O víně > / Chat

Chat

	KALENDÁŘ AKCÍ Duben 2024
Po	Út	St	Čt	Pá	So	Ne
1	2	3	4	5	6	7
8	9	10	11	12	13	14
15	16	17	18	19	20	21
22	23	24	25	26	27	28
29	30	1	2	3	4	5

Poslední aktualizace:
26.04.2024

Diskuze: Nicolas Joly: Víno z nebe na zem

Datum:	28-04-2024
Od:	*
E-mail:	*
Příspěvek:	*

Kontrolní kód	6+8=

* - povinné položky

Seznam příspěvků k diskuzi
Datum: 02.11.2005 01:00:00
Od: JJ
E-mail: jaroslav.janca@torsen.cz

Je obtížné ukončit diskusi na toto téma, zvláště pak, když spolu v podstatě souhlasíme. V důležitém zbytku si ale pravděpodobně nerozumíme. Slibuji, že tento příspěvek na dané téma je můj poslední. Uvědomuji si, že kroužíme na orbitě planety zvané Jádrověci a chystáme se pozvolně po trajektorii sestupu přibližovat k jeho povrchu, nevěda zda jej vůbec dosáhneme aniž bychom shořeli v jeho husté atmosféře. Diskutujeme téma snoubící otázky historie, tradice, ekonomiky, marketingu, techniky, osobního vkusu, otázky subjektivního hodnocení, v neposlední řadě otázky přístupu státu a pozice vybojované nebo nevybojované v rámci EU. Dále musím prohlásit, že nejsem členem zakladatelem tohoto skvělého portálu, jak mohlo z Tvého předchozího článku vyplynout, a zatím nejsem ani jeho zásadním přispěvatelem. Opět si troufám tvrdit: „Unifikované víno, pokud je vyrobeno v souladu s zákonnými předpisy a (anebo) s minimální profesní poctivostí vinaře neexistuje. Kdybychom šli do extrému, nejunifikovanější vína se vyráběla posledních x-stovek let, protože všichni vinaři používali v podstatě stejné metody pěstovaní a výroby vína, víno se dělalo tak jak dovolovala tehdejší technologie. Dokážu si představit ten povyk, když se objevil první průmyslový lis na víno J. Nikdy v historii nebyla rozmanitost zpracování vinného moštu taková jako dnes. Nikdy v historii nemělo tolik lidí možnost ochutnat tolik rozdílných vín a odrůd vypěstovaných a zpracovaných tolika různými metodami. To že se nám nelíbí, že některých vín je více, anebo že jejich podíl stoupá, to je věc jiná. Pokud moravský vinař vyrobí „jen dva tisíce lahví naprosto špičkového vína“, není vůbec paradoxní, že skončí v restauracích a vinotékách. Naopak je to logické potvrzení kvality a smůla pro nás vínomilce z Čech, kam se taková vína dostávají obtížněji. Menší vinaři se podle mne vůbec nemají snažit nabízet svá vína supermarketům. Taková vína mají šanci na prodej v místě výroby v rámci vino-turistiky, která se i u nás, velice pomalu ale jistě, začíná rozebíhat. Další šancí je ve sdružování do spolků a uzavírání smluv s hotely a cateringovými společnostmi, což je vše také běh na dlouhou trať a do kopce, ale kdo pozdě vystartoval z bloků musí potom holt více máknout. Vím že od stolu se to radí lépe než se pak ve skutečnosti velice tvrdě prosazuje - příklady ale jsou, třeba v Rakousku..., já vím... ty dotace!! Neházejme nabídku hyper- a super-, ani jiný marketů automaticky do koše. Často se jim ve své nevědomosti podaří zahrnout do nabídky dost pěkných vín za líbivé ceny. Jen to uskladnění... ach jo. Daří se nám ochutnat moc pěkná vína za 60-80 Kč, které si pak přivezeme ze Španělska v lahvi s jinou vinětou za trojnásobek. Jsem rebel, mě ani supermarkety nevadí - to není konkurence nabídky vinařů s biodynamickými postupy.

