O Víně

10.10.2011 Moll Aktivni: Ano Datum a cas publikace: 10.10.2011 07:07

Přímoplodé hybridy, část 1., historie a rozšíření

Už dříve jsem zde udělal přehled evropských stolních odrůd a přislíbil jsem napsat o interspecifických. Dříve však musím popsat skupinu odrůd starších, původních amerických druhů a jejich hybridů.

Moto:

"Měla jsme tu čest ochutnat tohle víno a ihned oslovilo, chtěla bych si znovu připomenout jeho chuť, ale je pro bohužel nedosažitelné. Nevíte kde by se za rozumný peníz dala pořídit jedna nebo možná i více těchto lahví tohoto, pro luxusního vína? Za nabídku nebo tip budu velmi vděčná. Děkuji."

Nick Gabriela na fóru "Co víte o Charvátu a kde je možné získat sazenice?"

Předmět "Bezpečnost práce" jsme nebrali moc vážně, ale ve skriptech byl odstavec, který mi později objasnil mnoho otázek, na které bych jinak jen těžko hledal odpověď. Protože mi ta myšlenka stále připadá aktuální a nemám ta skripta po ruce, pokusím se vám ho vyložit vlastními slovy:

"Lidé se v otázkách bezpečnosti nechovají rozumně. Například, když dostanou nápad strčit do zásuvky hřebíky, nepokusí se odhadnout budoucí následky, nespočítají si, jak velký jim rukama poteče proud, i když je Ohmův zákon docela jednoduchý. Ale každý zná někoho, kdo to zkusil, a co hrozného se mu stalo. Na to, jak dopadl, si vzpomene a to je ten důvod, proč to neudělá."

Z této poučky lehce vyvodíme, že jakkoliv dobré vysvětlení s těmi nejjasnějšími důkazy bezpečnost práce a bezpečnost obecně zvýší jen nepatrně, zato když se najde nějaký blbec, který vyzkouší na vlastní kůži, co dokáže oheň či elektrický proud, ostatní si to připomenou a je vždy na chvíli pokoj. Nejlepší prevencí úrazů se tak ukazuje dobrá osvěta, s každým takovým odstrašujícím případem dobře seznámit co nejvíce lidí a co nejvíce o něm mluvit. Proto nás na každém televizním kanále otravují ve zprávách s alespoň jednou dopravní nehodou a před koncem roku dostanou svůj prostor amatérští výrobci třaskavin. Problém je, že katastrof, na které bychom měli dát pozor, známe čím dál tím více a skoro to vypadá, že nám dochází blbci, kteří by občas přezkoumali, zda to má opravdu tak hrozné následky. Například některé nově objevené jedy snad ještě nikdo neochutnal! Když ale není žádný žijící svědek, který by osobně dosvědčil, že to tak opravdu je, vždy se najde nějaký zpochybňovač, který tvrdí, že to tak vlastně vůbec není, a i když on nemá na potvrzeních svých slov vůbec nic, přesto se najdou lidé, kteří mu uvěří, protože vy máte k dispozici jen nějaké ty zápisky, fotografie, videa, prostě věci, které umíme dokonce i falšovat. Potom nezbývá, než se připravit, protože lidi jsou nepoučitelní a dřív nebo později to někdo znovu zkusí. No, píši na portál o víně, a proto se nemusíte bát, že budu zkoumat, jaká by to byla katastrofa vyhlásit dotace na solární elektrárny v Grónsku, nebo nasadit do každé rodiny jednoho multikulti občana, zkusím něco méně náročného a doufám, že i méně nebezpečného.

