Akce Pinot 2007 Part A
Spojenou silou vůle jsme náš projekt vyhodnocování pět let starých českých a moravských pinotů dotlačili od ročníku 2003 až k letošnímu testování nula sedmiček. A opět jsme větší počet vzorků rozdělili na "normálnější" Part A a "fajnovější" Part B, jakkoliv je takové rozdělení samozřejmě diskutabilní. Osmého března jsme se sešli nad Part A.
Nemám rád akce nad nějakých osm lidí ostatně se jich víc ani do našeho obýváku o šestnácti metrech čtverečních nevejde. V minulých letech se tedy jednalo prakticky o uzavřenou společnost nás sběratelů. Letos jsem se z jakéhosi důvodu nějak odvázal a dobrácky pozval mnoho lidí navíc, což když jsem sečetl, tak vycházelo na dvojnásobek obvyklého množství a já vážně plánoval vystěhování všeho přebytečného nábytku z pokoje ven a degustaci po římském způsobu v pololeže na zemi. V den D ale postupně odřeklo (vesměs ze zdravotních důvodů) tolik lidí, že to nakonec proběhlo obvykle komorně. Takže jestli v tomhle běhu možno něco považovat za mimořádné, tak nepříznivé působení gravitace na Honzovy lahve náhle zrazené materiálem tašky. Více se dočtete dnes na Jižním svahu.
Podmínky: všechny lahve byly temperovány na cca 12 °C, i když v průběhu večera klesala teplota až na 8°C a poslední třetina lahví musela být přenesena z balkonu do pokoje. Otevřeny byly dvě hodiny před začátkem akce, ale korkem opět lehce uzavřeny. Mé poznámky jsou širší o zhruba týdenní zkušenost s dopíjení vzorků v neplných, ale uzavřených lahvích při různých teplotách: jak nízké okolo 6-8 °C, tak pokojové teplotě cca 22 °C. Všechna vína jsem chutnal z Riedel Sommelier Burgundy Grand Cru sklenice, v rámci pokusů v dalších dnech jsem vyzkoušel i menší objem (sklenice pro červená vína z řady Aliseo DaVinci z olovnatého křišťálu italské firmy RCR které jsem donesl za nasbírané body u čerpacích stanic OMV). Vzorky popisuji v pořadí, jak šly ten večer, ale už rovnou píši vinaře, přívlastek a trať, ačkoliv to jsme se dozvěděli až nakonec, po prochutnání všech vzorků a veřejném tipování. Letos jsem uhodl čtyři vzorky z 21. Chtěl jsem akci oživit včleněním netuzemského pinotu - jestli bychom ho naslepo bezpečně poznali, ale vzorek se svým dárcem nakonec nedorazili, tak příště.
Vinný sklep Pod Sovicí (Ing. Václav Johanovský), zemské, Vetlá - Sovice, 13 % - barva v pořádku včetně odstínu, vůně taková mnohoznačná, divoká až vegetálně zelená, je tam i syrovost sídlištního betonu. Chuť s tímto koresponduje, drží se zpátky. **** Hádal jsem Víno Mikulov. Třetí den vyznělo spíš marmeládověji (vůně i chuť), lehčí, jednodušší, ale bez zjevných vad a i slušně harmonické, čtyři hvězdičky bych klidně nechal. Čtvrtý den, kdy jsem testoval pokojovou teplotu vína, neodhalil nic nepěkného, naopak víno v těchto podmínkách vyznělo plněji. Upadat víno začalo až pátý den v neplné lahvi.
České vinařství Chrámce, „kosher" výběr z hroznů, Rudolice - Sv. Vavřinec, 13,5 % - barva taktéž bez problémů, vůně taková krásnohorská či až teturovská, měkčí, ovocitá až s náznaky bretu / kůže, ale zároveň v něčem i lehkonohá, zaznamenat šlo i odstíny zemitosti. Chuť, jsem si zapsal, typicky moravská (chá, chá!), taková...vavřinecká, celkem tříslovitá na pinot (i když špičkové burgundské pinoty v klasických ročnících umí být tříslovité až hrůza). Tím tříslem jsem tipoval Straku nebo Hnidáka. **** Třetí den mi to přišlo mdlé, zimomřivé, disharmonické, akorát to tříslo šlo docela pěkně do hořké čokolády. Hořkočokoládovosti prospěla vyšší teplota čtvrtého dne, kdy se obohatil projev i o kořenitou hřejivost. Pamatuji si tohle víno před dvěma lety, to jsem z něj byl nadšený i více.
