O Víně

17.09.2008 H. Aktivni: Ano Datum a cas publikace: 17.09.2008 07:00

Irský pub s restaurací Beckett's, Zlín

Ve dnech 15. a 16. srpna 2008 jsme se zůčastnili v pořadí již 6. Jelínkova koštu ovocných destilátů ve Vizovicích, který je pořádán v rámci Trnkobraní v areálu firmy Rudolf Jelínek na Razově. Organizátoři pro degustátory tentokrát zvolili ubytování v Interhotelu Moskva ve Zlíně.

Den koštu byl velmi náročný a kromě extrémního počasí, které občas přerušovalo venkovní grilování a zahnalo degustátory pod střechu, dokonce zrušilo představení Lucie Bílé za doprovodu slovenské cikánské muziky v kombinaci s filharmonií. Po 12 hodinách hodnocení v jedné ze 40 komisí, které jsem předsedala, vybírání šampióna, posléze koštování Jelínkových pálenek všeho druhu a nepřetržitého rautu, hudby a tance jsme zalehli spánkem spravedlivých a druhý den ráno zmeškali hotelovou snídani. Avšak nevadí, v hotelu Moskva jsme předešlý den zaregistrovali hned několik občerstvovacích zařízení: typickou českou restauraci, řeckou tavernu, tex-mex, café Toscana, lobby bar, pizzerii a irskou hospodu. Ovšem v 11 hod. v sobotu dopoledne byla situace trochu jiná než v pátek v pravé poledne.

Naší první volbou byla Greek taverna, ta však měla zavírací den, Hacienda Mexicana ještě neotevřela, italská kavárna už naopak měla zavřeno, stejně jako restaurace, kde probíhala snídaně a tak jsme zvolili Irish pub, prostornou, vzdušnou restauraci typického dekoru, kde seděli čtyři lidé a další dva u baru pili kávu. Menu vypadalo celkem slibně a tak jsme si po gastronomickém masakru předešlého dne vybrali něco lehčího: já italskou frittatu s brambory, artyčoky a mozzarellou, John pstruha na másle. Podle jídelního lístku se jednalo spíš o hotovky, jelikož u těchto položek nestála zmínka "doba přípravy 40 minut", jako např. u pikantních kuřecích křídýlek.

Říká se, že hlad je nejlepší kuchař a po hodině čekání nám už opravdu vytrávilo. Z kuchyně to sice vonělo a syčelo, ale k našemu zklamání se připravovaly nejprve pokrmy pro ony čtyři stolovníky na druhé straně sálu. Konečně jsme se dočkali! Moje frittata přišla připálená a chutnala jako podrážka boty. Mozzarella byla konzistence vosku jakým pohřební služba balzámuje své klienty a šéfkuchař si evidentně spletl artyčoky s ledovým salátem, který do omelety nakrájel! Nemám ve zvyku jídlo v restauraci obsluze vracet - slyšela jsem totiž, že v těchto případech vám může personál do talíře plivnout nebo namíchat oční kapky... Když jsem se dostatečně nasytila, otázala jsem se pouze při odklízení talířů jestli šéfkuchař ví co je to artyčok, načež obsluha beze slova zmizela. Pstruh byl celkem adekvátní, ovšem jeho cena už adekvátní nebyla a neodpovídala původně uvedené ceně v nabídce. Zde nám byly rovněž připočítány položky jako "couvert", ačkoliv jsme žádné extra nedostali, dokonce ani chléb s máslem. Když servírka viděla, že se na účet dívám trochu déle než je zvykem, přispěchala mi sdělit, že ta coca-cola je namarkovaná namísto cappuccina a že součet stejně dělá méně než by měl. Co tedy s tím? Místo polemiky jsem zvolila jednodušší variantu: rychlý únik, žádné spropitné, tuto recenzi a předsevzetí do tohoto podniku již víckrát nevkročit. A to se ještě zdržuji komentáře o nabízených vínech na nápojovém lístku. Znáte to: bílé a červené dle nabídky! Před 20 lety se v hospodách v Dublinu špatně jedlo, ale podstatně lépe pilo. Dnes jsou irské puby tamtéž gurmetskou záležitostí a vinné lístky plné vín z celého světa. Bohužel ne však v provinčních pseudo-irských hospodách v ČR.

Počet příspěvků v diskuzi: 0  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 4526x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5