O Víně

20.08.2008 Moll Aktivni: Ano Datum a cas publikace: 20.08.2008 07:00

Mrazíky

Až Vám někdo bude vykládat, že u nich, na jižní Moravě, je úplně stejné podnebí jako v těch nejlepších oblastech Francie, nevěřte mu. Suma teplot, množství srážek, dobrá, to souhlasí. Ale vinařské oblasti, známé vysokou kvalitou vína, mají oproti většině našeho území, o něco delší vegetační období. Ať už jde o oblasti jižní (Španělsko, Itálie, Maďarsko, Řecko), kde je prostě tepleji a proto zima přichází později a trvá krátce, a nebo o západní Evropu (Francie, Německo), kde pod vlivem Atlantiku mají přímořské podnebí, typické poměrně studeným, ale dlouhým létem a krátkou a teplou zimou. Navíc vinařské oblasti jsou většinou situovány do chráněných míst, jako jsou údolí řek či závětří horských hřebenů, tedy do míst, kde je podnebí obzvláště vlídné. To samozřejmě má na révu určitý vliv, pojďme se podívat, co to znamená a co se s tím dá dělat.
Vegetační období místa je čas, kdy průměrné denní teploty jsou nepřetržitě nad 10 °C a zahrnuje období zvané léto.
Vegetační období odrůdy je čas od vyrašení révy do úplného vyzrání úrody. Musí být kratší než vegetační období místa minimálně o dobu potřebnou k vyrašení (SAT 200 - 300).
Vegetační období rostliny, snadno poznáme podle toho, že rostlina má listy. Neužívá zimního klidu, ale aktivně svými listy využívá sluneční záření. Prakticky je ohraničeno vzestupem či poklesem teplot, kdy vyraší a při ukončení samovolně shodí listy a nebo podzimním mrazíkem, který listy poškodí (spálí) a tím ukončí vegetaci. Protože pro révu a hlavně kvalitu úrody je délka vegetačního období dost podstatná, zkusím se těmito dvěmi hraničními jevy zabývat.
Pokles teploty na podzim a vzestup teploty s jarem je neodvratný proces, způsobený sklonem zemské osy vůči rovině oběhu vůči slunci a začíná vlastně už letním či zimním slunovratem. Prakticky ho můžeme jen sledovat. Ovlivnit ho jsme schopni jen lokálně, třeba postavením skleníku a jeho vytápěním. Réva vinná je teplomilná rostlina a má o dost vyšší vegetační nulu než u nás obvyklá vegetace, a proto začíná s rašením poměrně pozdě, v polovině dubna až polovině května. V té době je většina rostlin už olistěná a aktivně roste. Brzké olistění je v lužních lesech - prostředí pro révu typickém, velká výhoda, protože nižší konkurující rostliny jsou listy zastíněny a je tak oslaben jejich růst i nároky na živiny. Nebezpečí zastínění se réva rozhodla řešit na naše poměry velmi rychlým růstem, který jí umožňuje konkurenční dřeviny přerůst a vyšplhat po jejich vlastních větvích ke slunci. Velmi rychlý růst je energeticky velmi náročný a důvodem, proč se réva rozhodla čelit konkurenci jiných dřevin tak obtížnou metodou je to, že jako teplomilná rostlina nesnáší pokles teplot pod nulu.
Podzimní mrazíky s teplotou nižší než -1 °C až -2 °C, spálí zelené části révy a tím ukončí vegetační období. Réva odhodí spálené listy na zem, žije ze zásob a začne s otužováním na zimní mrazy. V té době ještě může být na vinicích živo, protože stále může probíhat vinobraní. Dobře vyzrálé bobule jsou poškozeny až mrazem větším než -4 °C, někdy vydrží i víc. Ne zcela vyzrálé bobule vydrží jen -2 až -3 °C.
Jarní mrazíky, tedy pokles teploty pod -1 °C až -2 °C, přicházejí po zimních mrazech v našich krajích zcela pravidelně s jarním oteplováním. Energie, která ohřívá zemský povrch, přichází ze slunce nerovnoměrně, jen ve dne. Ve dne tedy teplota stoupá, v noci se naopak vyzařuje do okolí a klesá. Se západem slunce přichází ochlazování, a mrazíky tedy můžeme očekávat především v noci, nejsilnější budou před svítáním.
Rozdíl mezi noční a denní teplotou na Měsíci, našem souputníku, je 320 °C. Teplota na povrchu kolísá od -185 °C po +135 °C. Pravda den je tam delší, ale větší rozdíl je v tom, že na Zemi máme atmosféru a tak na pouštích kolísá teplota od -10 °C do +60 °C, rozdíl je tedy 70 °C. V Evropě se těšíme denním výkyvům teploty v zimě v létě asi o 10 - 20 °C. V blízkosti moře a v silně zalesněných krajích to bývá i méně. Je tedy zřejmé, že je to právě voda, kdo výrazně snižuje rozdíl denních teplot a značně tak zpříjemňuje klima. Voda má totiž vysokou měrnou tepelnou kapacitu, nejvyšší z běžně dostupných látek. Voda také přenáší značné množství tepla i na poměrně velké vzdálenosti a tím značně vyrovnává klima celé zeměkoule. V Evropě jde zejména o teplo přinesené Golfským proudem z tropických moří, které se odparem z teplého moře odnáší větrem na východ. Nám suchozemcům se to nezdá, ale není ho málo. Například Anglie prý získává přibližně stejné množství tepla z Golfského proudu, jako přímým slunečním ohřevem. Je třeba připomenout, že jde o moře 10 - 20 °C teplé a oteplující účinek tedy pociťujeme spíše v zimě než v létě. Ale buďme rádi i za to, tu loňskou zimu bych za tu pravou sibiřskou neměnil.