Datum: 02.11.2005 00:00:00
Od: p.j.
E-mail: pjelen@barrandov.cz

Včera jsem náhodou pročítal znovu něco v knize od Jense Prieweho a tam to taky je: že používání umělých kvasinek sice odstraní některé možné technologické problémy, ale vede k unifikaci vín, k setření rozdílů daných terroirem i odrůdou, obzvláště pokud vinaři v určité oblasti používají stejný druh kvasinek. Co se týče boje Evropy s novým světem, taky se zdráhám podlehnout propagandě, že je to boj malého zemědělce s chilskými velkokapacitními giganty. (podobně se to pokouší prezentovat i někteří bojovníci za moravská vína versus dovozy). Podle mne je to spíš boj velkokapacitní výrobci z Francie (Itálie, Španělska) versus velkokapacitní výrobci mimo Evropu o to, kdo vyrobí levněji. Tenhle segment supermarketových vín pod stovku mne nechává chladným a upřímně řečeno je mi jedno, kdo vyhraje. Špičkových vín bude vždycky málo a ceny bohužel spíš porostou. A Já doufám, možná naivně, že nepadnou hlavně malí vinaři, kteří vyrábějí v malém množství charakterní, komplikovaná meditativní vína (i s rizikem, že se jim někdy nezadaří a některá vína nebudou zrovna špičková). A aby nezahynuli, jsem ochoten pro ně podstoupit i složitější shánění a vyšší cenu. Určitě se nedá vyrobit za stejnou cenu víno v množství 1000 litrů jako když se vyrobí v množství 1000000 litrů. Můj osobní názor je, že je kruté snažit se porovnávat cenu a dostupnost vín malo a velkovinařů. Myslím tím penalizace v těch Vašich tabulkách. Chtít po někom, který ani není schopen vyrobit víno v tak velkém nožství, aby to bylo pro nákup obchodního řetězce zajímavé, aby ještě vyráběl ta vína za stejnou cenu jako mamuti formátu hodonínských družstevních sklepů, mi nepřijde fér. Naprostá většina malovinařů, které znám, rozhodně vína zbytečně nepředražují, aby jezdili v mercedesu. Spíš se potácejí na hranici rentability a shánějí nějakého mecenáše, který by jim pomohl zaplatit nové technologie a výsadby. Myslím, že dostupnost i cena by měly být vždy vztahovány na danou kategorii vína - zvlášť kritéria pro vína malovinařů, zvlášť kategorii supermarketových chrličů vína. Jinak dochází k paradoxu, že naprosto špičkové víno ztratí body jen kvůli tomu, že bylo vyrobeno jen dva tisíce lahví, z nichž polovina zmizí v restauracích a zbytek mají jen vinotéky ve velkých městech.

