O Víně

29.11.2006 p.j. Aktivni: Ano Datum a cas publikace:

Jsem taky konzument aneb Co mi ještě vadí na našich vinařích?

Když už přišly na přetřes všechny černé puntíky tuzemského vinařství, přispívám též svojí troškou do mlýna. Prominťe mi prosím, i na můj vkus trochu sarkasticky jedovatou formu a spíš se zamýšlejme nad obsahem.

Nevím, jestli se mohu označit za průměrného konzumenta. Zřejmě podstaný rozdíl bude v tom, že já mám naše vína opravdu rád a, jak správně podotknul kdysi kolega doc, zřejmě potřebuji k pocitu dokonalého vína i jistý díl námahy a útrap při jeho obstarávání. Zatímco průměrný konzument spíš očekává nějakou základní vstřícnost, pocit, že je vítán, a pokud se toho nedočká, volí často cestu nejmenšího odporu, nejpohodlnějšího nákupu. Dvakrát škoda.

Rozumím úplně pocitům mnoha lidí, které vyjádřil Míra ve večerejším článku Jsem průměrný konzument aneb co mi vadí na našich vinařích? Nedělám si iluze o tom, že by nějaký článek mohl cokoliv mávnutím proutku změnit. Leccos ze zbožných přání je možná záležitost výměny generací, nebo se toho nikdy nedožiji. To ale neříkám s trpkostí, to je prostě život. Myslím, že se dokáži radovat z toho, co už funguje a co se daří. Vypíchl jsem ještě po zralé úvaze čtyři, jak já to vnímám, trochu opomíjené věci, třeba se nad tím pár lidé zamyslí.

Tedy vadí mi:

· Že terroir pro řadu vinařů nejen nic neznamená, ale snad ho i pokládají za dobrému obchodu škodlivý. Jak si jinak vysvětlit, že název vinice je na většině etiket takřka mikrotextem na hranici možností tiskárny nebo je až na etiketě zadní. Nebo tam není vůbec, i když se jedná o přívlastek. Tenhle nešvar je konec konců i na výsledkových listinách většiny soutěží, dokonce i věhlasný Salon v řadě textů vinici nepovažuje zřejmě za důležitou. To už jsou kolikrát lepší leckteré internetové obchody. Co si však mám myslet o internetovém obchodu samotného vinaře, kde z mizerné fotky rozeznám, že etiketa název vinice obsahuje, nelze jej však přečíst a internetový obchod ho neuvádí? Proč ani ty nejslavnější vinice až na výjimky nemají nějakou ceduli pro turisty? Každá druhořadá památka se zmohla na cedulku s pár větami, tak proč ne prvotřídní vinice? Ale i název velkým vkusným písmem by stačil. Chápu, že každý asi nemá tak prestižní polohy jako Železná nebo Šobes, chápu, že může být obava, že by snad mohl spotřebitel časem jednotlivé polohy mezi sebou nedejbóže porovnávat a preferovat ty sousedovo lepší, ale vždyť hrozba srovnávání a preferencí hrozí potenciálně i u ročníků, a právě tam lze vypozorovat, že květomluva a nadání nalézt téměř u jakéhokoliv ročníku nějaký klad jsou našim vinařům i odborníkům více než vlastní. Potíž bude nejspíš v tom, že ročník je takový rovnostářský, nadělí počasí v podstatě všem stejně, zatímco vinice se lehce stane předmětem skryté či otevřené závisti. Pokud je ale ideálem vinaře stav, že spotřebitel se neptá, kde víno vyrostlo, ale preferuje jen jméno odrůdy a svého oblíbeného vinaře, navrhuji zrušit to zbytečné divadlo kolem lepších a horších terroirů (beztak jsou všechny vinice, které zrovna neleží na severním svahu - a na mikulovsku ani toto není pravidlem - v „prestižní" I. kategorii vinic), nechť se tedy rozdělí všechny vinice v obci, lepší i horší, rovným dílem mezi všechny místní vinaře, a je to. Budeme kupovat jen vaše jména.