Uběhlo už více než 60 let od dne 28. 2. 1949, kdy byla v ČSSR vydána vyhláška ministerstva zemědělství č. 384, zveřejněná v úředním listě z 8. 3. 1949, s. 306, zakazující pěstování amerických přímoplodých hybridů. Dnes už je nahrazena jinými právními předpisy, aktuálně je v platnosti nařízeni EU 491/2009, která také zakazuje zatřídění nejběžnějších amerických přímoplodých hybridů mezi odrůdy moštové a nařizuje je vyklučit, a také záludně omezuje prodej vín z jejich kříženců a podobných odrůd. Jako důvod tohoto zákazu se všeobecně uvádí nízká kvalita vín z těchto odrůd. Pamětníků, kteří je ještě legálně popíjeli, je už málo. Říkat jim pamětníci začíná být při stavu jejich paměti tak nějak vtipné a jejich svědectví, zdá se, už mnoho neznamená. Stále častěji se objevují hlasy, které se nejenom táží, co vlastně bylo na vínu z těchto hybridů špatného, někteří říkají, že by se mělo znovu začít vyrábět, ba někteří dokonce hlásají, že je i lepší než vína běžně prodávaná. Nebo alespoň, že právě jim chutná víc. Myslím tedy, že nezbývá, než aby někdo šlápnul do vosího hnízda, udělal tu zkušenost, dobře ji zdokumentoval a podal o ní zprávu, kterou co nejvíce rozšíří, aby i široká veřejnost byla seznámena s tím, jak dopadnul. Je třeba najít někoho, kdo ve prospěch obce podstoupí to nebezpečí, nasadí svá játra, zrak a zdraví, potenci, riziko genetického postižení svých potomků, čich i chuť. Protože podle některých bude zřejmě i použité sklo navždy poleptáno a čest, důvěryhodnost a solidnost experimentátora nesmazatelně pošpiněna, v šanc bude vydán urážkám a posměchu pochybovačů. A to vše jen pro planou tu naději, že následovníky schopné podobné oběti přivolá a s nimi pravdy se dobéře, která by snad po dalších pár let veřejnosti sloužila a v temnotách nevědomosti jiskřičkou světla zazářila. Po krátké úvaze se mi ujasnilo, že nebude tomu jinak a budu to já, kdo na bedra svá tíhu tohoto úkolu vezme, zvláště když jsem takovou láhev dostal darem a na otázku co s ní, mne nenapadlo nic lepšího, než ji vypít.

Teoretická příprava:

První osadníci připluli do Severní Ameriky ze zemí, kde bylo víno zcela běžnou potravinou. Jistě se zaradovali, když zjistili, že v lesích při pobřeží i vnitrozemí volně roste mnoho druhů révy a mnohé z nich bohatě plodí sladké a aromatické hrozny. Poněkud jim ale sklaplo, když zjistili, že víno z nich vyrobené se nedá pít, rozhodně ne s chutí. Dovezenou evropskou révu, na kterou byli zvyklí, tam navíc ničily neznámé choroby. Byli to však praví pionýři, nevzdali se, nesložili ruce v klín a začali se selekcí - výběrem nejlepším z místních odrůd. Ani ten však nedával uspokojivé výsledky. V teplých a vlhkých oblastech USA se dodnes pěstuje několik typů na teplo velmi náročné révy Vitis rotundifolia, ale jedním z důvodů je, že se velmi špatně kříží. V menším množství se vyrábí víno i z čisté Vitis aestivalis, pro stolní hrozny se pěstuje i Vitis labrusca, nějaké využití mají i jiné místní druhy, ale žádný se nedá pěstovat ve velkém pro výrobu vína. Protože v Americe, na rozdíl od Evropy, volně roste více druhů révy, už roku 1764 začali s jejich křížením. Z jejich kříženců se ale podařilo vybrat takové, které původní druhy převyšují kvalitou a jsou používány dodnes. Rostliny z mezidruhového křížení nazýváme hybridy a tak vzniklo hned několik skupin odrůd révy, které takto označujeme. Tyto odrůdy měly pro tehdejší vinohradníky velmi podstatnou vlastnost, která je výrazně odlišovala od evropských odrůd - odolnost proti révokazu. Ta umožnila sázet přímo řízky žádané odrůdy, bez nutnosti nákupu štěpovaných sazenic. Protože, na rozdíl od sazenic štěpovaných na odolné podnože, potom PŘÍMO PLODí ta odrůda, kterou jste zasadili, oficiálním názvem této skupiny odrůd u nás je pojmenování přímoplodé hybridy (dále budu uvádět jen PH). Slováci si to upravili na "samorodé" (rodí samo, bez pomoci odolné podnože), běžně říkají "samorodé víno", hovorově samoroďák, někdy se to užívá i na Moravě. Tyto odrůdy dále dělíme na dvě skupiny, podle oblasti ve které vznikly.