Je třeba upozornit i na vodu, kterou ihned po jarním tání obrovské množství rostlin pumpuje do svých stébel, větví a listů s počínajícím růstem. Těla rostlin obsahují velké množství vody a díky tenkým listům a úzkým jehlicím jsou v přímém kontaktu se vzduchem. Snadno si vyměňují teplo se vzduchem a slouží tak jako akumulátor, který se ve dne teplem nabíjí a v noci ho zase vydává. Osení (mladé rostlinky obilí) za chladných nocí dokonce pumpuje na vrcholek stébla kapičku vody, která funguje právě tak a v nejhorším případě zamrzne a ochrání citlivý vrcholek před mrazivým vzduchem. Když se podíváme na mapu, zjistíme, že naše území je od chladných arktických oblastí odděleno pláněmi Polska. Když se v polovině května zazelenají, studený vítr ze severu se přes všechno to zelené nadělení jen těžko prodírá až k nám.
Skupenské teplo vody, tedy teplo, které se spotřebuje či uvolní pro odpaření / kondenzaci či roztátí / zmrznutí, umožňuje rostlinám ovlivňovat klima ještě účinnějším způsobem. Neustále totiž odpařují velké množství vody. Les dokáže odpařit stejné množství, jako otevřená vodní plocha, asi 1 l na m2 a den. Jeden keř vinné révy odpaří běžně 2-10 l za den. Odpařená voda akumuluje teplo nejenom svou měrnou kapacitou, ale ještě větší množství tepla nese skupenským teplem, svým plynným stavem. To se později uvolní za vzniku rosy či deště a zvyšuje tak teplotu vzduchu. Samozřejmě, tam kam ji vítr odvane. Když vítr žene masu vzduchu přes horský hřeben, nutí ho stoupat a s klesajícím tlakem se vzduch ochlazuje. Ochlazení pod rosný bod způsobí kondenzaci vodní páry, která ve formě kapek padá na zem, ale ve vzduchu zanechává své skupenské teplo. Na návětrné straně prší, ale na závětrné straně bývá znatelně tepleji. Pokud se vypadávající voda mění přímo v sníh či jinovatku, uvolňují se obě skupenská tepla, kondenzace i zmrznutí. Tento jev má pro nás velký význam. Česká kotlina spolu s Moravou je ohraničena pásem hor téměř ze všech stran. Před studeným severním větrem ji kryjí Krkonoše, Krušné, Jizerské a Orlické hory, Jeseníky a Beskydy. Roviny se nacházejí jen na jihu, odkud mrazy nepřicházejí a u Ostravy v prostoru Moravské brány, kudy procházejí studené větry, které páchají škody až vinohradům poblíž Blatnice.
S jarem se den prodlužuje a noc krátí, příjem tepla se tedy zvětšuje a nočního vyzařování ubývá.
Z těchto důvodů se běžné denní kolísání teplot s přibývajícím jarem mírně stabilizuje, vpády opravdu studeného vzduchu jsou stále méně časté a tak pravděpodobnost příchodu mrazíků po začátku vegetace rychle klesá. Díky tomu nezažíváme v průběhu léta mrazíky, které by poškodily polní plodiny v plné vegetaci a poškodily tak úrodu.
Radiační vyzařování je důvodem, proč po západu slunce teplota začne klesat. Povrch země vyzařuje infračervené (tepelné) záření, které odnáší do kosmu tepelnou energii a povrch se tak ochlazuje. Při mrazících způsobených vyzařováním, teplota zvolna klesá pod rosný bod, padá rosa a listy se pokrývají jinovatkou. V anglicky mluvících zemích to označují jako šedý nebo bílý mráz.( hoar frost, white frost) Mrazíky jsou nejsilnější v době kolem východu Slunce a krátce po něm rychle odeznívají, jejich delší setrvání však může podpořit mlha. Zvláště náchylné k výskytu mrazíků jsou rovinaté nížinné lokality a také nejrůznější terénní deprese (mrazové kotliny), kde se může hromadit prochlazený vzduch. Ve větších nadmořských výškách je atmosféra tenčí, méně brání vyzařování a proto je tam i noční pokles teplot rychlejší a mrazíky častější.
