O Víně

07.11.2007 p.j. Aktivni: Ano Datum a cas publikace:

Burgundsko - ztratit se a nalézt mezi Meursaultem a Puligny - IV. část

Znovu se budu v článku o Burgundsku snažit vyvolat ve vás alespoň mlhavou představu o tom, jaká je krajina Burgundska, jestli by vás také přitahovala, a když by i zlákala k cestě, tak i mé osobní tipy, kudy se dát. I když možná...

Na tomhle výletě mi přišlo příjemné, že člověk nemusí někam kalit autem, ale pěšky vyjde z kempu a zase se tam upocen a uchozen zase vrátí. Třeba i popít cestou může. Hned za branou kempu je zdí obklopený Clos de Meix Tavaux (monopole firmy François Gaunoux) a za ním výhled na stráně vinic, které přímo lákají k návštěvě. Zrovna ale to viditelné od kempu, ač se to nezdá, jsou jen poměrně málo známé tratě Village kvality. Kdybych neměl matné tušení, že někam na dno archivu jsem ukládal Les Grands Charrons, asi bych zahájil pochod přímočařeji směr Puligny. Takto jsem se ve snaze odlišit Grands Charrons od Tessonu a najít nějaké fotogenické místo trochu bezradně zamotal do spleti cest, které mne vynesly do podivuhodných paloučků a stromy obrostlých zákoutí, které bych jinak jen z povzdálí minul. Tady by se stanovalo... Stejně zoufale jsem hledal i jednu z nejvyhlášenějších premiérových tratí - Les Gouttes d´Or („zlaté slzy"- takový název mne prostě nemůže nechat v klidu). V Johnsonově atlase tato vinice vychází zrovna na předěl dvou stran, což vyvolává až nutkání vazbu knihy rozervat ve snaze dostat se k tomu, co ukrývá záhyb mapy. Samotná trať snad ani na první pohled nevypadá nějak zvláštně, ale je vsazena do celkem zajímavého okolí. Pod ní, souměrně mezi dvě půle Les Terres Blanches, se vyloupl až piknikově útulný vodní rezervoár. A nad ní je kompaktnost viniční monokultury rozčísnuta vprostřed svahu podivnou skrumáží lesíků strání a louček, skoro jako by si tam meursaultští hýčkali jakýsi odlehlý městský park, zákoutí pro schůzky zamilovaných, které dávné vzpomínky na krásné chvíle nedovolí rozorat a exploatovat. Rozpadající se zídky a poněkud zdivočelý mikrosvět kolem nich tyto melancholické dojmy jen umocňují.

To dále, neméně legendární tratě Les Porusots a hlavně Les Genevrières a Charmes, mají zídky sterilně vyspárované, očištěné, keře vyklučené, úhor úpravně uhrabán, trávník sestřižen. Ten podivný erb na fotografii Les Porusots je vždy u vinice, jejíž část je v majetku Hospice de Beaune. Původně špitál a chudobinec se darovanými kousky vinic od vděčných uzdravených vypracoval na velkou charitativní instituci (ale nemocnici spravuje dodnes) jejíž tradiční lednové dražby v podstatě určují ceny všech burgundských vín daného ročníku. To mi ovšem nezabrání pěkně od plic říci, že tyhle cedule s pískovcovým znakem Hospicu jsou možná praktické v tom, že se nerez nemusí pravidelně natírat, ale tenhle design rozhodně není nadčasový a vysloveně se do vinic nehodí. To už jsou snad lepší ty cedule s názvy tratí ve stylu Země živitelka 1987. Neobvykle členitý soubor tratí v jejichž názvu dominuje slovo Perrières (název ostatně naznačuje, že se zde těžil kámen) na mne ze zdejších tratí zapůsobil asi nejvíce.

Opuštěný lom ukrývá také malý lesík za Les Combettes a Champ Canet, to už je ovšem výsostné území další vesnice vyhlášené bílými víny - Puligny-Montrachet. Nad Champ Canet jsem zahlédl i jeden domek z vesničky Blagny. Ona je to spíš samota o nějakých pěti staveních, zdola skrytá zrakům za hradbou rozdrobených lesíků. Její tratě jen násobí pocity zmatku a zdánlivého chaosu při snaze pochopit zdejší apelační systém: vína odtud mohou být značená jako Puligny-Montrachet, Puligny-Montrachet Premier Cru, Blagny, Blagny Premier Cru, Meursault a Meursault-Blagny - podle toho, o kterou vinici jde, jestli jde o bílé nebo červené, a u některých vinic to záleží i na libovůli vinaře, protože zákon mu dává na výběr. Slušné - na tak maličkaté království. Z tratí Puligny se mi asi nejvíce zamlouvala Les Folatières, už tím, jak je nepravidelná a také obrostlá až prorostlá okolní vegetací. Taková místa žijí, dýchají. Ostatní tratě, byť neméně slavné, už na mne opět příliš úpravné a směrem dolů k vesnici i přes semtam osamělý strom nudné, placaté.

