Mělník
Podle čísel z konce roku 2007 se v Mělníce zaregistrovalo 26 pěstitelů a z celkové výměry tratí 330,3 ha pokrývaly registrované výsadby ke stejnému datu 113,8 ha. Většina vinic v Mělníce je po právu v první nejvyšší kategorii, ale 39,5 ha trati Na bílých břehách v druhé. Na mělnicku z nějakého nepochopitelného důvodu při novodobém pojmenovávání tratí téměř ignorovali historické názvy tratí. Proč se třeba bývalé tradiční tratě Koráb, Thunovka a Bedřiška nově sloučily do trati s nemastným neslaným názvem Vehlovská? Z tratí Městská, Sv. Ludmila, Sv. Julie a Na Svini se vybral pro sloučenou opět ten nejnudnější - Městská. Klamovka propůjčila název Dolhofce, Sirotčí a Vraždilce. Historicky nejstarší doložené názvy vinic jsou z roku 1372: Svině (Původně patřila městu, zhruba od poloviny 19. století Lobkowiczům. Ještě dnes její malý kousek osázen je, i když majitel se snaží z něj udělat stavební parcely), Kuře (Aušperk - terasy severovýchodně navazující na Ludmilu - réva tu rostla ještě v prvorepublikovém obdbí), Trojslava, Klamovka a Na bílých břehách. Na přelomu století Lobkovicové vlastnili na mělnicku pouze 11 níže v příloze uvedených vinic (Svini, Turbovickou a Koráb zhruba od poloviny 19. století), Thunovku si pronajímali "od panství Děčínského", Sv. Julie a Velclovka patřila J. Viktorinovi. Tehdejší tratě Dolhofka (mezi Šindelářkou a Sirotčí) a Stará (jižně od Klamovky) vzaly za své a dnes nejsou osázeny révou vinnou. Současná trať Na bílých břehách v té době naopak nebyla révou vinnou osázená vůbec. Tehdy převažovaly ve výsadbách odrůdy: Roučí (RM - to zdaleka nejvíc), RŠ, RB, Tramín bílý i červený, RR a u zdí Chrupka. Později však po nelítostném konkurenčím boji ovládli Lobkovicové vinice téměř všechny, snad s výjimkou Neuberkovky (do roku 1921 v majetku rytířů z Neuberku, pak vyšší ovocnicko-vinařská škola), teras pod liběchovským "kostelíčkem" a pár menších celků v centru Mělníka (asi poslední vinařskou firmou, která konkurenční tlak ustála byla firma Moric-Uher obdělávající vinici Šafranice, na níž již dnes odkazuje jen název ulice). Moric-Uher vlastně koupil neprosperující sklepy Šimonkovy, které předtím patřily měšťanu J.K.Hauptovi, majiteli vináren v Praze i na Mělníce. Pod vinařskou obec Mělník patří též katastr obce Vehlovice. Starodávným tratím se sice pořád říká Trojslava, Ferdinanda a Velclovka, ovšem komusi přišlo lepší je všechny nazvat Labská. Ve Vehlovicích tabulky uvádějí i Klamovku, což je ovšem nesmysl, překlep, chyba. Zřejmě tam měla být Vehlovská, jejíž část (bývalé tratě Velclovka a Koráb) spadá pod katastr Vehlovic. Čistě z hlediska terroirů mě nejvíc uchvacuje Trojslava a obnovená Ludmila přímo pod zámkem. (Terasy na Ludmile nechal vystavět v roce 1895 kníže Lobkowicz za cenu nesmírných nákladů 105 000Kč. Na 1,2ha vinici se tehdy spotřebovalo 11800 m3 kamene a 2590 metráků vápna. Vysazeno tehdy bylo 15537 keřů pinotu noir.) Též Turbovická a Klamovka mají svoji vlastní, trochu podivuhodnou, atmosféru. I když lze nalézt originální a přehnanou technologií nezničená vína jak mezi mnoha zdejšími malovinaři, tak u "zámeckých" a "školních" sérií, přeci jen mám pocit, že zdejší terroiry mají na mnohem víc, než zatím předvádějí. Nad mnoha vinicemi a vůbec nad budoucností vinařství v Mělníku se pořád tak trochu vznáší spoustu otazníků a nejistoty. Snad se časem tenhle trochu rezignovaný a pesimistický duch vzedme do nějaké slavnější a respektovanější éry. V roce 2010 na Mělníce a v přilehlém okolí vinařily tyto subjekty: Zámek Mělník Jiřího Lobkowicze, Bettyna Lobkowiczová, Vondrák Luděk, ČZU Praha, Školní statek Mělník, Miloc (Miloš Hána), Pavel Chorouš, Karel Nevrkla, Roman Kříž, Jan&Božidar Vaňkovi, Jiří Podešva, Miroslav Říha. Za historickou mapu (viz stáhnutelný soubor) děkuji Honzovi Haškovi, za černobílá fota z přelomu století, mapku Ludmily a historickou tabulku zas Františce a Honzovi Čeřovských. Krásné dobové pohlednice ze sbírky Martina Klihavce (viz odkaz níže) jsem umístil do sekce Viničních tratí - sem už se nevejdou.
http://www.melnik.kvalitne.cz/kontakt.html