O Víně

10.09.2012 p.j. Aktivni: Ano Datum a cas publikace: 10.09.2012 07:07

Prehistorie, historie a prognóza portálu ovine.cz

K desetiletému výročí portálu ovine.cz sice nechystáme estrádu s umělci a ohňostrojem, ale zase minout tohle kulaté datum úplně beze slova taky nejde. Čili aspoň by se slušelo nějak ohlédnout, zabilancovat a pohledět vpřed.

Asi by tento úkol na sebe měl vzít buď někdo nestranný, nebo naopak ten, kdo třímá v rukou kormidlo na kapitánském můstku, ale zase mi přišlo, že pohled úplně zvenku nemusí být nutně tak empaticky vřelý, a jak znám Jardovu skromnost, není záruka, že by některé ze svých zásluh nezamlčel. Prostě nejlepšími barvami vymaluje zahradu ten, kdo v ní jako víkendový host semtam něco okopá a zrýpe :-)

U začátku portálu ovine.cz jsem nebyl, ale legendy praví, že se to upeklo při popíjení vína s přáteli z firmy Issa Czech, kde vize a manažérské schopnosti praotců Jardy Schwarze a Petra Šimečka natlakované nadšením a láskou k vínu daly vzniknout prvním konkrétním představám o vinném portále, kde by se zveřejňovaly nové informace a zkušenosti o všem, co se kolem vína točí. A v několika týdnech už muži činu měli konkrétní výsledek svých představ: 1.9.2002 vyšel na ovine.cz první článek s názvem Proč portál www.ovine.cz? Tady se legendy poněkud rozcházejí - jedna praví, že v prvopočátku byla touha sdílet s ostatními své bohaté degustační poznámky, druhá zase, že impulsem bylo mít jakousi kartotéku vlastního vinného archivu - a tak spatřil světlo světa Virtuální sklípek - v té době unikátní systém na webu vedené osobní vinotékové kartotéky. Dnes má Virtuální sklípek na 870 uživatelů. Vytvoření elektronické evidence vlastních vín bylo prý tím hlavním důvodem a vlastně prvním modulem portálu. První rok se portál hledal, zkoušel své možnosti. Nepravidelně vycházely recenze na konkrétní, ochutnávaná vína (první byla recenze na Cabernet Sauvignon 1998 z Moldávie, dnes jich je bezmála dva tisíce), začala se rodit Encyklopedie, kam se v osvětovém nadšení začaly zkoncentrovávat informace z různých tištěných encyklopedických zdrojů.

Pravidelně s denní frekvencí začaly vycházet články až o rok později, od 10.9.2003, a dá se říci, že až na sporadické výpadky je dodnes dodrženo, že každý pracovní den vyjde (zpravidla jeden) nový článek. Byla i období, kdy vycházely často dva i více! články denně, několik let se i víkendy vyplňovaly obnovenými premiérami starších zajímavých článků, ale od recyklování článků se později upustilo - ne vždy každý čtenář pochopil, že článek je už staršího data a vznášel různé protesty, někdy i sami autoři se kysele zapýřili, když po sobě četli něco, co už by o pár let později takto nenapsali.

