O Víně

04.11.2014 Sajmik Aktivni: Ano Datum a cas publikace: 04.11.2014 07:00

Prodloužený víkend v "Provence Verte" (2. část)

Prostřední díl reportáže o návštěvě ne tolik známé části Provence. Řeč bude hlavně o vínech z apelace Coteaux Varois en Provence, o nichž se na tomto serveru kupodivu dosud nepsalo.

Odpolední vinařský program druhého dne naší cesty začal návštěvou Maison des Vins Coteaux Varois en Provence (web). Tento "Dům vína", který se nachází v obci La Celle, je v prvé řadě vinotéka, jejímž cílem je propagovat vína z apelace Coteaux Varois. Jde o koncept, který je ve Francii dost obvyklý: návštěvník dostane přehledné informace o vinařské oblasti a má možnost ochutnat reprezentativní vzorek místních vín, popř. nakoupit za ceny blízké cenám přímo ve vinařstvích - to vše na jednom místě, nemusí nikde zdlouhavě jezdit, domlouvat si návštěvy u vinařů atd. Je škoda, že něco podobného nefunguje ve větší míře i u nás (osobně by mi to přišlo smysluplnější než podpora kampaní typu svatomartinské víno apod.).

Ale zpět k Maison des Vins v La Celle. Leží v centru obce, v areálu bývalého kláštera, kde je také slavná michelinská restaurace Hostellerie de l'Abbaye de la Celle (web). My jsme šli nejdříve do někdejší klášterní zahrady, kde se nachází tzv. Conservatoire des cépages, něco jako botanická zahrada, v níž je v pravidelných útvarech vysázeno celkem 88 odrůd révy vinné, které se v Provence v minulosti i v současnosti pěstovaly resp. pěstují (jejich úplný seznam lze vyčíst z fotografií orientačního plánu zahrady).

V "Domě vína" jsme absolvovali krátkou ochutnávku, která zahrnovala tři červená vína, pochopitelně všechna z apelace Coteaux Varois en Provence AOP.

Ambroisie du Terroir 2008 z vinařství Château de Cancerilles (web) je směs odrůd Grenache, Syrah a Cabernet Sauvignon, školená 30 měsíců ve velkých dubových sudech ("foudres"). Plné až ohnivé víno s jemnozrnnými tříslovinami, vzhledem k ročníku působí stále mladistvě a trochu "monoliticky", možná by potřebovalo vzduch. Dobré, ale nic převratného, cena 12,7 € je spíše "na hraně".

Následovala dvě biovína z vinařství Domaine du Deffends (web), což byla dobrá náhoda, protože když jsem se před cestou díval na stránky Domu vína, říkal jsem si, že bych je měl určitě ochutnat nebo koupit - Domaine du Deffends totiž patří k zdaleka nejznámějším vinařstvím v apelaci (spolu s Château La Calisse se již drahnou dobu objevuje ve specializovaných průvodcích apod.). Champ de la Truffière 2011 je cuvée Syrah a Cabernet Sauvignon, výnos jen 30 hl/ha, školení 12 měsíců ve velkých sudech o objemu 25 hl a v "demi-muids" (cca 500 litrů?). Výrazná kabernetová vůně po černém rybízu, taková prvoplánová, zatím jí chybí komplexita. Chuť plná, mladistvá, i v ní dominují tóny typické pro kabernet; trochu svíravé třísloviny. Zde za 14,9 €, takže poměr kvalita/cena zatím není bůhvíjak oslnivý.

Champ du Bécassier 2012 by měla být směs odrůd Syrah, Cabernet Sauvignon, Cinsault a Grenache, školená v nerezu (trochu jsem se divil, proč bylo pořadí obou takovéto a ne obrácené). Vůně ovocitá, lehce animální, po chvíli navíc mírně vegetální. Chuť plná, trochu vystupuje alkohol, opět mladé a svíravé třísloviny. Cena 10,8 €. Obě vína byla sice dobrá, ale po pravdě řečeno jsem byl spíše zklamán, asi jsem měl příliš vysoká očekávání. Těžko říct, jak by se vyvinula po pár letech archivace.

 

Následovala návštěva vinařství Château Saint Julien (web), situovaného taktéž na katastru obce La Celle. Celý statek, který je od roku 1989 ve vlastnictví rodiny Garassin, zabírá plochu 427 ha, z toho vinic je 30 ha. Degustace zahrnovala šest vín, všechna z apelace Coteaux Varois en Provence. Jejich bílá, růžová i červená vína se dělí do dvou řad: základní řada označená prostě jménem vinařství je v lahvích typu Bordeaux, vyšší řada "Exception de Saint Julien" je v atypických lahvích bachratého kónického tvaru. Hrozny pro obě řady jsou sklízeny mechanicky, používají selektované kvasinky atd.

Château Saint Julien (blanc) 2013 je směs 55 % Rolle a 45 % Grenache blanc, macerace na slupkách 24 hodin, kvašení při 18ºC, bez malolaktiky. Mladistvá, ještě skoro "kvasná" vůně; v chuti plné a "tučné" bílé víno (14 % vol.), které má ale i dostatek kyselin, je cítit příjemná hořčinka; delší harmonická dochuť, líbilo se mi. Dobrý poměr cena / kvalita (7,3 €).