Americké přímoplodé hybridy (dále jen APH), anglicky "Primary hybrids" jsou nejstarší skupinou odrůd révy, které vznikly z původních druhů, nalezených na území dnešních USA a Kanady. Vznikly převážně křížením, i samovolným, nalezených jedinců druhů [V. labrusca x V. riparia], nebo [V. labrusca, V. riparia, V. aestivalis], jiné typy křížení se příliš neprosadily. Mají dobrou odolností vůči révokazu, chorobám i mrazu, a proto se značně rozšířili v době révokazové kalamity. Drobný hmyz, mšička révokaz, který poškozuje kořeny révy, byl zavlečen z Ameriky (samozřejmě při dovozu americké révy) a roku 1860 byl objeven ve Francii (následující údaje budou z Francie neb jsou nejlépe dostupné). Během pouhých 20 let zničil 1 milión hektarů francouzských vinic (z celkem 2,3 mil. ha). Vinohradnictví se tak ocitlo v krizi, protože evropské odrůdy se v té době prakticky nedaly pěstovat. Proti révokazu se nedalo bojovat (i dnes je to problematické) a tak kromě vinic na píscích či pravidelně zaplavovaných (v písku a pod vodou révokaz nepřežije), evropská réva napadená révokazem hynula. Navíc se přidaly i další choroby, oidium bylo zavlečeno roku 1845 a peronospora 1879). Podle odhadů byly zničeny i více než dvě třetiny z vinohradů Evropy. V té době jsme zřejmě nenávratně přišli o mnoho lokálních odrůd, které nebyly tak rozšířené, aby je přední ampelografové té doby znali a zachránili (například i takové Chardonnay mohlo mít tak trochu namále, od Pinot Blanc bylo odlišeno až roku 1874). Jediné odolné se ukázaly révy dovezené z Ameriky. Díky dobré odolnosti APH proti révokazu je možno tyto odrůdy množit a sázet tak, jak to vinohradníci dělali odjakživa, zasazením řízku jednoletého dřeva, případně hřížením či odkopky. Štěpování (roubování) evropských odrůd na odolné podnože se objevilo roku 1884 a tak rychle se rozšířilo, že do roku 1902 byl jen ve Francii opět vysazen 1 milión hektarů štěpovaných vinic. Ale také bylo vysazeno přes 50 000 ha APH. Kvalita vín z APH byla považována za nízkou a to i v dobách, kdy nejen že neznali odrůdovou knihu, ale ani se příliš nehledělo na odrůdu, a proto bylo pěstování APH zákonem zakázáno (ve Francii 28.7.1927, u nás dne 28.2.1949). Dne 18.1.1935 vyšel další zákon o zákazu pěstování odrůd Noah, Isabella, Clinton, Othello, Jacques a Herbemont. Vinaři byli povinni hlásit množství vína vyrobených z APH a tak bylo v roce 1935 nahlášeno přes 3 milióny hl. Za druhé světové války přísnost zákazu nejen ve Francii poněkud polevila, protože pracovní síly se na vinicích nedostávalo, snížila se produkce a víno bylo žádané. V roce 1949 byl ale zákaz znovu obnoven, a všechno víno z APH muselo být povinně odprodáno na pálení či výrobu octa. Po dokončení katastru francouzských vinic roku 1953 se ukázalo, že vinaři se s tímto nařízením vyrovnali po svém - hlásili stále méně vína vyrobeného z APH a přitom tyto odrůdy i nadále sázeli, takže celková plocha vinohradů s APH ve Francii stoupla na 62 500 ha. Následoval další zákaz a prémie 150 000 franků za vyklučení každého hektaru vinohradu s APH. Vinaři bojovali s úředním šimlem i nadále i přes to, že roku 1959 už bylo vyklučení bez náhrady, zato s pokutou. Plocha tak klesla na 30 000 ha. Roku 1962 rozeslalo francouzské ministerstvo zemědělství 200 000 adresných dopisů se žádostí o vyklučení a přes 5000 vinařů vinohrady vyklučilo. Vinařům starším než 65 let bylo povoleno PH pěstovat až do smrti a víno vyrábět jen pro potřebu rodiny, teprve potom musely být APH vyklučeny. Roku 1968 bylo evidováno stále ještě 8 000 ha, které teprve potom rychle vymizely z oficiálních údajů. Od té doby je na trhu trvalý přebytek kvalitního vína, navíc povinná registrace vinic s povolenými odrůdami a systémy kontroly původu značně stěžují možnost odprodat méně kvalitní víno z APH, takže věříme, že v zemích, kde je vinohradnictví na vysoké úrovni, jako ve Francii, APH v podstatě vymizely.