Kdo sám někdy nezkusil psát pravidelně nebo alespoň udržovat webové stránky aktuální, asi úplně nedocení, jak tvrdá práce to je. Jednou za čas něco smysluplného vyplodí kdokoliv, komu šly ve škole slohy, ale pravidelně plnit prázdné stránky něčím, co má hlavu a patu a je pro čtenáře přínosem, na to už musíte mít navíc k talentu spoustu klidu, volného času nebo sveřepou buldočí povahu a sebekázeň. A i když to vypadá, že koncept, kdy přispěvatelů je mnoho, se s problémem pravidelné aktualizace vypořádá lépe, opět jen zkušenost na vlastní kůži vás přesvědčí o opaku. Dráha prakticky každého z autorů, kteří portálem prošli, se podobá v lepším případě sinusoidě, v horším balistické křivce, kdy po období nápadů a plodnosti nastupuje krize, v níž nějak není buď čas, nebo nápady. A zkoordinovat několik takovýchto křivek tak, aby zdroj článků nevyschl, zejména v době letních prázdnin nebo Vánoc, je někdy opravdu složité, přičemž i přetlak textů nemusí být výhrou - jak se články řadí za sebe do fronty, vzrůstá netrpělivost některých autorů, že s časem ztrácí text na aktuálnosti a zvyšuje se tlak na různé přesuny, které ale mohou vyvolat nevoli odsunutých. Podvolit se určitým pravidlům a kázni není ani pro autory rozhodně jednoduché, není tedy divu, že někteří po krátké a oslnivě vzestupné dráze autora zde na ovine.cz odešli vytvořit si svůj vlastní vinný blog, za sebe a po svém.

Jak už jsem psal, první zhruba dva roky psali J. a Petr články sami. Šlo o zajímavé osobní zkušenosti se skladováním vín, tipy na stavbu vlastního archivu, vycházely první pokusy o recenze různých pochutin vhodných k vínu, zejména sýrů. Ale narazil-li někdo z nich na nějaký málo známý aspekt ze světa vína, neváhal o něm načíst a vyabstrahovat z různých zdrojů maximum - na svou dobu za slušnou osvětu lze pokládat Petrův článek o resveratrolu nebo jiný o botrytis, kdy v roce 2003 o těchto tématech se ještě psalo velice sporadicky. Stejně tak vycházely zasvěcenější články o technologii výroby různých vín. Jarda (J.) začal s dlouhou nepravidelnou sérií Inspekcí cyklostezek, taktéž přinesl pěknou podrobnou reportáž o návštěvě Šlechtitelské stanice v Polešovicích.

Pak se ale začali tvůrci webu více potkávat a komunikovat se svými čtenáři (zejména tomu pomohla možnost reagovat na články v chatové diskusi, která se otevřela právě od roku 2004) a zrodil se tak pomalu koncept rozšiřování autorů o nové tváře z řad aktivnějších čtenářů. V roce 2004 se tak poprvé objevily články od Martiny a Tomáše a od srpna i Jardy (Hladíka - neplést s „praotcem" Jardou Schwarzem, který má nick J.). Tehdy ještě milovníci vín nebyli tak nacionálně vyhranění, takže když vycházela pestrá směs objevitelských recenzí na vína z celého světa (co kdo si přivezl ze zahraničí nebo koupil v supermarketech), málokdo hromoval, že nepodporujeme zdejší vinaře. Postupně se vykrystalizovala tematická struktura článků, které se přehledněji řadily do sekcí: O víně, O vinětách, O vinařích, O lahvích. Od roku 2004 se také automaticky rozesílají aktuality všem, kdo se o to přihlásí, že si to přejí.

Někdy v této době (snad od konce roku 2004) začal Petr plnit v Encyklopedii speciální sekci svými skeny stále se exponenciálně zvětšující sbírky etiket (myslím, že v době své největší slávy tam bylo nějakých 10 tisíc skenů). Postupně se mu dařilo skupovat celé jiné sbírky, oslovovat vinaře s prosbou o zaslání svých etiket a hlavně v každém volném okamžiku skenovat a skenovat a následně zavěšovat. Dovolím si říci, že v době svého vrcholu představovala tato zveřejněná část sbírky unikát a jednu z nejcennějších částí tohoto portálu. Rvu si vlasy, že jsem si nikdy nenašel čas to pořádně projít a nejzajímavější věci si poznamenat, protože z migrací portálu na jinou databázi a strukturu tato sbírka pro náš web zmizela. Petrovi nový systém nevyhovoval a nakonec se rozhodl sbírku skenů realizovat podle svých představ na svém vlastním webu. Zatím je to množstevně jen zlomek toho, co ve skutečnosti obsahuje, ale třeba skeny etiket z dob socialismu, jsou velice cenným materiálem pro toho, kdo chce do tohoto období proniknout hlouběji.