České vinařství Chrámce, „kosher" pozdní sběr, Rudolice - Vinice sv. Vavřince, 12,5 % - lehčí barva, ale klasického odstínu. Lehčí trochu se zdá i vůně, nic v ní ale nevadí a působí harmonicky, na druhou stranu zase nic, co by zvedalo ze sedadla. V chuti je odrůda v tom dobrém smyslu velmi patrná, ale zatím je ještě dost zavřená, toto víno evidentně mělo ještě ležet, za nějaké dva tři roky bude jistě ještě lepší. ****, váhal jsem, zdali ještě půlhvězdičku navíc by se patřilo. Spíš jsem tipoval Krause nebo Víno Mikulov, i když zpětně nechápu, proč Chrámce mne nenapadly také. Třetí den jsem se s potěšením nořil do vůně i té správné natrpklosti, obojí mi přišlo burgundským pravzorům nejblíže. Zvýšil jsem na ****(*). Udrželo si to charakter i zatěžkávací čtvrtý den v teplotě pokojové, až den pátý to chytalo tu stařinkovou cihlovost.
Vinařská společnost Blatnička, pozdní sběr, Blatnička - Vinohrádky, 11 % - vůně, kterou opisuji jako jádrovitější (prostě jakoby k višním přibyla takové to, co se line z rozkousnutého jablečného nebo meruňkového jadérka), i v chuti jsem cítil podobný charakter, jakoby to nebyl pinot, ale frankovka, i projevem třísla. **** Třetí den šlo spíš do lízátka (ve vůni), chuti poněkud depresivně nahořklé bez trpkosti a divným závěrem. Vyšší teplota další den přidala výsušnou chuť, svědčila tomu více, ale závěr byl zaboudlý i tak. Pátý den mi nějak sedlo nejlépe, to mi i vyvolávalo zvláštní asociace z mládí svou zajímavou mnohoznačností. Ještě i sedmý den mi trochu zbylo, ale to už bylo brrr medicínské, nedobré.
Vinné sklepy Lechovice, Oleksovice - U lipky, pozdní sběr, 12 % - barva sice nevěstila nic zlého, ale už přičuchnutím bylo jasné, že jsme zase narazili na nějaký z těch ultra řepovitě zemitých kusů. Řešil jsem toto před lety, v podezření byl zejména geosmin, příčinami bakterie nebo spíš plísněmi zasažené hrozny. Miloš Michlovský si spíš myslí, že jde o specificky vegetálně-zelený projev nedozrálých hroznů nebo příliš mladých vinic. Hrozné **. Tipoval jsem Straku nebo Špalky. Bramborovitost jsem z povinnosti prověřil ještě další den - byla tam - na víc už jsem nečekal a lil do výlevky.
Znovín Znojmo, zemské, polosladké, 13 % - odstín v pohodě, vůně komplexní ve smyslu přezrálého ovoce až marmelády. Ačkoliv jsme si zakázali hlasité komentáře, abychom se neovlivňovali navzájem, mnoho z nás se neubránilo a dávalo najevo hlasitými nesouhlasnými výkřiky, že nechávat zbytkový cukr (toto víno mělo 43,5 g cukru na litr) v červených vínech je zavrženíhodný nesmysl. Přitom si jasně pamatuji, že Znovín s tímto nezvyklým stylem přišel údajně na základě průzkumu u svých zákazníků - jakože jaké víno jim v portfoliu Znovínu nejvíce chybí. V teoretické rovině bych k tomu zaujal stanovisko, že proč to nezkusit, z hlediska hledání jiných cest a experimentů je mi to i sympatické, ale kdyby se to mělo zvrhnout v nějaký nový masový trend, tak už se polit studeným potem křižuji dopředu. Toto konkrétní víno navzdory výkřikům a relativně vysokému číslu obsahu cukru bych osobně nezatracoval - sice chuť není nikterak složitá, na druhou stranu se nedá říci, že víno je pouze sladké, nic víc. Oprostím-li se od předsudků a vcítím se do role tzv. běžného konzumenta, toto víno ujde, to znám daleko obludnější příklady vinného kýče. **** Nakonec, vinařství udává doporučenou dobu archivace 9-12 let! Takže možná jsme ho jen nepochopili, nedali mu ten čas. Samozřejmě neuhodnout toto víno naslepo by už bylo na pováženou. V další dny už mi to tak zábavné nepřišlo, pinot bych v tom nehledal, je to cosi červeného, příjemného na pití, něco jako studený svařák bez koření. Nebo mandlové těsto. Dochuť delší. A tyto charakteristiky si to drželo neoblomně až do sedmého dne, čili archivační potenciál to zřejmě má.
