O Víně

28.03.2007 oa Aktivni: Ano Datum a cas publikace:

Ich trink drei Veltliner

Začnu možná trochu ze široka, ale jsme v rubrice o věcech okolo, tak se snad nějaké to slovo okolo bude tolerováno. Ačkoli jsem se již několikrát vyjádřil v různých diskuzích, musím předeslat, že tento portál mi naprosto totálně změnil život a pohled na víno, samozřejmě v tom dobrém slova smyslu. Nepřestal jsem sice sledovat jiné zdroje informací o víně, avšak z mnoha důvodů se tento portál stal tím nejdůležitějším. A to nejen skrze své fundované a charismatické přispěvovatele, nadhled a humor, které provázejí leckterou reportáž či recenzi, ale i bouřlivé debaty a konfrontace v diskuzích. Dále považuji za velké a nikoli bezvýznamné plus objektivitu pohledu na ten náš milovaný svět vín, byť je to mozaika poskládaná z čistě subjektivních názorů. Největší radost mám však ze skutečnosti, že je to živý organismus, který neustále roste a vzkvétá. V neposlední řadě musím přiznat, že mě též těší fakt, že i třeba já se můžu snažit portálu vrátit něco z toho, co mi dal a obohatit jej o svůj pohled na některá ze zajímavých vín, se kterými se setkám. Rád bych se o to v některých svých příspěvcích alespoň pokusil.

Když se objevil nápad s "tématickým týdnem" byl jsem nadšen z několika důvodů. Nemám bohužel příliš času účastnit se různých degustací, neboť rodina i práce si žádá své, proto nejčastěji přechutnávám doma po večerech sám, občas to proložím nějakým tématickým dýchánkem s několika blízkými vínofily. Stává se pak poměrně často, že několik po sobě otvíraných lahví má společného jmenovatele. Hned mě tedy napadlo přistoupit tímto způsobem i ke svému příspěvku a popravit postupně hned několik veltlínů za sebou. Navíc musím přiznat, že jsem neměl dost odvahy a na poctivou recenzi jsem si příliš netroufal.

Na tomto místě musím ještě vložit malou vsuvku týkající se mé nebetyčné hlouposti, náhodě a dobré vůli. Dlouho jsem plánoval, že tento článek (společně s několika dalšími) vznikne o jedné sobotě, která se jevila z pohledu nedostatku času nejméně problematickou. V pátek, cestou z práce domů, jsem neodolal své vášni a zastavil se ještě v jednom z oblíbených obchodů s vínem, abych juknul po novém sortimentu a vzal něco na zkoušku. Místo je mi to důvěrně známé, proto asi ta lehkovážnost v mém počínání, která společně se zaslepeností a ústupem racionálních úvah (jde-li o víno), daly šanci nehorázným drzounům a nenechavcům. Prostě jsem vystřelil z auta, nechal aktovku se spoustou důležitostí na sedadle, aby mi pak za cca 10 minut zůstaly vedle rozbitého okýnka u spolujezdce jen oči pro pláč... Mezi všemi těmi důležitými věcmi, které měly navždy změnit majitele, byly i mé veškeré poznámky k prochutnaným vínům za poslední půlrok. Po několika bezpečnostních opatřeních (odcizené doklady společně s klíči!), mrzké náladě a představě obíhání všemožných úřadů nastal nečekaný obrat! V sobotu večer mi volá jedna z osob, na které jsem měl v tašce vizitku, že jí kdosi volal, že snad našel moje doklady. Asi hodinku na to už jsem stál nad svojí důkladně prohrabanou taškou, abych zjistil, že se mi lautr nic neztratilo, jen to pobralo trochu špíny a vlhkosti ze škarpy :-). Měl jsem opravdu velikanánskou kliku a ještě jednou velké díky, že si ten sympatický mladík ze Slovenska vybral ten večer hospodu ve vzdálenější vesnici a mohl se tak cestou potkat s mojí taškou.