V roce 2005 se připojil Anaxien (někdy též Anax!en), jeho vášeň pro sladká vína nabývala až maniakálních rozměrů a i zapřisáhlí suchomilové si brzy oblíbili jeho vtipně a čtivě psané recenze a moc se nepokoušeli mu jeho radost nějak kazit. Dosti vydařené byly jeho na pokračování psané reportáže z Tokaje. Anaxien se ale pak na dlouhou dobu odmlčel - odhodlal se k velké oběti: Jelikož jeho manželka otěhotněla a tudíž nemohla požívat alkohol, solidárně se dobrovolně rozhodl s ní několikaletou abstinenci držet. Kdo z nás by byl něčeho podobně šlechetného schopen? Anaxien mlčí dosud, ale já vím, že to nebude navždy. Pomáhal jsem mu před lety dát dohromady kolekci nejvýznamnějších sauternských vín - a doba její vrcholné zralosti jednou přijde a nevěřím, že by si Anaxien nechal ujít příležitost se o popis sladkofilovy nirvány s námi podělit. Ve stejném roce se připojil i Flouro, jeho recenze na alsaský gewurztraminer od vyhlášeného vinařství Dopf&Irion opět ve své době byla zřejmě jednou z prvních, ne-li vůbec první, na českém internetu zveřejněnou solidní zmínkou o vínech z této vyhlášené oblasti. V druhé půli roku 2005 jsem se k rozrůstajícímu týmu připojil i já, první můj článek byla recenze na Rulandské šedé z Chrámců, ovšem do nebe jsem tehdy vychválil hlavně chrámeckou košer Rulandu modrou 2000, víno, které jsem dlouho považoval za nedostižný ideál této odrůdy. A taky MiBiT začal přispívat (jeho první článek byla recenze na Pálavu z Patrie Kobylí, následovaly s nadhledem psané dlouhodobější zkušenosti s víny Znovínu a Patrie Kobylí) - MiBiT byl určitou dobu asi nejvýraznějším a soudě dle pochvalných reakcí možná i nejčtenějším autorem. Proslavené byly jeho měsíční degustační souhrny nazývané „oči" (třeba „Ježíškovy oči"). Měl velmi vyhraněný a nekompromisní názor, dokázal si ho obhájit, nebál se nejenom říci „tohle mi chutná nejvíc, protože...", ale i „tohle mne zklamalo, protože...". Samozřejmě na takto silný hlas se podvědomě útočí nesouhlasnými námitkami dvakrát více, zřejmě má naše povaha něco, co se snaží srážet hřebínky všem sebevědomým - aby si tolik o sobě nemysleli. Tak jestli už MiBiT neměl náladu se dokola pořád ve svých pozicích obhajovat nebo mu jeho postupující kariéra sežrala všechen potřebný čas, kdo ví. V samém závěru jeho působení na ovine.cz jsem ho ještě stačil vyprovokovat k pokusu, do jaké míry jsou reakce čtenářů osobní, vztažené víc k autorovi než k tomu, co napsal. Prostě jsem napsal nějakou recenzi na víno z Mikrosu, ale podepsal jí on. Přišlo nám to i hrozná legrace, ale pokud se vzpomínám, pokus moc nevyšel - na ten článek nikdo nereagoval. Kolektiv autorů se v roce 2005 rozrostl i o Honzu a fufinuse.