Víno Hruška, pozdní sběr, Blatnička - Vinohrádky, 11 % (P.S.: povšimněte si nápadné shody v původu a obsahu alkoholu s výše popisovanou Blatničkou) - barva i odstín v pořádku, ve vůni i chuti anonymní vyzrálejší ovoce, třísla dost. ***(*) O tomhle víně jsem si nemyslel nic, nezaujalo. Třetí den nasládlou vůní připomínalo hruškový kompot, ale už lehce naoxidované se zdálo, chuť mírně natrpklá, ale divně, neharmonicky. Teplo mu neudělalo dobře, vyjevilo zemitý prvek vůně.
Znovín Znojmo, výběr z bobulí, Stošíkovice - U tří dubů, 14 % (suché) - odstín v pořádku (odpovídající odrůdě), snad tmavší, než u vín z klasických klonů běžné, vůně budí dojem nasládlosti (přezrálých či kandovaných plodů), která by měla následovat i v chuti, ale ta je spíš neutrálnější, nežli do ovocné linky, tak do hořké neslazené čokolády. Hádal jsem Chrámce. ***(*) Třetí den už mi přišlo, že je na odchodu, špatně se pilo skrze nahořklou zaboudle se zvrhávající chuť. Nevím, proč jsem masochisticky v pokusu pokračoval, protože v dalších dnech jsem se mrskal tóny siláže, starého nábytku a plastu.
Bisenc Bzenec (Petr Kunc), „Grand Classic Collection" pozdní sběr, Podoblast Slovácká 12,5 % - trochu tmavšího odstínu, zajímavou vůni do tropických plodů a švestek kdosi charakterizoval jako chilské víno Ona Anakena. Připadalo mi, že vůně se po vrstvách mění. V chuti nejvíce švestkový kompot. Tipoval jsem spíš Krause nebo Hrušku. ****(*) Třetí den po vůni skoro nebylo památky, zato chuť vyzněla až skoro nevábně přezrále. V teple čtvrtého testovacího dne se vůně sice objevila, ale něco mezi kuprexitem a čokoládou, pátý den v jiné sklence spíš starší koření (paprika) a chuť už jen těžko akceptovatelná, na sestupu.
Vinařství rodiny Špalkovy, jakostní, Chvalovice - Dívčí hora, 12,5 % - Na první přivonění taková dost málo sympatická plasto-ovocito-nasládlá vůně, s oteplením ve sklence se objevuje i nějaké tříslo a kyselina, dal jsem ***(*) a odhadoval Patrii. Po odmaskování mi ale přišlo o dost lepší, klidně ****. Už třetí den ale zase takové podivné ve vůni, ne moc příjemné i v chuti, hlavně na konci, takové jak talíř od polévky delší dobu vyjedený. A i další dny nic, čím by potěšilo, plasto-kovovou vůní a primitivně jednoduchým tříslem to nebylo moc zábavné pití.
Vinařství Straka, zemské, 13,5 % - první den jsem si poznamenal takovou smutně ovocitou podzimní ovocitost, kompotovitou. Nic víc. Odhadoval jsem spíše něco z Blatničky. ***(*) V dalších dnech mi to přišlo takové disharmonické, neučesané, bonbonierově nasládlé. Nasládlost v poznámkách dominovala až do pátého dne, kdy už se víno začalo celkově rozpadat.
Vinařství Lahofer, výběr z hroznů, Dobšice - U hájku, 12,5 % - první přivonění bylo až burgundské a po chvíli míchání přešlo až do lékořice (a to ne v náznaku, docela výrazně) a i retronasálně pronikala po polknutí ta vůně zpět. Zajímavé. ****(*) Jako tip naslepo jsem si zapsal Archlebov. Třetí den už mi to přišlo jen takové plastově-moderní, oteplení čtvrtý den z vína vytáhlo navíc až bretově živočišnou polohu, ta se tam ale udržela i v dalších dnech, i když úpornějším mícháním se zase vytáhla ovocitost (likérová), jen na jazyku už ke konci zůstával pachuť.
Vinařství Barabáš, výběr z hroznů, Strachotice - Strachotický vrch, 12,5 % - odstín tohoto pinotu trochu připomínala Marcinčákovy (ne)pinoty. I ve vůni se zvláštní směsí kopřiv a malin bych skoro pinot nehledal. V chuti nejvíce těch kopřiv. *** Barabáše jsem uhodl. Třetí den byla vůně totálně disharmonická, nakysle zelná, chuť ale ne tak zlá, spíš jen nečekaná, netypická, bylinně-dřevitě-...něco těžko popsatelného ve vínech i zřídka detekovatelného. S mou zálibou v obskurnostech bych dal i ***(*) Oteplení na pokojovou teplotu dalo vystoupit zemitosti do popředí.
