O Víně

16.04.2007 oa Aktivni: Ano Datum a cas publikace:

Galerie Ryzlinků rýnských České republiky

V loňském roce se uskutečnil již 5. ročník Galerie Rýnských ryzlinků České republiky, který pořádá Klub přátel Rýnského ryzlinku z Bzence. Zajímají-li Vás dojmy z prezentace této akce proběhnuvší v naší metropoli ve dnech 7. - 8. března 2007, pak jste tady správně.

Jak bylo již vyřčeno, jednalo se o pátý ročník, pokud však jde o mojí účast, ta byla premiérová. Nechci na tomto místě nijak dlouze parafrázovat údaje o této akci, proto si raději dovolím citovat z oficiálních stránek www.galerierr.info:
„Galerie si získává postupně velmi dobré jméno mezi pěstiteli a tato skutečnost se odráží v množství vín, která vám byla nabídnuta. Celkem bylo zařazeno v katalogu 298 Ryzlinků rýnských z toho z ČR 184, Rakouska 38 a Německa 49. Rakouská vína byla z oblasti Poysdorfu a údolí Dunaje - Wachau. Německá vína z vinohradů nad Rýnem - oblast Rheingau - nedaleko města Mainz a ze strmých svahů nad řekou Moselou. Novinkou Galerie byla vína z Alsaska - okolí města Colmar, kterých se podařilo zajistit 16 vzorků. Dále byla zastoupena vína ze Slovenska, Slovinska, Brazilie, Chorvatska, Rumunska a Chile. Z hlediska ročníků byl nejsilněji zastoupen rok 2005 - 171, ročník 2004 měl 56 vín, nejstarší víno byl ročník 1990. Hodnocení, kterého se zúčastnilo 45 hodnotitelů, proběhlo pod vedením Ing. Pavla Hromka SZPI Brno za použití sto bodové stupnice. Vína, která neměla doložený „Protokol o zatřídění vín" byla označena pouze dosaženými stupni cukernatosti při sběru hroznů. Dále se vyskytoval v kategorii přívlastek označení SMARAGD - jedná se o místní označení vín Rakouských a Německých, které vyjadřuje kvalitu a dosažené cukry, dále označení CLASSIC a FH (feinherb) se používá v Německu pro vína jemná, mírně sladší a mající vysoké aroma. Dle Statutu Galerie Rýnských ryzlinků byla udělena velká zlatá medaile Galerie Rýnských ryzlinků České republiky: WEINGUT G.H. von MUMM ročník 2004, č.vz. 212

Na tuto akci jsem přišel v podstatě docela náhodou, ačkoli vím, že existuje a že se zpravidla koná i přehlídka „vybraných" vzorků daleko od bzeneckého lůna soutěže. Listoval jsem jednou nejmenovanou přílohou nejmenovaných novin, do které pravidelně přispívá svými statěmi o víně pan Ing. Libor Ševčík. Shodou okolností byl první osobou, kterou jsem v Národním domě vína v Mostecké ulici na Malé straně, kde se letošní prohlídka pro „pražáky" konala, potkal.

Jak jsem dále z uvedeného webu zjistil, pro přehlídku 5. ročníku byly vybrány jiné prostory, než tomu bylo v letech předchozích, a to premiérově zmíněný Národní dům vína. K těmto prostorům jen tak na okraj stojí za zmínku, že projekt NDV, ve kterém se prezentuje několik moravských vinařů se zrodil v hlavě pana Ing. Libora Průdka, vinaře z Rakvic, který myslím stál nějaký čas v čele Národního salónu vín ve Valticích. Bezpochyby se jedná o velice zajímavý historický objekt, který je stylově zařízen a kompletně věnován vínu. V podrobnostech si opět dovolím odkázat na web (www.narodnidumvina.cz), z něhož lze mimo jiné vyčíst, že zde vedle degustací a prezentací jednotlivých vinařů můžeme narazit též na vzdělávací akce. Je pravda, že jsem kdysi o celém projektu četl nějaký rozhovor s jeho duchovním otcem a vybavuji si tak jednu z nosných myšlenek, kterou má být služba moravským vinařům a snaha přivést je do Prahy. Nechci nijak polemizovat jak se to daří, hodnocení mi v tomto směru zcela jistě nepřísluší, každopádně mám dojem, že většina náhodných návštěvníků se rekrutuje z řad obdivovatelů Karlova mostu a přilehlého okolí s baťůžkem na zádech a foťákem na krku. Zda se tedy daří naplňovat původní představy a úspěšně prezentovat Pražanům moravská vína, jako se to třeba daří na jiných místech, netuším, ale můj dojem zůstal trochu rozpačitý.