Francouzské přímoplodé hybridy (dále jen FPH), frankoamerikány, anglicky "French hybrids". Přesto, že pěstování APH bylo takovým neúspěchem, že skončilo jejich zákazem, někteří šlechtitelé, zejména z jihu Francie se nesmířili s tím, že se nepodařilo získat odolnou odrůdu révy s dobrou kvalitou vína, a i nadále pokračovali ve šlechtění a vytvořily skupinu odrůd, které označujeme jako FPH. Protože z počátku se vydali hlavně cestou křížení různých druhů révy americké s evropskou, většinou s místními, velmi úrodnými odrůdami, ale s méně kvalitním vínem, jako je Aramon, Grenache, Gros Clairete, či barvířka Teinturier du Cher, dělíme jejich odrůdy na staré FPH, neboli FPH první generace, F1 (to je označení pro první generaci), vzniklé přibližně mezi roky 1880 - 1925, a nové FPH, FPH druhé generace, F2, které vznikly vzájemným křížením FPH první generace. Vzniklo tak několik tisíc odrůd, s různými vlastnostmi a odolností různého stupně. Protože se štěpování ukázalo být nejen dobrou metodou boje s révokazem, ale i vhodným způsobem, jak přizpůsobit odrůdu půdě, polevil tlak na odolnost proti révokazu a pozornost se upřela k odolnosti vůči oidiu a peronospoře. Některé FPH tak mohou mít odolnost vůči révokazu nedostatečnou. Tisíce odrůd FPH si samozřejmě nemůžeme pamatovat a znát, ale lze se v nich poměrně snadno vyznat, protože se označují jménem (případně zkratkou) šlechtitele s číslem, jen několik z nich si dokázalo vysloužit i jméno odrůdy. Stačí si tedy pamatovat několik nejvýznačnějších šlechtitelů a to jsou Adalbert Seibel (1844 - 1936), Castel, Georges Couderec, Ch. Oberlin, Francois Baco, Joannes a Bertille Seyve (bratři), Eugene Kühlmann, Ravat, Vidal, a šlechtitelskou firmu Seyve - Villard (dříve uvedený Bertille Seyve si vzal dceru pana jménem Victor Villard). Méně známí jsou Ravat , Ferdinand Gaillard, Ganzin, Millardet, Joanny Burdin, Galibert, Pierre Landot, a Jean-Louis Vidal. Odrůdy, u kterých se v našich podmínkách můžete setkat i se jménem, jsou Baco noir (Baco 1, Bago), Villard blanc (Seyve Villard 12 375, SV 12 375), Villard noir (Seyve Villard 18 315, SV 18 315), Chancellor (Seibel 7053, S 7053), Chambourcin (JS 26 205), Varousset (SV 23 657), Léon Millot (Kühlmann 194-2), Aurora (Seibel 5279, S 5279). Tyto odrůdy se už krátce po svém vzniku rozšířily ještě více než APH, roku 1955 bylo ve Francii pěstováno 400 000 ha FPH z 1 300 000 ha vinohradů celkem (30,9 % tedy téměř třetina), z toho nejvíce Villard blanc a Villard noir téměř 50 000 ha, Chancellor 40 000 ha. Po zákazu pěstování se FPH oficiálně udržely ve Francii jen v nevinařských oblastech, kde jich bylo roku 1990 35 000 ha.

