O Víně

28.08.2007 Lukáš Aktivni: Ano Datum a cas publikace:

Deník z týdenního pobytu v Mikulovské oblasti

Na letošní dovolenou jsme se s manželkou a kamarádem připravovali několik týdnů dopředu. Ubytování jsme měli zajištěno již dlouho dopředu, abychom později nebyli zklamáni z odmítnutí z důvodu obsazenosti. Vybrali jsme si již podruhé penzion DIANA přímo ve Valticích, který kromě samotného penzionu nabízí i ubytování ve dvou chatkách, umístěných v malebné zahradě mezi malým políčkem révy. Majitelé se, jako snad skoro každý ve Valticích, zabývají také výrobou vína pro vlastní spotřebu a pro hosty. Tentokrát jsme si vezli i vlastní kola, aby se mohla projevit i naše vášeň zvaná cykloturistika. To na úvod a teď se vrhneme na program týdne.

Pondělí
Do Valtic jsme dorazili v pondělí v odpoledních hodinách a hned po ubytování jsme vyrazili na zámek. Zde jsme samozřejmě navštívili zámeckou vinotéku, kde jsme se nechali zlákat několika vzorky nabízených vín. Ochutnali jsme Chardonnay 2006 z řady Cépage z Nového vinařství Drnholec a ze stejného vinařství Cuveé Phantom. Tyto vína byly pro nás celkově zklamáním, ale možná to bylo dáno otevřenými láhvemi. Naproti tomu nás velmi mile zaujala kolekce vín z Moravína Valtice pana Budína. Hned jsme si oblíbili Tramín červený, Veltlínské červené rané, Ryzlink vlašský a Rulandské šedé z bílých, Frankovku a hlavně vynikající a netradiční cuveé André x Merlot z červených vín. Na závěr jsme si dopřáli vína pana Michlovského z řady Chateau Dowina. Jednalo se o vína bariková a nejvíce nám zachutnal skvostný Alibernet, kterému barik velmi padnul.

Úterý
Stěžejním bodem zájmu se pro nás staly Vinné sklepy Valtice, kde jsme si také dopředu domluvili s panem ing. Markem Šťastným schůzku. Měli jsme štěstí, že náš termín vyšel přímo na týden po podnikové celozávodní dovolené a ing. Šťastný nám slíbil prohlídku celého areálu Vinných sklepů. O mých úmyslech se dověděli i J. s Petrem. A samozřejmě mě Petr pověřil speciálním úkolem. Získání viněty z vína Bican. Jedná se o limitovanou edici vydanou na počest fotbalového „génia" slávistického „Pepi" Bicana. Vše potřebné o tomto vínu se dovíte na stránkách VS Valtice, já se jen zmíním, že do těchto lahví bylo naláhvováno Chardonnay 2006 výběr z hroznů a bylo vyrobeno přesně 500 kusů této limitky. Samozřejmě musím hned uvést, že ani my z portálu jsme nebyli schopni etiketu vymámit a tato nám nebyla poskytnuta. Alespoň velký dík za předané viněty ročníku 2005 a některé 2006.

Nyní již k prohlídce. Na schůzku jsme dorazili ve sjednaném termínu, tedy úterý na desátou hodinu, kde jsme byli vřele přivítáni. Hned se nás ujal pan ing. Matocha, který zde působí jako výrobní náměstek, tedy něco jako hlavní sklepmistr a tudíž osoba nejpovolanější. Výrobu jsme prošli, jak se říká od půdy až po sklep. Začali jsme příjezdovou branou a váhou, kde se dovezená surovina zváží a pak putuje ke zpracování. Samotný postup výroby již určitě všichni znáte, takže se zmíním jen o hlavních věcech, které mě zaujaly a utkvěly mi v paměti. Zejména mě překvapily jen dva pneumatické lisy používané při výrobě bílých vín. Na tak obrovské množství hroznů mi to přišlo až úzkostlivě málo. Pan Matocha mě také ujistil, že v době sklizně se lisy nezastaví a pracuje se i na tři směny. Dále jsme prošli několik hal s umístěnými tanky pro zrání vína. Byly zde jak starší, tak i modernější, nové nerezové. Všude, kam jsme se podívali, ležely naskládané a nalahvované láhve, které byly pro nedostatek skladovacích kapacit umístěny všude, kde to jen bylo možné. V celém areálu se uklízelo a celý podnik se teprve po dovolené rozjížděl, takže zde byl relativní klid. Největší dominantou podniku ve Valticích je samozřejmě Křížový sklep, umístěný přímo pod areálem VS. Tento sklep byl vybudován roku 1640 a je pojmenovaný pro svůj půdorys. Jeho monumentální hlavní šíji dlouhou 120 m křižuje 100 m dlouhé rameno. Sklep pojme přes 1 milion litrů vína uloženého v dubových sudech i nerezových cisternách a zrajícího v 300 tisících lahví, aby získalo nejvyšší jakost odrůdových vín archivních. Cisterny mají speciální tvar, který kopíruje klenbu sklepa, aby byl prostor co nejvíce využit. Tento sklep není běžně využíván pro vinařskou turistiku, k tomu je určen sklep Zámecký. Celou prohlídku jsme ukončili u lahvovací a etiketovací linky. Pan Matocha se nám také svěřil, že začínají při lahvování používat plastové korky - Nomacorc, ale jen u jakostních a známkových vín. Přívlastkových vín se to netýká, u těch se bude stále používat korkový uzávěr. Prohlídka to byla velice zajímavá a poučná. Byla nám věnována maximální pozornost a péče, za což bych chtěl samozřejmě poděkovat panu Markovi Šťastnému, paní Leblochové, která se mnou vedla korespondenci a také panu Matochovi za roli průvodce a výklad. Tímto jsme ukončili dopolední program a celý den jsme zakončili výšlapem na pověstnou kolonádu Rajstnu, ze které je nádherný výhled na město Valtice i Mikulov, na rybník Nesyt a také na rakouskou oblast za hranicemi.

