O Víně

Roudnice sice dnes oficiální vinařskou obcí není, ale od tchána vím, že na vrchu jménem Slavín bývala vinice ještě na počátku šedesátých let dvacátého století. V roce 1969, kdy přicházejí do zámeckého vinařství jeho současní "kapitáni", manželé Podrábští, už byla ovšem vyklučena. Město samo ale vyjma Slavína svažuje spíše k Labi a má proto pro vinařství nepříznivou severní orientaci svahů, v městě ale bydlí někteří malí vinaři obhodspodařující vinice v okolí (pan Piksa - viz Bechlín, nebo menší vinaři pěstující révu na Sovici a pod Kochovem).

Roudnice má velmi dlouhou historii, sama osada byla založena na cestě spojující Prahu s Horní Lužicí (první písemná zmínka z roku 1184). Přes řeku byl postaven jeden z prvních kamenných mostů v Čechách a na ostrohu nad řekou vyrostl pozdně gotický hrad, jemuž ve své době mohl konkurovat snad jen knížecí palác Pražského hradu. V hradu sídlili až do roku 1431 pražští biskupové (Jan z Dražic, Arnošt z Pardubic, Jan Očko z Vlašimi, Jan z Jenštejna a další). Písemné prameny to vysloveně nedokládají, ale dá se předpokládat, že již v době Arnošta z Pardubic, nejbližšího rádce Karla IV., bylo některé z četných míst v okolí příhodných pro pěstování révy vinné osázeno. První zmínka o vinici je však až u jeho nástupce, Jana Očka z Vlašimi, který městu daroval stráně a svahy proti zámku ležcí,na nichž do té doby zámecké vinice ležely.  Doložena je pak až z roku 1529 vinice jna jižní straně hory Hostěraz  na městem, a pak z roku 1592 záznamy z roudnického urbáře o měšťanských vinicích jednak na Hostěraze („v čepcích“ a „v uličkách“ – tuto část lze dodnes dle názvů ulic nalézt), jednak pod šibenicí na vrchu u Hracholusk  (dnes zvaném Slavín). V témže urbáři jsou v tu dobu zmiňovány panské vinice tři: Rožmberská, Sovická a Litoměřická výsadba vinice „Rožmberské“ v Mnětěši Vilémem z Rožmberka koncem 16. století. Následný hospodářský rozmach za Rožmberkovy poslední manželky Polyxeny z Pernštejna, která se po Vilémově smrti znovu provdala za nejvyššího kancléře Království českého Zdeňka Vojtěcha Popela Lobkovice,se týkal zejména vinařství. V urbáři z roku 1641 je už panských vinic osm (Sovická, Kochovská, Rožmberská, Rovenská – pod vsí Rovné, Blažejovská – západně od Krabčic, Kodrovská – pod Krabčickou oborou, Litoměřická a nad Ctiněvsí – na východní straně Řípu) a  dalším urbáři z roku 1658 už dokonce vinic jedenáct (navíc Slečenská – „za zdima městskýma“, Nicská, Konvařovská, Vrchlabská; ctiněveská už zmiňovaná není. Urbář z roku 1734 už je oět zpátky u osmi: Strupovská za branou Pražskou, Nicská vedle Pražské silnice ke Krabčicím, Kodrovská hned vedle, Řipská neboli Rožmberská, Rovenská, Račiněveská (dodnes vrch nad vsí nese jméno Na Viničkách), Brozanská (tam tedy terénnení moc vhodný), Sovická a Kochovská. Koncem 18.stol však dochází k úpadku a zbývá pouze Sovická a Kochovská. Částečné oživení nastává v 60. letech století devatenáctého pod vlivem osvícených rekonstrukčních snah  Josefa Šimáčka a Dr. A. Schmidta. V důsledku jejich neúnavných snah vysadila hospodářská škola v Hracholuskách na svahu Slavína školní vinici, která existovala až do šedesátých let 20. stol. Pak vinice z Roudnice vymizely. Doufejme, že ne navždy.

Tomáš Jeník z Podřipského muzea v Roudnici nad Labem mi poslal skeny se zmínkou o rozsahu vinic ve středověku - zdá se, že Roudnice byla vinicemi obklopená docela dost (viz foto níže).