Jak vypadala situace v ČSSR, se mi příliš zjistit nepovedlo. Našel jsem jen zmínku o knize Nový brevíř o víně Jindřicha Haufta, který uvádí: "V r.1982 se u nás pěstovaly hybridy na ploše 3325 ha, z toho bylo na Moravě 24 ha a na Slovensku 3301 ha".

Přesto, že se FPH výrazněji rozšířily jen dočasně a postihl je prakticky stejný zákaz pěstování jako APH, nebylo téměř 100 let práce vynaložené na šlechtění FPH zbytečné. Staly se výchozím materiálem pro šlechtění moderních odolných odrůd, které nazýváme interspecifické (rezistentní, PIWI). Někdy je křížení složitější, ale hned několik z interspecifických odrůd vzniklo přímo křížením některého FPH s Vitis viniferou a splňují požadavek vysoké kvality vína s odolností natolik, že je země původu na vlastní zodpovědnost registrují jako botanický druh Vitis vinifera, tedy evropskou révu, aby bylo splněno nařízení Evropské komise č. 1493/1999, článek 19, paragraf 3, které umožňuje vyrábět jakostní vína pouze z odrůd, které náleží k botanickému druhu Vitis vinifera. U nás tak byl registrován například Hibernal (Seibel 7053 x Ryzlink rýnský klon 239 Gm - F2) a Sevar (Seyve Villard 12/58 F1 x Svatovavřinecké 116/55 F1), v Německu Regent (Diana (Silvánské zelené x Müller-Thurgau) x Chambourcin). Pro šlechtění se dnes nejčastěji využívají odrůdy Villard blanc, Seibel 13 666 (S 13 666), Villard noir a další. FPH jsou tedy dnes základním zdrojem odolnosti rezistentních odrůd.

Trvalo tedy 100 let, než se naplnil předpoklad, který roku 1880 vyslovil Millardet, že musí být možné kombinovat rezistenci amerických divokých druhů s kvalitou evropské kulturní révy, nicméně šířeji se o tom rozvedu až v některém dalším článku.

Z toho, co jsem výše uvedl, by si čtenář mohl udělat dojem, že tyto odrůdy zastaraly, jejich výsadby mizí a v budoucnu se už budou pěstovat jen nové odrůdy interspecifické. Když se ale podrobněji podíváme po světě, zjistíme, že tomu tak není. Evropská réva, Vitis vinifera, se pro své nároky v mnoha oblastech světa pěstovat nedá. Například vyžaduje zimní klid, který je v tropických oblastech nereálný. APH Isabella (a některé jiné odrůdy) se bez něj obejde, po sklizni ji prostě ořežou a ona obroste znovu a přináší úrodu i třikrát do roka. Z tohoto důvodu se pěstuje v Indii, Japonsku, na Bali a na Srí Lance, v Portugalsku, Africe a v celé Latinské Americe, velké plochy jsou v Brazílii. V těchto zemích tropického klima hraje významnou roli i vysoká odolnost proti houbovým chorobám. Isabella je dost odolná i mrazu, a tak se rozšířila v oblastech s kontinentálním podnebím, kde je v létě dostatek tepla, ale v zimě tuhý mráz. To je nejen východ USA, ale i v Moldávii, ve vnitrozemí Ukrajiny, Gruzie a Azerbajdžánu to byla po dlouhou dobu prakticky jediná odrůda, která se tam dala pěstovat, takže ještě dnes používají pro celou skupinu odrůd s příměsí krve V. labrusca název "izabelnie". Isabella (a v menším i několik příbuzných odrůd, např. Lidia) se tam masově rozšířila jako stolní hrozen, pamětníci vzpomínají, že rostla snad na každém dvorku. Pokud se jí urodilo dost, vyrobili si z ní i víno. V Moldávii se i dnes Isabella pěstuje pro výrobu vína na obrovské ploše, nejen pro vlastní potřebu, ale i na vývoz, zejména do Ruska, a jak jsem zjistil, nabízejí ji i do ČR. Isabellu, jako jeden z nejstarších APH, najdeme snad v každé vinařské zemi na světě, i u nás se pěstuje v zahrádkách jako pozdní stolní hrozen. Některé FPH mají kromě dobré odolnosti proti mrazu i poměrně dobrou kvalitu vína, a tak se celkem seriozně pěstují v jinak nevinařských okrajových oblastech USA, Kanady, Anglie, Polska a dalších. Například Baco Noir je povoleno v nevinařských oblastech Francie a Švýcarska a užívá se pro výrobu ekovín. Francie si do roku 2010 vyžádala výjimku i pro odrůdu Baco Blanc (Baco 22A) (Folle Blanche x Noah) v oblasti Armagnac, pro výrobu světoznámého koňaku. Wikipedia mluví o možnosti pokračování pěstování. Nepodařilo se mi zjistit, ale hádám, že spíše došlo k prodloužení výjimky, než vyklučení vinohradů.

