O Víně

Spojenou silou vůle jsme náš projekt vyhodnocování pět let starých českých a moravských pinotů dotlačili od ročníku 2003 až k letošnímu testování nula sedmiček. A opět jsme větší počet vzorků rozdělili na "normálnější" Part A a "fajnovější" Part B, jakkoliv je takové rozdělení samozřejmě diskutabilní. Osmého března jsme se sešli nad Part A.

Vyjel jsem si na výlet, abych se podíval, co se děje u sousedů, byť v trošku teplejších krajích. Včera jsme byli na vinohradě, dnes přejdeme k vínům, abychom se pak na vinohrad vrátili.

Vyjel jsem si na výlet, abych se podíval, co se děje u sousedů, byť v trošku teplejších krajích. Začneme samozřejmě na vinohradě.

Včera jste se dozvěděli, že pití vín z přímoplodých hybridů vás nejspíše nezabije, dnes se pokusím rozebrat, co je na něm vlastně doopravdy tak špatného.

Opět se pokusím shrnout něco o hybridech, tentokrát chci rozebrat, proč jsou vlastně zakázané.

Opět se pokusím shrnout něco z toho, co jsem posbíral po malých střípcích, a doufám, že to poslouží nejen pro užitek, ale i pro zábavu.

Náhled ze světa do naší historie.

Mezinárodní federace novinářů a spisovatelů o víně (FIJEV) vydala na svých interních stránkách vzory degustačních listů spolu s podrobnými instrukcemi k jejich používání. Podepsán je pod tím Richard Pfister, švýcarský novinář a enolog. Jedná se vlastně o variantu na stobodový systém např. dle OIV standardů, ovšem významným způsobem vylepšený. A jelikož vylepšení mi přišla nikoliv jen kosmetická a minimálně teoreticky i zajímavá, rozhodl jsem se pro inspiraci těm, kdo se zabývají hlouběji hodnocením a soutěžemi, o tom přinést zprávu.

Na další kolo mnohaleté série hledání nejlepších tuzemských pinotů (noir) už ani nemohu říci, jestli jsem se těšil, spíš odevzdaně, pragmaticky a věcně jsem připravil vše potřebné: promailoval nejakceptovatelnější datum, z korespondence a vlastních archivačních dat sestavil menu pinotů ročníku 2006 a rozdělil ho na Part A (pinoty, od nichž se intuitivně nepředpokládá vyšší archivační potenciál) a Part B (honosnější top věci, které bude lépe porovnat mezi sebou na podzim) a sestavil degustační list na jarní slepou degustaci Part A. Jak se veřejně přiznal jeden z našeho uzavřeného kruhu, Akce Pinot mu svými dvaceti a více vzorky dvakrát ročně spolehlivě vzala chuť si mimo tyto dva termíny jakýkoliv pinot doma načít. Fajn, takže své do extrému vyhnané pinotfilství a pinotsběratelství splácíme jakousi „nemocí z povolání" - pinotfobií? Musím říci, že i já celou akci beru spíše jako pracovně-badatelský úkol a poslední zbytky entuziasmu sbírám těsně před akcí, abych vyexcitoval statečné kolegy, ovšem když mne ráno dostihne první drsná vlna kocoviny, vážně uvažuji, jestli jsme tenhle projekt vzali za správný konec.

Rovnoměrné zastoupení žen v politice, poměrné zastoupení menšin v policii, ve filmu... V rámci filosofie rovných příležitostí a s tím související určité pozitivní diskriminace se skloňuje problematika kvót snad ve všech oblastech společenského dění. Je na místě mít kvóty i ve vinařských soutěžích?

Otevřeme-li téma kýče, dostaneme se téměř okamžitě na tenký led. „Hroznej kýč!" se sice v kruhu blízkých lehce plácne, ovšem začnete-li pro tak rezolutní tvrzení hledat tzv. seriózní argumenty, zjistíte, že pojem kýče se pohybuje v nejasných hranicích a stává se tím značně kontroverzní záležitostí.

Svět vín podle Roberta M. Parkera Jr. a svět vín podle prof. Viléma Krause jsou si tak vzdálené, že bych nikdy nečekal, že se v nějakém bodě mohou vůbec protnout. Neuvěřitelné se ale stalo skutkem v říjnovém čísle Vinařského obzoru. Jednak Helena Baker v obsáhlém článku seznamuje čtenáře s osobou tohoto neobyčejně vlivného amerického kritika a popisuje mimořádnou ochutnávku jím oceněných vín, kterou na žádost doc. Michlovského uspořádala. A neméně zajímavý je i článek následující, kde prof. Kraus recenzuje Parkerovu knihu Wine Buyer´s Guide (páté vydání z roku 1999).