O Víně

13.06.2008 Moll Aktivni: Ano Datum a cas publikace:

Klimatické podmínky pro pěstování révy vinné

Vinná réva je teplomilná dřevina, která se pěstuje ve vinařských oblastech mírného a subtropického pásu. Výběru správného stanoviště se musí věnovat velká pozornost na obou hranicích jejího rozšíření, severní i jižní. Samozřejmě je možné použít metodu pokus - omyl, tedy zasadit révu na stanoviště a pozorovat jak roste, ale tato metoda je jedna z nejdražších a určitě se vyplatí použít zkušenosti jiných vinohradníků, nejlépe těch úspěšných.
V Encyklopedii révy vinné od Pavla Pavlouška se můžete dočíst, že Česká (a i Slovenská) republika se nachází na severní hranici ekonomicky výhodného pěstování révy vinné, v oblasti podmínek definované jako "cold climate viticulture". Tu definuje Norbert Becker z Freiburgu takto:
Více než 180 nepřetržitě bezmrazých dní, mrazy větší než -20 °C méně než jedenkrát za 20 let, průměrná teplota nejchladnějšího měsíce by neměla být nižší než -1°C, roční srážky nejméně 400 mm a suma efektivních teplot (dále jen SET) větší než 1000 °C.

Některé použité pojmy je asi třeba vysvětlit. Pod "ekonomicky výhodným pěstováním révy" je třeba vidět ziskový podnik jakékoliv velikosti, který ve velkém pěstuje révu a realizuje ji za tržních cen na trhu. U nás se tedy jedná o podniky pěstující révu na velkých plochách a vyrábějící z ní víno. Tržní stolní hrozny se v Evropě dovážejí většinou z jižních zemí (Španělsko, Řecko a hlavně Itálie, na jaře z jižní polokoule (Jižní Afrika, Chile, Argentina)) a to nejen z důvodu jejich kvalit, zejména vzhledových, ale hlavně pro jejich dostupnost v delším časovém období (už i na svatbu Petra Voka z Rožmberka konané 11.-14. ledna 1587 se utratilo dost peněz za stolní hrozny dovezené z Itálie). Pěstovat révu v malém, či zahrádkářsky, lze docela úspěšně i v horších podmínkách. Dost rozšířené je i pěstování révy hobby stylem, například ve skleníku, které není ekonomicky výnosné, avšak přináší penězi neměřitelné uspokojení. Ani proti tomu nelze nic namítat, určitě známe i dražší koníčky. S révou vinnou se tak můžeme setkat i v místech kde SET dosahuje jen 800 °C (Aljaška, Norsko, Litva), někde bývají i dlouho trvající mrazy i do -40 °C (sever USA) a to dokonce i bez sněhové pokrývky která by chránila půdu před promrznutím (sever Číny). Pokud je tedy ČR na severní hranici ekonomicky výhodného pěstování vinné révy, alespoň část nevinařských oblastí musí být vhodná pro pěstování hobby stylem a opravdu se setkáváme s révou prakticky po celém území ČR. Plodící keře najdeme prakticky po celém území, na Českomoravské vysočině, podhůří Beskyd, Jeseníků, Krkonoš i na Šumavě. Někde dosahují i výrazných úspěchů, napřiklad ve Velkých Kuněticích pěstují Pálavu jistě na víno! A v obci Martinice v Krkonoších se také chlubí svými úspěchy.