Kvůli typickému nerovnoměrnému rozdělení tepla je na rovinatých územích nazýváme přízemní mrazíky. O nich hovoříme, klesne-li teplota vzduchu v 5 cm nad zemským povrchem pod bod mrazu. Místně se vyskytují se i v létě, za jasné noční oblohy, kdy se zemský povrch silně ochlazuje, což bývá při anticyklonálních situacích (tlaková výše - obvykle hezké počasí). Bývají většinou za bezvětří a je pro ně typické, že nižší vrstvy vzduchu blíže k půdě jsou chladnější než vyšší. Rozdíl teploty ve výšce 0,2 m a 2 m může být i více než 4 °C. To je vidět často i na pomrzlém vinohradu, kde spodní listy jsou spálené a vysoko položené výhony jsou zcela zdravé. Rozdíl teplot se nezdá příliš veliký, ale jde o každou desetinku stupně, často vidíme sousedící keře, jeden zcela zdravý, druhý silně poškozený. Teplota půdy v úrovní kořenů musí být vyšší než 6-8 °C, jinak by réva nerašila. Povrch půdy bývá často chladnější, 3-5 °C. Při přízemních mrazících je tepla v okolí vlastně dostatek, pouze je nevhodně rozděleno.
Vpád studeného vzduchu je důvodem, proč občas zažíváme i větší změny teplot, než jsou běžné denní a noční rozdíly. Masy studeného či teplého vzduchu se pohybují na dost velké vzdálenosti a tak se stává, že masa chladného arktického vzduchu vpadne i do střední Evropy a než se ohřeje a nebo je vystřídána, na několik dnů přinese studené počasí. Občas tak můžeme vidět v květnu sněhem zapadané listy a květy, které v noci zmrznou. Při mrazících způsobených vpádem studeného vzduchu, není ani rosa ani jinovatka. Bývají doprovázeny větrem a to i silným a proto nejsou větší rozdíly mezi teplotou při zemi a ve větší výšce. Při nich netrpí jen vinohrady v nížinách, ale i ve vyšších místech, zvláště silně bývají postiženy na náhorních plošinách. Naštěstí bývají jen zřídkavé, ale třeba loni, 1. května 2007 vpád studeného vzduchu, poškodil dost vinohradů v Čechách, Blatnici i na svazích Dyje.
Fronty vznikají na rozhraní masy teplého a studeného vzduchu. Teplá fronta přináší teplejší počasí, doprovází ji slabší srážky. Na synoptické mapě se značí se čarou s půkruhy ve směru pohybu. Nejnebezpečnější je studená fronta, značená čarou s trojúhelníky ve směru pohybu. Je doprovázená silnými srážkami a přináší nebezpečný vpád studeného vzduchu. Za ní je studené počasí s velmi jasnou oblohou a typickými mraky - cumulonimby. V takovém počasí je velké nebezpečí radiačních mrazíků. Pohyb front můžeme sledovat na synoptických mapách v předpovědích počasí.
Pokud po vpádu studeného a suchého vzduchu následuje jasné a bezvětrné počasí, teplota klesá velmi rychle, o více než 2 °C za hodinu a mrazík přichází velmi silný a pro zelené části rostlin smrtelný. Protože mrazem spálené listy brzy zčernají, v anglicky mluvících zemích ho označují jako (vražedný) černý mráz. ((killing) black frosts). Ochrana proti němu je obtížnější, někdy i nemožná.


Réva prošla dlouhým vývojem, jako druh přežila nejrůznější výkyvy počasí, i několik dob ledových a proto není divu, že sama používá přirozené vlastnosti chránící proti jarním mrazíkům. Vždy rostla v korunách stromů v lužním lese, který se poměrně brzy olistil, zakryl zemi a účinně tak bránil radiačním mrazíkům. Velké množství biomasy v lese má velkou tepelnou kapacitu, která dobře vyrovnává tepelné rozdíly. Réva sama šplhá po kmenech stromů do velkých výšek, kde jsou mrazíky mnohem slabší než při zemi. Navíc na neřezané révě obvykle vypučí jen kolem 20 % oček vytvořených v minulém roku. Pokud mráz některé zničí, nevypučená je mohou nahradit a to se může opakovat i několikrát. Každé očko je navíc ve skutečnosti tvořeno třemi zárodky budoucích letorostů ve společném obalu, očkem hlavním, sekundárním a terciálním. Pokud si réva může vybrat, nechá vypučet jenom očka hlavní, která jsou nejlépe vyvinuta. Jsou nejplodnější a jen z nich jsou největší hrozny. Pokud ale mrazíky spálí letorosty, mohou vypučet i očka vedlejší, sekundární i terciální. Ta jsou méně vyvinutá i plodná, hrozny z nich jsou menší. Evropské odrůdy mají vedlejší očka většinou neplodná, výjimkou je například Müller Thurgau, naopak u nových interspecifických odrůd je plodnost vedlejších oček vlastnost vítaná a často dost vysoká, například u odrůdy Prim. Uvádí se, že u odrůd s plodnými podočky, je možno po jarních mrazících získat z podoček výnos odpovídající i 80% normální úrody.