Datum: 01.11.2005 00:00:00
Od: JJ
E-mail: jaroslav.janca@torsen.cz

Jsem rád, že můžu konstatovat, že jsme ve shodě. Možná bych měl svůj předchozí názor poněkud upřesnit. Nemám obavu z unifikovaných vín, nejsou hrozbou pro budoucnost vinařství jako celek. Naopak, umožňují vinařům praktikujícím „biodynamické postupy“ lépe prodat svá vína zákazníkům, kteří očekávají od chuti a vůni více, než běžný průměr konzumentů a také za ně mohou utržit vyšší ceny. Tzv. unifikovaná vína jsou „hrozbou“ pouze pro tradiční vinařské oblasti (nebo spíše pro jejich kapsy) jako například Francie, kde se hromadí zásoby vína za poměrně vyšší ceny než za jaká se do Evropy dovážejí z Argentiny, Chile, Nového Zélandu… v podobné, ne-li vyšší kvalitativní kategorii. Veškerý povyk a propaganda vychází podle mého názoru právě z těchto, trhem doposud hýčkaných tradičních oblastí, kde si vinaři přes svoji namyšlenost nechtějí vůbec připustit, že se skvělé a vynikající Merloty a Cabernety a Sauvignony dají dělat i mimo Franci. Vinařství Springer je velice dobrý příklad společnosti s tradičním přístupem k vinici a vínu. Když jsem poprvé pil např. jejich výběry z hroznů Pinot Gris a Chardonnay, nebo Veltlínské zelené pozdní sběr, nevěřil jsem vlastním očím, tedy spíše nosu a chuťovým pohárkům. Jsou to velice originální vína s nezaměnitelnou chutí, spolehlivě rozeznatelná mezi stovkami jiných vín. Přesto všechno nemám pocit, že by byli horlivými propagátory „biodynamických postupů“. Oni je prostě používají. Na etiketách (mimochodem, velmi povedených) pouze uvádějí: „... Klademe důraz na ekologické, biodynamické postupy. Při práci ve sklepě užíváme staré metody a také vlastní styl. Některé výrobní postupy jsou náš osobitý přínos, tajemství, které předáváme našim dětem. Víno neochuzujeme filtrací - doporučujeme dekantovat …“ Pokud unifikace vězí v moderních metodách zpracování hroznů a školení vína, nemám s tím absolutně žádný problém. Kde se nám potom projeví vliv terroir? Kdo pije kromě vín z nového vinařského světa také vína např. ze Slovinska, Chorvatska, Rumunska, Bulharska, Řecka atd. atd. se všemi možnými i takřka nemožnými tradičními odrůdami, jen těžko může říci, že se svět vín unifikuje. Vše je opravdu jen otázkou volby.

Datum: 31.10.2005 00:00:00
Od: p.j.
E-mail: pjelen@barrandov.cz

S tím docela souhlasím. Já jsem pro, aby se u nás víno vyrábělo víno co možná nejrozmanitějšími způsoby, ať si každý vybere. Bohužel mi zatím přijde, že se postupy i vína strašně unifikují. Třeba v knize 50 dnů s vinaři, když se začtete do toho, jak vlastně naši nejlepší vinaři víno dělají, zjistíte, že 100 % z nich mošty odkaluje a zakváší čistými laboratorními kulturami. 100 %, chápete to? Mně by stačilo, že by třeba dva, tři z nich to tak nedělali, aby ta vína byla jiná a já si mohl vybrat... Ptal jsem se na to v pátek pana Kupsy z Žernosek (mimochodem jako jeden z mála nepodlehl módě regulované teploty a nerezu při kvašení). Říkal, že to samozřejmě jde bez odkalování a zakvášení umělou kulturou, že ta vína jsou bohatší, že to občas i u některých sudů zkusí, ale víno je pak v každém sudu opravdu jiné, musí se to víc hlídat, aby se to nezvrhlo špatným směrem a vína pak musí zrát ve sklepě tak dva roky, aby se trochu srovnala. To je ale při současném ekonomickém tlaku pro většinu problém, každý chce co nejrychleji prodat, aby zaplatil investice a navíc má běžný spotřebitel tendenci k vínu přistupovat spíš jako k fernetu: za svoje prachy chci, aby to vždycky chutnalo pokud možno stejně, třeba jako ten muller 2000. Proč by měl muller 2001 chutnat jinak, že? Já si samozřejmě pochutnám i na vínech, o kterých vím, že chutnají takhle pěkně jen díky brilantním technologickým postupům, ale jak říkám, toužebně si přeji, aby se tu postupně vytvořily i jiné proudy, kteří to víno budou dělat i jinak. A biodynamická cesta je zajímavá. A sám Joly se zdráhá z toho udělat sektu a říkal v diskusích s moraváky, ať si sami najdou svou cestu, která jim bude lépe vyhovovat. Vždyť i Springerové třeba barrikují, i když kdyby to brali jako náboženství, tak by neměli...