K návštěvě samotné galerie jsem se snažil zlákat několik „zanícených" z portálu, ale po třetí záporné odpovědi jsem to už raději dále nepokoušel... Vytiskl jsem si tedy výsledky, vzal do ruky zvýrazňovač a označil si adepty na koštování. Byl jsem trochu nervózní, protože z původních takřka 300 vzorků měla být představena jen cca polovina, nicméně jsem doufal, že nějaký průnik v množinách vystavovaných vzorků a mnou vytipovaných kousků přeci jen bude (učí se ve škole ještě vůbec množiny?)

Na akci jsem dorazil v den první, kolem 17 hod. Poté co jsem minul a v duchu pozdravil (já ho znám, on mě ne, přišlo mi to tak lepší...) pana Ševčíka, vystoupal do prvního patra, vyřešil svízelnou situaci s odložením osobních věcí (šatnu velmi nedostatečně a nedůstojně nahrazoval jeden věšák), zaplatil vstupné, obdržel sklenku, mohlo tak moje oko konečně spočinout na seznamu prezentovaných vzorků. Nadšen jsem tedy rozhodně nebyl. Celkem bylo připraveno 136 vzorků, z toho 69 zástupců našich vinic a strání, zbytek pak obstarali zástupci z Rakouska, Německa a také Francie.

Kdyby ten můj katalog vypadal trochu důstojněji, lépe řečeno aspoň tak, abyste si nemuseli myslet, že jsem disgrafik a čuně, naskenoval bych jej a hodil jej v plénum! Možná by mi pak dal někdo za pravdu, že prokousávat se jednotlivými vzorky nebylo jednoduché, zvlášť když chcete nejprve prochutnat ta suchá vína.
S označením vinaře není problém, stejně jako se zemí původu, obcí (ta však označuje obec, ve které sídlí vinař, nikoli obec, ve které byly vypěstovány hrozny). Chybějící kolonka a tudíž i jakýkoli údaj o viniční trati se dal s vypětím nemalých sil odstranit opakovanou žádostí o předložení láhve, ale nejsem asi příliš otrlý, neboť pohledy nedočkavců, které jsem tak svými požadavky brzdil v rychlejším příjmu vzorků, na mne byly až příliš opovržlivé. Brzy jsem tedy rezignoval a moje prochutnávání se pomalu, ale jistě omezovalo na pouhé tipování rýňáků, které pak sám vyhledám a doma v klidu ochutnám, na poctivější degustaci to prostě nebylo. Aspoň pro mne ne, a těch důvodů bylo víc. Třeba nedostatečné osvětlení, ale to už bývá spíše pravidlem, množství nalévaného vína (nežádám nikdy moc, ale vždy bylo bezpečně poznat, kterého vína už dochází láhev, protože tam se šetřilo), teplota vzorků, množství náruživých ochutnávačů a vůbec :-(.

Nedostatek analytických hodnot se víceméně dal předpokládat a bohužel ani organizátoři akce neměli k dispozici jiné údaje, než ty které poskytují etikety jednotlivých producentů. A jak všichni víme, výsledek bývá v tomto směru velmi tristní. Co mě však nakonec nejvíce ničilo, byla kolonka „přívlastek". Vína nebyla systematicky rozčleněna dle obsahu zbytkového cukru. Chybějící kategorizace by však sama o sobě neměla tak fatální důsledky jako se nakonec ukázala absence prostého a dle mého jednoznačně základního údaje o vínu, kterým je zatřídění dle obsahu zbytkového cukru. Pro ilustraci vybírám prvních pět, po sobě jdoucích, výrazů, které se v kolonce označené jako „přívlastek" objevily: pozdní sběr, PS - polosuché, výběr z hroznů, PS - suché, pozdní sběr..." A takhle podobně to šlo pořád dokola. Možná nejsem dosti bystrý, ale mě žádné pravidlo v uvedeném označování vzorků nenapadá. Je pravda, že vzorek č. 2 je polosuchý, stejně jako to, že vzorek č. 4 suchý, ale jak jsou na tom ostatní vzorky, to opravdu nevím... :-( Nezbývalo tedy než se spokojit s konstatováním, že údaj o tom, zda je víno suché, polosuché, polosladké či sladké je prostě bonus navíc. Můj prvotní záměr začít u suchošů a postupně si doslazovat vzal tedy za své a jeho naplňování tak bylo trochu loterií, trochu tréninkem intuice.