Ukazatel SET vysvětlím za chvíli, protože podobný ukazatel SAT se užívá častěji. SAT je suma průměrných denních teplot za vegetační období (to znamená od vyrašení, do prvního mrazíku, který spálí listy), kdy průměrná denní teplota přesahuje 10 °C. Teplota 10 °C je totiž pro většinu odrůd révy vinné takzvaná "vegetační nula". Při teplotě nižší než vegetační nula, réva neraší ani neroste. Hodnota 10 °C je mezinárodně dohodnutá hodnota pro druh Vitis vinifera, evropskou révu, u různých odrůd se pohybuje v rozmezí 8,5 - 13,5 °C. Přesná hodnota se používá jen pro podrobné výzkumy, navíc je závislá na stanovišti. Asijská Vitis amurensis, réva amurská má vegetační nulu dokonce 5 °C. To dává některým křížencům velkou životaschopnost i v podmínkách velmi chladného klimatu. Příkladem jsou i u nás v malém pěstované odrůdy Rondo, Krystal, Solaris, Vostorg, případně některé ruské nebo lotyšské selekce s ještě extrémějšími vlastnostmi, jako je například Smugljanka, Jubilej Novgoroda, Zilga, nebo Hasansky sladky. Různá hodnota vegetační nuly samozřejmě zanáší do číselného vyjádření vlastností klimatu určitou komplikaci, přesto je SAT a SET velmi dobrým a užitečným ukazatelem srovnávajícím teplotu podnebí. Velmi často se setkáváme s ukazatelem SAT při popisu odrůd, například Čabaňská perla, u nás nejranější odrůda, potřebuje k dozrání SAT 2000 °C. Chrupka bílá potřebuje k dozrání 2500 °C. Ryzlink rýnský i vlašský potřebuje stejně jako Frankovka SAT 2900 °C. Cabernet Sauvignon asi 3100 - 3300 °C.

Příklad výpočtu SAT (pro jednoduchost jen 10 dnů):
Dosáhne-li průměrná denní teplota na stanovišti v 1. až 10. dne měsíce následujících hodnot:
9 °C, 11 °C, 12 °C, 14 °C, 15 °C, 16 °C, 14°C, 13 °C, 10 °C, 12 °C, SAT za dané období vypočteme takto:
První a devátý den (9 °C a 10 °C) nepočítáme, neboť průměrná denní teplota nepřesáhla 10 °C.
Za ostatní dny spočítáme sumu (součet) 11+12+14+15+16+14+13+12=107 °C.
SAT za dané období (10 dnů) má hodnotu 107 °C.

SAT je tedy ukazatel, který má každý rok (vegetační období) jinou hodnotu. Proto se při popisu odrůd i míst udává průměrná hodnota za několik let. Protože matematicky se kolísání průměrné teploty, a tedy i SAT, v čase řídí zákony pravděpodobnosti a odpovídá normálnímu rozložení, je nutno v daném místě sázet odrůdy se SAT nižší než je průměrná hodnota pro danou oblast. Například odrůda se SAT 2500 °C, bude dozrávat v oblasti se SAT 3100 °C zcela spolehlivě, v oblasti se SAT 2800 °C by dobře dozrála jen v 9 z 10 let (pravděpodobnost 90 % - to je ještě ekonomicky únosné, v horším roce se prostě bude muset přisladit či scelit s vínem lepšího ročníku) a tam kde je SAT 2500 °C by dozrála jen v 5 z 10 let (pravděpodobnost 50 %), pětkrát by dozrála neúplně - to už je ekonomicky neúnosné. K tomuto je třeba podotknout, že úspěch pěstování, je závislý nejen na dozrávání hroznů, ale i na vyzrávání jednoletého dřeva (dřevnatění zelených výhonů). U některých, zvláště ranných odrůd dozrávají hrozny rychleji než letorosty a pokud ty nevyzrají, v zimě snadno zmrznou. Potom zbude jen málo nebo dokonce žádné plodné dřevo a tím omezí úrodu v příštím roce.

