jeho otrokem..." (mimochodem, Goethe sám se dožil věku 83 let). Pravdou ale zůstává, že např. Goethův tchán Vulpius se upil k smrti, všichni Goetheho sourozenci zemřeli mladí, jeho manželka Christiana skonala již 10 let po svatbě a také úmrtnost Goethových dětí, které s ní měl, byla velká.

Soudit však, že důvodem bylo jeho nadměrné pití vína je prý nesprávné, protože „Jak by to pak dopadlo s potomky vinařů v německých vinných krajích, kteří například v Porýnské Falci (oblast Rheinpfalz) dostávají podle smlouvy po třech litrech vína denně a pijí i nad to - nejeví však co do potomstva žádných zrůdností...", uvádí historik :-). Goethe sám o svém životě a vínu říká: „Mohl bych být mnohem šťastnější - jen kdyby nebylo vína - a ženských slzí", v čemž mu já dávám za pravdu :-)

Podle očitého svědka, výmarského vrchního stavebního ředitele Coudraye, jež byl přítomen při Goethově smrti, nebyla poslední slova světově proslulého básníka „Více světla!", ale skutečná slova umírajícího Goetha dne 22. března 1832 zněla prý: „Je mi zle - snad jsi mi nedala cukru do vína?"

Tak tedy vinařství a víno provázely Goetha celým životem a smíme věřit, že od jeho první hodiny až po tu poslední je vínu děkovati za mnohé z jeho tvorby i životního optimismu.

Čerpáno ze: Studie dr. Friedricha von Bassermann-Jordana, vydané pro členy bibliofilské společnosti Mannheimské v roce 1932, kdy uplynulo 100 let od Goethovy smrti (verše přeložil dr. Pavel Eisner), kterou vydal pražský velkoobchodník vínem F. Čebiš pro své přátele a obchodní partnery + zdroje veřejně dostupné na internetu.

Počet příspěvků v diskuzi: 4  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 8757x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5  
J. 28.09.2012 07:40:18