Vinařství Kraus, zemské „zrání v dubových sudech", Oblast česká, 13,5 % - ne moc složitá, ale zase celkem přitažlivá a přirozená vůně, jemnější, v tomto případě ale spíš ve smyslu slabší intenzity. **** Ani třetí den se toho o vůni moc navíc říci nedalo, chuť se zdála sevřenější s tříslem nejpodobnějším hořké čokoládě. Oteplením nabylo drsnějšího charakteru s mnohem více dominující tříslovinou. Třeba má prostě tohle víno ještě hodně před sebou.
Templářské sklepy Čejkovice, jakostní, „Vin pour vinothéque", trať neuvedena (což mne sice běžně irituje, ale u společnosti, která má problém s doložením původu svých hroznů, tam je to asi jedno, i kdyby tam měli napsanou Pernou - Železnou, asi by to víc než ironické pousmání nevzbudilo), 12,5 % - nafialovělejší odstín, vůně bonbónová, dropsová. Chuť taková...hledám, čeho bych se na ní mohl chytit...kyselinku to má na české pinoty pěknou, sympatickou. Tedy kdyby to byl pinot, o čemž trochu pochybuji, neb ho nepřipomíná nic. Jako „červené víno" **** U tohohle vína jsem si vinaře netipoval. Třetí den vůně nebyla zlá, výrazně malinovková, až na náznak kysaného zelí v pozadí. Chuť spíš prostřední. A tak to šlo i v dalších dnech, až obdivuhodně stabilně.
Víno Mikulov, pozdní sběr „Sommelier Club", Velké Pavlovice - Trkmanska - ovocitá, příjemná až dropsová vůně, chuti ale velmi vyrovnané včetně dobře postavené kyseliny a velmi dlouhá dochuť - s něčím takovým jsem se dosud setkával jen u pinotů z Vinselektu. Když ale v této sérii Vinselekt není, tipoval jsem Krause nebo některé Chrámce. Jako bych si už tohle víno nepamatoval - právěže jsem jím byl okouzlen před dvěma lety, kdy jsem ho v Bille koupil další lahev právě pro potřeby Akce Pinot. ***** Na třetí den mi zbyla sotva jedna poslední degustační dávka! Navzdory všeobecnému pohrdání supermarketovým sortimentem tohle víno zmizelo nejrychleji ze všech. Tedy třetí den jsem si naposledy užil vyváženost vína, byť aristokraticky hluboké nebylo, délka, harmonie a natrpklost mne opravdu bavily hodně.
Spielberg, výběr z hroznů „Austerlitz" barrique, Archlebov - Dubová - Hrbiny, 14 % - temný odstín v barvě, na první napití divná, nesrozumitelná vůně, chuť ale inteligentně udělaná, moderní v tom dobrém slova smyslu. ****(*) Třetí den vůni charakterizují zelenější bylinné tóny, chuť taková u chladnějšího vzorku sebevědomě sevřená, ale oteplováním se otevírá do obdivuhodné propracované až „burgundské" podoby. I vůně v průběhu dnů a s vyšší teplotou dostává hloubku, vybízí ke zkoumání. Chuť nabírá plnosti, lehce nasládlá, ovšem působivá s dlouhým dojezdem. I pátý den v jiné sklence má opravdu svou třídu i detail ve vůni a vyváženost v chuti, která jako zázrakem v kyslíkové a teplotní tortuře nikam neustřeluje. Zvyšuji na ***** Tohle víno jsem si asi užil nejvíce a tak trochu ospravedlňuje celé to namáhavé dopíjení vzorků v dalších dnech - občas se některý vzorek odmění za to, že se k němu člověk opakovaně vrací.
Vinařství Hnidák, výběr z hroznů, Podoblast slovácká, 12,5 % - nápadná na první ovonění silnější vůně drcených malin, chuť ale taková pesimistická, usedlá. Že by Chrámce? Kupodivu sázím ****(*), ale to připisuji už nějaké únavě ke konci série, protože už třetí den jsem si poznamenal ve vůni náznak siláže a v nasládlejší chuti marně hledal kyselinu i natrpklost, působilo tak nezábavně, že jsem zbytek nemilosrdně vylil.