Postupně se blížíme k nejslavnějším vinicím, k Montrachetům. Stejná situace jako u Chambertinů. Cesta jakoby dělila tyto Grand Cru velikány na dva světy. K vesnici se táhne plochý monokulturní blok, u něhož trochu nechápete, čím je obdelník Bâtard-Montrachetu, Bienvenues Bâtard-Montrachetu a Criots Bâtard-Montrachetu tak odlišný od bezprostředně navazujících tratí s pouhou Village třídou. Naproti přes cestu přeci jen svažitější a majestátnější dvojpás Le Montrachetu a Chevalier-Montrachetu. Zejména Chevalier je až teráskovitě rozčleněn, rozhodně má svůj půvab a neopakovatelnost. Samozřejmě se snažím, aby mi neunikl sebemenší detail toho, proč zrovna z Le Montrachetu pocházejí nejdražší suchá bílá vína na světě konkurující (a někdy překonávající) cenou i nejlepší červená z Bordeaux. Nevím, nenašel jsem. Jen je patrná až extrémně úzkostlivá péče o tento vinohrad. Zřejmě výkladní skříň každého vinařství. Brána do Montrachetu s do kamene vytesaným jménem vinaře se asi v reklamních materiálech vyjímá jako medaile na vojenském stejnokroji, jinak by takové brány nekrášlily zeď Montrachetu po každých padesáti metrech. Le Montrachet je zajímavě zakončen takovým propadlem s tratí Blanchot Dessus a roztomilými viničkami nazvanými Dent de Chien neboli Psí zub.

Vesnice Chassagne-Montrachet mne nějak nelákala k návštěvě (ostatně i Puligny-Montrachet jsem vynechal), snad příště. Odbyl jsem to jedním fotem tratí ve svahu nad obcí a pokračovali jsme poměrně frekventovanou silnicí zaříznutým údolím výše, do vesnice Saint-Aubin. Mé srdce plesalo - po pravé straně konečně divoká vinice, kde místo depresivního černého úhoru dlí měkká druhově pestrá tráva a révové keře nejsou seřízlé do živého plotu, nezosečkované svobodně rozpínají své letorosty vstříc slunci. Napřed míjíme vesničku Gamay (její víno se prodává pod názvem sousedního St.-Aubinu - Gamay je totiž jméno pro přeci jen podřadnější odrůdu spojenou s Beaujolais a takové konotace zřejmě marketingově představují riziko), o něco výše vcházíme do St.-Aubinu. Šetřil jsem film na vinice, takže vám nemohu ukázat, jak nádherné jsou kamenné domy a kostel této horské vesničky. Ochutnali jsme a nakoupili nějaké víno a vydali se kousek zpět do Gamay (na zdejší zámeček jsem už dvě fotky prásknul) a nad ním se vyšplhali po cestě do vinic, které se skrývají nad terénním zlomem s Montrachety. Ovšem tyhle dva světy jsou od sebe odděleny tak dokonale, že nejenom, že zdola od Montrachetů nic z toho nezahlédnete, ale i naopak, shora z vrcholku kopce Roche-Dumay Le Montrachet nenafotíte. I tak stojí výstup turistickou stezkou na Roche-Dumay za to. Konečně si připadáte jako v horách, v Jizerkách třeba. Všude kolem překrásná suchomilná květena, porosty myrhy... zalykal jsem se nadšením. Cestička se nořila mezi neproniknutelné valy keřů a stromů, aby nás zase vynesla tu na palouček, tu na nádherné útesy s vyhlídkou na Blagny a jeho tratě. Mapu jsme neměli, jen jsme se instinktivně snažili příliš nevzdalovat od hřbetu nad vinicemi. Takto jsme se dostali až k výletnímu plácku s odpočívadlem, z něhož je docela pěkný rozhled na Meursault a Monthélie. Povečeřeli jsme kus sýra a bagetu a seběhli ze svahu vinicemi prakticky do stejných míst, z nichž jsme ráno vycházeli. Ještě jsem cvaknul výhled na Monthélie, Volnay a Pommardský hřbet a trochu jsme pochodili i po ospalém Meursaultu než zvon odzvonil sedmou, zavřely i vinotéky na náměstí a městečko zmrtvělo docela.

Když to tak všechno sepisuji, lovím z paměti všechny ty obrazy, které objektiv nezachytil, a hlavně rozpoložení, pocity a myšlenky, které mi tehdy vířily hlavou, jsem překvapený, že ve mně tento výlet (ač jsem si od něj příliš nesliboval) zanechal podobnou stopu jako putování po úbočích Cortonu. Území mezi Puligny-Montrachet a Meursaultem si mne draplo neviditelným drápkem, přitahuje si mne na dálku a já už vím, že až se sem zase vrátím, povedou mé kroky zase sem, do země jako z nerozklíčovatelného polosnu.

P.S.: Nedlouho po zveřejnění jsem dostal mailem těžkou sodu za tu myrhu a spojení suchomilné květeny s Jizerkami. Tak teda tuhle část berte s velkou rezervou, citlivější nechť zavřou oči a přeskočí dále.

Další zajímavé odkazy na stránky o Burgundsku:
The Burgundy Report (www.burgundy-report.com)
Mapy Burgundska (www.kobrandwine.com/maps/flash/010_burgundy.html)
Další mapky (www.bourgogneselskabet.dk/kort.htm)
Clive Coates - jeden z největších znalců (www.clive-coates.com)
Francouzské terroiry-Burgundsko (www.terroir-france.com/wine/bourgogne.htm)
Když chcete zjistit, o kolik je víno v obchodě předražené (www.wine-searcher.com)
Oficiální stránky burgundských vín (www.vins-bourgogne.fr)
Velmi užitečné encyklopedické stránky (nejen) o Burgundsku (www.vitis.org/PRODUCTIONS%20VINICOLES.html)
Další „encyklopedie" (www.passionvin.net/vin_bourgogne.php)
Adresář vinařů (www.travelenvoy.com/wine/burgundy.htm)
Absolutně nejkompletnější mně známý seznam francouzských AOC (www.chez.com/bibs/listeaoc.html)

1-20 | 21-40 | 41-60 | Vše
Počet příspěvků v diskuzi: 0  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 4184x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5