O Víně

24.12.2008 b. Aktivni: Ano Datum a cas publikace: 24.12.2008 00:00

Clos de la Roche Grand Cru 1988 Appellation Clos de la Roche Controlée (AOC) - Domaine Armand Rousseau Père et Fils, Francie

Funguje to takhle: Jste-li na tom správném seznamu, přijde vám tak jednou za čtvrt roku mail od firmy Dominec, že ten a ten víkend bude dražba v Curychu a chceme-li nějaká vína z přiloženého seznamu, máme dát vědět nejpozději do... Většina vín v seznamu pocházejí z Bordeaux, ale i jiné oblasti a státy tam mají pár svých „blue chips“ značek. Jedna kolonka obsahuje předpokládanou startovací cenu na dražbě, druhá, vyšší, aktuální cenu stejné lahve na trhu. (Většinou se to týká jen Bordeaux, Burgundy mají tuhle kolonku prázdnou). Obě ceny se uvádějí v CZK i s DPH. Čili vyberete si, třeba i jedinou lahev, napíšete, jakou maximální cenu byste za toto víno byli ochotni utratit, a to je celé. Pár dní po dražbě přijde odpověď, že a) Buď jsme byli úspěšní a víno se vydražilo za tolik a tolik, zaplaťte fakturu do a bude k vyzvednutí koncem měsíce; b) Nepovedlo se, cena vystoupala v dražbě nad Vámi uvedený limit. Jak jsem zjistil, může se objevit i za c) Do dražby jsme nešli, protože o zbytek lahví z lotu nebyl mezi našimi klienty dostatečný zájem, omlouváme se. Někdy se tedy nezadaří, jindy ale zajásáte, protože se velmi pohodlně dostanete k vzácné lahvi za slušnou cenu. Také se objeví po dražbě i seznam „zbytkových vín“, tj. to, co zbylo z úspěšně vydražených lotů a co si zatím zájemci ještě nerozebrali.

Clos de la Roche Grand Cru: Vesnička Morey-St. Denis se mi líbí mnohem víc než sousední mnohem „namyšlenější“ Gevrey. Když z ní vyjdete směrem ke Gevrey, hned na kraji vesnice potkáte ceduli označující začátek Clos de la Roche. Jeho plocha bývala původně mnohem menší, podstatnou část tehdy vlastnilo Domaine Ponsot. Domaine Ponsot je ostatně největším vlastníkem i dnes, kdy úspěšné žádosti zvětšily plochu i o původně premierové tratě Les Chabiots (tam je právě ta cedule), Les Fremières, Les Mochamps a spodní části Monts Luisants. Z nějakého důvodu je prakticky ve všech mapách Burgundska toto původní názvosloví zachováno, což někdy trochu mate. Trochu výše nad ním je potom Clos St.-Denis Grand Cru. Dále po cestě pak s hranicí katastru obce (původně dost mírný svah se tam začne víc naklánět) je monolitní Grand Cru plocha podivně přerušena kusem „pouze“ premierové tratě Gevrey-Chambertin „Les Combottes“, aby pak zase pokračovala Latricières-Chambertin Grand Cru. Ta deklasifikace je odůvodněna studeným vzduchem, který tam proniká z takové průrvy či zářezu (Francouzi říkají „combe“) a který zpomaluje kvetení i zrání. Ovlivňuje to ale stejně tak i Latricières, které ale v lobingu za Grand Cru mělo zkrátka víc štěstí. Domaine Armand Rousseau je po Ponsotovi a Domaine Dujac třetím největším vlastníkem, mají 1,48 ha.

1988: Tento ročník popisuje tabulka ročníků na webu vinařství jako „Technický“, plný tříslovin, kterým trvá velmi dlouho, než se srovnají v lahvi do optimální podoby. Víno z tohoto ročníku doporučují načínat mezi 12-15 lety. Z řeči Cliva Coatese jsem pochopil, že to byl ročník (uprostřed ne zrovna zářných osmdesátých let) tzv. ideální, kdy bylo dost světla i tepla, žádné plísně. Předpovídala se mu velká budoucnost, pak se ale časem našli netrpěliví (a nejspíš američtí) pochybovači, kteří tvrdili, že ta obludná tříslovina se už nikdy nezjemní a vína nikdy nedosáhnou finesy velkých ročníků. Ale neohrožený Coates trval na svém a se zadostiučiněním to uzavírá jakože pravdu měl nakonec on. Ačkoliv tedy klasifikoval tento rok známkou 17,5 což by v perspektivě let devadesátých stačilo leda na lepší průměr. Z osmdesátníků je to ale nejlepší skóre. Coates si ale nedělá hlavu tím, že si někdy protiřečí, jakoby to někde byl i záměrný jemný humor. Třeba hodnocení tohoto ročníku uzavírá citací právě námi chutnaného vinaře, který řekl něco jako: „V tomhle ročníku musel dobré víno vyrobit každý jouda, a jestli ne, poohlédněte se po nějakém menším nemehlu.“ Načež tedy... zrovna známky jeho vín z tohohle roku...