Ale pojďme už konečně na víno! Veltlínské zelené patří mezi mé poměrně oblíbené bílé odrůdy, proto mne bavil už samotný výběr vhodných adeptů k otevření. Prvním kouskem se stalo Veltlínské zelené 2005 výběr z hroznů od Stanislava Málka. Hrozny k výrobě tohoto vína zrály na vinici Svidrunk v Popicích, kde rodina vinaře obhospodařuje 2,5 ha vinic. Sklizeň hroznů o cukernatosti 24,2 °NM z 10 let starých keřů révy proběhla 4. listopadu 2005. Výsledné víno je polosuché s 6,5 g/l zbytkového cukru, 6,2 g/l kyselin a 13,5 % alkoholu. Adjustáž vína je poměrně jednoduchá, z mého pohledu neutrální. Víno je naplněno do tmavší khaki láhve typu bordó, opatřeno přední i zadní etiketou, když ta první nese vedle názvu vína též jakýsi bronzový potisk s názvem vinaře a znakem. Velmi příjemně jsem byl překvapen etiketou zadní, která obsahuje kompletní analytické údaje o víně, kontakt na vinaře včetně telefonu a e-mailu a konečně i následující popis vína samotného: „Plné víno z dobře vyzrálých hroznů a zelenkavě žlutou barvou. Vůně je příjemně ovocitá, reduktivní. Ve vyzrálé chuti převažují ovocné tóny, které ležením v láhvi přecházejí v medově lipové." Víno je opatřeno kvalitním, plným 45 mm dlouhým korkem s potiskem vinaře, který navzdory vinařovu tvrzení, že víno by mělo být vypito do dvou let, naznačuje velmi dobré možnosti archivace. Uvidíme zda s kvalitou korku koresponduje i obsah láhve. Barva je na můj vkus poněkud bledá, zelenožlutá. Co však chybí v barvě, toho je nadmíru v hustotě. Krásné dlouhé mosty, opravdu husté víno, které dává tušit, že byla v tomto případě zpracovaná opravdu kvalitní surovina. Vůně je výrazně ovocná a svěží. V nástupu je znát zralý hrozen, dále pak žlutý meloun, banán, zralá hruška a jablko. Je krásná, intenzivní a velmi podmanivá. V chuti se opět zpočátku projevuje především ovocnost vína, ze které přes svojí komplexnost vystupuje především ten meloun a banán, který je v dochuti krásně doprovázen pepřovostí. Ve víně je velice pěkně schován vyšší alkohol, víno působí velmi svěžím dojmem, ale rozhodně je lepší, pokud se udržuje na doporučené teplotě mezi 9 - 11 °C. Dochuť je středně dlouhá s dominantním banánem. Víno je velmi povedené, senzoricky bych jej hodnotil tak 7-9-8, vůně v tomto případě nebyla překonána. Cca 1-2 g kyselin navíc by z něj udělalo excelentní kousek do archivu. O tom, že Stanislav Málek to s veltlínem umí svědčí i skutečnost, že šampiónem nedávného Vinum Juvenale se stalo právě jeho Veltlínské zelené 2006 pozdní sběr z téže vinice. To je samo o sobě dost dobrým lákadlem a tak se snad brzy podíváme blíže na celkovou produkci tohoto vinaře, která slibuje nejedno překvapení.

Druhým kouskem bylo Veltlínské zelené 2003 pozdní sběr (obec Novosedly, trať Kamenná) od Vinařství Kovacs. Pramen poznání obsažený na etiketě tohoto vína není zdaleka tak silný, proto můžu konstatovat pouze skutečnost, že se jedná o suché víno s obsahem 12,32 % alkoholu. Kovácsovic adjustáž u mne velmi významně boduje, je osobitá, nezaměnitelná, prostě šik. Důkazem, že pořád se dá něco vylepšovat budiž nový facelift etiket, kdy ubylo zlaté, přibylo proužků a to opět v dokonalé harmonii s elegantní hnědou rýnskou pistolí. Zadní etiketa bohužel neskrývá zmiňovanou analytiku, ale s povděkem kvituji alespoň fakt, že popis jednotlivých vín je originální, nechybí údaj o doporučené archivovatelnosti a nějaký ten tip na snoubení s pokrmem. Barva tohoto veltlínu je o poznání sytější, zlatavá. Viskozita je řekněme průměrná, ve víně je zpočátku patrné velmi jemné perlení, za které víno vděčí patrně nomacorcu (s potiskem vinaře), kterým bylo uzavřeno. První přivonění bylo trochu zklamáním, víno zpočátku vonělo velmi málo. Naštěstí se časem krásně rozvinulo, a přesto, že vůně nebyla nikterak intenzivní, byla podmanivá, taková pěkně uhlazená, se zřetelnými stopami láhvové zralosti. Ve vůni převládají ovocné složky, z tropického ovoce jsem byl schopen identifikovat snad jen mango, méně už pak banány a cukrový meloun, jak napovídá etiketa. Rovněž chuť nese stopy láhvové zralosti, dále pak nějakého tropického dropsu, chybí mu však výraznější kořenitost. Ačkoli se jedná o zástupce „prokletého" ročníku, působí harmonicky, je příjemně suché se středně dlouhou dochutí, dobře pitelné, i když pikantnější kyselinka by jej učinila více svěžím. Víno je dle mého názoru již na vrcholu, lepší už asi nebude, možná mělo být vypito mladší. Senzoricky bych jej hodnotil tak 7-7-6, dobré, ale nijak zvlášť neoslovilo a neoslnilo. Nicméně v produkci tohoto vinaře má velmi povedené následovníky, když zejména ročník 2004 z této trati (aspoň doufám) je velice zdařilý. Žádnou z nulapětek (Dobré pole - Daniel, Dobré pole - Rosentické) jsem sice nepil, ale věřím, že se Angela Miur příliš nesekla, když je označila za velmi zajímavé a zdařilé představitele odrůdy :-).