Nepřímá opatření proti jarním mrazíkům
Podle názoru některých našich odborníků réva patří do tradičních a bezpečných vinařských oblastí, ve kterých se škody působené mrazíky vyskytují tak zřídka, že jen minimálně a nebo vůbec neovlivňují ekonomiku pěstování révy a není třeba dělat proti nim žádná další opatření. To jsou ale pouze některé pozemky jižní Moravy a středních Čech. Proto je třeba velmi dobře provést už výběr místa pro vinohrad, aby byla réva chráněna před mrazíky oddělením prostorem.
Studený vzduch je těžší než teplý a tak stéká do níže položených míst, kde se hromadí. Proto jsou nejvíce ohrožena nízko položená místa, nazývaná mrazové kotliny, ze kterých studený vzduch nemůže rychle odtékat. Ve spodní třetině jsou ohroženy i jinak vhodné svahy, jestliže protilehlý svah napomáhá hromadění chladného vzduchu.
V důsledku odparu vody rostlinami, nad půdou s rostlinným pokryvem se vzduch ochlazuje výrazně více (louky, pole, zatravněné a nebo silně zaplevelené vinohrady). Silně ochlazený vzduch se pak roztéká, kam jen mu terén dovolí a škodí na sousedních vinohradech. Na velké zatravněné ploše ohrožené tímto typem mrazíků, je tedy třeba se výsadby vinohradu vystříhat a nebo osázet celou plochu.
V boji proti jarním mrazíkům mohou pomoci i agrotechnická opatření.
Kvůli ochlazení odpařováním nemusí být vhodné zatrávnění v ohrožených místech. Jestliže se provádí, v čase možných mrazíků je třeba dbát, aby trávník, či plevel byl co nejnižší, což odpařování omezí.
Na hrozbu mrazíků má vliv i stav půdy. Nad čerstvě zpracovanou půdou je nebezpečí nahromadění chladného vzduchu větší než nad neobdělanou. Do zpracované půdy sice během dne proniká více tepla, ale v noci toto teplo odparem snáze uniká a k ránu, kdy jsou mrazíky nejsilnější, může chybět. Z toho důvodu je třeba se v kritickém období vyvarovat jakéhokoliv zpracování půdy. Silný růst plevelů je možné potlačit kontaktními herbicidy.
Možným způsobem ochrany za slunečních dnů, je vydatná ranní zálivka den před očekávaným poklesem teplot. Mokrá zemina nakumuluje poměrné velké množství tepla, které v noci vydá, což někdy k ochraně před přízemním mrazíkem postačí.
Na poškození vinohradu mrazíky má vliv i výška vedení. Na ohrožených místech by mělo být vedení vyšší. Je-li výška vedení 0,6 - 0,9 m pak v ohrožených místech je vhodná výška 0,9 - 1,2 m, i vyšší, aby byly letorosty mimo chladnou zónu. Z tohoto důvodu se v jižním Tyrolsku a severní Itálii, kde jsou jarní mrazíky velmi časté, používají pergoly, známá je pergola Trentino. Velkou ochranu poskytují i u nás málo používané závěsové tvary, kde staré dřevo je ve velké výšce a letorosty teprve postupně rostou směrem dolů.
Poblíž vinohradů často rostou různé dřeviny. Nevhodně umístěné keře mohou zadržovat tok chladného vzduchu a tak způsobovat jeho hromadění a vzdutí hladiny mrazivého vzduchu. Obdobně mohou působit i jiné překážky, ploty, boudy, hromady klestí, auta. Proto je nutno ve spodních částech svahů odstraňovat takové keře a překážky .
Vinohrady, které horní částí sousedí s velkou, bezlesou plochou, jsou často mrazíky poškozeny, protože do nich vtéká studený vzduch z této plochy. V takovém případě je nutná výsadba pásu zeleně, protože vhodně umístěný živý plot účinně zadržuje postup studeného vzduchu. Musí být dostatečně široký a hustý, aby studený vzduch nemohl stékat mezi keři.
V ohrožených místech je účelné odložit vyvazování tažňů, dokud nemine nebezpečí jarních mrazíků. Letorosty na vzpřímeně stojících tažních jsou o několik desítek centimetrů výše a často se tak dostanou za hranici chladné zóny. Toho využívá řez Sylvoz, používaný nejdříve ve francouzském Savojsku, často ohroženém jarními mrazíky. Tažně (většinou na kordónu) se ponechají vzpřímené až do pominutí nebezpečí pozdních jarních mrazíků. Díky silné vrcholové dominaci révy, vyraší jen letorosty na vrcholech tažňů a spodní očka se v rašení opozdí. Po oteplení se tažně silně ohnou směrem k zemi, takže nejvýše se nyní nacházejí opožděná očka, která rychle vyraší a doženou vývoj na úkor koncových, která jsou nyní nejníže. Tento řez silně omezuje růst révy, proto je vhodný jen pro dostatečně bujně rostoucí odrůdy v místech s dostatkem srážek.