Domaine Armand Rousseau: Dost podrobností je na jejich stránkách (www.domaine-rousseau.com) a ještě možná víc na Burgundy Reportu. Obzvlášť sofistikovaná se mi jeví Vintage chart v sekci Our Vintages na webu vinařství. Něco takového by měl mít na webu snad každý vinař, který se pokládá za špičku. Ale zpět k vinařství. Je pokládáno za kultovní, za špičku obce Gevrey-Chambertin. Clive Coates ji zařadil do elitní nejvyšší tříhvězdičkové kategorie. Jejich vína se opravdu velice těžko shánějí, většinou právě po aukcích, kde jejich cena vesměs kolísá v hodnotách srovnatelných s Premier Grand Cru classé z Bordeaux. Jako jedni z prvních v Burgundsku si lahvovali svá vína sami, což jim neuvěřitelně pomohlo k získání, jak věhlasu na prestižních trzích v Anglii, tak i k velkým penězům, za které skoupili opravdu špičkové části Grand Cru vinic. Vlastní několik stěžejních Grand Cru v Gevrey, pak Clos St.-Jacques Premier Cru, které (nejen oni) pokládají za Grand Cru a z dalších (jen o fous méně skvělých) Premier Cru dělají Cuvée. Výnosy regulují spíše řezem a podlomem než zelenou sklizní, vesměs se pohybují pod 30 hl/ha (v průměru čtyřicetileté keře v hustotě 10.000 hlav/ha). Také po špatných zkušenostech ze 70. let minulého století přestali vůbec hnojit. Nechávají 18 % třapin, nakvášejí 15 dní při max. 31 °C. V kompletně nových dubových sudech (středně vypálených) zrají (18-20 měsíců) jen Chambertin, Chambertin-Clos de Bèze a Charmes-Chambertin. Clos de la Roche by mělo zrát v jednou použitých, dle burgundy-report.com 30 % sudů bývá nových. Coates píše, že vína z této domény nikdy nejsou přebarikována, jsou čisté textury, vytříbená, koncentrovaná a dobře vyjadřují terroir.

Coates též ve své nové knize popisuje i toto konkrétní víno jako střední až plnější barvy, středního těla, bohaté, zemité, dobře uchopitelné (těžko přeložitelný, nicméně dost často používaný výraz „good grip“), kulatější, méně výrazné vůně a méně vytříbené, tučné. Hodnotí ho jako „very good plus“ (lepší dvojka?), 16,5 bodu s poznámkou „vypít brzo“.

Adjustáž: Pěticentimetrový poměrně (měřeno měřítkem pro špičková vína) pórézní korek, který ale nějakým zázrakem je promáčen za dvacet let jen do 2/3 délky. Klasická staromódní burgundská lahev, nijak zvlášť silnostěnná, vltavínozelená. Cínová záklopka i etiketa tak trochu v středověkorytířském stylu. Přijdou mi uměřené, nic kýčovitého, nic přehnaně honosného.

Vzhled: Překvapivě čiré, beze stopy sedliny (Tato doména jako jedna z mála špičkových navzdory trendu a námitkám recenzentů přeci jen svá vína „lehce filtruje“). Barva přemrzlých šípků.

Vůně: Krásná. Typický skvělý uleželý pinot. V čerstvě nalité sklence (Riedel Burgundy) spíš mléčná čokoláda, zamícháním šípková marmeláda, rybíz zavařený à la brusinky, sušené brusinky, kandované třešně... Vůně opět není nijak aristokratická, spíš tak správně zemanská, loupeživo-rytířská (úplně mi před očima běží má oblíbená Markéta Lazarová.)

Chuť: Uleželá, neuvěřitelně vyrovnaná. Brusinko-rybízová šťáva, ale bez nějakých drhnoucích tříslovin či kyselosti. Opravdu vznešené a vyvážené. Na první napití možná ne tak plné, ale oteplením mohutní. Velmi dlouhé doznívání do kořenitosti až hřejivé pikantnosti. V závěru i lehká višňová a hořkočokoládová nahořklost.

Toto není vetchý stařec, který děkuje za to, že se dožil. Toto je plnokrevný bouřlivák, který jen zestárl, ale pořád je to muž. Pevný, neústupný, svalnatý a navíc už i moudrý. Dalších 5-10 let by mu každý s přehledem hádal.

Cítím v tomhle víně jak ten svah za Morey St.-Denis, tak ta nezapomenutelná osmdesátá léta. A snad i tuším povahu vinaře, kterého osobně neznám. Tomuhle vínu nějak rozumím, zasáhlo „na komoru“.

U takového vína téměř jakákoliv cena nehraje hlavní roli.

Shrnutí údajů o dnešním víně:
Obchodní název: Clos de la Roche
Odrůda: Pinot noir
Ročník: 1988
Jakost: Appellation Clos de la Roche Rou Controlée (AOC)
Zatřídění podle zbytkového cukru: suché
Vinařská oblast: Bourgogne
Vinařská podoblast: Clos de la Roche
Vinařská obec: Morey-St.-Denis
Viniční trať: Clos de la Roche Grand Cru
Výrobce: Domaine Armand Rousseau Père et Fils
Alkohol: 13 % obj.
Výrobcem doporučovaná archivace: 12-15 let
Způsob odstranění etikety: nezkoušel jsem
Cena: 5.122,- Kč (aukce) V Anglii by šlo dnes sehnat za v přepočtu 3.245,- Kč, v New Yorku za 9.575,- Kč. Mimochodem v jednom z dodatků Coatesovy knihy lze vyčíst i za kolik ji tehdy vinař nabízel dodavatelům: 130 franků, poslední kurs franku před jeho zrušením si pamatuji, že byl 5,50 Kč, tj. 715,- Kč. Zase ale v roce 1988 bylo 715,- Kč pro leckoho v Československu půlka nebo třetina měsíční výplaty, takže...

Spotřebitelská známka: 8.40

Etiketa & design Barva a vzhled Vůně Chuť Ostatní služby
8 9 9 8 8

Počet příspěvků v diskuzi: 0  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 2241x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5  
J. 28.07.2009 13:55:56