Ale i dnes jsou některé země EU, jmenovitě například Itálie, podezřívány, že stále ještě načerno pěstují tisíce hektarů PH, které potom prodávají přimísené do levných stolních vín, u nás známých jako krabičáky. Odborník si jistě vzpomene i na italské víno s názvem Fragolino (vyrobené z odrůdy Isabella). Takže stále zde ve vzduchu visí otázka, jak moc nám zodpovědní činitelé káží vodu, a sami pijí víno.

Samozřejmě že i v ČSSR se pěstovaly hybridní odrůdy, pokusím se shrnout, co o tom vím. Většina PH se u nás nedá pěstovat, protože díky svému původu (FPH v jižní Francii), vyžadují více tepla, než naše kraje mohou nabídnout. Protože šlechtitelé těchto odrůd nepůsobili nikde v blízkosti, dostávaly se k nám tyto odrůdy nejrůznějšími cestami, často cestou ztratily jméno, a když se odrůda rozšířila, začalo se jí říkat úplně jinak. Proto se těmto odrůdám u nás říká Slovák nebo Charvát, Chorvat, podle původu, národnosti pěstitele, dárce či dovozce. Označení Slovák je jistě podle toho, že v západní části Slovenska (prý zejména Záhorie), bylo pěstování hybridních odrůd celkem oblíbené a odtud pronikaly i na Moravu. Proč se těmto odrůdám říká Chorvat nevím jistě, Chorvaté se trousili na naše území dříve (1500 - 1800) než tyto odrůdy vznikly. Prý právě oni donesli na naše území umění pálení slivovice, zdobné kroje, navíc i jim známé balkánské odrůdy révy, které ale nebyly dostatečně mrazuvzdorné a z našich vinic rychle vymizely. Příbuzenské a jiné svazky jistě trvaly i nadále a podle pana Karla Vlašice z Hlohovce, se dostal Charvát na Moravu právě díky Chorvatům z jihu. Nebylo by divu, že když se později objevily odrůdy mrazu odolné, třebaže hybridní, byli právě Charváté v jejich pěstování obzvláště aktivní. Přesto vám ještě dnes každý vinař potvrdí, že pojmy Charvát a Slovák jsou synonyma pro stejné odrůdy, oficiální název ani neznají. Pokud v tom ale začnete šťourat, zjistíte, že rozeznávají tři druhy Charvátu.

Charvát bílý je u nás nejvíce rozšířen. Má světle zelenou až žlutou bobuli, která po dozrání opadává už při lehkém dotyku. Jde o APH Noah (výslovnost anglická [Noá], podle biblické postavy Noe). Běžně se označuje Chorvat, Chorvat bílý, Charvát, nebo také Slovák. V zahraničí i Belo Othelo a Tatar Rizling. Vyšlechtil ho Wasserzicher z Nauvoo (Illinois) výsevem semen z druhé filiální generace křížení Vitis labrusca a Vitis riparia, uvádí se odrůdy Taylor (V. riparia) s neznámou odrůdou druhu V. labrusca, některé zdroje uvádí odrůdu Hartfort. Roste silně, mrazuvzdornost je jen střední, ale vyšší než u evropských odrůd. Chorobám odolává dobře, včetně révokazu, může být použit i jako podnož. Raší pozdě a má plodná i podočka, takže plodnost je pravidelná. Wikipedie uvádí jako oblast rozšíření USA, Francii, Rumunsko, Chorvatsko a Itálii. V minulosti se pěstoval i u nás poměrně hodně, zejména v okolí moravského Hlohovce prý byl dominatní odrůdou, podle místních byste ho tenkrát našli v každém sklepě. Dnes je ho tam méně, jen "aby sa udržela tradica", nicméně podle zlých jazyků ho tam mají rádi stále. Používá se k výrobě silně aromatického bílého vína s výrazně jahodovou, ovocnou a šťavnatou chutí, které občas lze ve sklípcích na Moravě ochutnat jako odrůdové, v malém množství se dá přidat i do směsí, které silně ovoní. Je příliš aromatický, takže už při výrobě je třeba přidat vodu! Někteří nedají dopustit na burčák z této odrůdy, i když její nejlepší užití, je prý kvalitní pálenka.