Nevím, jestli všichni čtenáři blogu Jižní svah (www.jizni-svah.cz) tuší, že Honza Čeřovský vlastně bezprostředně před založením svého vlastního a dnes neobyčejně prosperujícího a plodného blogu psal pro ovine.cz. Podobně jako u mne jeho reakce v chatu tak zaujaly Jardu (J.), že ho oslovil s nabídkou připojit se autorsky. J.Č. tedy zahájil v roce 2006 recenzí na Sauvignon od Kovacse. Brzy následovala recenze na Alter Ego de Palmer - v tu dobu asi první detailní recenze na „prvoligové" víno, které běžný smrtelník jen tak nemá šanci ochutnat, ale kdyby o tom přemýšlel, jestli má smysl do těchto výšin investovat, podobné recenze jsou k nezaplacení. Recenze se ale brzy staly jablkem sváru - Jarda (J.) dodnes trvá na tom, že když chce někdo napsat recenzi, musí dodržet určité povinné minimum (v roce 2005 vyšel jeho článek Proč a jak hodnotíme vína ve svých recenzích), aby hodnocení různých autorů aspoň principielně vycházely ze stejných základů. A právě hodnotící kritéria pro recenze J.Č. nikdy úplně nepřijal, jeho stupnice byla jiná a nemohl se smířit s maximálním počtem bodů u recenzí jiných autorů pro vína, která podle jeho názoru nemohla takových výšin dosáhnout, protože on znal vína o třídu lepší. Portál ovine.cz byl brzy pro J.Č. příliš malý a málo vstřícný k jeho vylepšujícím návrhům. Šel svou vlastní cestou, určitě nelituje, ale na ovine.cz nezanevřel, stále ho uvádí na svých stránkách jako doporučený odkaz.

Trochu složitější to bylo s autorem s nickem doc. Ten se etabloval recenzí na burgundské Rully od Drouhina a Burgundska se držel, jeho poutavé reportáže z první návštěvy toho kraje i ve mně vzbudily neodolatelnou touhu se tam jet podívat. Podobně jako J.Č. nebo MiBiT i doc měl dost jasně formulované názory a neváhal je obhajovat, ovšem na ovine.cz poměrně tvrdě. Nebylo (a naštěstí ani není) zvykem v chatových diskusích používat argumentační zbraně, které mají protistranu nějak důkladněji zesměšnit. Trpělivost praotců portálu přetekla jedním Silvestrovským (či novoročním?) článkem, který sice neadresně, přesto podle nich neakceptovatelně parodoval několik zdejších autorů. Razantním emailem dali najevo, že někoho takového si mezi sebou nepřejí. Těžko s odstupem soudit, zdali šlo třeba o nějaké nedorozumění, kde se z které strany stala v komunikaci chyba, nicméně si troufám tvrdit, že rozchod byl dříve či později nevyhnutelný, takhle silné osobnosti prostě potřebují svůj vlastní prostor, kde se mohou pohybovat po svém - takže tato roztržka dala brzy vzniknout prvnímu českému vinnému blogu, dodnes nepřehlédnutelnému Na víno se Skleničkou! (http://vins.blog.cz/). A ten i já dodnes s chutí čtu.

V roce 2005 se ovine.cz obohatilo i o další zajímavé a plodné autory, třeba o Marina a Lukáše. Ale aby to nevypadalo, že nově příchozí zastínili práci původních praotců - taková recenze na Veltlínské červenobílé (kdo z vínomilců tehdy tušil o existenci takové odrůdy) z pera J. nebo Petrova recenze Amarone della Valpolicella či jeho článek o mistelle určitě zasluhují uznání, protože to byly novátorské články, které dychtivým čtenářům otevíraly netušené končiny. Petr také s vervou začal nejen sbírat vinné etikety, ale o své bohaté zkušenosti se rozdělil v hojně čteném článku Jak odlepíte každou vinětu. Taky stál za hlasovací čtenářskou anketou Etiketa roku. Jarda Hladík osobně navštívil šlechtitelskou stanici, tentokrát ŠVS Ampelos Znojmo. Objevila se také recenze na Moravavíno Nouveau - první nesmělý pokus o „moravské božolé", daleko před raketovým nástupem svatomartinských vín. Anaxien recenzoval poprvé odrůdu Hibernal a Petr měl osobní zkušenost s novošlechtěním pana Glose s názvem Fratava. V letech 2005 i 2006 vyšly články Několik praktických postřehů z poslední kampaně En Primeur, kde se čtenáři mohli dozvědět dopodrobna, o co v téhle předprodejní kampani jde, které firmy co konkrétně nabízely, jakým způsobem, kdo byl v čem lepší, horší, levnější či úplnější. Část textu převzala i internetová verze iDnes.