Dvojitý řez byl vyvinut pro oblasti, kde révu ničí mrazíky zcela pravidelně (oblast Velkých jezer v USA). Ponechávají se vzpřímené tažně výrazně delší než je zapotřebí a přímo se počítá s tím, že mrazíky horní letorosty zničí, ale v záloze zůstanou opožděné spodní. Po odeznění mrazíků se tažně druhým řezem zkrátí a vyvážou. (Možná by bylo vhodné odstranit přebytečnou část tažňů až po snížení tlaku mízy v červenci, či příštím roce, aby se omezily ztráty mízy - takzvaný pláč révy. To však vyžaduje opakovaný podlom.) U tohoto řezu je nutno zatěžovat keř menším množstvím oček, aby na příští rok spolehlivě narostlo dostatečně dlouhé dřevo.
Mezi nepřímá opatření můžeme zařadit i oddálení doby rašení. Staré keře raší později a jsou tak mrazíky méně poškozovány. Je třeba si uvědomit, že pozdní rašení zkracuje vegetační dobu a proto je v našich severních podmínkách poněkud problematické. Na druhou stranu, díky rychlému snižování pravděpodobnosti nebezpečí mrazíků a nízké průměrné teplotě v prvních jarních dnech, může být obětování několika desítek bodů SAT, velmi malou cennou za úrodu nezničenou mrazíky.
Rychlost rašení závisí odrůdě, teplu, dostatku vody a dusíku.
Odrůdy révy mají různou dobu rašení lišící se o více než 10 dní. Obecně nejdríve raší odrůdy příbuzné s Vitis amurensis, révou amurskou. Velmi pozdě raší Cabernet Sauvignon a oba Ryzlinky.
Teplo můžeme omezit jen v malém a to nejsnáze tak, že letorosty zastíníme. Tím nejsou přímo zahřívány slunečním zářením a pomaleji akumulují tepelnou sumu. V Rusku kde révu na zimu kvůli silným zimním mrazům zahrnují hlínou, si všimli, že později vykopané (tedy hlínou zastíněné) keře raší později.
Voda se také nenechá snadno ovlivnit, v běžném jaru je u nás vody v půdě dostatek. A jen špatný hospodář by zavlažoval před pominutím nebezpečí mrazíků.
Dusík a jiné živiny je také obtížné regulovat. Hnojením se mění obsah živin v půdě jen poměrně pomalu a o malou koncentraci, jediné rozumné opatření je mrazíky poškozené keře přihnojit dusíkem, aby se dosáhlo rychlejší regenerace. Částečně můžeme ovlivnit zásobní živiny uložené přímo v keřích. Přetížené keře, které uložily většinu zásob do hroznů, raší příštího roku později. Po mírných zimách raší réva později, protože se během nich část zásobních látek spotřebuje na životní pochody, naopak po studených zimách raší silně a rychle. Do této skupiny opatření by mohlo patřit i silné osečkování, které prý také oddaluje rašení a pozdní řez (až před rašením), který proti brzkému zimnímu řezu oddaluje rašení o 3,5 - 9 dní.
Je známé, že postřik modrou či zelenou skalicí, má silný brzdící účinek na růst révy. Přidávat na vinohrad další jedovatou měď v modré skalici by byla chyba (mědí se musí stříkat proti perenospoře), ale železo v zelené skalici je bezpečné, dokonce má léčivý účinek proti chloróze. V Rusku praktikují před rašením postřik 3-5% zelenou skalicí, který pozdrží rašení o 5-7 dní. Přídavek vápna zbarví průhledný roztok do žluta, pro lepší kontrolu kvality postřiku. Pětiprocentní roztok zelené skalice má na zelené části rostlin herbicidní účinky. Postřik je tedy nutno provést preventivně, v době, kdy réva ještě neraší, tedy mnohem dříve, než se dozvíme, zda nějaké nebezpečí jarních mrazíků hrozí. V té době se u nás provádí postřik proti roztočům.
Používají se i jiné postřiky, které na základě různých principů, chrání révu před mrazem. Jejich účinnost je spíše problematická.

Přímá opatření proti jarním mrazíkům
Pokud chceme proti mrazíkům aktivně zasahovat, je nutno sledovat počasí, abychom mohli zasáhnout v pravý čas a v nevyplýtvané síle. Známý rakouský vinohradník Moser napsal: „Když je v květnu slunko jakoby skleněné a chladné, když nemá dost síly, aby vyhřálo i stinná místa, můžeme očekávat noční mrazy." Je to docela dobrý popis času kdy se mít na pozoru, ale od jeho časů jsme poněkud pokročili a můžeme se orientovat spolehlivějšími metodami než jsou naše pocity. Statistika nám říká, že jarní mrazíky častěji způsobují škody v letech, kdy réva dříve raší.
Meteorlogické předpovědi poslouží k orientaci na následující 3-10 dnů a jsou poměrně přesné na následující den. Předpověď teploty na dnešní noc či ráno je v době televize a internetu večer dobře dostupné. Je možné spolupracovat s nejbližší meteorologickou službou. Potenciální nebezpečí jarních mrazíků hrozí u všech dnů či nocí, kdy předpověď hlásí minimální teplotou vzduchu < -1 °C. Podstatným údajem je také rosný bod. Vysoký rosný bod naznačuje, že budou spíše méně nebezpečné mrazíky. Nízký rosný bod indikuje suchý vzduch, který se rychle ochlazuje a mrazíky způsobují velké škody.