Středa
Ve středu jsme cestovali automobilem, neboť uznejte, že na kole se moc kartónů vína uvézt nedá :-). Tentokrát jsem se výjimečně zhostil role řidiče já, aby i mí spolucestovatelé měli možnost některá vína ochutnat. Zastavili jsme se v podnikové prodejně Moravína, kde jsme s kamarádem nakoupili po kartónku vína, která nás zaujala ve Valticích ve vinotéce. Pokračovali jsme za rodinou do Pasohlávek, kde trávili dovolenou v kempu Merkur. Zde bych já osobně dovolenou netrávil. A s dětmi už vůbec ne, protože byste brzy přišli o veškerý našetřený obnos peněz. Mám rád klidnější místa, kde nenaleznete tolik lákadel, obchůdků, stánků s občerstvením a podobně. Platí se zde téměř vše a všude. Jen jako návštěva za vstup dáte 20,- Kč na osobu.

Dále jsme měli naplánovanou cestu do Kobylí, kde jsme také v podnikové prodejně Patrie také každý nakoupili. Nesměla chybět také návštěva Tomáše Čačíka. Zde jsme vedli delší rozhovor doplněný o nezbytnou ochutnávku, o vínech z Patrie, i o jeho vínech. Od Tomáše doporučuji zejména výborný Tramín, který už není :-), Cabernet Moravia a skvělý kávový Zweigeltrebe.

Poslední zastávka byla u pana Tetura ve Velkých Bílovicích, kde jsme byli srdečně (jako vždy) přivítáni. Zde se rozjel také „koštovací" koloběh, přátelský rozhovor nejen o vínech a také nutný nákup vín. S autem naloženým víny a celkem unaveni (i ovíněni) jsme se vydali na cestu do penzionu, kde jsme úspěšný den završili partičkou karet a rosé Frankovkou od pana Tetura. Jistě již znáte můj názor na rosé, takže ho raději hodnotit nebudu :-). Mě osobně Frankovka nepřipadá jako nejšťastnější odrůda do rosé, ale je to věc vkusu. Já osobně jsem k těmto vínům neměl nikdy dobrý vztah, ať už to bylo rosé sebelepší a od sebelepšího vinaře. Takže pokud chcete doporučení na rosé od „neroséčkáře", doporučuji vinařství Bodega Lurton z Argentiny - nebudete litovat ani vynaložených peněz (okolo 175,- Kč).

Čtvrtek
V tento den konečně přišlo na řadu kolo. Plánovaná trasa vedla do Novosedel a zpět. Vydali jsme se tedy po mikulovské cyklostezce nejnáročnější trasou z celého dne - výšlapem na Rajstnu (dalo by se nazvat i pěšky jdu a táhnu kolo). Pak již následovala samá pozitiva a sociální jistoty :-). Sjezd přes Úvaly do Sedlece, kde jsme statečně minuli odbočku zvoucí k ochutnávce a pokračovali do Mikulova. Zde musím uvést, že mi tato cesta naprosto učarovala. Krásné sjezdy po rovné cestě bez zatáček s výhledem na vinice, to byla paráda!

V Mikulově jsme po jinak dokonalém značení určili špatný směr a skončili na hranicích s Rakouskem. Ale to nás neodradilo a zvolili jsme trasu podél hranic, po polních cestách, které místy vypadaly jako naše silnice I. třídy. Po menších nezdarech s orientací a zoráním jednoho pole našimi „traktorovými" plášti po ztrátě cesty, jsme zdárně dorazili do obce Dobré Pole. Zde jsme pokračovali již cyklostezkou do Nového Přerova. Ještě před sjezdem do obce jsme se však občerstvili mezi vinicemi Slaniska.