Vzácnější je Charvát se zelenou bobulí, který tolik neopadává, odrůdu se mi ještě nepodařilo zjistit.

Méně běžný je Charvát červený s modrou bobulí a jahodovou příchutí. Jde hned o několik odrůd, nejčastěji Isabella a Othelo, ale nejspíš i několik dalších málo známých červených odrůd, které se užívají i jako stolní hrozen.

 Isabella [V. labrusca x V. vinifera] je jednou z odrůd, které znají ve všech vinařských zemích světa. Nalezla ji roku 1816 paní Isabella Gibbs ve své zahradě v jižní Karolíně. Je odvozena od Vitis labrusca a jde tedy o samovolně vzniklý APH. Roste silně, dozrává pozdě a má velmi velké listy. Modré hrozny mají silnou jahodovou příchuť, slizovitou dužinu, a tuhou slupku, která se snadno oddělí od zbytku bobule. Odolnost vůči chorobám i mrazu je vysoká.

Othello [Clinton x Frankenthal (Trolínské modré)] vyšlechtil v Ontariu Ch. Arnold, jde tedy o APH. Roste bujně, dozrává středně, je plodný a odolný, dává tmavě červená vína. Modré hrozny mají silnou jahodovou příchuť, slizovitou dužinu, a tuhou slupku, která se snadno oddělí od zbytku bobule. Rozšířila se více v Evropě než v Americe. Dobře posloužila za révokazové kalamity, ještě dnes se víno z ní vyrobené dá koupit třeba v Maďarsku.

Chaos, který působí pojmenování hned několika odrůd jedním jménem, naznačuje, jaká péče je věnována pěstování těchto odrůd a jak málo jich ve skutečnosti je. Například rozdíl mezi vínem z odrůdy Othelo a Isabella jistě nějaký bude, ale ještě jsem o něm ani neslyšel.

Protože americké přímoplodé hybridy se na našem území příliš nerozšířily, lépe rostly na teplejším Slovensku, vyjmenuji hned i ty zbývající o kterých je někde zmínka: Delaware, Clinton, Elvira, Concord, Taylor, Bér 1 (nezjistil jsem, možná zkomolenina z Oberlin).

Z FPH první generace se u nás prý pěstovala i odrůda Oberlin, která už zcela vymizela, Muškát Ferdinad Lesseps, který se užívá jako stolní odrůda, i když na Slovensku prý z něj dělali i víno, a hlavně Baco Noir