Následovala dvě růžová. Château Saint Julien (rosé) 2013 je směs 70 % Grenache, 20 % Syrah a 10 % Cinsault, lisováno bez macerace, jinak technologie stejná jako u předchozího. Šťavnaté víno, na růžové relativně plné (13,5 % vol.), což mi vyhovuje; dobře strukturované, krásně pitelné. Cena 7 €.

Exception (rosé) 2011 je cuvée dvou modrých odrůd (60 % Grenache, 25 % Syrah) a jedné bílé (15 % Rolle), macerace 10 hodin, školeno 3 měsíce na jemných kalech. Mladistvá vůně po čerstvém hroznu, chuť o něco plnější a komplexnější než u předchozího vína, pěkné kyseliny. Párádní do gastronomie, cena 10,7 € už sice není zcela "lidová", ale odpovídá kvalitě. Jak mě růžová vína nechávají v zásadě chladným, tak obě tato vína mi zcela padla do noty.

Následovalo druhé bílé víno, a to Exception (blanc) 2012. Složení je 95 % Rolle a 5 % Grenache blanc, macerace 24 hodin; kvašení a školení 9 měsíců v dubových sudech ("foudres") o objemu 1500 l. Ve vůni i v chuti je cítit výrazný nasládlý "barik", jako by víno bylo školeno v nových barikových (tzn. podstatně menších) sudech, v aktuální podobě se naprosto míjí s mým vkusem. Cena 10,8 €.

V základní řadě Château Saint Julien vyrábějí dvě červená vína, školená v tanku resp. v bariku, my jsme ochutnali ročník 2010 školený 6 měsíců v bariku, odrůdové složení je 50 % Syrah, 40 % Cabernet Sauvignon a 10 % Grenache. Kabernet se projevuje ve vůni i v chuti lehce vegetálními tóny, chuť je plnější, lehce vystupuje alkohol (14 % vol.), celkově je stále mladé a hlavně asi "rozhozené" po lahvování, které proběhlo teprve asi před měsícem. Potřebuje čas, za pár let by nemuselo být vůbec špatné. Cena 8,3 €.

Exception (rouge) 2010 má podobné složení (55 % Syrah, 45 % Cabernet Sauvignon), školeno 12 měsíců ve velkých dubových "foudres". Plné, kořenité, s jemnozrnnými tříslovinami, pěkná a dlouhá dochuť. Sympatické a zároveň seriózní víno, které má potenciál pro archivaci - jednu láhev jsem si koupil, uvidíme za pět let.

Když pominu přebarikované (pro mě) bílé Exception, tak to byla moc pěkná kolekce vín, v rámci naší cesty zřetelně nadprůměrná. Toto vinařství můžu s klidným svědomím doporučit vaší pozornosti.

 

Další program toho dne byl už nevinařský, naše průvodkyně nás zavezla na kozí farmu Domaine de La Verrerie v obci Rocbaron. Jde o obecní farmu, kterou má dlouhodobě pronajatou Geneviève François, usměvavá a velmi příjemná paní, která zde hospodaří se svou rodinou. Na ploše 200 ha chovají celkem 90 koz, z jejichž mléka vyrábějí sýry (každý den nadojí asi 150 litrů, z nichž je asi 190 kusů sýra). Dále prodávají na maso kůzlata, vepře a drůbež; mají i pár ovcí, koní, osla atd. Prohlédli jsme si stáje s kůzlaty a pak výrobnu sýrů, což je menší vykachlíkovaná místnost s minimem vybavení, neboť sýry se zde dělají z nepasterizovaného mléka a ručně (na svém webu mají prezentaci, kde je celý výrobní proces zachycen). Sýry jsme pochopitelně také ochutnali. Běžně známý typ je "tartare", čerstvý mazací sýr ochucený bylinkami a česnekem. Hlavním jejich produktem jsou menší kulaté sýry, které už po několika málo dnech ztrácejí původní "tvarohovitou" konzistenci a chuť ve prospěch chutí uzrálejších a komplexnějších. Chutnají naprosto báječně. Na srovnání jsme dostali i sýr asi čtyři měsíce starý, ten už byl hodně tvrdý, že šel sotva ukrojit, a v chuti dost štiplavý - na ochutnání velmi zajímavé, ale půl kila ho nesníte :-) . A pak jsou zde specialitky: sýr posypaný černým popelem z bukového dřeva (měli jsme hodně čerstvý, fajn) nebo sýr ochucený kousky lanýže (zvláště tento byl vynikající). Ne nadarmo dodávají do luxusních restaurací na Azurovém pobřeží.

