O Víně

21.09.2007 p.j. Aktivni: Ano Datum a cas publikace:

Burgundsko - průvodce pro pěškomilné vínofily I. část

Zahajuji tímto takový cestopisný miniseriál z mé prázdninové cesty. V prvním díle bych rád odbyl všechny racionální aspekty nutné pro ty, kteří neumí vyrazit spontánně, ale potřebují vše prokalkulovat, naplánovat, předpřipravit a proorganizovat. Dál už bych jen, spíše pocitově, popisoval jednotlivé trasy, kudy jsme putovali, a co se na nich dá zajímavého spatřit.

Nevím, jestli nedělám chybu. Psát o svých dojmech z červencového putování po Côte d´Or může mít nakonec ten efekt, že jedna z hlavních předností tohoto koutu - nebeský klid a líně tekoucí čas - budou převálcovány v další sezóně návalem českých horských kolařů a Burgundsko potká smutný osud trendové turistické destinace podobně jako třeba mou milovanou Šumavu. No ale to bych si možná jen zbytečně fandil, takový dopad tato série článků vzhledem k nějakým sto, dvěstě čtenářům mít snad ani nemůže. A to je dobře.

Proč?
No ano, proč zrovna do Burgundska? Proč ne jinam? Mělo by to spíš vyplynout z těch dalších dílů miniseriálu, ale zkusím shrnout hlavní přednosti do pár bodů:

1. Prostě pokud jste si oblíbili vína z nějaké oblasti, je bezpodmínečně nutné tu oblast, dříve nebo později, objevit i jako krajinu, místo zrodu těch vín (upřímně lituji toho, kdo má rád Chile, Brazílii, Nový Zéland...) Ta vína pak vnímáte úplně jinak, když se vám v hlavě vybaví ten slunečný den, kdy kráčíte podél té konkrétní vinice, když si nostalgicky vzpomenete na příšeří vinařova sklepa. Je to mé přesvědčení, že víno je ovocem určité krajiny a lidí tam žijících, ne jen nějaký nápoj, ušitý na míru inženýry pro spotřebitele. Krajina je jedním z důležitých klíčů k porozumění vínu.

2. Je to relativně blízko.

3. Je to kulturní země, kam nemusíte odjíždět složitě očkováni, se strachem z jedovatých oblud, lidožravých domorodců, s pomůckami na odsolení vody, rozdělání ohně, moskytiérou atd. Můžete dokonce ochutnat krajová jídla bez obav z toho, že prožijete pár dní ve spojení se záchodovou mísou.

4. Jak už jsem předeslal, je tam neskutečný klid. Po vinicích jsme potkali jen jeden podobně potrhlý pár, který šel pěšky, v jedné ruce foťák, v druhé Světový atlas vín - byli to Japonci. Jinak se semtam prachem cest prožene nějaký ten Mercecdes, pěkně oblečený člověk vystoupí, vyfotí se u Montrachetu a zase odjede. Žádné davy turistů, autobusy důchodců nebo týnejdžrů. I vesnice už musela být velikosti městečka, aby tam člověk potkal někoho na náměstí. Ideální dovolená pro ty, kdo si chtějí odpočinout od lidí.

5. Vína na místě se nechají sehnat za mnohem příznivější ceny, než za jaké jsme je nuceni kupovat v Čechách. Mnoho vinařů u nás své zastoupení ani nemá (a nejspíš ani nebude mít), jedinečná šance prochutnat i jejich produkci.