V roce 2006 se přidal autor s nickem Johny a Míra. Z prvoligových vín jsem si dovolil recenzovat kolektivně s ostatními autory koupený a zdegustovaný Clos Ste. Hune - prý nejlepší alsaský riesling (i když u nás takové emoce nevzbudil, třeba jsme ho nepochopili). Docela hrdý jsem byl na slovníkově přehledný článek Toma Stevensona o aromatech a vůních, který jsem přeložil a na jeho základě sestrojil jakýsi dokonalý degustační formulář, který byl ovšem tak obsáhlý, že ani já jsem se nikdy neodhodlal ho použít. Zajímavým exkurzem bylo také Putování časem s víny z burgundského Domaine Leroy - degustační zkušenosti s víny ročníků 1996, 1986, 1976 a 1966 od legendárního vinaře. Jarda (J.) přišel s první portálovou recenzí sherry a na kole projel cyklostezkami i detailně prošel vinice v Kobylí, Anaxien psal o švýcarském a moldavském vinařství a také o své návštěvě Tokaje. J.Č. byl zase na Maltě. Psalo se i o moderní biologické ochraně vinic - též na svou dobu průkopnické téma. Zajímavá byla rozprava kolem vína Clevner (kvůli zmatku v synonymech a názvech odrůd tohle při googlení musí být užitečný zdroj), Sylvánské červené bylo ten rok recenzováno nebo Cabernet Mitos. A zase z jiného soudku: Lukáš psal velice navštěvovaný článek o sofistikované výrobě vlastního skladovacího stojanu na vína. V tomto roce se též konal první teambuildingový summit autorů ovine.cz s účelem poznat se navzájem. Zorganizoval ho Petr a konal se u pana Spěváka v Dubňanech. Proběhl i druhý ročník hlasovací soutěže Etiketa roku, ovšem zároveň i poslední. Při důkladnějším rozboru sčítání hlasů se vyjevilo, že vítězné etiketě stačilo, že kdosi odeslal prakticky z jednoho místa nějakých dvacet hlasů najednou. Odhalili samozřejmě veřejně, že to byl nejspíš příbuzný majitele vinařství, poměrné známá postava z Národního vinařského centra. Petr si uvědomil slabiny hlasování při nízkém počtu hlasujících, tak nějak to získalo hořkou pachuť a další ročníky se nekonaly. Pěkné čtivé série srovnávacích degustací vždy dvou vín stejné odrůdy s názvem „Duely" rozjel MiBiT. Koncem roku MiBiT zahájil své tažení za (nad)odrůdu Ryzlink vlašský. Jarda (Hladík) přinesl seriál z Jarního putování po znojemských vinicích. Snad první dvě recenze o vínu odrůdy Sevar zveřejněné ve stejný den od Petra a J. V roce 2006 začaly poněkud hodně pocitové Zápisky biodynamikou, jako určitý deník o tom, o čem taky vesmír vinice může být.