Zvyšování teploty nárůst SAT za čas poměrně rychle zvyšuje, tedy naznačuje, že za vyšších teplot réva rychleji roste, ale je třeba připomenout, že optimum pro révu vinou je kolem 28 °C a při více než 35 °C už réva spotřebuje více energie než dokáže vyrobit (cukernatost hroznů se v takové teplotě dokonce snižuje). Viz obrázek Závislost úrovně fotosyntézy na teplotě. Tyto teploty se ale v našich krajích nevyskytují tak často a tak vyrovnání jejich záporného vlivu necháváme na statistických vlastnostech ukazatele SAT.
SAT se pro jiné plodiny počítá s jinou vegetační nulou. Například meruňky mají vegetační nulu na hodnotě 5 °C.
Ukazatel SET je suma efektivních teplot neboli teplot přesahujících hranici (v tomto případě 10°C, vegetační nulu). Počítá se stejně jako SAT jen se od každé hodnoty odečte hodnota hranice. Tedy pro nahoře uvedené období je SET 1+2+4+5+6+4+3+2=27 °C. Je tedy číselně menší než SAT.

SAT a SET se od sebe liší právě o vegetační nulu násobenou počtem dní za období, za které byl vypočítán. Počet dní ale obvykle neznáme. Nicméně v místech, kde se dá pěstovat evropská vinná réva se za vegetační období pohybuje ukazatel SAT v hodnotách 2000 - 4300 °C a délka vegetačního období od 140 do 250 (Paříž 200, v ČR nejvíce 220) dnů. S určitou chybou se tedy SET dá odhadnout jako SAT zmenšený o 1400 °C pro malé hodnoty SAT až SAT zmenšený o 2000 °C a více pro vysoké hodnoty SAT.

Většinou v době, kdy se nám zachce znát ukazatel SAT pro určité místo nemáme po ruce dostatek naměřených údajů. Potom si samozřejmě můžeme vypomoci údajem blízkého místa, obvykle blízkého města. (Např. Praha 2470 °C, Jihlava 2200 °C). Je třeba pamatovat, že průměrná teplota v blízkosti staveb, vybetonovaných a vyasfaltovaných ploch, tedy parkovišť, letišť, bývá vyšší, než teplota v otevřené krajině. Je to způsobeno tím, že se neochlazují odpařováním dešťové vody, ale rychle ji odvádějí do vodních toků. Velká města se svou kanalizační sítí dokonce tvoří takzvané tepelné ostrovy - místa s výrazně vyšší průměrnou teplotou. Například se uvádí, že nejteplejší místo v ČR není Jižní Morava, ale Václavské náměstí v Praze (navíc je poblíž teplárna). Neodpustím si poznámku, že s tím jak rostou města a v průměru bohatší obyvatelé si více topí, roste i efekt tepelného ostrova a globální oteplovači nám o hlavu otloukají grafy s nárůsty teploty (Klementinum je od Václaváku 650 m vzdušnou čarou). Pro některá místa se průměrná denní teplota dá dohledat třeba na stránce
http://meteo.infospace.ru/wcarch/html/e_sel_stn.sht?adm=57
(údaj v řádku "Mean" a sloupci "Air temp."vlevo dole, datum je možno měnit vlevo nahoře.)
Také je možné hrubě odhadnout SAT z průměrných měsíčních teplot, které najdete třeba na
http://www.chmi.cz/meteo/ok/okdata12.html
a to tak, že vyřadíte všechny hodnoty, které nedosahují 10 °C a zbylé hodnoty vynásobíte příslušným počtem dnů příslušného měsíce a sečtete
Pro Praha, Karlov ( -0,9; 0,8; 4,6; 9,2; 14,2; 17,5; 19,1; 18,5; 14,7; 9,7; 4,4; 0,9 )
14,2 x 31 + 17,5 x 30 + 19,1 x 31 + 18,5 x 31 + 14,7 x 30 = 2571,8 °C
Musíme ovšem počítat s chybou řádově ve stovkách, protože jsme nezapočítali dny na začátku a konci vegetačního období, které ale padly do měsíce s nižší průměrnou teplotou a naopak započítali dny uprostřed vegetačního období, kdy byla teplota nižší než vegetační nula.
Ještě je tu jedna možnost jak zjistit SAT místa které nás zajímá a to podívat se do již hotové mapy, kterou najdete pod článkem jako Mapa SAT. Jde o část mapy, která je přílohou knihy Физиология винограда и основы его возделивания a byla tedy sestavena před rokem 1981!