Mapy a informace
Navštívil jsem v červnu přednášku o krásách Burgundska organizovanou Maison de la Bourgogne (www.bourgogne.cz), ale měl jsem z ní pocit, že referát, který by si připravilo české dítě v šesté třídě, by byl nabitější informacemi než toto. O turistických atrakcích jsem se tam nedozvěděl víc než bych naklikal na webu během dvou minut. Mapka v jejich do češtiny přeložené brožuře vám alespoň ukáže, kde leží národní park Morvan a v kterém městě je katedrála nebo hrad. K cestování je asi ale lepší běžná automapa. Nějak se mi nepodařilo tu sehnat turistickou mapu Burgundska, ale možná jsem nesháněl dost důkladně. V Beaune je mají v každém knihkupectví, i v supermarketu, akorát vyjdou poměrně draho (tuším pětikilo, a na celé Côte d´Or musíte mít dvě), a jelikož jsem na ně natrefil až v půli pobytu, nekoupil jsem je. Ale na řádné pěší pochody, obzvláště místy, které nezobrazuje Johnsonův Světový atlas vín, jsou docela nutné. Já měl jen Světový atlas, a to byl docela problém, protože drahocená publikace je těžká, málo odolná dešti a roztékajícímu se francouzskému sýru, a pokusy o sken, tisk či xerokopii mapek z něj nedopadly uspokojivě. Fůry užitečných mapek zdarma mají infocentra pro turisty, zahlédl jsem je v Beaune, Gevrey-Chambertinu, něco má i recepce v kempu, ale podle mne nejpraktičtější je kombinace turistické mapy a fajnšmekr burgundských terroirů se prostě musí tahat se Světovým atlasem, marná sláva. Jinak infocentra jsou užitečná i na to, abyste zjistili, jestli některý den neprobíhá poblíž nějaký trh. Takový správný nedělní potravinový trh (marche alimentaire, „marše alimentér"), to je něco, co byste si neměli nechat ujít. Ale trochu varuji před trhy, které nejsou jen alimentaire - to je spíš něco jako u nás tzv. poutě, včetně laciné čínské veteše, a rovněž nekupovat potraviny, které nemají na sobě cenovku, kolik stojí kilo. Jinak se vám sýr pěkně prodraží, až ho hodí na váhu.

Kudy tam? Za Jak dlouho? Za kolik?
Praha - Meursault je dle mého palubního počítače 966 km, auto spálilo necelých 62 litrů benzínu (kombík 1,4 ccm s dvěma lidmi). Na Rozvadově samozřejmě natankujete plnou, s čímž se dá (pokud nebudete zajíždět do Alsaska jako my) dojet při troše dobré vůle až téměř do Burgundska. Benzín ve Francii stál, jak koukám na jednu účtenku, 1,28 €/litr. Po Burgundsku samotném jsme najezdili za nějakých pět dní přes 700 km, spálili 54 litrů (sorry, přírodo). Když to sečtu, benzín nás vyšel na nějakých 5.600,- Kč. Někam jsem zahodil účtenky s poplatky z francouzských dálnic, viamichelin.com tvrdí, že by to mělo být 15,7 € za toll a 6,7 € za road tax, podle mne to bylo míň, ale budiž. Jinak cestu lze, pokud nezastavujete a netankujete a svištíte 130 km/hod, zvládnout za 7,5 hodiny. Takže s čůráním, odpočinkem, jídlem, blouděním, zácpou kvůli zúžení 9-10 hodin. Jeli jsme po trase: Praha - Rozvadov (D5 neboli E50) - Nurnberg, Heilbronn (A6) -Karlsruhe (A5). Nejrychlejší je to asi jet až dolů a pak odbočit na Mulhause (A36) a jet až do Beaune. Nám bylo ale líto minout těsně oblast Alsaska, tak jsme odbočili u Strassbourgu, prokličkovali těmi nejznámějšími obcemi, nafotili věhlasná Grand Cru a na původní trasu se vrátili někde mezi Mulhouse a Belfortem. Kvůli tomuto příjemnému zdržení jsme do kempu v Meursaultu dorazili jako beznadějně poslední, těsně před zavíračkou.