Datum: 26.10.2005 00:00:00
Od: jj
E-mail: jaroslav.janca@torsen.cz

Hmm… , opravdu velmi zajímavý článek. Potřebuji určitý čas k strávení těchto názorů. Doposud nemám uzavřený pohled na tzv. „biodynamické“ postupy ve vinařství. Myslím, že už jen samotné označení poněkud zavání marketingovou mluvou. Slyšíme hesla jako: „komerční víno, mondovino“ a protihesla „biodynamika, integrovaná produkce, terroir …. „ Co takhle „zdravý rozum“ a pokud bude selský, jen lépe. Každému co jeho jest. Kdo chce pít mondovina, ať je pije. Kdo dává přednost vínům vyrobeným podle tradičních postupů, ať pije tato. Kdo nemá rád víno, nechť pije pivo anebo cokoli jiného. Pokud se vinař rozhodne, že se bude věnovat hroznu v souladu s přirozeným během věcí, a pokud je přesvědčen, že víno vzniklé za podmínek které panují v místě sběru a zpracování hroznů je hodno našeho zájmu, případně že my jsme hodni takového vína, nechť tak činí. Prosím, zmiňte se : „Já dělám moje (Vaše) vína takto … a mám proto tyto svoje důvody … „. Ber, nebo nech ležet. Prosím, netřímejte prapory ve jménu nové či staré víry. My všichni co pijeme víno a milujeme jej, máme určitě každý svůj vkus, ale nejsme hlupáci. Vždyť existuje spousta vinařů a vinařek, kteří vůbec neopustili postupy které jsou v souladu s přirozeností, pouze je nezbytně doplnili šetrnou technologií. Není vinice monokultura ….?, se všemi současnými problémy a těžkostmi které „nepřirozené“ monokultury provázejí. Kde je hranice mezi přirozeným naturálním a nepřirozeným? Víno dělat a respektovat versus víno vyrábět a vytvářet chutě staletí předtím ve vínu nepoznané ? Nevím. Netroufám hodnotit, která vína jsou více našeho pozoru hodnější. Nevadí mi ani jedno ani druhé, ale jednoho si vážím více. Vychází mi z toho jeden skromný a také profláknutý závěr. Vše je otázkou míry, nenechme se vláčet.