Na našem území se teplota řídí převážně nadmořskou výškou. Vlivem nižšího tlaku vzduchu klesá teplota o 1 °C na 150 m výšky, tedy asi 0,65 °C na 100 m. To nám umožňuje porovnat různá místa i podle jiných map, například klimatických pásem (rozdělení podle průměrné roční teploty), kterou najdete na obrázku Klima ČR. Průměrná teplota pro ekonomicky výhodné pěstování révy by měla být alespoň 8,5 - 9 °C.

SAT i SET popisují klima jednorozměrným číslem, které nemůže plně vystihnout jeho rozmanitost. Například dvě různá místa mohou mít stejné SAT a přitom jedno může mít klima přímořské s velmi malými výkyvy teplot a druhé kontinentální s krutou zimou a velmi horkým létem. Na našem území se střídá vliv kontinentálního a přímořského podnebí, máme tedy od každého trochu. U nás jsou nejběžnější pasátové západní větry, které přinášejí vodní páru (často v podobě mraků) od Atlantiku. Té samozřejmě ubývá směrem od západu k východu a projevuje se to v teplotních rozdílech, množství srážek a množství oblačnosti / počtu bezoblačných dní. Ale ještě větší vliv mají pohoří, zejména pás hraničních hor táhnoucí se okolo západní části naší republiky. Dobře je to vidět na obrázku Roční průměrný počet bezoblačných dní. Vodní pára a vzduch z oceánu nesou nezanedbatelnou část tepelné energie získané z teplého Golfského proudu, ale teplotu zvyšuje spíše v zimě.

Odraz světla od mraků zpět do kosmu způsobuje úzkou souvislost oblačnosti a roční průměrné doby slunečního záření. Réva je rostlina, která vyžaduje minimálně 1300 hodin slunečního svitu za rok a optimální hodnota je mezi 1700 a 2000 hodin. Zajímavá je i mapa ročního průměrného úhrnu slunečního záření. Za povšimnutí stojí, že na ní hranice 1058 kWh/m2docela dobře ohraničuje Moravskou vinařskou oblast. To má samozřejmě není náhoda, ale to už přecházíme od makroklimatu (klima celé oblasti) k mikroklimatu (klima malého území, dokonce až části jediného keře).

Réva přijímá sluneční záření nejen přímo ze slunce, ale i odrazem od půdy či blízké zdi. Proto záleží i na barvě okolního povrchu. Světlý, nejlépe bílý, odráží o tolik více, že ve vinorodých oblastech Jižní Moravy nesázejí modré odrůdy na světlé půdy, protože tmavé hrozny se na nich přehřívají a trpí úpalem.

Chtěl bych ještě připomenout, že se stoupající nadmořskou výškou, klesá tloušťka atmosféry, která odráží a pohlcuje sluneční záření a proto je ve vyšších polohách energie slunečního záření vyšší (v 700 m.n.m. asi o 5 %).
Sklon pozemku vzhledem k slunci hraje velkou roli. Máme-li dva 45° svahy, severní a jižní a je-li slunce v poledníku 45° vysoko, svah jižní má maximální příjem sluneční energie, kdežto svah severní má příjem nulový. U nás může slunce za letního slunovratu vystoupat asi na 63,5, ale větší vliv má brzo na jaře a na podzim, kdy energie navíc může prodloužit vegetační období, ale slunce je už jen 30° nad obzorem. Proto má svažitost pozemku kladný vliv až do nereálných 60° (nutno použít terasy). V porovnání východní a západní sklon je o něco lepší sklon na západ, kvůli vyšším odpoledním teplotám, které umožňují využít více světla a kvůli nižším škodám způsobených mrazíky.