Osobně pro mne jako pro autora byla mezníkem v roce 2006 událost, kdy jsem natlakován novými a novými zážitky kolem vína měl potřebu vše bez výběru sdělovat světu, což zákonitě skončilo lekcí. Kdesi jsem zmínil, že portugal je používán do kupáží (což je pravda) a dodal jsem svou mylnou domněnku, že kvůli zlepšení barvy. Tomáš Čačík mi tehdy dost přímočaře dal studenou sprchu, že plácám nesmysly, za což jsem mu zpětně vděčný. Největší sebeklam autora je, že je nejchytřejší na světě a může psát cokoliv, co ho napadne a nemusí za to nikomu skládat účty. Od té doby si dávám velký pozor, abych „nekecal nesmysly" (i když to není vyloučeno nikdy) a občas se neudržím a udělím podobnou lekci jiným, když už mi přijde na to ta správně nazrálá chvíle (jako třeba v ne tak starém článku Etika psaní na kolektivní web).

V roce 2006 bylo maximum návštěvnosti 392 lidí za den (1296 zhlédnutí stránek za den).

2007 K autorům přibývá Lech, Neználek, oa (např. pěkný článek o hodnocení Sauvignonů naslepo), Českolipák (článkem o tehdy tak trochu utajeném mělnickém vinaři Říhovi). Musel jsem sdělit nadšení z návštěvy Vinařství Koráb, které si předsevzalo vyhledávat a zachraňovat staré a nejstarší vinice. Jarda velice podrobně popsal vinařství na Mallorce, Flouro zase popsal vinařství na Samosu. Já zas byl unešen svou první návštěvouv bájném Burgundsku. Lukáš přinesl docela zajímavý rozhovor s Vladimírem Teturem. Petr v té době psal sérii zasvěcených článků o etiketách pro Vinařský obzor. S odstupem tyto články vycházely i na ovine.cz. Taktéž navštívil zřejmě největšího českého sběratele etiket a fascinován o tom přinesl reportáž. MiBiT si vybral pro profilový článek ŠSV Velké Pavlovice. Moll do sekce Encyklopedie doplnil svědomitě sekci o odrůdách.

Pětileté výročí dalo šanci bilancovat: 1457 recenzí na 984 vín, odběr novinek si přihlásilo 338 pravidelných čtenářů. 

2008 Tomáš rozvinul docela zajímavou polemiku kolem plastového tónu patrného v mnoha vínech. Recenze o kyperském víně Othello od Petra. Taktéž článek o burgundském Clos de la Roche Grand Cru od vyhlášeného Domaine Armand Rousseau. Vlastně od tohoto roku se datuje dlouhodobý pokus skupinky pražských vínomilců vypátrat mezi českými a moravskými vinaři nejlepší producenty pinotů noir. V tzv. "Akci pinot" jednou až dvakrát v roce naslepo prochutnávají výběr pětl let starých pinotů. Konec a vyhodnocení tohoto pokusu se blíží, čtěte pozorně náš portál a dozvíte se. V tomto roce rozmnožil naše řady třeba milasko. Sice jsem osobně měl zpočátku výhrady k přebírání cizích zpráv bez uvedení jejich původního zdroje, na druhou stranu chápu snahu přinášet aktuality ze světa a nelze upřít, že bez takovýchto pracovitých a spolehlivých autorů by se rozhodně nedařilo plnit portál články každodenně. A třeba jeho článek o regionálních odrůdách Balkánu rozhodně určitou nadčasovost a hodnotu má. Dalším na webu novým autorem se stala Helena, do jiných periodik se podepisující celým jménem Helena Baker. Pamatuji se, že k tomu došlo tak, že v chatu poněkud rozezleně reagovala na naši recenzi čehosi, co se jí nějak osobně týkalo. Vyjasňovali jsme si to v mailech, kde jsme se v závěru dobrali toho, že vlastně máme v mnohém podobné názory, že jeden druhého respektujeme, takže nakonec proč by nemohla k nám taky občas něco napsat. Také byla jednou z prvních aktivních blogerů pod křídly ovine.cz. Další poměrně zásadní autorkou se ten rok stala Evas. sice opět jen přechodně, našeptávači jí tak dlouho vnucovali, že sama sobě bude lepší blogerkou, až se nakonec přeci jen osamostatnila, ovšem její články zde to tady rozsvěcovaly a nabíjely tou správnou energií, škoda, škoda, takových zkušených, názorově zajímavých a svébytně vtipných je nám tady potřeba. Lukáš se rozhodl jako poctu své srdeční odrůdě uvést článek Rulanské šedé očima vinařů a Viléma Krause. Českolipák zase po svém zpropagoval odrůdu Kerner. ViDi informoval podrobně o regionech Emilia-Romagna, Bierzo a Toro. Jarda přinášel aktuální informace ze Znojemska (Znovín walking, Konference o nových odrůdách), taktéž velice zajímavý článek o viničních tratích a jejich názvech. Moll se projížděl na Mosele na kole, dokonce na Nový Zéland nás zavedl, ovšem jeden z jeho pověstně encyklopedicky podrobných článků, zlatých hřebů tohoto portálu nejen co do návštěvnosti, toť jeho článek Mrazíky - nedocenitelný pro vinaře v okrajových oblastech. Neználek už tehdy informoval zasvěceně o vínech bez síry.