Za posledním vzorkem se vydáme za hranice. Žádná štreka to však nebude, ze Znojemska je to do Weinviertelu coby kamenem dohodil. Jestli je u nás veltlín nejpěstovanější bílou odrůdou, pak v Rakousku je to jakýsi národní vinařský poklad a jen málo vinařů (ve Weinviertelu asi žádný) nemá v portfoliu nějaký ten „grüner veltliner". Ideální půdní a klimatické podmínky dávají společně s péčí vinařů opravdu širokou a pestrou paletu různých veltlínů, leckdy by člověk ani nevěřil, že je to ještě veltlín. O populárnosti této odrůdy u našich sousedů svědčí i výsledky rakouského Salonu, který je odhadem naplněn ze 60-70 % právě touto odrůdou (myslím, že Salon je členěn regionálně a pak ještě dle jednotlivých odrůd, když v těch nejvýznamnějších oblastech jsou vína této odrůdy členěna ještě dle zbytkového cukru do dvou kategorií). Takže jak vypadá takový rakouský „grüner veltliner", který by měl být věrný heslu „früchtig, würzig, pfefferig"? Volba padla na Weinviertel DAC 2004 Classic Grüner Veltliner od Weingut R&A Pfaffl, Stetten (malá obec nedaleko Vídně). Dle rakouské vinařské legislativy jde o qualitätswein, trocken, které má 12 % obsah alkoholu. Adjustáž je velmi jednoduchá, dalo by se říci minimalistická. Tmavě zelená rýnská pistole opatřená cínovou záklopkou ve stejné žluté barvě jako jednoduchá a moderní lichoběžníková etiketa nesoucí pouze název vinaře a označení vína, která je doplněná též zadní etiketou s velmi malým obsahem podrobnějších informací o víně či producentovi. Barva vína je světležlutá se zelenkavými odlesky, jiskrná. Po nalití je ve sklence opět znát jemné perlení (i tato láhev byla uzavřena umělou variací na korek), které však časem odezní. Vůně je zpočátku trochu zastřená, časem se však pěkně rozvíjí a začínají z ní vystupovat zelená jablka, sem tam stopy pro mě těžko identifikovatelného tropického ovoce a kořenitost. V chuti je víno opravdu velmi svěží a šťavnaté, úplně ve mne evokovalo ten pocit při zakousnutí se do prvních letních jablek. Chuť nakyslých letních jablek krásně doplňují projevy pepřovosti. Přes útlejší tělo a střední dochuť je toto víno velice vydařené, ale hlavně velmi pitelné, dávám mu 7-8-8. Nejedná se o žádný hloubavý veltlín, ale o velmi vydařeného společníka k dobrému jídlu či veselé společnosti.

Původně jsem na tomto místě zamýšlel otevřít jiné kousky od tohoto vinaře, které jsem měl možnost prochutnat na podzimním představení rakouských vinařů v Hotelu Diplomat v Praze, a které následně pořídil přes www.austriawein.cz (chvála panu Tůmovi, člověku, který dovoz rakouských vín nejen od Pfafflů na této doméně realizuje, jeho ochota a vstřícnost byla v mém případě naprosto příkladná, bez ohledu na to, že jsem kupoval jen 2 láhve). Jedná se o svým projevem podobný tomu dnešnímu Grüner Veltliner 2005 Zeiseneck DAC nebo mnohem komplexnější Grüner Veltliner 2005 Hundsleiten. Rozhodnutí otevřít namísto právě zmíněných jen běžné intersparové víno zakoupené loni v jeho domovině cestou z lyžovačky byla cena, protože všechna výše uvedená vína stále cca 150,- Kč (při dnešním kurzu by byl „pfaffl„ nejlevnější!). Na dražší rakouské sourozence z rodinky Pfafflů se tedy podíváme někdy jindy.

Závěrem ještě jedno malé pokáníčko a závazek do budoucna. Nastuduji manuál a budu se více snažit při odlepování etiket, zde jsem se pokusil sundat etiketu pouze z prvního veltlínu a po velmi mizerném výsledku jsem v této činnosti již dobrovolně nepokračoval. A pak nějaká ta fotka... no když já mám jenom analogovou zrcadlovku, navíc momentálně se založeným černobílým negativem... :-(

Počet příspěvků v diskuzi: 0  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 3281x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5