Kde přespat?
Naprosto přehledně jsou možnosti ubytování ve Francii popsány zde. Vypichuji zejména tzv. Gity, neboli hostinské pokoje. Těch je v Burgundsku opravdu hodně, někde mi přišlo, že je ta cedule na každém třetím domku, a mnohé opravdu vypadaly neodolatelně romanticky. Pokud jdete po ceně, pak vám ušetřím hledání - výrazně nejlevnější je stanování v kempu. Tedy, asi úplně nejlevněji by vyšlo stanování mimo kemp, zrovna ve vinicích mezi Meursaultem a Puligny bylo nejmíň tucet velmi příhodných míst pro stanování, nicméně správně by byl potřeba souhlas majitele pozemku, a přeci jen pak přijdete o ten luxus po tom celodenním trmácení se osprchovat či nemuset den co den vše včetně stanu balit/rozbalovat, aby vám to v době vaší nepřítomnost náhodou někdo neukradl. V samotném Côte d´Or jsou tři kempy: Docela vyhlášený je ten v městečku Beaune („Camp municipal des Cent Vignes"), ale bývá dost plný, takže bez rezervace se musí přijet prý brzo ráno, to znamená vyjíždět z Čech někdy kolem půlnoci a jet přes noc. Rezervace mi nějak nebyla jasná, zřejmě se to musí obtelefonovat a zeptat se jich na způsob zaplacení zálohy. Další kemp je v Santenay („Les Sources"), o tom jsem ale sehnal ještě méně informací, Santenay navíc není tak příhodně uprostřed Côte d´Or, takže se člověk asi víc najezdí. Nejlepší mi přišel kemp „La Grappe d´Or" v Meursaultu (www.camping-meursault.com). Z pěkného webu lze hned zjistit kolik Vás co bude stát a rovnou provést z vaší klávesnice rezervaci (musíte uhradit 40 % z ceny dopředu jako zálohu, aby vám místo rezervovali, nejpohodlněji kartou). Samo místo je ideální, na travnatých teráskách nad vinicemi severovýchodně od Meursaultu. V kempu je i bazén, restaurace a malý obchůdek, nic z toho jsme ale neměli potřebu testovat. Jediné, co nám citelně chybělo, byla lednice. Večerního popíjení bílých vín jsem se rovnou vzdal, kupoval jsem jen červená, a i ta jsem kradmo ihned po příjezdu ukládal k zchlazení do splachovacích nádržek na toaletách. Kemp stál 16,5 €/den (dva lidi, auto, stan), plus 10 € za internetovou rezervaci, tj. šest nocí = cca 3.000,- Kč. I doplatek se dá platit kartou. V kempu bylo celkem čisto, večer klid, žádní opilci, ráno trochu vřískaj ptáci a menší děti. Mně to tedy nevadilo, pokud je na to někdo citlivý, doporučuji hotel nebo vatu do uší. V kempu bylo hodně Holanďanů (a Dánů, Belgičanů a britských zestárlých hippíků), překvapilo mě, že některé národnosti panáčka na dveřích toalet neberou tak striktně, a když je vedle plno, netrápí zbytečně tělo a suverénně vplují do teritoria opačného pohlaví.

Nákupy vína
Mne na Burgundsku zajímala hlavně krajina, vinice, vesničky, obyvatelé. Vinařství, která by mě i lákalo prolézt, jsou v tak exkluzivním klubu, že nějakému uprášenému turistovi z východu ani neotevřou, natož aby ho pustili do sklepa. Ne tak slavní vinaři samozřejmě jsou rádi za každého, kdo projeví zájem, ovšem bylo by mi trapně tam ochutnat, nic si nevybrat a vypadnout, tak jsem toho vesměs nevyužil. Takže když už jsem kupoval víno na večer, tak spíš ve vinotéce, kde jsem si mohl vybrat i nějakého známějšího vinaře, případně vytipovat něco, co jsem hodlal poslední den koupit sebou domů. Neprošel jsem toho tedy tolik, abych mohl dělat příliš moudrého, ale soudě z různých reakcí při nakupování bych odhadoval, že pro ně nejpřirozenější způsob nákupu vína je asi takovýto: Přijdete dovnitř, francouzsky pozdravíte (opravdu se vyplatí se naučit aspoň pár těch nejběžnějších frází, doslova roztají a chovají se opravdu přívětivě). Majitel se vás zeptá francouzsky co asi tak jakože byste konkrétního. Stačí nějak rozhodit rukama jakože to necháváte na něm. Začne vám něco dlouze vyprávět a gestikulovat u toho. Přikyvujte, aspoň se tvařte, že vás to zajímá. Většinou tam mají hodně věcí na ochutnání už načatých nebo vám to i načnou, když projevíte zájem (a když to nebude nějaké drahé Grand Cru). Prochutnáte a to, co vám chutnalo nejvíc, uznale mručením pochválíte a vezmete si toho aspoň půlkartón. Na tohle já ale nejsem, takže poklábosil jsem, to ano, ale přitom si ovšem prohlédl celý obchod, a ukázal na jednu lahev. To je rozhodilo, že chci lahev, kterou jsem neochutnal. A dokonce i když jsem se nechal přemluvit k degustaci, tak stejně neochvějně jsem trval na té původně vybrané lahvi. Že chci jen jednu, nad tím se též podivovali, a když jsem se po pár dnech vrátil, že mi chutnala a že chci... ještě JEDNU lahev a dokonce jestli bych ji mohl zaplatit kartou, to už jsem byl tak trochu za šílence. Supermarketům jsem se při nákupech vín spíš vyhýbal. Je to asi tak jako tady: ta vína jsou tam samozřejmě levnější, burgundské třeba už kolem tří € , ale známá osvědčená jména tam nenajdete a podstupovat loterii v tom, jestli se trefím do něčeho lepšího než průměrný velkokapacitně vyrobený nápoj za pěknou cenu, to se mi nechce ani v Čechách, ve Francii tuplem ne. Loterie je to samozřejmě i u neznámých malovinařů, taky jsem občas šlápl vedle, ale já mám radši nějaké ne úplně povedené vesnické víno než velkovýrobní unifikovanou nudu, byť u těch malovýrobců začínáte na sedmi eurech, spíš ale jedenáct za nějaké village. Lepší vesnice a Grand Cru tak zhruba 25-35 €. Neviděl jsem tam v obchodě nic dražšího než lahev za 130 € (La Romanée). Je ale pravda, že superprestižní značky typu Domaine de la Romanée-Conti nebo Comte Lafon jsem tam vůbec nezahlédl. Překvapilo mne na druhou stranu, že se běžně nechala koupit vína třeba ročníků 2000, 2002. Cena se na ročníku samozřejmě odrazila, ale spíš ve smyslu dobrý/horší než starší/mladší.