2009 Helena přinesla zajímavou reportáž Maule - v srdci Chile, Vinařské postřehy z Chorvatska od milaska, zápisek z degustace Krásné hory od Evas, která je velkou obdivovatelkou tohoto vinařství. Přinesli jsme také pravidelné degustační reporty z Klubu přátel vína v Ústí nad Labem od Míry. Flouro píše moc pěkně na téma Vinný archiv. Vycházely také články od poměrně známého vinného publicisty a překladatele Zdeňka Reimanna (u nás pod nickem Zed). Trochu se v nás i čtenářích vzedmula vlna nevole, že to dost často byly zjevné promo články k jeho vlastním akcím, tak se snažil napsat něco neutrálnějšího, zajímavě kontroverzní byl jeho polemika nad oceněními a medailemi. Já sám jsem se snažil hledat ideální vinný bedekr a informoval jsem o třech zahraničních stěžejních článcích na téma "terroir". Lukáš putoval po velkobílovických sklepích, hlavně se ale pokusil vzkřísit bývalou slávu (původně MiBiTových) "očí". Neználek seznámil s výsledky vinařských soutěží v celém roce a také při příležitosti narození potomka zalovil v hloubkách svého archivu po nejzajímavějších kouscích. Lech docela přehledně referoval o polských vínech. Hlavní událostí roku se ovšem 23. prosince 2009 stalo převedení na novou platformu a vzhled celého portálu. J. na tom s lidmi z Issy za opravdu jen částečné podpory některých autorů pracoval už od roku 2006. Ono to zní jednoduše, ale jen ten, kdo nahléhl trochu víc pod pokličku může docenit, co to bylo za makačku a stovky hodin trpělivé práce. Zásadní změnou byl především vznik blogových "koutků" pro autory z nichž tedy dlouhodobě využívaných je bohužel jen velmi malý podíl - právě proto, že plnit něco pravidelně smysluplným textem není pro každého.