· Že je tu příliš málo „specialistů", kteří se nerozplynou v pokušení pěstovat na svých několika arech celou knihu povolených odrůd (plus i ty nepovolené), nýbrž rozpoznají, že v naší oblasti, v tomto svahu na této půdě, se nejlépe daří jen jedné, dvěma odrůdám, a do těch dají všechen svůj um, vymazlí pro ně ty nejoptimálnější podmínky a budou si pak jen hrát s jemnými nuancemi technologie, aby toto dovedli do absolutního mistrovství virtuoza hry na jeden nástroj. Že je neláká být vyhlášený Ryzlinkem z této vinice, že dokonce i po prochutnání kompletního sortimentu leckterého vinaře jsme na vážkách, co si z toho zapamatovat jako nejpozoruhodnější, že dokonce i sám vinař není schopen říci, na co je nejvíc hrdý. (Z marketingového hlediska zřejmě ideální stav: na všechno, na všechno stejně.)

 

· Že na můj vkus se pod slovem „tradice" často někdo pokouší vzkřísit něco, co už je duchem dávno mrtvé a zůstává prázdná forma jako kýč pro turistu. (Tím se nechci dotknout několika málo výjimek jako je třeba Jízda králů). To ale ostatně není jen specifikum vinařů. Jakoby se o určitých periodách té „tradice" neslušelo mluvit. Jakoby tu víno pěstovali Římani, Karel IV. a pak až ten vinař, jehož láhev držím v ruce. Co je špatného přiznat, že po třicetileté válce kraj zpustl, po Bílé hoře ho dosídlili Němci, které jsme po válce zase vysídlili a nahradili kolektivizovaným zemědělstvím? Nejsou dějinné zvraty jednotlivých majetků daleko zajímavější a barvitější než monotónní rozpačité odkazy na středověk? Jen si dát tu práci zjistit, jak to s mou vinicí vlastně bylo.


· A ještě možná jedna věc, ale nemohu vyloučit, že na ní nemám nějakým způsobem vinu i já: že mi totiž vinaři až příliš často neodpovídají. Že když už přemůžu svůj ostych a v nějakém zdvořilém mailu se jich na něco zeptám, že se ani neobtěžují mi slušně dát najevo, že sice rozuměli, ale nechtějí nebo nemůžou mi pomoci. Mlčení je snad ještě horší než neomalená neotesanost či pologramotnost.

Ono to vypadá, že jsem malicherný, ale prostě zrovna tyhle věci já považuji za důležité, i když s tím dokážu žít, ani ombudsmanovi to asi zatím psát nebudu. Abych navíc dokázal, jak jsem velkorysý, tak uvedu, co všechno mne nerozhází a co všechno už jsem českým a moravským vinařům prominul: že nemají webové stránky, nebo že když už je mají, tak jsou k ničemu; že jejich vína nejdou skoro nikde sehnat; že mají většinou zavřeno, když jedu kolem; že otevírací hodiny někdy dávají tušit, že vinař si v podstatě nepřeje být moc rušen; že na zazvonění vyšle vinař svoji nerudnou, netaktní a neinformovanou manželku; že vrata do vinice jsou zamčená; že staré výsadby jsou nemilosrdně klučeny jako nerentabilní; že nejlepší víno není na prodej; že často je na prodej jen poslední ročník; že ochutnávka sortimentu není něco automaticky samozřejmého; že vinař má být vzorem pro nevychovanou veřejnost v tom, v jaké sklence a při jaké teplotě se jeho vína mají podávat; že neví, jak se jmenuje sousedovo vinice; že prakticky všechny vinice směřují na jih a jsou svažité, i když podle mapy by se zdálo, že je to úplně jinak; že jejich etikety nejdou bez poškození sejmout z lahve atd.

Chápu, že být vinařem není vždycky zrovna med a že spotřebitel z tepla domova vidí některé věci hodně jednoduše. Zároveň i vnímám za tu dobu, co se vínem více zaobírám, veliký pokrok ve sklepích i vinicích a vidím tak na dně mojí skepse i záblesk lepších časů. Tak tedy připíjím na lepší časy vinařům i konzumentům!

Počet příspěvků v diskuzi: 0  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 3244x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5  
J. 07.01.2010 08:44:50