VIRTUÁLNÍ SKLÍPEK

PŘIHLÁSIT SE K ODBĔRU NOVINEK

PŘIHLÁSIT SE K CHATU


Datum:	02.11.2005 01:00:00
Od:	JJ
E-mail:	jaroslav.janca@torsen.cz
Je obtížné ukončit diskusi na toto téma, zvláště pak, když spolu v podstatě souhlasíme. V důležitém zbytku si ale pravděpodobně nerozumíme. Slibuji, že tento příspěvek na dané téma je můj poslední. Uvědomuji si, že kroužíme na orbitě planety zvané Jádrověci a chystáme se pozvolně po trajektorii sestupu přibližovat k jeho povrchu, nevěda zda jej vůbec dosáhneme aniž bychom shořeli v jeho husté atmosféře. Diskutujeme téma snoubící otázky historie, tradice, ekonomiky, marketingu, techniky, osobního vkusu, otázky subjektivního hodnocení, v neposlední řadě otázky přístupu státu a pozice vybojované nebo nevybojované v rámci EU. Dále musím prohlásit, že nejsem členem zakladatelem tohoto skvělého portálu, jak mohlo z Tvého předchozího článku vyplynout, a zatím nejsem ani jeho zásadním přispěvatelem. Opět si troufám tvrdit: „Unifikované víno, pokud je vyrobeno v souladu s zákonnými předpisy a (anebo) s minimální profesní poctivostí vinaře neexistuje. Kdybychom šli do extrému, nejunifikovanější vína se vyráběla posledních x-stovek let, protože všichni vinaři používali v podstatě stejné metody pěstovaní a výroby vína, víno se dělalo tak jak dovolovala tehdejší technologie. Dokážu si představit ten povyk, když se objevil první průmyslový lis na víno J. Nikdy v historii nebyla rozmanitost zpracování vinného moštu taková jako dnes. Nikdy v historii nemělo tolik lidí možnost ochutnat tolik rozdílných vín a odrůd vypěstovaných a zpracovaných tolika různými metodami. To že se nám nelíbí, že některých vín je více, anebo že jejich podíl stoupá, to je věc jiná. Pokud moravský vinař vyrobí „jen dva tisíce lahví naprosto špičkového vína“, není vůbec paradoxní, že skončí v restauracích a vinotékách. Naopak je to logické potvrzení kvality a smůla pro nás vínomilce z Čech, kam se taková vína dostávají obtížněji. Menší vinaři se podle mne vůbec nemají snažit nabízet svá vína supermarketům. Taková vína mají šanci na prodej v místě výroby v rámci vino-turistiky, která se i u nás, velice pomalu ale jistě, začíná rozebíhat. Další šancí je ve sdružování do spolků a uzavírání smluv s hotely a cateringovými společnostmi, což je vše také běh na dlouhou trať a do kopce, ale kdo pozdě vystartoval z bloků musí potom holt více máknout. Vím že od stolu se to radí lépe než se pak ve skutečnosti velice tvrdě prosazuje - příklady ale jsou, třeba v Rakousku..., já vím... ty dotace!! Neházejme nabídku hyper- a super-, ani jiný marketů automaticky do koše. Často se jim ve své nevědomosti podaří zahrnout do nabídky dost pěkných vín za líbivé ceny. Jen to uskladnění... ach jo. Daří se nám ochutnat moc pěkná vína za 60-80 Kč, které si pak přivezeme ze Španělska v lahvi s jinou vinětou za trojnásobek. Jsem rebel, mě ani supermarkety nevadí - to není konkurence nabídky vinařů s biodynamickými postupy.

Datum:	02.11.2005 00:00:00
Od:	p.j.
E-mail:	pjelen@barrandov.cz
Včera jsem náhodou pročítal znovu něco v knize od Jense Prieweho a tam to taky je: že používání umělých kvasinek sice odstraní některé možné technologické problémy, ale vede k unifikaci vín, k setření rozdílů daných terroirem i odrůdou, obzvláště pokud vinaři v určité oblasti používají stejný druh kvasinek. Co se týče boje Evropy s novým světem, taky se zdráhám podlehnout propagandě, že je to boj malého zemědělce s chilskými velkokapacitními giganty. (podobně se to pokouší prezentovat i někteří bojovníci za moravská vína versus dovozy). Podle mne je to spíš boj velkokapacitní výrobci z Francie (Itálie, Španělska) versus velkokapacitní výrobci mimo Evropu o to, kdo vyrobí levněji. Tenhle segment supermarketových vín pod stovku mne nechává chladným a upřímně řečeno je mi jedno, kdo vyhraje. Špičkových vín bude vždycky málo a ceny bohužel spíš porostou. A Já doufám, možná naivně, že nepadnou hlavně malí vinaři, kteří vyrábějí v malém množství charakterní, komplikovaná meditativní vína (i s rizikem, že se jim někdy nezadaří a některá vína nebudou zrovna špičková). A aby nezahynuli, jsem ochoten pro ně podstoupit i složitější shánění a vyšší cenu. Určitě se nedá vyrobit za stejnou cenu víno v množství 1000 litrů jako když se vyrobí v množství 1000000 litrů. Můj osobní názor je, že je kruté snažit se porovnávat cenu a dostupnost vín malo a velkovinařů. Myslím tím penalizace v těch Vašich tabulkách. Chtít po někom, který ani není schopen vyrobit víno v tak velkém nožství, aby to bylo pro nákup obchodního řetězce zajímavé, aby ještě vyráběl ta vína za stejnou cenu jako mamuti formátu hodonínských družstevních sklepů, mi nepřijde fér. Naprostá většina malovinařů, které znám, rozhodně vína zbytečně nepředražují, aby jezdili v mercedesu. Spíš se potácejí na hranici rentability a shánějí nějakého mecenáše, který by jim pomohl zaplatit nové technologie a výsadby. Myslím, že dostupnost i cena by měly být vždy vztahovány na danou kategorii vína - zvlášť kritéria pro vína malovinařů, zvlášť kategorii supermarketových chrličů vína. Jinak dochází k paradoxu, že naprosto špičkové víno ztratí body jen kvůli tomu, že bylo vyrobeno jen dva tisíce lahví, z nichž polovina zmizí v restauracích a zbytek mají jen vinotéky ve velkých městech.