Rostlinu docela málo zajímá, jakou teplotu má okolí, mnohem důležitější je pro ni jakou teplotu má ona sama. Intenzivní sluneční záření ji ohřívá na teplotu o několik stupňů vyšší než má okolí. V bezvětrné dny to může být o 8-10 °C. Pokud je vítr, rozdíl se silně snižuje, ale zůstává významný 1-2 °C. Tento jev má vliv i na hodnotu vegetační nuly, která se tak o něco snižuje v oblastech s kontinentálním podnebím, oblastech suchých a v horách (ve vysokých horách je snížení o 1-2 °C). Naopak v oblastech vlhkých, nízko u moře položených a s velkou oblačností, kde je sluneční záření oslabeno, je efekt zahřátí rostliny nad teplotu okolí snížen a vegetační nula má o něco vyšší hodnotu. Příkladem u nás může být oblast Pálava (dříve Palava), která má jméno odvozené právě od slunečního úpalu, který, jak vidíme na mapě, je tam obzvláště silný a není proto nic divného, že se tam teplomilné révě tak dobře daří.

V okolí předmětů, které slunce ohřívá, je teplota vzduchu vyšší a s rostoucí vzdáleností od nich klesá. Poblíž povrchu země a zdí se tak tvoří bubliny teplého vzduchu. Jejich tvar a velikost záleží na tvaru povrchu a na síle větru, který teplý vzduch odnáší, ale můžeme říci, že teplá zóna sahá v průměru 20 cm daleko. Proto rychleji dozrávají hrozny na nízkém vedení a při zdi.

Vinohrad na drátěnce (špalír) s jeho souvislými stěnami z listů je možné považovat za soustavu větrolamů, která výrazně tlumí schopnost větru odnášet bubliny ohřátého vzduchu pryč. Každý, kdo v letním úpalu ve vinohradu pracoval, Vám potvrdí, že mezi řádky je mnohem větší vedro než mimo vinohrad, kde přeci jen vane chladivý vánek. Tato schopnost je výrazně závislá na směru větru. Podle měření je pro ni zlomovou hranicí 2 m/s pro směr podél řádků a 4 m/s napříč řádky. Pokud připomeneme, že u nás je nejběžnějším směrem větru západní, potom je nejčastěji doporučované směrování řádků sever-jih nejvhodnější. Nejběžnější směr větru ale mohou místní podmínky změnit, například v hlubokém údolí je obvykle vítr častěji ve směru údolí než napříč. Ne vždy je možno nejvýhodnější orientaci řádků dodržet, pak je výhodné použít větrolamy, například z rychle rostoucích dřevin. Stojí za to připomenout, že v minulých dobách byly i u nás mnohé vinice ohrazeny kamennými zídkami, které kromě jiných funkcí plnily i úlohu větrolamu. Ve Francii vinici ohrazenou kamennou zdí označují pojmem „Clos", který je součástí názvu mnohých slavných vinic.

Některé další zvláštnosti terénu mění mikroklima oblasti:
Nad střední částí svahu je vyšší SAT o 150-200 °C, minimální zimní teplota o 1-3°C a počet bezmrazých dní o 15-25.
U velkých řek, jezer, přehrad a jiných vodních objektů je vyšší SAT o 100-200 °C, minimální zimní teplota o 2-3°C a počet bezmrazých dní o 10-20, navíc snižují letní žár.
Poblíž břehu moře je vyšší SAT o 200-250 °C, minimální zimní teplota o 3-4°C a počet bezmrazých dní o 20-25.
Naopak v uzavřených údolích (mrazových kotlinách) může být SAT o 350°C nižší, minimální zimní teplota o 4-6°C nižší a počet bezmrazých dní o 30 dní kratší.
Nevytápěný skleník podle literatury urychluje dozrávání révy o 3-4 týdny, znamená to tedy, že zvyšuje SAT přibližně o 500°C (můj výpočet 30 x 16 (dny v měsíci x průměrná teplota ve vegetačním období)).
Jižně orientovaná zeď podle umístění, velikosti, barvy zdi, zvyšuje SAT o 200-400 °C (můj odhad).