V Novém Přerově jsme, nevím z jakého důvodu, dostali chuť na pivo a zamířili tedy do místní hospůdky, kde se pro nás severomoraváky čepovalo záhadné pivo Hostan. Když už jsme se k němu dostali napíši o něm nějaké informace. Pivo Hostan se vaří ve Znojmě a roční produkce je okolo 200 000 hl. V nabídce je klasické výčepní pivo Naše pivko, jedenáctistupňový světlý ležák Hostan Hradní a prémiový světlý ležák Hostan Prémium. Nechci samozřejmě nikoho urazit, pro znojemský region je to určitě hodnotný pivovar, ale mě toto pivo moc „nejelo".
Cesta pokračovala do Novosedel, kde jsme nesměli minout krásný obrostlý sklípek vinařství Marcinčák, kde se nám za nějaký ten obnos dostaly k ochutnání samé sladší „bonbónky". Zmíním například Rulandské bílé 2003 výběr z hroznů, které bylo znatelně voňavější a chutnější, než jeho mladší sourozenec Rulandské bílé 2005 výběr z hroznů. Ryzlinku vlašskému 2005 ve výběru z bobulí chyběly znatelné kyselinky a 35 g/l cukru bylo znát. Z červených vín bych vyzdvihnul Rulandské modré 2003 výběr z hroznů. U Marcinčákových je znát bližší vztah k vínům s vyšším cukrem, možná je to dáno velkou poptávkou spotřebitelů.

V Novosedlích jsme samozřejmě nemohli minout areál Vinařství Kovacs, kde jsme si dali hutný oběd a když nám otrnulo, šli jsme ochutnat nějaká vína. Bohužel se zde musím přiznat, že si již nepamatuji, co jsme ochutnávali, ale vzhledem k tomu, že mě nic zvláštního nezaujalo a neutkvělo v paměti, myslím, že mě nebudete proklínat.

Na zpáteční cestě jsme se zastavili v Březí u pana Šebesty. Ten, přestože měl nějaké obchodní jednání, se nám přátelsky věnoval a pohostil nás výborným Ryzlinkem vlašským 2006 ve výběru z hroznů a klasickým Chardonnay 2006 pozdní sběr. Famózní vlašák, avšak ročníku 2005, jsme pili již na návštěvě u Petra, který nás poprosil o dvě lahvinky, pokud by byly. Musel se spokojit se dvěma ročníku 2006 tohoto polosladkého moku, protože roční 2005 byl již vyprodán, ale myslím, že jsme chybu neudělali. Stavovali jsme se zde ještě po domluvě v pátek, za nákupem nějakých vín. Kromě zmiňovaného vlašáku jsem zakoupil také panem Šebestou doporučovaný suchý Dornfelder 2005 pozdní sběr, který je ověnčen oceněním Zlatá medaile VVT Valtice a TOP 77 vín ČR.

Před příjezdem do Valtic jsme si teď již nemohli odpustit zastávku ochutnávkového stánku ZD Sedlec. Byl jsem trochu skeptický, protože všechny lahve, které jsem z tohoto vinařství ochutnal (asi 3), byly nějak narušené až zlomené. Ale většinou se jednalo o nevhodně skladované kusy ve vinotékách (nedoporučuji vinotéku ve Zlatých Horách na náměstí, zde vína asi nikdo nekupuje, tak tam dlouho leží. Měli jsme odtud velmi kyselý vlašák v pozdním sběru 2004 právě ze Sedlece a Modrý Portugal z Vinařství Valihrach. Ten byl sice ročník 1999 jakostní, již byl nepitelný, ale jsem přesvědčen, že při vhodném skladování mohl být minimálně dobrý. Když to ještě dnes zvládne Rulanda šedá 1999 jakostní, tak portugal také). Ale ochutnávkový stánek mou hořkost k vínům ze ZD Sedlec zlomil. Každé víno, které jsme ochutnali, bylo čistě odrůdové, voňavé a velmi dobře pitelné. Ať šlo o Neuburské, Ryzlink vlašský i rýnský a zejména o Rulandské šedé. Veskrze vše ročník 2005 a 2006.

No a to bylo vše. Přibližně 65 km v nohách, mnoho rozmanitých chuťových zážitků v nose, žaludku a v paměti. Prostě parádní výlet za parádními víny.

Pátek
Páteční den byl již odjezdový, takže do deseti hodin vystěhovat, vyřídit nákup vín v Březí a šupky přes Uherské Hradiště domů. Doufám, že se vám naše putování líbilo alespoň mezi řádky, a že jste si vzali k srdci nějaká ta doporuční. A o to zde jde především!

Počet příspěvků v diskuzi: 0  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 3976x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5