Jídlo
Mám nějaký předsudek, že burgundská kuchyně je taková těžší, všelijaká dušená masa v různých nakyslých vinných omáčkách. To zrovna není můj ideál, my jsme se vyžívali spíš v sýrech, které tvořili podstatnou součást jídelníčku. Tedy spíš ty tvrdší jako Comte, Cantal nebo pyrenejské horské sýry (Tome). Pro Burgundsko jsou typičtí spíš roztékající se smraďoši s honosnými názvy jako „Ami de Chambertin" (neboli přítel Chambertinu). Jelikož jsem nechtěl za sebou zanechávat při putování patrnou pachovou stopu, i „přítele" jsem si odpustil. K zakousnutí k červenému vínu jsem volil spíš paštičku nebo terinku - špičková záležitost. Ani se nesnažte ochutnat všechny druhy, na to máte málo dovolené. Uzeniny vypadaly dost středověce, umělá střívka se moc nenosí, hmoty jsou zašité často do různých zvířecích orgánů, plíseň na nich vypadala též autenticky. Podlehl jsem v restauraci pokušení dát si místní jitrničku „andouillette", ovšem slečna servírka mne omrkla a zeptala se jestli jsem to už někdy jedl. Řekl jsem, že ne, že to právě chci zkusit. Odvětila, že si to buď okamžitě zamiluju, nebo to nedojím. Nic mezi. Ale jestli mám rád takové věci jako žaludky, dršťky, srdce... z kterých je to uděláno... Ztratil jsem nervy někdy v půli seznamu těch ingrediencí a dal si radši jehněčí. Pokud si dáte něco na roštu, počítejte s tím, že pojmu „well done" ve Francii rozumí jinak a krve z toho poteče i tak hodně. Co mohu doporučit jsou šneci - místní specialita dostupná všude. Jinak pro toho, kdo nikdy ve Francii nejedl v restauraci: Překvapí, že ne všude je na jednom talíři maso plus příloha, někde ani žádné brambory nemají, nebo jen zapečené ve zvláštní misce jako samostatný chod. Vyplatí se důvěřovat kuchaři, který sestavil určité menu o několik chodech. Kombinovat, některé chody vynechávat je často škoda, málokdy se dosáhne nějaké lepší chuťové harmonie a finančně to není ani moc výhodné. Koho tenhle systém znervózňuje, může si dát hranolky a hamburgra ve fastfoodu. Ovšem řekl bych, že kdo nenašel cestu k francouzské gastronomii, těžko si Francii vůbec oblíbí - toto je důležitý klíč k pochopení té země a mentality.

Už mne nic praktického nenapadá. Příště už se budeme kochat světoznámými terroiry. Na shledanou! Au revoir.

Počet příspěvků v diskuzi: 0  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 2889x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5