Den jsme zakončili večeří v restauraci La Source u vesnice Méounes les Montrieux (web). Dům dříve sloužil jako mlýn, vzadu za ním mají sádky s rybami, takže jejich čerstvost je zaručena. Našemu menu dominoval místní druh pstruha, který je větší než pstruzi u nás, jeho maso vypadá jako z lososa. Víceméně syrové (nakládané?) plátky byly jako předkrm, dále paštika s artyčoky a sušenou šunkou, paštika s foie gras v těstíčku, domácí vepřová paštika a salát s račím masem a mořskými řasami. Jedno větší pochoutka než druhé! Jako hlavní chod byl pečený pstruh s bramborovým pyré, ratatouille a "confit d'oignons" (nakrájená cibule pečená s olivovým olejem a balzamikovým octem). A konečně tiramisu jako sladká tečka za výbornou večeří.

 

Třetí den naší cesty přinesl mj. návštěvu dvou dalších vinařství. Určité komplikace způsobila skutečnost, že v oblasti bylo v plném proudu vinobraní, takže některá vinařství, která měla naše průvodkyně v plánu navštívit, na poslední chvíli odřekla. Marie-Pierre proto musela hledat jiná, která by byla ochotna nás přijmout. Výsledkem takové improvizace byla právě návštěva vinařství Domaine de Cantarelle (web), které se nachází na katastru obce Brue Auriac (severně od města Saint Maximin La Sainte Baume). Stavili jsme se zde na degustaci tří vzorků; obsluhovala nás paní, která zde byla jen na záskok, takže detailnější údaje k nim nebyla schopna poskytnout. Proto jsem napsal mail do vinařství, odkud mi obratem odpověděli a poslali informace, které na jejich webu nejsou dostupné.

Vlastníkem je vinařka Elodie Dieudonné, její rodina koupila vinařství teprve v roce 2001. Od té doby postupně rozšířili výměru vinic z 25 na 100 ha, což bylo vždy spojeno s vyklučením a opětovným osázením nově získaných ploch. Jelikož Elodie sbírala zkušenosti mj. v Austrálii a Kalifornii, je vinařskými praktikami Nového světa do určité míry ovlivněna, mj. nechala vysadit odrůdy, které se jinak v kraji moc nepěstují, např. Chardonnay, Merlot nebo Pinot noir, a dělá z nich odrůdová vína, což opět provensálské tradici příliš neodpovídá. Ze stejného inspiračního zdroje zřejmě pochází i kapénková závlaha vinic. V roce 2010 přikoupila další vinařství, Domaine de Collombe, dnes s 30 ha obhospodařovanými v bio-režimu. Celkem vinifikují asi 10 000 hl vína ročně, z čehož mi vychází průměrný výnos 77 hl/ha. I to je jistě důvod, proč 60 % objemu jejich vín je deklarovaných jako stolních a zemských, neboť v místní apelaci Coteaux Varois en Provence AOP je max. výnos omezen na 55 hl/ha (viz heslo v Encyklopedii o této apelaci).

Teď už ale k degustaci. Prvním vzorkem bylo bílé víno La Treille de Cantarelle 2012, na etiketě je uvedeno "Muscat, blanc moelleux, Vin de France", tzn. je zatříděno jako stolní. Důvodem je použití odrůdy Muscat à petits grains blancs (náš Muškát žlutý), která v apelaci Coteaux Varois není povolena. Vůně není nijak zvlášť "explozivní", jak se s tím můžeme setkat u mnoha našich muškátů. Chuť ovocitá, středně plná (12,5 % vol.), se znatelným zbytkovým cukrem (někteří z nás odhadovali asi 30 g/l), ale také s pěknou svěžestí; dochuť průměrné délky. Celkově sice slušné, ale nepříliš komplexní polosladké víno, kterého se dá vypít i více než jedna sklenice. Cena 7,2 € zhruba odpovídá kvalitě.

Rosé Fruité 2012 je deklarováno jako zemské (Vin de Pays du Var), vedle modré odrůdy Syrah byl použit taktéž Muscat à petits grains blancs. Středně plné, šťavnaté díky živým kyselinám, fajn, proč ne. Cena 6,3 €.

Merlot IGP Mediterranée, tzn. opět zemské víno, bez uvedení ročníku na láhvi (ostatně jako takřka u všech vín z tohoto vinařství), ale jistě jde o ročník 2011 nebo 2012. Průsvitná, světle granátová barva, vůně jednodušší ovocitá. Chuť středně plná, trochu vegetální a "hranatá"; celkově poněkud rustikální víno bez větších ambicí, jak ostatně naznačuje i cena (6,3 €).

Uvedená trojice vín mě příliš nepřesvědčila, i pohled do ceníku naznačuje, že těžištěm produkce tohoto vinařství jsou právě taková levnější vína na každodenní pití, více jich dodávají i v BIB (bag in box). Láhev nejdražšího červeného víno s názvem "Prestige" nestojí o moc více než chutnaný Merlot (7,8 €), takže pochybuji, že kvalita bude řádově lepší. Celkově na mě toto vinařství dělá dojem spíše průmyslového podniku, který jede hlavně na objem, zatímco kvalita trochu pokulhává.

Naštěstí jsem si hned za pár hodin spravil chuť v dalším vinařství, Clos de lʼOurs, ale o tom až zítra.

1-20 | 21-40 | Vše
Počet příspěvků v diskuzi: 0  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 5466x