Vinné sklepy Valtice, výběr z hroznů, Novosedly, U Božích muk, 11,5 % (toto číslo bylo předmětem diskuse, tím spíš, že zákulisní zprávy hovoří o opakovaných přestupcích ohledně korektního značení na etiketách tohoto vinařství - nicméně toto je zatím ještě předmětem řízení úřadů) - odstín korektní, dráždivější vůně, chuť trochu až železitější. Už to byl asi předposlední vzorek a já už měl dobrou náladu, takže jsem ocenil na základě předchozího ****(*), asi to na mne působilo nějak zajímavě. O tři dny později jsem si zapsal maličko až „bret" vůni, kůži koňského sedla, i v chuti podobně, ale působilo už spíš řídce ve smyslu lacině. Přesto bret v této koncentraci nepokládám za vadu a dal jsem ****. Relativně atraktivně působila vůně ještě i čtvrtý den při zkoušce na vyšší teplotu, i když už začínala chytat náznaky liliové vůně, chuť pozitivně laděná, lízátková, moderněji pojatá, ne moc pinot, takový spíš rakouský zweigelt. Pátý den ve vůni opět znamenám lehkou živočišnost, chuť relativně jednoduchou, ještě i sedmý den se takové drželo.
Patria Kobylí, výběr z hroznů barrique, Kobylí - Dvořanky, 14 % - olepené suverénně nejvíce medailemi ze Salónu, Víno&destilátů i z Valtických trhů (pravda, Baloun v tomto běhu chyběl). Temná barva vína, mohutnější dusnější vůně evokující letní podvečer, květiny před bouřkou, černý rybíz. Chuť v tomto ohledu velmi podobná. **** Třetí den mi vůně přišla mnohovrstevná, snad i typická pro kobylský terroir, aspoň se mi při ní vybavily obrázky z vinic, když jsem jimi procházel. Chuť hutná a složitá, vyžadující zkoumání, dlouhé. Přidávám hvězdičku na *****. V pokojové teplotě čtvrtého dne se vůně jevila jako nasládlejší až kávová (bílá káva), chuť sice vyvážená, ale v teple se nezdála zas tak komplikovaná. Pátý den (jiná sklenka) už mi to tak ušlechtilé a výjimečné nepřišlo, zato den sedmý mi to pořád připadalo zajímavé, propracované, hutnější, ale nepřehnané, osobité.
Už při sestavování degustačního listu jsem se podivil, že jsem nesehnal do seznamu nula sedmiček nic z Roudnice. Jezdím tam docela často, nepochopitelné. Ale zrovna do začátku akce se cesta tím směrem nechystala, po Praze jsem Roudnici narychlo nesehnal. Až vlastně den po Akci pinot jsem jel do Roudnice, tak jsem to napravil. Ale úplně nepochopitelně, jak prvotní vynechání, jsem lahev nepošetřil na podzimní Part B, ale rovnou načal a začal nezaslepenou testovat oproti třetí den otevřeným vzorkům. Tímto se všem omlouvám a poznámky níže nemusíte brát za relevantní, když vzorek nešel ve stejných podmínkách jako ostatní:
Lobkowiczké zámecké vinařství Roudnice nad Labem, pozdní sběr, Vetlá - Sovice, 13 % - barva v pořádku, divočejší vůně, z které není těžké uhodnout, že víno asi nezrálo v nerezu ale v starých sudech. Takhle odhaleně, ne naslepo, bych tam ten roudnický terroir v širším slova smyslu, v němž hraje nemalou roli sklep i filosofie vinaře, rozeznal, i chuť s tímto koresponduje. Puristům možná přijde „nečisté", ale pro mne je v tom jasně identifikovatelná ta typická česká morousovitá ponurost, která tahle vína odlišuje od nablýskané globálně se šířící moderny. Za mne jasně ****(*), ale, jak jsem předeslal, nebylo to naslepo, tak tenhle výsledek můžete brát s rezervou. Druhý den jsem to zkoušel v pokojové teplotě, tam už byly patrnější zelenější tóny a chuť už působila dost depresivně. Nijak zvlášť dobře se to samotné nepilo, ale manželka si k mastnotě pochvalovala. Třetí den z vůně už odvanulo všechno zajímavé a zůstal jen pach čerstvě nahozené omítky.
Ještě do odmaskovávání lahví vše běželo hladce, ale asi jsem měl více plivat nebo zajídat, protože konec téhle akce si nějak nepamatuji a rekonvalescence byla bolestivá. Na rozdíl od let minulých mi v hlavě neutkvěl žádný nezapomenutelný favorit, rozpačitě jsem luštil z poznámek, cože mi to vlastně chutnalo. Tenhle ročník je tedy pro mne zatím nejasný, neuchopitelný. Jaký smysl má o něm psát? Nevím. Inu tak.