Na předpovědi by nás mělo zajímat:
Kdy mohou přijít mrazíky.
Minimální teplota, které mohou dosáhnout.
Jak dlouho mohou trvat.
Směr a rychlost větru.
Vlhkost vzduchu a rosný bod.
K upřesnění předpovědí výskytu jarních ranních mrazíků právě na našem pozemku si můžeme sestrojit nebo zakoupit Augustův psychometr (2), což je jednoduchý přístroj určený na měření relativní vlhkosti pomocí měření teploty suchého a vlhkého teploměru. Na obrázku je předpovědní graf pro jasno a bezvětří, což je nejhorší situace. Při zatažené obloze a větru budou přízemní mrazíky slabší.
Přímá opatření proti mrazíkům jsou obvykle nákladná a proto se používají až v kritickém okamžiku, kdy teplota klesne pod kritickou mez, často až nad ránem. Proto je důležitou součástí sledování změn aktuální teploty. K sledování je třeba použít ověřené teploměry, protože chyba i 1 °C, může vést ke škodám z nesprávného rozhodnutí. Teploměr umísťujeme v nejchladnějším místě (nejlépe více místech) ohroženého vinohradu ve výšce 50 cm od země. Je chybou spoléhat se na jediný teploměr za oknem, protože většinou ukazuje výrazně vyšší teplotu v důsledku vyzařování od stěn a z oken.
Velmi jednoduchý a přesný přístroj pro zjištění mrazíků je Steinhauerův disk. To je 20 cm velký kovový disk, umístěný 30 - 50 cm nad zemí, na který pomalu stéká z nádobky malou dírkou po drátu voda. Jakmile teplota klesne pod bod mrazu, na disku se objeví led. Takovýchto přístrojů můžeme rozmístit více a sledovat, jak se mění teplota poblíž bodu mrazu. Okamžik spuštění opatření proti mrazíkům také dobře označují první ledové krystalky na listech. Jestliže je ale rosný bod výrazně pod nulou, objeví se první krystalky až v době, kdy teplota klesne nejen pod rosný bod, ale i pod nulu a réva už bude poškozena. Okamžik začátku je také závislý na vlhkosti vzduchu. Pokud je nízká, v důsledku odpařování mají rostliny o něco nižší teplotu než vzduch. Pokud neměříme vlhkost vzduchu přímo, můžeme si vypomoci hodnotou rosného bodu. Pokud je rosný bod pod hodnotou -5 °C, je třeba začít s opatřeními proti mrazíkům dříve ca o 1,5 °C.
Při kolektivní spolupráci je nutno předem určit člověka zodpovědného za všechny přípravné práce, který rozhodne i o spuštění a ukončení. Ten také zajišťuje konzultace s místní meteorologickou službou. Jinak hrozí, že se kvůli nesvárům vynaloží všechna opatření zbytečně.
Noční čekání při teplotách kolem nuly, je velmi vyčerpávající a okrádá člověka o potřebný spánek. Proto je vhodné využít dnes dostupné malé meteorologické stanice, které jsou schopny sledovat teplotu za Vás a včas vyhlásit poplach.
Zrovna tak je možno i celé opatření proti mrazíkům automatizovat, aby se omezila cena zaplacená za lidskou práci i chyby. V rozsáhlých vinohradech a sadech Nového světa to ani jinak nejde, plochy a vzdálenosti jsou pro člověka příliš veliké, proto je tam automatizovaná ochrana poměrně běžná technika, která každoročně chrání úrodu velké hodnoty.

Ve Švýcarsku, od dávných dob, praktikují zakrývání keřů slaměnými zástěnami či rohožemi, aby chránili mladé výhony. Zakrývat lze pouze suché keře. Zakrytý keř oddělený rohoží od chladného vzduchu vydrží i -3 až -4 °C. Rohože musí být těsně u výhonů, jinak výhony pomrznou. Zakrývání je ale pracné a proto se často ponechává i přes den. Výhony bez přístupu slunce žloutnou a po sundání jsou náchylné ke slunečnímu úpalu. Po jednom týdnu zakrytí jsou už výhony silně oslabené.
Dnes dostupnější a trvanlivější plastové rohože (pěnoplast s fólií) nenasávají vodu a jsou-li průhledné nebo průsvitné, nemusí se z keře sundávat delší dobu.
Prostá fólie není příliš vhodná, protože pod ní kondenzuje voda, lepší výsledky mají vinohradníci s netkanou textilií. V Norsku a dalších severských zemích je vidět rašící révu, obalenou průhlednou fólií. Není to však kvůli ochraně před mrazem, ale naopak, funguje jako malý skleníček, zvyšuje teplotu a urychluje vegetaci v chladných jarních měsících.
Zakrývání je náročné na materiál, lze ho použít jen tam, kde je vinohrad v blízkosti vinohradníkova obydlí a je velmi pracné. Dva pracovníci jsou schopni za den zakrýt necelé dva hektary.