Datum:	01.11.2005 00:00:00
Od:	JJ
E-mail:	jaroslav.janca@torsen.cz
Jsem rád, že můžu konstatovat, že jsme ve shodě. Možná bych měl svůj předchozí názor poněkud upřesnit. Nemám obavu z unifikovaných vín, nejsou hrozbou pro budoucnost vinařství jako celek. Naopak, umožňují vinařům praktikujícím „biodynamické postupy“ lépe prodat svá vína zákazníkům, kteří očekávají od chuti a vůni více, než běžný průměr konzumentů a také za ně mohou utržit vyšší ceny. Tzv. unifikovaná vína jsou „hrozbou“ pouze pro tradiční vinařské oblasti (nebo spíše pro jejich kapsy) jako například Francie, kde se hromadí zásoby vína za poměrně vyšší ceny než za jaká se do Evropy dovážejí z Argentiny, Chile, Nového Zélandu… v podobné, ne-li vyšší kvalitativní kategorii. Veškerý povyk a propaganda vychází podle mého názoru právě z těchto, trhem doposud hýčkaných tradičních oblastí, kde si vinaři přes svoji namyšlenost nechtějí vůbec připustit, že se skvělé a vynikající Merloty a Cabernety a Sauvignony dají dělat i mimo Franci. Vinařství Springer je velice dobrý příklad společnosti s tradičním přístupem k vinici a vínu. Když jsem poprvé pil např. jejich výběry z hroznů Pinot Gris a Chardonnay, nebo Veltlínské zelené pozdní sběr, nevěřil jsem vlastním očím, tedy spíše nosu a chuťovým pohárkům. Jsou to velice originální vína s nezaměnitelnou chutí, spolehlivě rozeznatelná mezi stovkami jiných vín. Přesto všechno nemám pocit, že by byli horlivými propagátory „biodynamických postupů“. Oni je prostě používají. Na etiketách (mimochodem, velmi povedených) pouze uvádějí: „... Klademe důraz na ekologické, biodynamické postupy. Při práci ve sklepě užíváme staré metody a také vlastní styl. Některé výrobní postupy jsou náš osobitý přínos, tajemství, které předáváme našim dětem. Víno neochuzujeme filtrací - doporučujeme dekantovat …“ Pokud unifikace vězí v moderních metodách zpracování hroznů a školení vína, nemám s tím absolutně žádný problém. Kde se nám potom projeví vliv terroir? Kdo pije kromě vín z nového vinařského světa také vína např. ze Slovinska, Chorvatska, Rumunska, Bulharska, Řecka atd. atd. se všemi možnými i takřka nemožnými tradičními odrůdami, jen těžko může říci, že se svět vín unifikuje. Vše je opravdu jen otázkou volby.