2010 Mara publikoval a komentoval novou velice podrobnou mapu terroirů v rakouském Wachau. Publikoval jsem také sérii článků podrobně popisující, co vše je třeba k biodynamické certifikaci Demeter - doufaje, že někdo to vezme jako výzvu pro sebe. Druhý summit autorů ovine.cz se uskutečnil v březnu 2010 pod záštitou a organizací Tomáše Bečicy alias Neználka. Zprávu Vinařské sympozium v Uherském Hradišti od milaska a Molla Jak jsem viděl 2. ročník Setkání autorů portálu ovine.cz najdete pod uvedenými odkazy. J. sepsal obsáhlé Zápisky z jižní Moravy a famózní závěr ve vinařství Krásná hora a také detailně zmapoval Naučnou stezku Děvín na Pálavě. Lech docela přehledně informoval o polských vínech, o což se ostatně vytvale snaží od roku 2006 dodnes. Z neobvyklých odrůd se poprvé objevily recenze na vína z Regentu a Dunaje. Ostatně další ze svých legendárních článků o odrůdách uveřejnil Moll zde a pak pokračování zde. Mimochodem co se návštěvnosti týče, tyto články zlámaly všechny rekory a posadily Molla na pomyslný trůn v čtenosti. Tím jsem argumentoval J. a sám sobě vždycky když jsme supěli  u Mollových dalších článků, jejichž příprava na zveřejnění bývá jedna z nejtěžších jak co se týče délky, odkazů, množství fotografií i specifik článků i autora, ovšem, ta námaha se vyplatí právě v hodnotě a nadčasovosti. Já jsem informoval o nové vyhlášce 254/2010, která přinesla nové vinařské obce a tratě. Taktéž mne Honza Schlindenbuch nakonec dotlačil k tomu, že jsem překonal svou lenost a skepsi a dali jsme dohromady nultý zkušební ročník nesoutěžní přehlídky zvláštních nekonvenčních vín pod názvem Jiná vína. V době, kdy tento článek vychází, máme čerstvě za sebou druhý regulérní ročník. No a neodpustil jsem si poněkud kontroverzní a pro někoho možná málo uctivé dloubnutí v článku Kraus contra Parker. Ovšem zřejmě za svůj nejlepší článek vůbec (asi že mi dal tak dva roky práce) považuji článek Nová klasifikace viničních tratí. Měl jsem na něj několik pro mne cenných ohlasů a také přes 1400 přístupů ukazuje, že to snad nebylo nadarmo, i když dnes bych některé věci možná zhodnotil jinak. Řadu autorů v roce 2010 rozšířil Tom, kojupa, JKF, Michal, rotom a Pohodář.

V roce 2011 rozšířil řadu autorů jbes, Vicky, ypres.bass, Rolfis, pd a TýKej. Helena zveřejnila dva zajímavé články o evropských vinařských metropolích: Paříži a Lisabonu. Pokračoval nepravidelný seriál od J. mapující moravský terroir, viz článek Viniční tratě v okolí Mikulova. Ovšem Moll opět zatloukl další zlatý hřeb články o Přímoplodých hybridech I., II. a III. v duchu toho "všichni o tom mluví, ale já si dám práci zjistit víc".

V lednu 2012 se uskutečnilo třetí setkání autorů ovine.cz, které organizačně připravil Jirka Bureš alias jbes. Autorsky se přidali Sajmik a SimTim. JFK otevřel zajímavé téma otevírání cenných lahví s předstihem. Moll nás konečně posunul z pravěku do novověku a odhalil nám přednosti Facebooku.

No, upřímně, nepředpokládám, že by to někdo dočetl až sem, ledaže nějaká vzácnější diagnóza. Koupil jsem si nedávno computerový časopis, což normálně nedělám, ale dočetl jsem se, že vlastně ten Facebook už značíná bejt pro mladý dost trapnej, když už jsou na něm i rodiče, jejich zaměstnavatel a babička. No a blogy... pravěk někde před začátkem Facebooku. Všechno se dneska androidně mobilizuje v nejméně třech dimenzích, ovšem to jen letos, napřesrok to zase smete nějaká další vlna novinek. Tak... na převratný novinky jsou jiný sítě a rozhraní, síla tohohle portálu je, jak jsem se snažil tímhle dlouhým článkem předestřít, v jeho nepomíjivosti, soustavnosti, pestrosti a dlouhé historii hluboko před Facebook. Což jistě lidi, co nekloužou po povrchu denních zpráv, jistě dřív nebo později docení. A když si tedy u příležitosti desátého výročí mám něco přát do budoucna, tak snad jen tohle: kontinuitu, vitalitu, pestrost. Co bude dál? A kdo to ví? Prostě jedem, ať se práší za kočárem!

Počet příspěvků v diskuzi: 12  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 12351x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5