A jak tedy dopadlo mé „prozkoumávání" terénu? Přiznám se, že jsem příliš nových krás neobjevil. Ze zástupců suchých vín mne nejvíce oslovil Ryzlink rýnský Habánských sklepů (Syrovín - Lysiny) 2005, který je pěkným nástupcem jednoho z povedených zástupce ročníku 2003 z téže trati. Dále pak představilo hezký ryzlink z ročníku 2004 (Mikulov - Pod Svatým kopečkem), s velmi intenzivním a možná až příliš líbivým buketem, Moravíno, nicméně i k tomuto se rád někdy v klidu vrátím. Určitě se nebudu v budoucnu vyhýbat ryzlinkům od pana Polehňy, neboť jeho vzorek ročníku 2005 patřil mezi suchými opět k tomu lepšímu, co bylo možné okusit. Těšil jsem se na Lechovice, ale ty mi teda zrovna dvakrát nejely, i když jako instruktáž k poznání petrolejových a benzínových tónů krásně posloužil jejich vzorek z ročníku 2002 (v poznámkách jsem našel i slůvko „iron", doplněné o otazník a vykřičník). Z bzenecké oblasti se v budoucnu asi rád blíže seznámím s víny pana Robka, i když mne trochu zarazil velký rozdíl mezi jednotlivými vzorky celkem 4 ryzlinků. Stejně jako u Spielbergů, kde mi jeden vzorek vyloženě chutnal (03 ps) a jiný vyloženě nechutnal (04 ps). A myslím, že to není tím, že by se snažily (třeba jako Reisten) o různé styly, jako spíše tím, že jedna láhev byla „nemocná". Očekávání, že bude nahrazena novou však nebylo naplněno, druhá láhev musela zůstat na následující den...

Postupně začínalo sládnout a já (možná již pod vlivem alkoholu) měl pocit, že se zvyšuje i kvalita. Rozhodně jsem nabyl dojmu, že v této kategorii byla větší konkurence. Opravdu krásný a možná že vůbec nejlepší byl ryzlink (05 vzh) od pana Michlovského, z něhož je cítit kvalitní surovina a precizní zpracování. Štrůdlově opojný byl výběr z bobulí ročníku 2005 ze ZD Sedlec, za kterým nezůstával příliš pozadu ani výběr z hroznů stejného ročníku a producenta. Opětovně jsem se přesvědčil, že v roce 2005 se podařilo sklidit mimořádné hrozny v Dobrém poli na vinici Staré, což dokladují vzorky od Moravských vinařských závodů, Mikrosu, ale především pana Horta. Jeho výběr z hroznů mi opravdu velice chutná. Svému velmi dobrému renomé dostál též Znovín, jeho kolekce byla jistě nejvyváženější a všechny vzorky odpovídaly předpokládané kvalitě. Nejpříjemněším překvapením pro mne byly vzorky vinařství Vinum Moravicum, se kterým jsem se setkal poprvé a určitě ne naposledy. Oba ryzlinky ročníku 2005 v pozdním sběru se velice dobře pily, projevovaly se především tóny citrusů a přes vyšší obsah zbytkového cukru působily velice svěže, k čemuž jistě přispěla živá kyselinka. Určitě jejich ryzlinky vyhledám, stojí za to.

Na skok jsem přešel i do druhé části patra, kde se prochutnávaly ryzlinky zahraniční. Zde jsem však pobyl poměrně krátce, neboť absence „chlaďáku" činila některé vzorky v době, kdy jsem se k nim dostal, již takřka nepitelnými! :-( V krátkosti jsem si tedy potvrdil, že skvělé německé ryzlinky produkuje vinařství Molitor. Budete-li mít někdy možnost neváhejte ani na chvilku. Neméně dobrý byl suchý ryzlink od pana Friedricha z Lorchu. Rovněž tři vzorky alsaských ryzlinků, které jsem okusil, byly dobré, ale vzhledem k té odpudivé teplotě jsem u nich opravdu nebyl schopen déle vydržel. Škoda, velká škoda, protože jsem se na ně opravdu těšil. Z Rakouska jsem vsadil tak jen na ověřenou klasiku a kvalitu a pan Brundlmayer z Langenlois mojí důvěru nezklamal. Nevím jak to působilo na vás, ale vězte, že moje pocity i přes malý časový odstup zůstaly přinejmenším rozpačité. Uvidíme, co přinese šestý ročník a zda budu mít chuť být u toho...

Počet příspěvků v diskuzi: 0  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 3445x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5