Datum:	31.10.2005 00:00:00
Od:	p.j.
E-mail:	pjelen@barrandov.cz
S tím docela souhlasím. Já jsem pro, aby se u nás víno vyrábělo víno co možná nejrozmanitějšími způsoby, ať si každý vybere. Bohužel mi zatím přijde, že se postupy i vína strašně unifikují. Třeba v knize 50 dnů s vinaři, když se začtete do toho, jak vlastně naši nejlepší vinaři víno dělají, zjistíte, že 100 % z nich mošty odkaluje a zakváší čistými laboratorními kulturami. 100 %, chápete to? Mně by stačilo, že by třeba dva, tři z nich to tak nedělali, aby ta vína byla jiná a já si mohl vybrat... Ptal jsem se na to v pátek pana Kupsy z Žernosek (mimochodem jako jeden z mála nepodlehl módě regulované teploty a nerezu při kvašení). Říkal, že to samozřejmě jde bez odkalování a zakvášení umělou kulturou, že ta vína jsou bohatší, že to občas i u některých sudů zkusí, ale víno je pak v každém sudu opravdu jiné, musí se to víc hlídat, aby se to nezvrhlo špatným směrem a vína pak musí zrát ve sklepě tak dva roky, aby se trochu srovnala. To je ale při současném ekonomickém tlaku pro většinu problém, každý chce co nejrychleji prodat, aby zaplatil investice a navíc má běžný spotřebitel tendenci k vínu přistupovat spíš jako k fernetu: za svoje prachy chci, aby to vždycky chutnalo pokud možno stejně, třeba jako ten muller 2000. Proč by měl muller 2001 chutnat jinak, že? Já si samozřejmě pochutnám i na vínech, o kterých vím, že chutnají takhle pěkně jen díky brilantním technologickým postupům, ale jak říkám, toužebně si přeji, aby se tu postupně vytvořily i jiné proudy, kteří to víno budou dělat i jinak. A biodynamická cesta je zajímavá. A sám Joly se zdráhá z toho udělat sektu a říkal v diskusích s moraváky, ať si sami najdou svou cestu, která jim bude lépe vyhovovat. Vždyť i Springerové třeba barrikují, i když kdyby to brali jako náboženství, tak by neměli...

Datum:	26.10.2005 00:00:00
Od:	jj
E-mail:	jaroslav.janca@torsen.cz
Hmm… , opravdu velmi zajímavý článek. Potřebuji určitý čas k strávení těchto názorů. Doposud nemám uzavřený pohled na tzv. „biodynamické“ postupy ve vinařství. Myslím, že už jen samotné označení poněkud zavání marketingovou mluvou. Slyšíme hesla jako: „komerční víno, mondovino“ a protihesla „biodynamika, integrovaná produkce, terroir …. „ Co takhle „zdravý rozum“ a pokud bude selský, jen lépe. Každému co jeho jest. Kdo chce pít mondovina, ať je pije. Kdo dává přednost vínům vyrobeným podle tradičních postupů, ať pije tato. Kdo nemá rád víno, nechť pije pivo anebo cokoli jiného. Pokud se vinař rozhodne, že se bude věnovat hroznu v souladu s přirozeným během věcí, a pokud je přesvědčen, že víno vzniklé za podmínek které panují v místě sběru a zpracování hroznů je hodno našeho zájmu, případně že my jsme hodni takového vína, nechť tak činí. Prosím, zmiňte se : „Já dělám moje (Vaše) vína takto … a mám proto tyto svoje důvody … „. Ber, nebo nech ležet. Prosím, netřímejte prapory ve jménu nové či staré víry. My všichni co pijeme víno a milujeme jej, máme určitě každý svůj vkus, ale nejsme hlupáci. Vždyť existuje spousta vinařů a vinařek, kteří vůbec neopustili postupy které jsou v souladu s přirozeností, pouze je nezbytně doplnili šetrnou technologií. Není vinice monokultura ….?, se všemi současnými problémy a těžkostmi které „nepřirozené“ monokultury provázejí. Kde je hranice mezi přirozeným naturálním a nepřirozeným? Víno dělat a respektovat versus víno vyrábět a vytvářet chutě staletí předtím ve vínu nepoznané ? Nevím. Netroufám hodnotit, která vína jsou více našeho pozoru hodnější. Nevadí mi ani jedno ani druhé, ale jednoho si vážím více. Vychází mi z toho jeden skromný a také profláknutý závěr. Vše je otázkou míry, nenechme se vláčet.

O Víně