Tyto krajinné prvky se mohou kumulovat a vytvářet velmi příznivé podmínky pro pěstování vinné révy. Moře sice nemáme, ale kombinace jižního svahu (+150), velké řeky (+100) a teras = zdí (+200) dokáže zdvihnout SAT minimálně o 450 °C - tedy tolik jako bychom postavili skleník! V dobách kdy cesty nebyly bezpečné a víno bylo třeba k náboženským obřadům, lidé vyhledávali takováto místa a pěstovali na nich révu. A to neměli k dispozici dnešní zkušenosti, hnojiva, ani tak ranné odrůdy révy. (Nejranější běžná odrůda evropské révy Čabaňská perla je stará sto let, kříženci s amurskou révou jsou k dispozici až v posledních desetiletích). Přesto se některá místa jmenují Vinohrady, Viničky a v účetních záznamech klášterů jsou doklady o pěstování révy na mnoha místech, kde by jsme to dnes už nečekali. Dá se proto předpokládat, že vinohradnictví v malém se objeví i na mnoha místech naší republiky.

Pro úplnost se zmíním i o dalších klimatických faktorech, které ovlivňují pěstování révy.

Množství srážek. Réva je rostlina s uměřenou spotřebou vody, vyhovuje jí množství srážek 500-800 mm/m2 za rok. Pěstuje se bez závlahy i v oblastech kde naprší jen 400 mm/m2 za rok. Vydrží i dlouhé období sucha. Vláhu vyžaduje spíše na začátku vegetačního období, kdy ji využívá k rychlému růstu, později už tolik náročná není. Zda je pro révu v květnu a červnu dostatek vody se dá zjistit pomocí hydrotermického koeficientu podle G. T. Seljaninova: k = suma srážek / SET x 10. Výsledek < 0,5 je nedostatečná závlaha, 0,5 - 1,0 je ne zcela dostatečná závlaha, 1,0- 2,0 dostatečná, > 2,0 zbytečná.

Střední minimální teploty vzduchu i půdy ovlivňují pěstování révy v důsledku vymrznutí révy při silných mrazech. Jednoleté dřevo evropských odrůd ztrácí životaschopnost při -15 °C (citlivé stolní odrůdy) až -22 °C (Ryzlink rýnský). Kmínky Rýnského ryzlinku vydrží až -25 °C. Tuto teplotu snižuje špatné vyzrání réví, napadení houbovými chorobami, přetížení úrodou, předchozí obleva. Jiné druhy révy mají mrazuvzdornost jednoletého dřeva většinou vyšší, Vitis amurensis až -40 °C. Teplota půdy je zajímavá proto, že kořeny révy zmrznou už při teplotě -10°C. V Evropě půda nikdy tolik nepromrzá, ale v některých oblastech (jihovýchod Asie) je to podstatný údaj.

Průměrná teplota nejteplejšího měsíce, která nám dává představu o úrovni letních teplot. Toto je důležitý údaj pro oblasti na jižní hranici pěstování révy vinné a oblasti s teplým a výrazně kontinentálním charakterem podnebí, kde příliš vysoká letní teplota nepřispívá vývoji révy. V našich podmínkách není příliš zajímavá. Nejteplejším měsícem je červenec, s průměrnou teplotou ve vinařských oblastech 18 °C.

Jarní a podzimní mrazíky jsou samostatnou a rozsáhlou kapitolou, kterou rozeberu v nějakém následujícím článku.

Literatura:
Физиология винограда и основы его возделивания К. Стоев
Northern Winework Tom Plocher | Bob Parke
Pěstování révy vinné v zahradách Pavel Pavloušek
Encyklopedie révy vinné Pavel Pavloušek
Rukověť vinaře Vilém Kraus | Vítězslav Hubáček | Petr Ackerman
Internet a další

 

Související články:

Mrazíky 

Počet příspěvků v diskuzi: 0  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 14085x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5  
Moll 24.02.2010 09:59:18