Zadýmení zmenšuje množství vyzářeného tepla do atmosféry a tím brání ochlazování. Únik tepla je bržděn hustým kouřem, který je možné srovnat s nízkou oblačností. Je to jedna z nejstarších metod ochrany před mrazíky, protože lidé si už dávno všimli, že při nízké oblačnosti mrazíky nenastávají a navíc se při sledování vinohradu za chladné noci sami potřebovali zahřát. Dříve na krajích vinohradů spalovali silně dýmící materiály. Později začali používat dýmovnice a ještě později dýmotvorné agregáty, s vysokou produktivitou a racionálnějším principem tvorby dýmu než dýmovnice. Zadýmení je schopno chránit jen před slabými radiačními mrazíky a pouze za praktického bezvětří. Poměrně účinnější je, pokud se provádí organizovaně ve velké oblasti.
Moser doporučuje při zadýmování, pálit materiál mokrý (voda později kondenzuje a účinně přenáší teplo tam kde je potřebujeme).
Přímý ohřev vzduchu je metoda energeticky velmi náročná. Podle Kesslera a Kemiferta, na 1 m2 vinohradu je třeba 250 kcal = 1050 J, za hodinu, aby byly keře uchráněny mrazíků. Běžně dostupná topiva vytvářejí tepla:
1 kg briket z hnědého uhlí 5 000 kcal = 21 000 J.
1 kg briket Zenit 9 250 kcal = 38 850 J.
1 kg topného oleje (nafty) 10 000 kcal = 42 000 J.
Aby se dostatečně ohřál 1 hektar na dobu 6 hodin, je třeba 10 000 x 250 x 6 = 15 000 000 kcal = 63 000 000 j, k čemuž je třeba 1 500 kg nafty. Je vidět, že tato metoda je dost nákladná a v podmínkách našich cen energií a vína nevýhodná. Přesto se někde může uplatnit. Vyrábějí se speciální svíce a pícky, na palivo pevné i tekuté i hořáky na plyn, které se předem rozmisťují po vinohradě, na návětrné straně a silně ohrožených místech hustěji a s příchodem mrazíků zapalují. Je třeba 200 - 700 pícek na hektar! Zvýšení teploty dosahuje 2-3 °C, díky čemuž lze překonat mrazíky do -5 °C.
Začíná se s ohřevem, když teplota poklesne pod 0,5 °C. Protože teplota zmrzání závisí i na vlhkosti vzduchu, přesnější je začít až se na Steinhauerově disku objeví led. Poměrně hodně se ohřev používal po druhé světové válce na některých místech USA, Champagni a ve Švýcarsku (tam topili i plynem). Kvůli stále se zvyšujícím cenám energií se od něj ustupuje.
Vrstva studeného vzduchu která se vytváří za bezvětrného počasí, bývá poměrně tenká, často do 1-2 metrů, nad ní se nachází masa vzduchu výrazně teplejšího. Pokud by se podařilo obě vrstvy smísit, vzniklá průměrná teplota by mohla být vyhovující. Míchání vzduchu je velmi účinná a přitom úsporná metoda ochrany před přízemními mrazíky. Energie potřebná ke smísení může být výrazně menší než k ohřátí studené vrstvy. Realizuje se různými ventilátory, obvykle ventilátory na desetimetrových sloupech, takže připomínají větrné elektrárny, ale obvykle s dvoulistou vrtulí s kratšími listy, které vykonají asi 600 otáček za minutu. Aby zasáhly celé okolí, otáčí se kolem svislé osy kolem dokola jednou za 4,5 minuty. Používají se i ventilátory s vrtulí umístěnou vodorovně, ve válcovém plášti, které v terénní depresi nasávají studený vzduch a vyfukují ho do větší výšky. Na Novém Zélandu i v USA používají i helikoptéry (a třeba i rovnou 100!), přesto že jsou velmi drahé, ale účinné proti inverzi. Jedna velká helikoptéra dokáže ochránit i 20 ha. Pohyb vzduchu zvyšuje odpařování a to může krátkodobě snížit teplotu poblíž keřů, proto se osvědčilo vzduch u ventilátoru zároveň ohřívat a nebo je třeba začít s mícháním vzduchu o něco dříve. Přídavné ohřívání u ventilátoru je efektivnější, než přímý ohřev pomocí rozmístěných pícek. Je třeba dbát aby vysoká tráva, zídky, propadliny a jiné nerovnosti nepřerušily proud vzduchu. V silně členité terénu, je tento způsob ochrany problematický. Za podpory silného větru může i poškodit keře. Minimální rozumná velikost vinohradu pro tento způsob ochrany je 1 ha. Velké ventilátory s vysokým počtem otáček produkují silný zvuk, který může vadit sousedům. Tento způsob ochrany se ve velkém a velmi úspěšně využívá už desítky let v USA, na Novém Zélandu, zřejmě je nejpoužívanější i v dalších zemích Nového Světa.
Zadešťování vyžívá toho, že voda zamrzá při teplotě 0 °C a leden litr odevzdává při zamrznutí do okolí 80 kcal = 336 J skupenského tepla. Jestliže tedy dosáhneme toho, aby na povrchu keřů byla neustále vrstvička vody, teplota keře neklesne pod -0,5 °C a keř bude ochráněn. Takto lze překonat mrazy do -6 °C. Používají se k tomu nejrůznější typy rozstřikovačů od velkého množství výrobců.