Baco Noir (Baco 1, Baco, hovorově Bago) [Folie Blanche x V. riparia?]. Baco Noir je barvířka, která dává poměrně kvalitní, i když jednoduší a dost kyselá červená vína, která, když se povedla, si dokázali i nákupčí státních sklepů splést s vínem evropské odrůdy Kadarka modrá (na Balkáně známá jako Gamza). V jednom Vinařském obzoru vzpomíná pamětník, že dokud toto víno po válce vykupovaly, dávaly státní sklepy 8 Kč za litr vína z evropských odrůd a za "samoroďáky" 2 Kč, takže možnost takové záměny byla jistě velmi zajímavá. Ještě v knize Konzervovanie ovocia zeleniny a mäsa v domácnosti vydané v roce 1966 se připomíná, že na Slovensku je několik tisíc ha hektarů hybridních odrůd, které jsou vhodnější na výrobu nekvašených moštů než na víno a odrůda Baco Noir se hodí nejlépe (nejméně Noah a Bér 1). Po dlouho dobu to ale byla jediná v ČR pěstovaná barvířka, a tak se sice nelegálně, ale dost běžně používala k dobarvování slabě barevných vín a z tohoto důvodu se často pěstovalo pár keřů na skrytějších místech. Proto to zřejmě po dlouhou dobu zřejmě byla a dodnes je nejběžnější modrá odrůda z přímoplodých hybridů v našich vinohradech. Protože je vhodná na velké tvary, chorobám odolná, kyselá a neatraktivní i pro děti i zloděje, stále ji často najdete před domy, ve dvorech a loubích jako dekorativní keře, ze kterých je i nějaký užitek. Díky tomu mnozí zasloužilí vinaři, přestože celý život pracovali s evropskými odrůdami a hybridy přímo nesnášeli, na fotografiích stojí právě před mohutným keřem hybridního Baga. Pro relativní ranost (asi jako Burgundské modré) a velmi vysokou mrazuvzdornost se dá pěstovat i v chladnějších nevinařských oblastech, na většině území naší republiky. Je i odolná révokazu, dá se použít do kyselých půd jako podnož. Hádám, že díky velké pozornosti, kterou pan profesor Kraus věnoval vyšlechtění kvalitních barvířek, Baco noir v našich vinohradech už dnes budete těžko hledat, ale jako dekorativní keř tam, kde je třeba pokrýt velkou plochu, se ještě dlouho udrží.

Nový brevíř o víně Jindřicha Haufta uvádí jako v ČSSR pěstované odrůdy: "Baco 1, Oberlin 595 (Oberlin Noir), 604, 605, Seibel 880, 1000 (Rosette), 4986 (Rayon d'Or), 5213, 5279 (Aurora), 6486 a odrůda Szaszaros...", ale kromě výše uvedených jsem se nikdy s jejich pěstováním u nás nesetkal a nemám o něm žádné informace.

Kraus uvádí, že jako stolní hrozen se u nás pěstoval i Plantet (Seibel 5455), který byl dříve značně rozšířen i ve Francii.

FPH druhé generace se u nás ve větším množství nikdy nepěstovaly, najdeme je asi pouze ve sbírkách. Nejspíše za to může vzdálenost od místa jejich vzniku, klimatické podmínky severního okraje pěstování révy, válečné období, kdy na sázení vinohradu nebyl čas, a později kolektivizace s následným plánovaným zemědělstvím, které novým odrůdám, navíc ze západní ciziny, příliš nepřálo.

V současné době lze ale pozorovat zvýšený zájem o hybridní odrůdy, zvláště o ty staré. Nejenom že je zájem o jejich víno jako raritní zajímavost, případně pro jeho velmi silnou chuť, ale doslechl jsem se, že zákazníci moravských školkařů tyto odrůdy přímo požadují a kupují. Uvidíme, jak se situace bude nadále vyvíjet.

Pro úplnost ještě uvedu, že při průzkumu divoce rostoucí révy v lužních lesích Moravy a Slovenska se zjistilo, že některé divoce rostoucí keře už mají geny pocházející z americké révy, jsou tedy nejspíše potomky přímoplodých hybridů, které zde byly pěstovány.

V zítřejším článku se pokusím shrnout, co je mi známo o zákazu pěstování PH.

http://www.bezpecnostpotravin.cz/attachments/PZ10.pdf (strana 34)
http://sumavak.bloguje.cz/802963-traktat-o-vinareni-i-vine.php
http://en.wikipedia.org/wiki/Noah_grape
http://en.wikipedia.org/wiki/Isabella_%28grape%29
http://en.wikipedia.org/wiki/Seibel_grapes

Soubor Grape Crosses ES4.xls byl původně vytvořen pro orientaci v odrůdách šlechtitele jménem Elmer Swenson, může ale posloužit k orientaci v odrůdách i starších šlechtitelů.

část druhá je zde
část třetí je zde
recenze vína z přímoplodého hybridu zde

 

 

 
   Název   Velikost 
  Grape Crosses ES4.xls   265 kB 
Počet příspěvků v diskuzi: 5  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 9176x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5  
p.j. 13.10.2011 09:09:28