O Víně

Asi před rokem jsem se setkal s neobvykle velkým vinným kamenem, usazeným na zátce a včera se mi to stalo znovu. Proto svůj tehdejší příspěvek dnes přepisuji a aktualizuji (a starý mažu).

Nejdřív tedy onen původní příspěvek:

FOTO 1:
Pohleďte na ty krystaly, jeden by na nich mohl studovat strukuru krystalické mřížky a popisovat jednotlivé její roviny...
Jde o zátku z Tramínu červeného, kabinet 1995 od společnosti Vinium a.s., Velké Pavlovice, sběr obec Žabčice, viniční trať Padělky. Číslo šarže 02 75 09, alk. 11,3 % obj.
Tuto sedmičku jsem otevřel v únoru 2003. Pošlete někdo fotku většího "démantu"?
BOHUŽEL - tento korek jsem poskytl jednomu nejmenovanému odborníkovi, který slíbil, že provede mineralogickou analýzu krystalů. Znáte to - po několika urgencích se nakonec neozval a zátku odborně zřejmě leda tak ztratil... :-(

FOTO 2 a 3:
Přikládám i jednu starší fotku krystalků červeného vinného kamene, krásné granátky z francouzského Cabernetu - sklep Margerots z roku 1996.

FOTO 4, 5 a 6:
Stavil jsem se nedávno při jedné své cestě ve Strážnici, ve sklepě Žerotínu a.s. a něco si tam koupil (jak jinak). Včera jsem si tedy otevřel Sauvignon 2000 výběr z hroznů - Žerotín a.s., Strážnice (což je odkaz na můj příspěvek o něm) a „déja vu" - na korku byl zase kámen jak šlak! Není tedy tak fotogenický jako v případě onoho památného Tramínu, ale ve velikosti krystalů se mu jistě vyrovná.

Jak píše ve svém výborném a zajímavém článku ve Vinařském obzoru č.3 / 2004 na straně 137 pan Ing. Antonín Konečný ze Šitbořic, vysrážené krystalky vinného kamene se v láhvích objevují pravidelně s ochlazením vína, respektive s příchodem zimy. Krásně popisuje, jak se vinaři v minulých desetiletích snažili srážení krystalků zabránit, protože nejen že se dodnes část veřejnosti podobných usazenin ve víně bojí, ale dokonce i před padesáti lety lidé z oboru, konkrétně z velkoobchodní organizace odebírající lahvované víno, vysrážený vinný kámen považovali za „... zbytky chemikálií, kterými bylo víno ošetřované a tvrdě vyžadovali výměnu reklamovaných dodávek...".

Pan Konečný zajímavě ukazuje, jak vinaři tento „problém" nakonec sami elegantně vyřešili. Pokud otočili láhev hrdlem dolů, vinný kámen se vysrážel a usadil na korkové zátce a pevně se na ni přichytil. Při vytahování zátky se na ní udržel, nespadl zpět do vína. Jak lakonicky píše pan Ing. Konečný: „...Všechny láhve jsme od té doby dávali do přepravek hrdlem dolů a byl pokoj...".

Je-li tedy kámen na zátce, muselo víno strávit podstatnou část doby od naláhvování v leže, ve styku se zátkou a to je jistě dobré znamení. Je-li navíc vysrážený vinný kámen také ve víně, buď se ze zátky při pohybech láhve utrhl, nebo se s láhví delší dobu téměř nehýbalo a krystalky měly dost času narůst. Všechny tyto možnosti lze snad považovat za dobré vysvědčení o podmínkách, v nichž bylo víno skladováno.

Závěrem:
Jen doufám, že mé silné žaludeční šťávy podobné krystaly vinného kamene bez milosti rozpustí a rozdrtí, abych se za nějaký čas nemusel doprošovat pánů doktorů o rozřezání mého mladého tělíčka...