Aby se dosáhlo optimálních výsledků, je třeba vzít v úvahu následující faktory.
1. Stav keřů. Je třeba, aby keře měli dostatečnou masu listů, nejlépe výhony délky okolo 5 cm, aby se na nich zachytilo dostatečné množství vody. Není možné použít zadešťování, když keře ještě nemají listy.
2. Vlhkost vzduchu. Čím sušší je vzduch, tím více vypařování odebírá teplo a tím více se snižuje teplota vlhkých rostlin ve srovnání se vzduchem. Proto je zadešťování problematické při suchém vzduchu (60% při západu slunce).
3. Začátek zadešťování. Kvůli odpařování z ovlhčených keřů nastává po začátku zadešťování další pokles teploty, který by mohl způsobit poškození keřů dříve než se vytvoří led. Jeho velikost závisí od relativní vlhkosti vzduchu a síly větru. Je třeba počítat s tímto doplňujícím ochlazením vlhkých částí keře a pro sledování teploty používat vlhký teploměr. Když na něm teplota dosáhne 0 °C, maximálně -0,5 °C je nutno začít se zadešťováním. Steinhauerův disk ukazující moment začátku tvorby námrazy, je velmi užitečný pro určení začátku zadešťování, ale po spuštění zadešťování jej už pro přebytečnou vodu nelze v místě používat.
4. Rychlost větru. Vítr urychluje odpařování, které ochlazuje keř. Při rychlosti větru větší než 5 m/s (mírný vítr) se nám pravděpodobně zadešťováním ochránit keře nepodaří.
5. Intenzita zadešťování musí být větší než 2-2,5 mm za hodinu na celé ploše, kterou chceme ochránit. To odpovídá střední intenzitě od 2,3 do 2,8 mm/hod. Samozřejmně závisí na teplotě, vlhkosti vzduchu a větru. Je-li vznikající led zcela čistý a průhledný, je intenzita dostatečná, je-li mléčně zbarvený (bílý), znamená to, že do ledu se dostávají bublinky vzduchu, není dost vody na to aby celý povrch byl pokryt vrstvičkou vody, a intenzita je tedy nedostatečná.
6. Zadešťování ukončujeme, když při rychlosti větru do 0,5 m/s teplota vzduchu dosáhne +1 °C a při rychlosti do 3 m/s při +3 °C. Při vlhkosti vzduchu nižší než 80% a rychlosti větru větší než 3 m/s zadešťování ukončíme až když na keřích začne tát led.
7. Zkušební zadešťování. Jediný výpadek i na krátkou chvíli může způsobit naprostý nezdar a zmaření veškerého úsilí. Pokud se přeruší dodávka vody, zadešťování se ze systému pro ohřívání, díky zvýšenému odpadu okamžitě změní na systém chladící. Škody po výpadku zadešťování jsou větší než bez jakékoliv ochrany. Proto je třeba použít techniku spolehlivou, odolnou proti poruchám a před prvním použitím včas ověřit její funkci. Hrozí především zamrznutí, ucpání, přerušení, v žádném případě nesmí dojít voda, je třeba mít zásobu nejméně na tři noci plného provozu, to je minimálně 450 000 l na ha.
8. Nesprávné použití zadešťování může způsobit škody převlhčením půdy, vznikem chloróz a zvýšením infekčního tlaku plísní.
Zadešťování je nejúčinnější a nejuniverzálnější přímé opatření proti všem druhům jarních mrazíků, používanou při pěstování všech nízko pěstovaných rostlin (jahody).
Je však také metodou velmi levnou. Proti míchání vzduchu spotřebuje pouze 12% nákladů, a proti přímému ohřevu 4% nákladů. Vzhledem k tomu, že vinařské oblasti jsou často velmi suché, lze náklady snížit spojením s zavlažovací soustavou. Zadešťování se používá v USA (Severní Karolína, Oregon), na novém Zélandu, snímek pod článkem je z italského Tyrolska.

Ochrana před podzimními mrazíky se provádí zřídka. Míchání vzduchu je možné, ale naráží na neprostupné listové stěny vinohradu, které může poškodit. Zadešťování dodává révě nežádoucí nadbytečnou vodu, která naředí šťávu bobulí a značně tak na několik dní sníží cukernatost. Zaplachtování, zakrývání keřů plachtami na noc, bylo prý v Německu tak účinné, že je prý museli zakázat, protože trh nebyl schopen pojmout tak velké množství vín ve vysokém přívlastku.

Literatura:
Northern Winework Tom Plocher | Bob Parke
Rukověť vinaře Vilém Kraus | Vítězslav Hubáček | Petr Ackerman
Vysoké veděnie viniča Lenz Moser
Internet a další

 

Související články: 

Klimatické podmínky pro pěstování révy vinné

Počet příspěvků v diskuzi: 0  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 9719x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5  
Moll 24.02.2010 09:54:49