O Víně

04.07.2007 Moll Aktivni: Ano Datum a cas publikace:

Jak jsem se propíjel víny v maďarských hospůdkách

Moto:
Přelez kopec a uvidíš, že to tam dělají jinak. A taky dobře.

Uvízl jsem pracovně v Maďarském městě Györ a nezbylo mi než trávit večery s kolegy v hospůdce. Je třeba připomenout, že je to v nížině, nedaleko Dunaje a i když i u nás bylo v té době v poledne přes 25 °C, tam bylo v 7 večer běžně 29 °C a do půlnoci se vůbec nedalo spát. Prostě je tam výrazně tepleji a místní vědí, že pitný režim se musí dodržovat.

Jako chyba se ukázalo navést je hned do první hospůdky po cestě, protože i po dalším průzkumu se zdála nejlepší a chlapům se z ní rozhodně a za žádnou cenu už nikam nechtělo. Pili si to své pivko v ceně asi 30 Kč a nezarazilo je ani to, že za první večer jsem zaplatil za svoje víno skoro desetkrát méně než oni za pivo. A rozdíl v chuťovém zážitku později přiznali i oni. Samozřejmě problém byl už jenom si objednat. Maďarsky nikdo z nás neuměl, nápojový lístek visel jen venku na zdi, nikde žádná cedule s denní nabídkou, takže nakonec jsem se vždy vyběhl podívat ven a pokusil se odrecitovat to co tam měli napsáno. A protože to byla nálevnička dole ve sklepě, řeknu vám, že jsem se docela naběhal. Když totiž cestou dolů zapomenete, jak se to píše, nemají, nerozumí, popřípadě zapomenete co jste vlastně chtěl...

Jako první věc nás zarazilo servírování. My jsme v takových nálevničkách zvyklí na pípy, ze kterých se čepuje víno z ukrytého KEG sudu. Tam byly v pultu poklopy, které známe tak leda z historických zmrzlinářských vozíčků, v nich válcová várnice s vínem, zřejmě zvenčí chlazená. Oni tam víno udržovali tak jako my tady zmrzlinu! Ale ještě větší šok jsem zažil když z ní vytáhla malou hliníkovou válcovou odměrku na jedno deci, přesnou zmenšeninu litrové, kterou pamatuji na mléko, takovou už dnes uvidíte jen ve starých filmech (kdypak budou zase dávat Ženu za pultem) a pomocí ní nabrala a nalila přímo do sklenky. Ve vínech, která si lidé běžně nemíchali, měla odměrku na 2 deci. Do várnic nalévala obsluha víno z třílitrových PET kanistrů. Taky nás zaujali někteří mladí, kteří si hned po příchodu vzali 6x 2 deci pro dva a úměrně víc pro početnější společnost. Vždyť jim to musí zteplat! Pak nás uklidnilo, když jsme poznali, že to není víno, ale vinný střik bez bublinek. I tak byl pohled na stůl plný plných sklenek fascinující. A protože jsme občas viděli některé jak za hodinu vypili sotva jednu sklenku a na stole měli těsně před zavíračkou každý aspoň tři, muselo pak následovat věru bohatýrské pití. Ale toho jsme se nezúčastnili, že vás obsluha vyhazuje, pochopíte i v cizím jazyce.

Jiných hospůdek jsem neměl příležitost mnoho prozkoumat, večer u dobrého vína je tak krátký a dražším restauracím jsem se záměrně vyhýbal, protože tam se lehce stane, že diety se najednou změní v dietu, ale Györ je na turisty zařízen a i když mi v nějaké místní obdobě vinného sklípku v 11 večer zavřeli před nosem, do pár příjemných hospůdek jsem přece jenom vpadl. V těch už víno nalévali z lahví a ty měli v ledničce a nebo v klimatizovaném, shora otevřeném boxu. U nás jsme zvyklí, že se obsluha zeptá zda chceme bílé nebo červené. Tady se jako první ptali suché či sladké. O sladké víno tam není nouze, mají je v každé hospůdce.

A cože jsem to vlastně pil? Musím vás upozornit, že Maďaři mají svoji vlastní, zcela specifickou řeč, kterou se nenaučíte! I ty názvy vín podle toho vypadají! Naštěstí se o víno trochu zajímám a protože jsem z vysočiny, kde vinohrady a stréce vinaře prostě nemáme, jsem nucen hltat hodně teorie, takže jak to zhodnotil kolega „On to umí i maďarsky!"

Nejběžnějším a nejlevnějším vínem je tam Olasz rizling. Ryzlink vlašský. Ty lepší měli přívlastek Balaton. Velmi příjemné pití. V té nejlevnější verzi klasické stolní víno, za mírný příplatek výrazně lepší chuti. Přesto ty naše příliš nepřipomínaly. Z něho nejčastěji dělali střik.

Rajnai rizling - Ryzlink rýnský. Těch jsem se mimo Maďarsko napil dost a chutnaly mi, ale v Györu jsem na něj neměl štěstí. Jako stolní ušel, ale ostatní vína byly lepší.

Szürkebarát - Rulandské šedé. Určit tuhle odrůdu byl největší problém a nebyl jsem si opravdu jistý, dokud jsem si to na netu doopravdy neověřil. Výrazně sladké víno, u kterého skončila většina kolegů a spokojeně se s ním bavila po celý večer. Na mě sladké až příliš. Odrůdové znaky, tak jak je známe z Moravy nemělo vůbec.

Kékfrankos - Frankovka. Nijak zvlášt mě nezaujala, ale přeci jen jsem zůstal na úrovni stolních vín.

Merlot. Velmi sametový a sladký Merlot za pár kaček, moc pěkný, škoda že takový u nás snad ani nemáme.

Leányka - Pesecká leánka. Synonymum Feteascä regalä. Tato odrůda se pěstuje pouze na jižním Slovensku, velmi zřídka na Pálavě. Velmi zajímavé víno s výraznou plností. V té plnosti bych ho přirovnal snad ke Kerneru, nebo Hibernalu, ale ty nemám rád, kdežto k tomuto vínu bych se rád vrátil.

Tokajské Harslevu a Furmint tu a tam měli v celých lahvích, pro nedostatek času jsem je neochutnal.

Může se zdát, že jsem vlastně skoro nic neochutnal, ale je třeba připomenout, že popíjení vína bylo až vedlejší činností mého pobytu. Situace byla ještě komplikována neznalostí jazyka i prostředí a nedostatkem místních průvodců. Přesto jsem tam nějaký litřík vypil a dojem ve mně zůstal tak výrazný, že mi stál za to rozdělit se o něj s vámi.

Kultura pití vína je v Maďarsku určitě na větší výši než u nás, a víno je výrazně levnější (2 dcl v restauraci za 8,- Kč?) V některých restauracích by bylo možno ochutnat i dražší a zahraniční vína. Ale to by bylo na speciální výlet. Snad někdy bude. Zatím se musím spokojit s tím, že někdo z vás třeba cestou k moři si dá tu práci a pořádně to tam přechutná a dá zprávu.

Více o odrůdách vína užívaných v Maďarsku najdete třeba na:
- www.hnt.hu/aboutus/wines.php?p=olaszrizling
- www.cserszegi.hu/szolo_e.html
a pro zajímavost i
- www.bbkvtar.hu/bor/bor.html

Počet příspěvků v diskuzi: 0  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 3486x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5